Toto je 5 díl z 32 v seriálu Dešťová víla

Přestože jsem ochotně splnil její podmínky pro svádění mladé slušné a nevinné dámy/i bylo naše dovádění v kině na delší dobu poslední. Bohužel ona musela odjet pryč a i já byl nějak moc zaneprázdněný. A díky jejímu pobytu v zahraničí jsme si ani moc nepsali.

První týden, co jsme se neviděli, byl docela v klidu, přestože mi sex s ní chyběl. Velice rychle jsem si zvykl na to, že se o sex nemusím doprošovat a mám ho prakticky kdykoli si vzpomenu, jedinou podmínkou bylo, abychom měli dost času. I když ani to kolikrát nebylo na překážku. Jak si vzpomínám, stačila nám i půlhodinová pauza na oběd a to jsme každý pracovali jinde a měli jsme to k sobě téměř přes celé město, zhruba 20 minut.

Ponořil jsem se do vzpomínek. Byl to tenkrát úžasný zážitek. Vlastně to začalo už ráno, když mi poslala esemesku hned po probuzení.
„Kdybys tak mohl vidět, jak teď vypadá moje prostěradlo. A to jsem tu byla sama.“
„A copak se stalo?“
„No nic moc, jen mám trošku vlhké prostěradlo. Zdál se mi moc krásný a vzrušující sen.“
„A od toho máš promáčené prostěradlo?“
„Od toho ne. A navíc jsem nepsala promáčené, ale trošku vlhké.“
„No dobře, tak já se teda omlouvám. A od čeho máš tedy TROŠKU VLHKÉ prostěradlo?“
Ochotně jsem přistoupil na její hru, protože mi bylo naprosto jasné, o co jí jde. Chtěla se podělit o noční zážitek, ale tak, abych vyzvídal, ne aby mi to všechno jen tak vyklopila. Ráda si hrála na slušnou a nevinnou.
„To už je lepší. No víš, on ten sen byl takový zvláštní, nádherný a vzrušující. Ani nevím, jak se to stalo, ale už jsem se probudila s rukou v klíně.“
„To zní rozhodně zajímavě. A čí to byla ruka?“
„Tsss, co si to o mě myslíš. Když to nebyla tvoje ruka, tak musela být logicky moje. Nikdo jiný mi tam ruku nestrká.“
Přesně něco takového jsem čekal. Rád jsem ji škádlil.
„Já si o tobě myslím, jen to nejlepší. Jen jsem se chtěl ujistit, čí ruka to byla. Ale teď mě hlavně zajímá, co následovalo po tom probuzení s rukou v klíně?“
„To je mi naprosto jasné, co tě zajímá. Ale jak jsem se vyspala, to se nezeptáš! :-D“
„Vždyť mě znáš, jediné co mě, zajímá je sex a tvé úžasné tělo.“
„Že mě to nenapadlo hned, že máš v hlavě jen sex. Mohlo mi to dojít už tenkrát na té zastávce, jak sis mě tam prohlížel.“
„To mohlo. A ještě když jsem tě svedl hned ten den. A pak rychlovka v parku na těch slavnostech, v kině i v obchoďáku…“
„Nech toho, už zase kvůli tobě teču. Teď, abych se šla znovu převléct. Takhle to do práce nestihnu.“
„Kvůli mně? Jak je to možné, vždyť jsem jen napsal pravdu. A ani jsem se tě nesnažil nijak vzrušit.“
„Nesnažil, ale stejně se ti to povedlo.“
„To jsem rád. A co bylo dál? Co následovalo po tom probuzení?“
„Nebuď tak škodolibý. Mohlo by se ti to vrátit.“
Zase mi neodpověděla na můj dotaz. Chvíli jsem přemýšlel, jestli se mám znovu zeptat, pak jsem si raději prošel zprávy, co mi napsala. Konečně mi to došlo.
„A jak ses tedy vyspala?“
„Konečně. Docela dobře, jen jsem teď nějaká unavená a mohla bych jít znovu spát.“
„A co tě tak unavilo?“
„Hádej… “
Ještě štěstí, že jsem měl neomezený tarif. Takhle bych se asi na konci měsíce nedoplatil.
