Toto je 2 díl z 35 v seriálu Dešťová víla

Po tom, co jsme si spolu tak krásně užili, jsem se ráno probudil a ona nikde. Ani její věci jsem nikde nenašel. Jediné, co mi po ní na stole zůstalo, byly její černé kalhotky. Důkaz toho, že to nebyl jen sen. Mrzelo mě to, doufal jsem, že se ještě někdy uvidíme, bohužel jsem o ní nic nevěděl.
Nejspíš to brala jen jako úlet nebo známost na jednu noc, protože mi tu nenechala žádný vzkaz ani kontakt. Dokonce ani jméno jsem neznal. Jediné, co jsem věděl, bylo, že jezdí patnáctkou. Jen jsem netušil, kdy a kam. Chodit po městě a hledat ji, by asi nebylo k ničemu. Vylepovat plakáty a hledat Dešťovou vílu, by mi asi také moc nepomohlo. Po pár týdnech z mé Dešťové víly zbývala jen úsměvná vzrušující vzpomínka, už i ty její černé kalhotky byly vyprané a schované v krabici ve skříni mezi suvenýry po expřítelkyni.

Po několika měsících od té události jsem si našel přítelkyni. Bylo mi s ní dobře, jen v posteli to bylo slabší. Bylo mi jasné, že zpočátku trvá, než se dva v posteli sehrají, ale když jsem si vzpomněl, jaké to bylo s Dešťovou vílou hned poprvé, bylo mi z toho poněkud smutno. I když jsem se snažil s tím něco udělat, nebylo to nic platné, nic nepomáhalo.

Ve městě se zrovna konaly historické slavnosti. I my s přítelkyní jsme na tu slávu vyrazili. Docela jsme si to užívali, trhy, koncert i nějaké to představení. Stáli jsme kousek od pódia a sledovali koncert. Dostal jsem žízeň. Nechal jsem svou přítelkyni dál poslouchat koncert a šel si stoupnout do fronty k nejbližšímu stánku s pitím. Fronta postupovala pomalu a mou hlavou se honily nejrůznější myšlenky. Říkal jsem si, jaké by to bylo přefiknout přítelkyni někde takhle na veřejnosti. Ani jsem se neodvážil jí to navrhnout, odpověď jsem stejně znal předem. Okamžitě a razantně by to zamítla. Podle ní k erotickým hrátkám sloužila postel v ložnici, maximálně tak ostatní místnosti v bytě, ale nic jiného. Žádné hrátky venku, natož pak na veřejnosti.
„Ach jo,“ povzdechl jsem si v duchu a postoupil o krok blíže ke stánku.
Lidí za mnou postupně přibývalo a fronta postupovala pomalu. V tu chvíli mi zezadu něčí ruce zakryly oči. Docela jsem se lekl.
„Hádej kdo je?“ ozval se za mnou známý ženský hlas.
Chvíli jsem přemýšlel, kdo by to mohl být. Hlas mi byl povědomí, ale nějak jsem k němu nemohl přiřadit tvář.
„No tak, hádej…,“ povzbuzovala mě.
„Netuším,“ řekl jsem popravdě, „napověz mi.“
