Toto je 1 díl z 32 v seriálu Dešťová víla

Doběhl jsem zastávku jen tak tak, abych se schoval před deštěm. Strhla se taková průtrž mračen, že během chvilky na silnici stálo několik centimetrů vody, ani kanály to nezvládaly pobrat. Ještě jsem koukl, kdy mi to jede. No co, patnáct minut snadno pod střechou zastávky vydržím. Sundal jsem ze zad batoh a vyndal z něj bundu. Sice bylo dneska celý den docela teplo, takové typické babí léto, ale v předpovědi neustále vyhrožovali přívalovými dešti a bouřkami. A navíc jsem tak nějak počítal s tím, že se domů budu vracet až večer a to už bývá docela chladno.

Postával jsem na zastávce, když jsem zahlédl přibíhající ženskou postavu. Moc pozornosti jsem jí nevěnoval, protože se blížil nějaký autobus. V rychlosti jsem zkontroloval číslo, co kdyby náhodou ten můj jel o chvíli dřív a pak se letmým pohledem vrátil k té dívčině. Moc dobře se jí neběželo. Vypadalo to, že jí žabky na nohou pěkně klouzaly a sukně se jí lepila na stehna.
Už byla docela blízko a já nechtěl vypadat jako nějaký šmírák, tak jsem pohledem klouzal po okolních budovách. Stihl jsem si všimnout, že to nebyla žádná oslnivá kráska, ale něco na ní přeci jen bylo. Nebyla to žádná štíhlá modelka, spíš menší postavy, holka krev a mlíko, trochu větší zadeček a prsa tak akorát. Přiběhla, schovala se pod stříšku a celá udýchaná se ptala:
„Ahoj, patnáctka už jela?“
„Ahoj, před chvilkou to odjelo,“ odpověděl jsem.
„Sakra,“ tiše zaklela, „další mi jede až za hodinu.“
„To je smůla,“ politoval jsem ji.
Na to už neřekla nic.

Dál jsem si jí už nevšímal a jen sledoval provoz na silnici. Za mnou se ozvalo šplouchání vody. Otočil jsem se, abych viděl, co se děje. Zrovna si ždímala vykasanou sukni. Prohlédl jsem si nohy, které schovávala pod ní. Pěkně tvarovaná stehna i lýtka, žádné vychrtlé tyčky. Mokrá látka se lepila na její zadeček a dávala tak tušit, že má jen titěrná tanga. Vzdala ždímání sukně a vrhla se na tričko.
Nejprve se ho snažila zbavit vody, dokud ho měla na sobě. Pak pokrčila rameny a promočené tričko svlékla. Odhalená záda ukázala, že nemá podprsenku. Z trička vytekl minimálně litr vody. Když jsem viděl, jak její tričko vypadá, sundal jsem ze sebe bundu. Zkusila si tričko znovu obléct. Lepilo se jí na tělo a nešlo natáhnout. Otočila hlavu a podívala se na mě.
„To tam budeš jen tak stát, místo abys mi pomohl?“ „To tam budeš jen tak stát, místo abys mi pomohl?“
„Nebudu, jen jsem si netroufal.“
„Tak si troufni, máš to dovolené.“
„Fajn. A opravdu si chceš vzít na sebe to mokré studené tričko a stát tu v něm hodinu, než ti přijede další autobus?“


Při zmínce o vlhkém tričku se otřásla a naštvaně povídá:
„Nechci, ale musím. Nic jiného na sebe nemám, ty chytráku.“
„A co tohle?“ řekl jsem a nabídl jí svou bundu.
„Ty bys mi jí půjčil?“ ptala se nevěřícně.
„Půjčil, ale to tričku musí dolů.“
„To myslíš vážně?“
„Myslím. Za prvé, bys mohla nastydnout a za druhé, bych měl mokrou bundu.“
„Tak dobře. Ale kdy ti ji vrátím?“
To už však měla tričko dole a soukala se do mé bundy. Ještě jsem stihl zahlédnout její plné pevné prsy s hrdě vztyčenými bradavkami.