„No, řekl bych, že za to může ta ruka v klíně. Jen netuším, jak se to stalo. Doufám, že mi to prozradíš.“
„Jestli pěkně poprosíš, tak možná i jo.“
Hrála si se mnou, stejně jako já s ní. Bavilo nás to oba. Až jsem kvůli tomu málem zapomněl jít do práce. Rychle jsem se pobral potřebné věci a vyrazil. Naskočil jsem do nejbližšího autobusu a ještě jsem jí stihl cestou odepsat.
„Pěkně prosím, smutně koukám… Prozradíš mi, co vedlo k tomu, žes měla trošku vlhké prostěradlo?“
„No vida, jak umíš pěkně poprosit. Za odměnu ti to prozradím. Jakmile jsem probudila, trošku mě brněla přeležená ruka. Ještě v polospánku jsem si ji protáhla. Prstíky načechraly můj kožíšek. Už tak jsem byla vzrušená z právě prožitého snu a tenhle nepatrný pohyb tomu ještě trochu přidal. Neodolala jsem a línými pohyby jsem kroužila na rozhraní holé pokožky a kožíšku. Ten nevinný dotek byl elektrizující a vzbudil ve mně touhu. Touhu se pořádně pomilovat. Mé prsty byly čím dál tím neodbytnější a čím dál víc se blížily k mé promáčené studánce. Pohybovaly se po vnějším okraji mé lasturky. Ta ronila slzy rozkoše, aby prstíky snáze klouzaly. Sebeovládání mě pomalu opouštělo a prsty byly ve svém dráždění odvážnější. Jako by chtíč a instinkty společně převzaly kontrolu nad mým tělem.“
„No teda. Ještě, že sedím a není to vidět, ta představa, jak si to takhle v polospánku děláš, mě vzrušila.“
„Vidíš, máš to taky. Jen já se kvůli tomu ráno musela převlékat.“
„Já se naštěstí převlékat nemusím, aspoň zatím ne. A jak to bylo dál?“
„Však ono to přijde. 🙂 Dál už to šlo docela rychle. Prsty projely úžinou mezi lapličkami a postupně se propracovávaly ke vstupu do roztoužené jeskyňky. Zakroužily kolem ústí a zapluly dovnitř, kde rozehrály svou symfonii. Aby toho nebylo málo, druhá ruka svírala ňadro a dráždila vzrušenou bradavku. Tekla jsem a nemohla jsem s tím nic dělat. Obě ruce jako by najednou žily vlastním životem. Prsty jedné se proháněly uvnitř mě a druhá neomylně mířila za ní. Setkaly se spolu mezi mýma doširoka roztaženýma nohama. Jedna uvnitř, druhá venku. Rozkoš se znásobila. Cítila jsem první stahy nadržené kundičky. Těsně obepínala mé prsty. K tomu to dovádění druhé ruky kolem mého hrášku. Už jsem tomu nemohla zabránit. Najednou to přišlo. Celým tělem probíhaly vlny vyvrcholení. A ty moc dobře víš, co se mi při tom stává.“
Jen jsem nasucho polkl, když jsem to dočetl. Mít jí tady poblíž, tak z ní servu šaty a tu nenasytku jí zašpuntuji. Mou jedinou výhodou bylo, že už jsem byl téměř v kanceláři, kde mé vzrušení zakryje stůl. V klidu jsem si rozmýšlel, co jí na to odepíšu.
„Tohle představení mi budeš muset někdy ukázat. Mám sice bujnou fantazii, ale na tohle mi asi nestačí. I když to, co mi poskytla, způsobilo, že mi ztvrdl téměř jako kámen. Mít tě tady u sebe, tak bys měla po starostech se sebeukájením. Pomohl bych ti s tím já.“
„Pomohl bys mě nebo spíš sobě? Já už si pomohla, i když zrovna teď bych se mohla jít znovu převléknout. Ještě, že mám sukni, na kalhotách by to bylo vidět.“
Chvíli jsme se špičkovali, než jsme se museli oba ponořit do práce.