„Říkal jsi mi tak, jako nikdo před tebou…“
„Ještě něco mi napověz.“
„Srdce. Stále nic?“
„Ne,“ zakroutil jsem hlavou.
„Bunda, déšť, zastávka…,“ pokračovala s nápovědou.
„Už vím,“ vykřikl jsem, „Dešťová víla.“
„Správně, ale že ti to trvalo,“ řekla, sundala ruce z mých očí, stoupla si na špičky a políbila mě na tvář.
„Promiň, ani v nejhezčím snu by mě nenapadlo, že tě tady potkám?“
„Jak to?“
„Tenkrát jsi zmizela bez jediného rozloučení, bez jakéhokoli vzkazu. Myslel jsem, že už tě nikdy neuvidím.“
„To je mi líto. Když já se tenkrát tak styděla. Tohle jsem nikdy před tím ani potom neudělala. Jít s někým do postele pár minut po tom, co jsme se poznali.“
Mezitím jsme se posunuli až ke stánku.
„Co si dáte?“ vyzvala nás obsluha.
„Tři limonády,“ řekl jsem bez váhání.
Během chvilky jsem dostal tři kelímky, jeden jsem rovnou nabídl Dešťové víle.
„Díky,“ řekla.
Před námi se objevil volný stolek, tak jsme toho hned využili. Postavil jsem jeden kelímek na stůl a z druhého se napil.
I ona odložila kelímek na stůl, vrhla se mi kolem krku a políbila mě.
„Jsem tak ráda, že jsem tě zase potkala. Copak mi uděláš za obrázek tentokrát?“
Propustila mě z objetí, nechala mne nadechnout a při pohledu na dva kelímky pokračovala: „Ty tady s někým jsi, viď.“
„Jsem,“ smutně jsem přikývl.
„S nějakou holkou, viď.“
„Jo, s přítelkyní.“
„Aha, tak to asi nový obrázek nebude,“ konstatovala s lítostí.
„Nevím, všechno je možné. A jak se vlastně vůbec jmenuješ?“ dodal jsem jí trochu naděje.
„Zdeňka. A ty?“
„Pavel. Počkáš tu na mě?“
„Proč?“
„Jen odnesu pití přítelkyni a vrátím se za tebou.“
„Tak dobře,“ souhlasila.
Odložil jsem své pití na stolek, popadl plný kelímek a vyrazil zpátky k pódiu. Chvíli mi trvalo, než jsem se probojoval na to správné místo.
„Kde jsi byl tak dlouho?“ ptala se přítelkyně.
„Byla tam velká fronta. A navíc jsem potkal někoho známého.“
„To jsem si mohla myslet,“ odpověděla a vzala si ode mě kelímek.
„Nevadilo by ti, kdybych se tam ještě na chvíli vrátil?“
„Mě je to jedno, dělej si, co chceš. Jen jsem myslela, že jsme tady spolu.“
„To jsme, já jen, že jsem ji dlouho neviděl.“
„Jo tak ženská…,“ žárlivost v jejím hlase nešla přeslechnout.
„Ale…,“ chtěl jsem jí to vysvětlit.
„Nic mi neříkej. Nic nechci slyšet. Klidně si jdi, jestli chceš. Mě je to jedno,“ řekla naštvaně a uraženě se otočila.
„No co, mám to povolené, tak mizím,“ pomysle jsem si a šel zpátky za Zdeňkou.