„Měl bych jeden návrh,“ řekl jsem, když jsem v dálce uviděl přijíždět svůj autobus, a hned jsem pokračoval: „Pojedeš se mnou ke mně domů, je to jen kousek, usušíme se tam, půjčím ti nějaké své tričko, dáme si čaj nebo kafe na zahřátí a pak se uvidí. Klidně se budeš moct vrátit sem na autobus.“
„Hmmm, když já nevím… zní to lákavě, už teď je mi zima, celou hodinu to tu určitě nevydržím.“
„Tak co? Vrátíš mi bundu, nebo jedeš se mnou?“ zeptal jsem se, když autobus brzdil na zastávce.
„Když já…,“ nejspíš hledala nějakou výmluvu, nebo odůvodnění.
Z otevřených dveří autobusu se valilo příjemné teplo. Nedal jsem jí šanci, zavelel jsem: „Jedem!“ vzal ji za ruku a než se nadála, táhl jsem ji za sebou do autobusu. Čekat až si to rozmyslí, stáli bychom tu hodinu. A popravdě, i mě už začínalo být poněkud chladno.

Za necelých deset minut jsme dojeli na místo. Déšť sice trochu polevil, ale pořád vydatně pršelo. Schovali jsme se pod stříškou zastávky. Rozhlédl jsem se po obloze a zkonstatoval jsem, že to jen tak nepřejde.
„Vyrazíme, je to hned tady za rohem.“
Smutně se na mě podívala, asi se jí znovu do deště moc nechtělo, pak odevzdaně pokrčila rameny a vyrazila za mnou. Rychlou chůzí jsme během pár minut došli k paneláku. Nahmátl jsem v kapse klíče a zkušeně bojoval se zámkem, poslední dobou nehorázně zlobil. Cestou k výtahu z nás kapala voda. Přivolal jsem ho a než dorazil, byla tam od nás pěkná louže. Zmáčkl jsem příslušné tlačítko a výtah se ochotně rozjel a odvezl nás do desátého patra. Během toho, co jsem zápasil s klíči a zámkem od bytu, si z okna užívala výhled na město. Konečně jsme zapadli dovnitř bytu.

„Kafe nebo čaj? Cukr, mlíko?“ zeptal jsem se, když jsem skopl mokré boty z nohou. „To je jedno, hlavně když to bude horký a sladký.“
V rychlosti jsem skočil do koupelny, kde jsem shodil mokré oblečení a natáhl na sebe župan.
„Tak se vyzuj,“ pobízel jsem ji, „tady je koupelna. Jestli se chceš vysprchovat, klidně si zalez do vany, ručník ti hned přinesu.“
„Díky,“ špitla překvapeně. Tady jsem byl totiž pánem já a ne ona. „A kde je záchod?“
„Ty dveře hned vedle,“ zavolal jsem ni z kuchyně.

Postavil jsem na čaj. Jakmile jsem uslyšel klapnutí dveří od záchodu, vylovil jsem za skříně ručník a zanesl jí ho do koupelny. Chvíli jsem si prohlížel hromádku jejího i mého oblečení. Nandal jsem to do lavoru a vzal do kuchyně.
„Ručník máš v koupelně přes vanu,“ informoval jsem ji, zatímco jsem rozmisťoval vyždímané svršky i spodky po topení.
„Děkuju.“

Netrvalo dlouho a uslyšel jsem sprchu. Ještě jednou jsem se šel ponořit do skříně. Hledal jsem pro ni nějaké vhodné triko. Byla menší než já, tak by mohla mít mé delší tričko místo šatů. Zaklepal jsem na dveře koupelny a opatrně vstoupil. Tajně jsem doufal, že alespoň něco zahlédnu. Bohužel se mi nepoštěstilo, závěs měla zatažený a v koupelně bylo dost páry. Všiml jsem si černých kalhotek odložených na poličce. Sáhl jsem na ně, samozřejmě byly úplně mokré a studené. Vzal jsem je, místo nich na poličku položil tričko a zase se rychle vytratil z koupelny. Vrátil jsem se do kuchyně, abych dodělal čaj. Zvuk sprchy ustal. Chvíli se nic nedělo, jak se utírala. Odnesl čaj do obýváku a strategicky jsem jí postavil hrnek na stolek k rozloženému gauči a křesla odsunul trochu stranou.