Nastal čas oběda. Rozhodoval jsem se, kam na ten oběd půjdu, přemýšlel jsem, na co mám vůbec chuť. Největší chuť byla samozřejmě na Zdeňku, jen nebylo, jak tyhle choutky ukojit. No když se člověk nezeptá, těžko se něco dozví.
„Tak co oběd? Kam jdeš?“
„Někam půjdu, ale nevím kam. Nějak nemám hlad.“
„A chuť bys měla?“
„To záleží…“
„Nabídl bych ti nabídnout jeden rychlý oběd skládající se ze smetanového předkrmu, tuhého masitého hlavního chodu a šťavnatého zákusku.“
„To nezní vůbec špatně. Tedy, jestli se za tím schovává to, co si myslím. Jen kdy a kde?“
„Kdy? Navrhoval bych samozřejmě co nejdřív. Jen s tím kde nějak nevím.“
„Když to vezmu logicky, tvůj byt je skoro v půlce cesty.“
„A trefíš tam?“
„Teď už jo, neboj se.“
„Tak fajn. Za deset minut tam jsem.“
„Já taky. Ale vzhledem k tomu, že máme jen půl hodiny, tak to bude pěkná rychlovka.“
„A to vadí?“
„Mohlo by, nevím, jestli náhodou nebudu mít chuť na druhý chod.“

Znělo to rozhodně více než slibně. To už jsem byl na cestě domů. Sotva jsem vyšel zpoza rohu od zastávky, viděl jsem ji postávat před vchodem. Přešlapovala na místě a neustále se rozhlížela.
„Ahoj, nečekáš dlouho?“ uvítal jsem ji, zatímco jsem strkal klíče do zámku.
„Ahoj. Vůbec ne, před chvilkou jsem přijela.“
„Tak to je fajn, už jsem se bál, abys tu nestála dlouho,“ řekl jsem, když jsme nastupovali do výtahu.
„No tak, já už to nevydržím,“ popoháněla výtah.
„To se ti chce tak na záchod?“ vyzvídal jsem.
„Nechce, jen jsem tak nadržená.“

Mohlo by vás zajímat  Bejvalka 01

Sotva to dořekla, vrhla se na mě. Přitiskla mě na stěnu výtahu a začala mě líbat. Ani já už to nemohl vydržet. Vycházel jsem jí vstříc, vyhrnul jsem jí sukni a osahával ji. Sotva jsem se jí dotkl, už vzdychala. Byli jsme do sebe tak zabraní, že jsme ani nepostřehli, že se výtah zastavil. Vystoupili jsme a já se snažil odemknout dveře. Zdeňka se vedle mne neustále nakrucovala a rukou se mi drala mezi nohy.
„Co ti na tom tak trvá?“ popoháněla mě.
„Nic, jen mě u toho rozptyluješ a já se nemůžu trefit do dírky.“
„Jo tak… ty se nemůžeš trefit do dírky… Tak snad ti to do téhle půjde líp,“ řekla a nadzvedla si sukni.
Nevím, jestli to bylo tím, co mi ukázala, ale konečně jsem se trefil do zámku a odemkl dveře. Jakmile za námi zaklaply dveře, už jsem ji táhl do ložnice. Ani jsme si nesundali boty. Lehla si na postel a roztáhla nohy. Na nic jsem nečekal, stáhl si kalhoty a zanořil se do té zmáčené kundičky. Jen vyhekla, když v sobě ucítila konečně kus masa. Přirážel jsem jako zběsilý. Naše těla o sebe pleskala, vůně vzrušeného pohlaví i našich zpocených těl se šířila po pokoji. Oba jsme se hnali k vytouženému cíli. Vzdychali jsme a hekali. Žádné milování, jen živočišný sex.
„Ještě… ještě…ahhh,“ křičela Zdeňka mezi vzdechy.
Já protahoval tu nadrženku seč mi síly stačily.
„Už… budu…,“ varoval jsem ji.
„Do mě… chci to cítit v sobě…,“ odpovídala.
„Ahhh… Užž…,“ vydechl jsem s úlevou.