„Už jsem si myslela, že se nevrátíš. A to jsem ti něco koupila,“ uvítala mě zpět a přisunula ke mně malý kelímek.
„Děkuju. To víš, chvíli mi trvalo, než jsem se procpal přes ty lidi.“
„A já myslela, že tě ta tvoje nebude chtít pustit.“
„Nadšená nebyla. A ještě jsme se kvůli tomu skoro pohádali.“
„No teda. To bych nečekala, že se kvůli mně budeš chtít hádat se svou přítelkyní. Ono vám to asi moc neklape, viď.“
Jen jsem pokrčil rameny a naklopil do sebe půl kelímku. Byla to medovina a pěkně silná.
„Ale jo, je fajn. Jen…,“ nevěděl jsem, jak se vyjádřit.
„Co jen?“ vyzvídala.
„A co ty? Sama, nebo zadaná?“
„Sama. Nikdo mě nechce…“
„Já bych tě chtěl,“ vyhrkl jsem rychle, aniž by dokončila větu.
„… ti, co mě chtěli, ty jsem zase nechtěla já. Tedy krom tebe.“
„Tak proč si za mnou někdy nepřišla?“
„Já jsem tenkrát odešla ve spěchu a zapomněla se podívat na jmenovku na dveřích a pak i na číslo domu. Takže jsem měla smůlu.“
„Aha. To vypadá, že to byla smůla obou,“ konstatoval jsem a dopil zbytek medoviny.
Pěkně mě hřála v téměř prázdném žaludku.
„Ale to jsi nějak utekl od mého dotazu.“
„Jakého?“ dělal jsem, že jsem zapomněl.
„Jak vám to klape?“
„Jo tohle,“ odpověděl jsem, alkohol mi začal stoupat do hlavy, tak jsem bez zábran spustil, „celkem jo, až na pár detailů.“
„A jakých?“ vyzvídala.
„Vždyť víš.“
„Nevím,“ řekla a přisunula ke mně svůj nedopitý kelímek s medovinou, „napij se a pokračuj.“
Přijal jsem nabízený kelímek, dopil ho a pustil se znovu do vyprávění: „Trochu nám to vázne v intimní oblasti.“
„Myslíš sex?“
Jen jsem přikývl.
„To spolu nespíte?“
„Spíme, ale není to ono. Rozhodně ne, jako s tebou.“
„Se mnou? Ale vždyť to bylo jen jednou.“
„To bylo, ale bylo to úžasné.“
„Děkuju. A jaké je to s přítelkyní?“
„Copak tebe to zajímá?“
„Zajímá, zvlášť když jsi konstatoval, že jsem byla lepší. Tak jaká je?“
„Já nevím, s ní je to takové jednotvárné, předvídatelné… a rozhodně ne tak časté, jak bych rád.“
„Aha. A jak dlouho jste spolu?“
„Asi dva měsíce.“
„A to tě to s ní baví?“
„Pořád lepší předvídatelný sex dvakrát do týdne, než vůbec žádný.“
„No nevím. Já bych tedy asi raději byla sexu, než prožívat ten špatný. To bych si to mnohem raději dělala sama, než se trápit.“
„A kdypak jsi to naposledy měla ty?“
„Ale nejsi nějakej zvědavej?“
„Jsem, ale ty jsi s tím začala. Za svou zpověď si snad také zasloužím několik odpovědí.“
„No dobře. Naposledy to bylo před třemi měsíci, dvěma týdny, pěti dny,“ koukla se na hodinky a dodala, „ a asi tak osmnácti hodinami.“
„To si tak dobře pamatuješ?“
„Pamatuju. Bylo to nezapomenutelné.“
„Počkej,“ začal jsem přemýšlet, „říkala si tři měsíce, dva týdny a pět dnů?“
„A osmnáct hodin,“ dodala s úsměvem.
„A nebylo to náhodou tenkrát, jak tak moc pršelo a tobě ujel autobus?“
„Jo, jo. Bylo to pár hodin po tom.“
„Tak v tom případě mě to moc těší.“
„A co jako? To, že už jsem to tak dlouho neměla?“
„To ne, myslel jsem to, žes říkala, že to bylo nezapomenutelné.“
„Tak to jo. To musíš být asi pěkně nadržená.“
„Ani mi nemluv. Kdybys tu neměl přítelkyni, tak bych tě zatáhla někam na lavičku za roh.“
„To myslíš vážně?“
„Naprosto.“
„Tak to je škoda, to by se mi moc líbilo.“
„Opravdu?“
„Opravdu. Také jsem na to myslel, ale ta moje by k tomu nikdy nebyla svolná. U ní už je problém, když to máme dělat někde jinde než v ložnici v posteli.“
„Vážně? Ale to je přeci škoda. Vždyť jinde to může být tak vzrušující.“