„Kde jsou mé kalhotky?“
„Tady na topení. Snad sis je nechtěla vzít na sebe?“
„Chtěla, přeci ti tu nebudu pobíhat nahá.“ „Jak nahá? Vždyť tam máš připravené moje tričko. Dal jsem ti tam to nejdelší, abys ho měla jako šaty.“
„To jo, to je dobré, ale stejně mi sahá jen do půli stehen.“
„Alespoň z té dobročinnosti budu taky něco mít,“ pomyslel jsem ale nahlas jsem řekl:
„Ale já delší nemám, bude ti to zatím muset stačit. Sedni si do obýváku, máš tam čaj, já si dám také sprchu.“


Minuli jsme se na chodbě. Vlasy zabalené do ručníku a stydlivě si tahala okraj trička dolů. Vklouzl jsem do koupelny a dal si rychlou sprchu. Pod proudem vody jsem si vzpomněl na krabici plnou věcí, které tu zůstaly po mé ex-přítelkyni. Dokončil jsem očistu, osušil se, hodil na sebe župan a vyrazil najít krabici. Byl bych sám proti sobě, kdybych jí to rovnou přinesl, tak jsem jen krabici vyndal ze skříně a nechal ji v pokoji na posteli. Zabalený v županu jsem se vrátil do obýváku, se svým hrnkem i zbytkem čaje v konvici. Usadil jsem se do křesla naproti ní.
„Dáš si ještě?“ nabízel jsem jí čaj a posunul jsem konvici ke středu stolu.
„Dám, je to dobré. Co to vůbec pijem?“ ptala se, když se natahovala pro konvici.
„To je Yogi masala, indický bílý čaj. Směs koření s mlékem a karamelem, ještě jsem to vylepšil kapkou medoviny,“ odpověděl jsem a koukal, jak se ji zradil výstřih trička, když se předklonila.
Ty dva pevné, kulaté poklady ve mně vyvolaly patřičnou odezvu. Ještě, že župan byl huňatý a já tak mohl erekci schovat do jeho záhybů. A té medoviny tam bylo víc než jen kapka. Asi na ni už začínal působit, protože se tolik nehlídala. Usadila se na gauči s hrnkem v ruce a nohy si složila pod sebe. Tričko se jí malinko vyhrnulo a já dostal další odměnu, letmo jsem zahlédl její klín hustě porostlý hnědými kudrlinkami. Musel jsem se zvednout. Ne, že bych se nerad díval, ale začínalo toho na mě být nějak moc. Aby také ne, po tříměsíčním půstu.

„Ještě jsem tu něco objevil,“ řekl jsem a zvedal se z křesla.
Boule na županu se už nedala maskovat a podle jejího pohledu byla nepřehlédnutelná. Sklopila oči do hrnku a v tvářích se krásně začervenala.
„A co?“ ptala zvědavě.
„Tohle,“ odpověděl jsem a postavil před ní krabici s věcmi po ex.
„Co to je? Kdes to vzal?“
„Co by, pár věcí po mé ex. Když mě před třemi měsíci opustila, vzal jsem všechny věci, vypral je a uložil do krabice, ale ona už si pro to nepřišla. Vlastně jsem ji od té doby neviděl. A už ani nevím, co tam všechno je.“
„A můžu se podívat?“
„Klidně, třeba tam najdeš něco, co ti bude. Nemusíš se bát, všechno je čisté.“