Vytryskl ze mě proud žhavé lávy a zaléval její zahrádku.
Zdeňka oddychovala:
„Jako předkrm docela dobrý, ale já ještě nebyla.“
Chvíli trvalo, než jsem popadl dech a mohl jí odpovědět:
„Promiň, nemohl jsem se ovládnout.“
„Nevadí, jen doufám, že mě tu nenecháš takhle rozdělanou.“
„Neboj, to bych ti nemohl udělat,“ uklidňoval jsem ji a rukou ji hladil v rozkroku.
Roztíral jsem naše smíšené šťávy po jejím těle. Sklonil jsem hlavu a pustil se do ústní práce. Přisál jsem se k naplněné dírce a vylizoval vše, co jsem do ní napustil. Krásně u toho vrněla a vzdychala.
„Dej mi taky ochutnat, prosím,“ žadonila.
Nabral jsem do úst co největší množství a políbil ji.
„Hmmm, to je dobrota,“ pochvalovala si.
Já už byl mezitím opět připravený k akci. Přejel jsem špičkou kopí přes rozdrážděnou pičku. Obtočila nohy kolem mého pasu a přitáhla mě opět k sobě. Zaplul jsem do ní jako po másle.
„Ahhh… to si dám líbit. Doufám, že to bude hlavní chod a ne druhý předkrm…“
Místo odpovědi jsem se raději soustředil na výkon. Dlouhými pravidelnými tahy jsem zpracovával její buchtičku.
„Ohhh… Ahhh…,“ vzdychala mi do ouška.
Povzbuzen jejím vzdycháním, jsem trochu přidal, lehce jsem zvýšil tempo.
„Ano…, oohhh… to je… aaahhh… ono,“ povzbuzovala mě.
Narovnal jsem se, vyhrnul jí triko a chytil ji za ňadra. Mazlil jsem se s nimi, mačkal je a hnětl a dráždil jsem jí bradavky. Její vzrušení stoupalo, vzdychání bylo hlasitější a nedostávalo se jí dechu. Kundičkou mě masírovala.
„Už budu…, aahhh…, nepřestávej…“
Ani jsem to neměl v úmyslu. Místo toho jsem ještě přidal. Prohnula se v zádech a celá se roztřásla. Orgasmus zachvátil její tělo a můj rozkrok zalila její tekutina. Zůstal jsem v ní bez hnutí a jen si vychutnával její vyvrcholení. Když se trochu uklidnila, znovu jsem přirážet.
„Už nee…, já už nemůžu…,“ smutně na mě koukala.
„Ale já…,“ zkoušel jsem to.

Místo odpovědi se na mě jen usmála a pohladila mě po tváři. Vyklouzl jsem z ní ven a na postel vytekl další potůček. Rukou si přejela po roztažené (protažené) dírce a olízla si prsty. Uchopila tvrdý penis a přitáhla si mě blíž k sobě. Uchopila ho do úst a jazýčkem ho čistila od našich sekretů.
„A co bys řekl tomuhle?“ zeptala se a aniž by čekala na mou odpověď, dala se díla.
Sála a olizovala mé přirození, pohrávala si s mými koulemi. Můj ocas střídavě mizel v její pusince, jak se ho snažila celý pohltit, a objevoval se celý pokrytý jejími slinami, kdy se věnovala jen špičce. Kouřila fantasticky. Když se potřebovala nadechnout, zručně mi ho pohonila. Střídavě brala do úst moje koule. Něco takového se nedalo dlouho vydržet. Přestože jsem se před chvílí udělal, další dávka se hrnula ven. Poznala to sama. Hladově se k němu přisála a celý ho pohltila. V ten moment to na mě přišlo. Zbylé sémě se hnalo vstříc jejím mandlím. Statečně polykala mou nadílku.

Vysála mě úplně do dna, nezbylo ve mně vůbec nic. Kouknul jsem na hodinky a zjistil jsem, že uběhlo sotva čtvrt hodiny, od té doby, co jsme začali.
„Asi budeme muset jít pracovat,“ zkonstatoval, ale nebyl jsem si jistý, jestli se na práci zvládnu ještě soustředit.
„Asi jo, nic jiného nám nezbyde.“
Zdeňka si na sobě urovnala oblečení, které tentokrát nedoznalo žádné újmy. Mě nezbylo nic jiného, než se skříně vytáhnout čisté kalhoty. Ty, co jsem měl na sobě, dostaly pořádně zabrat. Měl jsem je téměř celé mokré.
Zamkl jsem byt, nastoupili jsme do výtahu a před domem si dali poslední pusu, než jsme se rozešli každý na jinou stranu. A tak skončil náš slavný oběd.

I jen při těch vzpomínkách mi zase stál jako stožár. Už aby se Zdeňka vrátila, to čekání bylo k nevydržení. Moc jsem se těšil, co na mě zase nachystala.


Zobrazit za celou dobu
Zobrazit za celou dobu
1821
Zobrazit dnešní
Zobrazit dnešní
1
Navigace v seriálu<< Dešťová víla 04Dešťová víla 06 >>
Trysky
Trysky@seznam.cz

Komentujte

Please Login to comment
avatar
  Subscribe  
Upozornit na