„To já vím, ale co nadělám. Nutit ji k tomu nemůžu a ani nechci, takový já nejsem.“
„V tom případě…,“ začala tajemně a rozhlédla se kolem sebe.
Jen jsem na ni koukal a čekal, co bude. V tom mě vzala za ruku a táhla mě pryč od lidí. Zmizeli jsme v nedalekém parčíku, kde osamělá zastrčená lavička přímo vybízela k nějakým nepravostem. Okamžitě se na ní usadila a přitáhla si mě blíž. Rozepla mi kalhoty, zalovila v poklopci a vyndala mého povadlého bojovníka. Vmžiku zmizel v jejích ústech. Z povadlíka byl rázem kamenný sloup. Sama zalovila rukou pod sukní a pohrávala si tam se svou nenasytnou, neukojenou dírkou. Péče jejích úst mě přiváděla k šílenství, ještě chvíli a udělal bych se. Musel jsem ji přimět, aby toho nechala. Položil jsem ji na záda na lavičku, vyhrnul sukni a chtěl se pustit do její zmáčenou mušličku. Byla tak vlhká, že nejen její nicotné kalhotky, tentokráte krásné ohnivě rudé barvy, ale ani punčocháče nedokázaly skrýt mokrou skvrnu. Přes všechny vrstvy, které mi překážely, jsem se pustil do ústní práce. I prsty jsem přejížděl po schované štěrbince. Tiché sténání a zvětšující se množství milostné tekutiny prozrazovalo správnost mé činnosti. Zesílil jsem tlak prsty a punčocháče povolily. Trochu víc jsem zabral a zvětšil otvor. Dal jsem stranou miniaturní kalhotky a pustil se jazýčkem do práce. Odhalená kůže lákala k polaskání. Neváhal jsem. Zabořil jsem jazýček mezi závojíčky a zkušeně se přisál na knoflíček rozkoše. Hlasité hekání se neslo parkem a já jen čekal, kdy nás někdo objeví. Přinutil jsem ji nadzvednout zadeček, abych ji pořádně vykasal sukni. Kdyby náhodou došlo zase ke sprše, aby ji neměla celou zmáčenou. Do hry jsem krom jazyk zapojil i prsty. Její vyvrcholení se blížilo. Na prstech jsem cítil stahy její kundičky. Pro jistotu jsem se přisál k její dírce a prsty jsem přesunul na hrášek. Změna rytmu dráždění jí vystřelila na vrchol. Málem mě utopila, skoro jsem nestíhal polykat a obličej jsem měl od ní celý mokrý. Nechal jsem ji odpočinout a popadnout dech. „Tak už pojď do mě,“ vyzvala mě, když se trochu vydýchala.
Taková nabídka se neodmítá. Zdeňka ležela na zádech na lavičce, já nad ní obkročmo stál. Trochu jsem pohonil svého Bivoje, aby získal na tvrdosti, a zamířil s ním na dno jeskyňky. Její nohy jsem měl na ramenou, držel jsem ji za stehna a plnou silou jsem přirážel. Zmáčená kundička hlasitě čvachtala a ten zvuk se mísil s naším vzdycháním.
„Aaachh… nepřestávej…,“ vzdychala Zdenka.
Neměl jsem v úmyslu přestat, jen jsem se ještě nechtěl udělat: „Musím, jinak už budu…“
Smířila se s tím a byla ráda, že má alespoň plnou prcinku. Po chvíli jsem znovu začal drsně plenit její lůno. Nečekala to a jen vyvalila oči. Vzpamatovala se a poddala se mým nájezdům.
„Aaahhh… to je ono…“
To mě povzbudilo a ještě jsem přitvrdil a zrychlil.
„Ano… ahhh… ještě přidej…,“ i nadále mě povzbuzovala.
Třásla se v nadcházejícím orgasmu.
„Už budu…,“ upozornil jsem ji.
„Aaahhh… pusť to… aaahhh… do mě…,“ zavzdychala a jejím tělem proběhl další orgasmus.
S jejími posledními slovy jsem všemu nechal volný průchod. Uvolnil jsem se a týdenní zásoba spermoňů vyrazila do útoku. Ve chvíli, kdy druhý výstřik vykropil její svatyňku, mi to oplatila. Ucítil jsem teplo ve svém klínu, jak z ní vyšla její tekutina. Jen jsem doufal, že to nebude znát na kalhotách.