Mohlo by vás zajímat  Moničino studium 02 - Nadržené odpoledne

Chvíli se přehrabovala v krabici a pak vytáhla nějakou igelitku. Vyndala z ní originál zabalenou soupravu prádla.
„To je nové? Můžu?“
„Klidně. Tohle vůbec nenosila. Já jí chtěl udělat radost a tohle jsem jí koupil.“
„Jéé, to je pěkné. A proč to nenosila? Mě se moc líbí, já bych to nosila pořád,“ rozplývala se nad hadříky právě vybalenými z krabičky.
„Koukla na krabičku, přečetla si velikost a řekla, že jí to bude velké, hrozně jsme se tenkrát kvůli tomu pohádali. Prý ji vidím jako tlustou, zdůrazňuju, že má malá prsa a tak podobně. A to byl nejspíš začátek konce.“
„Aha, tak to mě mrzí. A opravdu nevadí, když si to zkusím?“
„Nevadí, ale mám jednu podmínku.“
„Jakou?“ ptala se s trochou obav.
„Rád bych tě v tom viděl.“
„Hmm, to jsem si mohla myslet.“
„Když už jsem to koupil, tak bych rád viděl, jak to doopravdy vypadá.“
„Tak dobře, já si to ještě rozmyslím,“ řekla, vrátila soupravu do krabičky, napila se čaje a dál se přehrabovala v krabici.

Poctivě vše prohlížela a třídila na dvě hromádky. Se slovy: „to mi bude malé“ a „tohle se mi moc nelíbí,“ vytvářela hromádku vpravo. Pochvalné „hmm“, „to je pěkné“ a „to by mi mohlo být“ označovalo menší levou kopičku, na jejímž vrcholu byla krabička s onou luxusní soupravičkou.
„Uděláš ještě ten čaj prosím?“ zeptala se, když skončila s přehrabováním, „a klidně tam dej té medoviny víc.“
„Tak fajn,“ zvedl jsem se a odešel do kuchyně.
Nachystal jsem si vše potřebné a pustil se do přípravy. Když jsem se po patnácti minutách vrátil s další várkou čaje zpět, věci, které označila za nevhodné, byly úhledně naskládané v krabici. Postavil jsem před ní konvici s čajem. Tentokráte to byla spíš naředěná medovina, bylo to zhruba půl na půl, ale má, co chtěla. Nalila si do hrnku a napila se.
„A co má znamenat tohle?“ nasadila pohoršený výraz a odsunula krabici.
Za ní se skrývala další hromádka, asi tři nenačaté balíčky kondomů, lubrikant, vibrátor, Venušiny kuličky a skleněné dildo.
„To mám taky vyzkoušet, nebo co?“ zeptala se ironicky.
„Promiň, ani jsem nevěděl, že to tam je.“
„Jen nekecej, tys to věděl. Myslel sis, že když si mě zachránil před deštěm a zimou, že se s tebou za to vyspím? Nemysli si, moc dobře jsem si všimla, jak se na mě koukáš. Snažíš se mě tady opít a myslíš si, že mě pohled na tohle rozparádí?“
„Tak podívej. Nabídl jsem ti svou bundu a vzal tě k sobě domů. Dala sis sprchu a čaj, půjčil jsem ti své tričko a donesl ti ještě pár věcí po ex. A chtěl jsem za to snad něco? Jen jsem chtěl vidět, jak ti sluší to prádlo. Nikdy jsem neřekl ani nenaznačil, že s tebou chci spát, takže jestli máš problém, támhle máš svoje mokré oblečení a tam jsou dveře. Navíc jsem se ti omluvil a vysvětlil ti, že krabice ležela zapomenutá ve skříni tři měsíce. Takže jestli se ti něco nelíbí, tam jsou dveře a za deset minut ti jede patnáctka odsud ze zastávky,“ vynadal jsem ji pěkně od plic. Zůstala sedět jako opařená a s otevřenou pusou. Na nic se nezmohla. Hrdě jsem odkráčel do pokoje, abych se oblékl. Bylo mi vlastně úplně jedno, jestli odejde nebo zůstane.

Oblečený jsem zalovil v lednici a vyndal nějaký sýr, salám a zeleninu. V kuchyni jsem nachystal nějaké obložené chleby a talíř zeleniny. Vylovil jsem i láhev vína a dvě skleničky. Postupně jsem to nanosil do obýváku na stůl, aniž bych se na ni pořádně podíval.
„Tak co? Dáš si se mnou?“ nabídl jsem jí něco k snědku a skleničku vína.
„Dám, děkuju. Ale nejdřív bych…,“ nějak nemohla dokončit větu.
„Copak?“ zeptal jsem se, zvedl oči od jídla a podíval se na ni.
Jen si stoupla a přetáhla si tričko přes hlavu. Když jsem viděl, co se chystá udělat, jen jsem zatajil dech. Lem trička stoupal vzhůru a já čekal, kdy odhalí její kočičku. Nestalo se to. Odhodila tričko a stála přede mnou v té soupravičce. Otočila se kolem dokola a řekla:

„Tak co, líbí?“
Pořádně jsem si ji prohlížel, podprsenka jí seděla perfektně, jako bych ji kupoval pro ni. I kalhotky měly také správnou velikost.
„Můžeš se prosím otočit ještě jednou?“
Mé přání bez jakýchkoli protestů splnila.
„Sedí naprosto dokonale, až na jeden malý detail.“
„Jaký?“ trochu zklamaně vyzvídala.
„Opravdu ti moc sluší, jen u těch kalhotek…“
„Copak?“ snažila se je urovnat a kontrolovala, jestli někde nekouká cedulka.
„Víš, neber to špatně, jen ten tvůj krásný kožíšek se k tomu moc nehodí. Chtělo by to trochu upravit, kousek odstranit a zbytek malinko sestřihnout. Ale jinak to vypadá úžasně.“
„Aha. Tak děkuju,“ řekla, vzala si na sebe tričko a znovu si sedla na gauč.
„Nemáš zač,“ odpověděl jsem a pustil se do jídla.

Složila si nohy pod sebe, do jedné ruky vzala chléb, do druhé skleničku vína. Mezi jednotlivými sousty se snažila nenápadně prohlédnout svůj klín. Dojedli jsme, uklidil jsem nádobí do kuchyně a vrátil se k ní. Dolil jsem nám víno do skleniček, láhev byla téměř prázdná. Pořádně si přihnula ze skleničky a podnapilým hlasem pronesla:
„A pomůžeš mi s tím?“
Byl jsem nějak mimo, tak jsem se hloupě zeptal:
„A s čím?“
„S tím sestřihem, já to teď sama asi nezvládnu.“
„Jsi si jistá? To sis nikdy kožíšek neupravovala?“
„Jsem, v tomhle stavu to určitě nezvládnu. Upravovala, ale teď, co jsem bez přítele to ztratilo smysl.“
„Tak dobře,“ souhlasil jsem, snad až moc ochotně. Naštěstí to nezaregistrovala.
„A zvládneš nějaký obrázek?“
„Uvidíme, myslím, že na to něco mám.“

Zvedl jsem se a šel si najít potřebné věci na tu velkou operaci. Ručník, žiletka, pěna na holení, lavůrek s vodou, žínka, nůžky, hřebínek a dokonce se mi povedlo najít i šablony pro různé tvary. Všechno jsem to postupně nanosil do obýváku na stůl. Ze všeho nejvíc ji zaujaly šablony. Odběhl jsem naplnit lavůrek vodou. Když jsem se vracel zpět, šel jsem opatrně, abych vodu nikde nerozlil. Vešel jsem tiše do obýváku a viděl jsem, jak tam sedí s nohama roztaženýma, šablony rozložené před sebou a prstem si kreslí v klíně jejich obrysy.
Zůstal jsem stát mezi dveřmi a pozoroval ji. Čekal jsem kam až zajde. Už začínala tiše vzdychat a prsty víc kroužily kolem klitorisu, než aby dodržovaly tvar nějaké šablony. Projížděla rýhou mezi lapličkami a dech se jí zrychloval. Udělal jsem krok zpět do kuchyně a zavolal:

„Pozor, nesu vodu.“
Dal jsem jí ještě chvilku a pak jsem vešel.
„Tak co, jdeme na to?“
Celá rudá a zadýchaná přikývla.
„Tak si lehni a začneme.“
Když se uvelebila, zavelel jsem:
„Nadzvedni zadeček!“
„Proč?“ trochu se podivila.
„Co se divíš? Musím ti přece sundat kalhotky.“
„No jo,“ řekla smířeně a nadzvedla se.
Stáhl jsem jí kalhotky a prohlížel si zblízka tu nádheru. Pustil jsem se do práce, prsty jsem se probíral porostem a nůžkami ho začal zkracovat. Hřebínkem jsem vyčesával sestříhané chloupky. Po patřičném zkrácení, jsem jí rozkrok navlhčil žínkou a začal nanášet pěnu na holení.