Mohlo by vás zajímat  SeXretářka

Zvednul jsem se, utřel sebe i jí a zkontroloval škody na oblečení. Naštěstí, na mě nic vidělo, u Zdeňky utrpěly jen ty punčocháče a trochu kalhotky.
„Promiň za ty punčocháče,“ omlouval jsem se.
„To nevadí. Za to mi to stálo.“
„Měli bychom jít zpátky.“
„Máš pravdu, jdeme.“
„Jen dneska nebudu mít suvenýr, jako minule,“ řekl jsem napůl ze srandy napůl zklamaně.
„Ještě by je u tebe našla a to by pak byl mazec.“
„To asi jo.“

Došli jsme zpátky a cestou si ještě vyměnili telefonní čísla. Koupil jsem nám u stánku ještě dvě limonády a šel se vmísit do davu a najít přítelkyni. Zdeňka se nenápadně držela kousek ode mne.
„Tak už jsem tady, promiň,“ řekl jsem omluvně, „nějak jsme se zakecali.“
„To je dobře, že už jsi zpátky,“ odvětila a políbila mě, „víš, dostala jsem takový nápad.“
„Jo? A jaký?“ vyzvídal jsem.
„No, myslela jsem…,“ trochu se zarazila a přejela si po rtech jazykem, „že bychom mohli, třeba tady v parku…“
„To jako vážně?“ ptal jsem se nevěřícně.
„Teda jestli bys chtěl.“
„Chtěl a moc,“ odpověděl jsem nadšeně.
„To jsem ráda,“ řekla, znovu se přisála na mé rty a rukou mě pohladila po tváři.
„Ty jsi nějaký zpocený a ulepený…,“ prohlásila s trochou podezíravosti v hlase.
„Ulepený? To bude asi limonáda. Když jsem pil, tak do mě někdo strčil. Měl jsem co dělat, abych ne nepolil celý,“ začal jsem si vymýšlet.
Nedůvěřivě mi přejela prsty po tváři, přičichla k nim a olízla je. Jen jsem si všiml, jak se Zdeňka pár metrů od nás usmívala, když má přítelkyně zkoumala její sekrety.
„Ale to nevoní, ani nechutná jako limonáda… je to jiné… je to jako…,“ snažila se to zanalyzovat.
„A co by to tak asi mohlo být?“
„To nevím, ale něco mi to připomíná.“
„Nic jiného než limonádu jsem neměl.“
„Jen, aby. Tak už pojď.“
To už mě táhla pryč směrem k parku. Ještě jsem zahlédl Zdeňku, jak nás nenápadně sleduje.

Zašli jsme někam za křoví, kde se ke mně otočila zády a vyšpulila na mě zadeček. Pohotově jsem ji stáhl kalhoty i kalhotky a prsty prozkoumával hlubiny její buchtičky. Na to, že jsem ji obvykle musel k sexu přemlouvat, byla tohle příjemná změna. Jen by mě zajímalo, co tu změnu způsobilo. Pro jistotu jsem se na to neptal, abych se nedozvěděl něco, co nutně vědět nemusím. Už byla pěkně vzrušená. Zdeňka se mezitím přesunula o kousek vedle, aby měla lepší výhled. Rozepl jsem kalhoty i sobě a vyndal svého dobyvatele, který ještě před chvíli plenil jiné území. Ještě byl trochu ulepený od předchozí úspěšné akce. Zatím byl v polotuhém stavu. Vzal jsem ho do ruky a jeho hlavou jsem projížděl zmáčenou štěrbinku, Netrvalo dlouho a byl jsem připraven. Na jeden zátah jsem pronikl až dno. Její málo používaná štěrbinka mě těsně obepínala.
Pronikal jsem do ní a ona mi vycházela zadečkem vstříc. Vrtěla boky a snad poprvé, od té doby co se známe, si vychutnávala sex. Vždycky mi tvrdila, že má raději něžné milování. Ale tenhle divoký sex jí dělal opravdu dobře. Divoce pohazovala hlavou a hlasitě vzdychala. Prohnula se v zádech a tvrdě přirazila proti mně. Z úst jí unikl dlouhý sten, a kdybych ji nedržel za boky, podlomily by se jí nohy. Její tělo zachvátila vlna vyvrcholení. Tentokráte jsem měl větší výdrž a bez přestávky jsem plenil její lůno. Její tělo se zmítalo ve vlnách orgasmů, sotva jeden odezněl, nastoupil další. Její těsná kundička mě stahovala a ždímala. I já už se blížil k vrcholu. K tomu mi dopomáhal i výhled na Zdeňku, která si se zvednutou sukní proháněla vlastní frndu. Všiml jsem si, jak jí po stehnech stékají pramínky našich smísených tekutin.

„Aaahhh… už budu…,“ varoval jsem ji za neustálého přirážení.
Okamžitě se svezla z mého kopí, poklekla přede mne a vzala ho do pusy. Tohle mi nedělala moc často. A potom, co jsem ho z ní vytáhl už vůbec ne, ale i přes tu nezkušenost se snažila. Její mysl i tělo ovládl chtíč. V průběhu kouření si prsty protahovala kundičku. Vzdychala i s plnými ústy. Držel jsem ji za hlavu a přirážel do její pusinky.
„Ahhh… ještě chvilku…,“ vzdychal jsem.
Odpovědí mi bylo jen intenzivnější sání.
„Uuužžž…,“ vydechl jsem a začal plnit její ústa.
Skoro se zadusila. Ne, že by toho bylo takové množství, ale ta první dávka ji překvapila. Všechno pilně spolykala. S uspokojením se postavila a natáhla si kalhoty. I já schoval unaveného dobyvatele do jeho úkrytu. Ještě jsem zahlédl výstřik ze Zdenčiny kundičky.