„Vybrala sis něco?“ zeptal jsem se a ukázal na šablony.
„To je jedno, pro něco tam sáhni!“
Sáhl jsem poslepu na stůl a vzal do ruky jednu ze šablon. Přiložil jsem ji ma bobříka a začal opatrně s holením.
„Tak cos vybral?“ ptala se zvědavě, protože jsem dosud šablonu zakrýval rukou.
„Nech se překvapit. A pomoz mi, potřeboval bych, abysis to přidržela.“
Podala mi ruku a já ji navedl na šablonu.
„A nehýbat, jinak to nebude ono,“ varoval jsem ji.
Pomalu ale jistě jsem zbavoval její klín přebytečných chloupků. Chvíli to trvalo, než jsem obnažil její prcinku. Otřel jsem nyní již hladkou pokožku vlhkou žínkou, abych odstranil zbytky pěny. Odložil šablonu zpátky na stolek a prohlížel si své dílo. Místy jsem ještě jednou nanášel pěnu a upravoval výsledný tvar.
Setřel jsem znovu zbytky pěny a prsty zkontroloval hladkost pokožky. I ten lehký a něžný dotek způsobil, že se zachvěla a tiše zavzdychala. Neodolal jsem a tu hladkou pokožku políbil. Jejím tělem proběhlo vzrušení, studánka se malinko rozevřela a začala ronit slzy vzrušení. Musel jsem ochutnat. Přisál jsem se k tomu potůčku a lačně polykal tu sladce vonící tekutinu. Jazýčkem jsem laskal každý odhalený kousek kůže, každý záhyb její kundičky. Tiše vzdychala. Zrychlený dech napovídal, že jsem na správné cestě.


Rukama jsem ji hladil stehna, boky i zadeček a jazýčkem prozkoumával jeskyňku. Přisátý k onomu otvůrku, který obvykle poskytoval spoustu slasti, jsem polykal tekutiny z něj vytékající. Zasunul jsem dovnitř prst. Přivítalo mě vlhko a teplo v těsném sevření. Zakmital jsem jazýčkem a zavrtěl prstem. Pravidelné stahy jejího lůna mačkaly můj prst. Tiché vzdechy sílily a dech byl stále mělčí. Zintenzivnil jsem dráždění. Prohnula se jako luk a rukama přitiskla mou hlavu do svého klína. Zachvátil ji orgasmus. Neustal jsem v dráždění a odměnou mi byl mohutný výstřik z jejího lůna.

Když se vzpamatovala, s obličejem celým upatlaným od jejích šťáviček jsem ji políbil.
„Tak jak chutnáš sama sobě?“
„Docela jo,“ řekla a o olízla část tekutin z mé tváře. „Tobě to nevadilo?“
„Co myslíš?“
„No to, jak jsem tě pokropila…“
„Vůbec ne, proč by mělo?“
„Mému bývalému to vadilo, myslel, že jsem ho počůrala. I kvůli tomu mě nechal.“
„Tak to mám štěstí. Pro mě to byla odměna za dobře odvedenou práci.“
„To jsem ráda.“
„A jak se vůbec jmenuješ, ty má Dešťová vílo?“
„Dešťová vílo? To se mi moc líbí, takhle mi ještě nikdo neřekl. A co si mi to vůbec vytvořil za ornament?“
„Tak se podívej,“ řekl jsem a podal jí malé zrcátko.
„Jéé, to je pěkné srdíčko. Děkuju.“
Než jsem stihl něco říct, rukou uchopila můj tvrdý úd a přisála se mi na ústa.

Zobrazit za celou dobu
Zobrazit za celou dobu
2891
Zobrazit dnešní
Zobrazit dnešní
1
Navigace v seriáluDešťová víla 02 >>
Trysky
Trysky@seznam.cz

Komentujte

Please Login to comment
avatar
  Subscribe  
Upozornit na