Pozoroval jsem přítelkyni a všiml si mokrých prstíků. Uchopil jsem ji za ruku a slízl z nich zbytky šťáv.
„Počkej, nech mi taky něco,“ žadonila.
To jsem nečekal, nikdy takové choutky neměla, tedy alespoň přede mnou.
„Vždyť ty to můžeš ochutnat kdykoli, ale já ne,“ řekl jsem a chtěl se vrhnout na poslední mokrý prstík.
Nedala mi k tomu šanci, vytrhla se mi a laškovně si ho vrazila do svých nenasytných úst. Pohrávala si s ním stejně jako před chvílí se mnou. Najednou se její výraz změnil, tak nějak zvážněla. Podívala se na mě a pak na svůj prst a znovu na mě. Její soustředění napovídalo, že jí určité věci začaly docházet. V tom mi vrazila facku.
„Ty šmejde, jak jsi mi to mohl udělat?“ křičela na mě.
„Co???“ ptal jsem se udiveně.
„Ty máš ještě tolik drzosti, že budeš zapírat?“
„Nechápu.“
„Ty fakt neuvěřitelný. Já ti chtěla udělat radost a ty takhle.“
„Zadrž. Už mi konečně vysvětli, o co jde. Já to nechápu.“

Zhluboka se nadechla, aby se uklidnila a pak spustila:
„Takže, abych ti to vysvětlila. To, cos měl na tváři, nebyla limonáda, ale něco jiného. Nevěděla jsem, co to bylo, dokud jsem si neolízla prsty. Chuť nebyla stejná, ale podobná. To znamená, žes byl s nějakou jinou a…,“¨
Do očí jí vyhrkly slzy a rozčílením nebyla schopná dokončit větu.
„Místo, abys řekl mě, tak si jdeš za jinou,“ křičela mezi vzlyky.
„Ale já…,“snažil jsem jí vysvětlit nevysvětlitelné.
„Nech toho. Byla to ta tvoje známá, kterou jsi tady potkal, viď.“
Už jsem neměl sílu ani chuť dál zapírat:
„Byla.“
„A proč si šel za ní a ne za mnou?“ ptala se už trochu smířeným hlasem.
„Proč? Já za ní nešel, kvůli tomu. Chtěl jsem si s ní jen popovídat.“
„Tomu ty říkáš povídání?“
„Ne, to neříkám. Ona svedla mě.“
„A ty ses ochotně nechal,“ obvinila mě.
„To nepopírám.“
„To jsem ráda. A už mi konečně řekneš PROČ?“
„Protože už mě nebavilo, se tě pořád doprošovat a přemlouvat tě. Ty otrávené obličeje, když jsem po tobě chtěl něco trošku jiného. K sexu jsem tě přemluvil sotva jednou dvakrát do týdne. A to jsi vypadala, že tě to děsně otravuje. O jiných místech krom postele nemluvím. Kdykoli jsem to po tobě chtěl někde jinde než doma, byl oheň na střeše.“
To už jsem i já skoro křičel.

„Takže za to vlastně nakonec můžu já,“ vykřikla s hlasitým pláčem.
Chtěl jsem ji alespoň obejmout, abych ji uklidnil.
„Nesahej na mě, hnusíš se mi,“ křičela a naštvaně srazila mé ruce stranou, „nechci tě už ani vidět.“
Jen jsem zůstal stát na místě, zatímco ona s pláčem běžela pryč. V tom zpoza keřů vystoupila Zdeňka.
„Tak a teď už tě mám jen pro sebe,“ prohlásila s nadšením, „bolelo to moc?“
„Ani ne,“ odpověděl jsem a vzal ji za ruku, kterou mě hladila po tváři v místech, kam dopadla facka.

Zobrazit za celou dobu
Zobrazit za celou dobu
2617
Zobrazit dnešní
Zobrazit dnešní
1
Navigace v seriálu<< Dešťová víla 01Dešťová víla 03 >>

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *