Krušné ráno proběhlo v tichosti. Bez zbytečných výčitek a teatrálních scén se Svatava sbalila a zmizela na vlak, který ji vezl přímo k otci. Už věděl o jejím trápení a jako vždy ji chápavě očekával, aby nastavil bezpečnou náruč. Svatka sice odešla s bradou hrdě vztyčenou, ale cestu vlakem proplakala až do cíle. Vrhla se tátovi kolem krku, čekajícímu na peróně a nechala se hladit i tisknout, protože tohle přívětivé chování jí neskutečně chybělo.

Užívala si absolutní klid. Věděla, že tady se jí matinka určitě nezjeví a tak se konečně dokázala usmát. Vnímala každé slovo, kterým ji táta pokoušel konejšit a ochotně dávala na jeho rady, plné rozumu a vrozené inteligence. Byl to rozumný muž, který věděl, co všechno bývalá manželka uměla provádět za kousky.

Nechala si osušit slzy, pokorně odkývala každou otcoradu a nechala se zlákat na malou restaurační vzpruhu. Voňavá polévka ji hřála do tváře, když se skláněla nad horkým zázrakem plným nudlí. Už docela klidnější souhlasně přikyvovala tatíkovi, stěžovala si na mámu, která jí zkazila den a otevřeně žalovala na manžela, který ji pojmenoval matčiným jménem.

„Je to vůl. Kašli na něho. Přece si nebudeš kazit mládí. Tady vidíš, žes to uspěchala, Svatinko. Ale bude dobře. Třeba mi kývneš na nabídku, že by ses přistěhovala. Alespoň máš konečně důvod. Tady budeš mít vždycky své místo. A nesol si to tak,“ promlouval k ní tatík starostlivě, když se znovu rozplakala nad nedojedenou polévkou.
„Věříš, že máš pravdu? Práci tu taky nějakou seženu a jeho nechci už nikdy vidět,“ pomalu se klidnila Svatka i když se jí na mysl drala spíš matka než Přemek.
Stála před vážným rozhodnutím. Ale při myšlence, že bude dál žít po boku muže, který v té nejintimnější chvíli myslí na její mámu, jí odporem mrazilo. Ani to, že bude bydlet na dosah ženské, která se může kdykoli ukázat, vetřít a zničit všechno vybudované, ji nutila horlivě souhlasit s otcem, jenž už ani neškemral, ale s klidem plánoval stěhování.

Přemek se v to ráno probudil zbitý jako pes. Svědomí v něm hlodalo, ale stále si opakoval, že nic tolik hrozného neprovedl. Neuměl se tolika vžít do manželčina cítění, takže se potloukal prázdným bytem a přemýšlel jestli Svatce zavolá a nebo ji nechá vydusit. Nedocházelo mu spousta věcí, proto se s každou další minutou cítil opuštěný a ublížený víc než jeho žena.

„Koho to sem čerti…,“ zahudroval při protivném zvonku.
„No otevři. Nenechávej mne tu čekat,“ mávala na něj do okna rozjetá Adéla, která si to mířila pro věci, ponechané v předsíni.
Vletěla do bytu jako rachejtle. V zátahu za ní se plížil napitý Richard s jiskrou v oku, takže podle jeho mimiky bylo jasné, že si tuhle noc báječně užil. Stál opřený o předsíňové obložení a vodnatým pohledem sjížděl Přemka, aby mu nenápadně naznačoval gesty Adélčiny kvality. Musel se smát i když fůrie běhala sem a tam a bičovala Přemysla ostrým pohledem.

„Kde je Svatice?“ štěkla na něj, aby se mohla rozloučit i s dcerou.
„No, maminko, to je těžší. My jsme se jaksi nepohodli, tak je asi pravděpodobně u táty,“ pokrčil rameny opuštěnec.
„Cože? A proč jako? Ježiši, to si zase vyslechneme. Už to vidím. Svatý otec a ještě svatější dceruška budou samá přednáška, výčitka. Bože, za co tohle mám? Co bylo?“ metala mu do tváře další dotazy.
„Ty Ríšo, nechce se ti domů?“ důrazně požádal kamaráda Přemek.
„No to teda nechce,“ uchechtl se hromotluk, který byl celý prosáklý zbytkovým alkoholem a sotva se udržel na nohou.
„Jdi medvídku, nezlob mě,“ přitočila se k němu Adéla, která pochopila, že k dalšímu povídání bude potřeba klid.
„Ty mě zaháníš? Se ti to nelíbilo nebo co?“ chechtal se až strašidelně Ríša a silně si k sobě tiskl rozesmátou dračiči.

„Neblázni, medvěde! No tak, pusť mě! Vidíš, že rodina mě potřebuje! Ráda bych s tebou pokračovala, ale sám vidíš, že jsem tu potřebná! No tak pusť a buď hodnej, chlupáči,“ laškovala s ním panička.
Přemek přihlížel jejich hrátkám. Už zase si přál být v kůži vlasatého obra, protože ten si ji nestydatě dobíral. Ručkoval jí po těle a snažil se si užít ještě chviličku z toho živočišného krásna, protože věděl, že odloučení znamená konec.

„Tak OK. Bylas dobrá,“ naposledy jí poplácal po prdelce obr a vlepil jí pusu až to mlasklo.
„Taky nebyls k zahození, medvěde. Mám pocit, že se ještě někdy uvidíme. Zavolám ti. A teď už jdi, jdi. Ahoj, čau, jdi,“ vyháněla ho pracně ze dveří, dokud za ním nezabouchla a neopřela se o futra zády.

Přemek dál tupě zíral a i když nechtěl, stále viděl tuhle zralou krásku, která si celou noc užívala u jeho hromotlukoidního kamaráda. Těšil se, až se s ním sejde na pivě a vytahá z něho veškeré detaily. Zatím mohl pouze bájit a hledět na dokonalé ženské křivky.

„Tak o co šlo. Proč zase vyváděla?“ zeptala se ledabyle Adéla, jako by Svatava byla nějaká celoživotní hysterka.
„No, je to takový choulostivý. My jsme v noci…jako když jste všichni odešli, tak já jsem…ona mi…jako ona se…,“ rozkoktal se zeťák, protože najednou nenacházel pravá slova.
„No dobrý. Tak spali jste spolu a co bylo dál?“ vyvracela oči atraktivka.
„Jo no, spali. Jako než se udělala, tak já jsem…,“pustil se vychytrale do největších detailů Přemek.
„Ty ses udělal dřív a ona to nestihla, že? Ježiši kriste, copak ty nevíš, že nadržená a neukojená ženská je horší jak rozzuřený stádo bejků? Nemáš jazyk nebo co? Na druhou stranu, když to vezmu kolem a kolem, taky se nemusela nasírat kvůli takovéhle prkotině. Ale dobrý je, že tohle otci určitě vyprávět nebude, takže poučování jsme ušetření oba,“ spustila si opět kolovrátek na špacír Adéla.
„Ne, udělala se. Na tohle jsem důslednej, maminko. Jde o to, že jsem ji u toho jinak oslovil, no,“ zahleděl se do podlahy posmutněle.

Cítil se jak na hanbě. Jenže před touhle ženskou se tam cítil velice rád. Žmoulal si prsty za zády, pokukoval na ni z pod obočí a čekal na jakoukoli reakci, protože ji měl šanci mít momentálně pouze pro sebe. Bylo mu jedno, jak to dopadne s jeho svazkem. Bylo mu i fuk, že by si to třeba rozházel přímo u tchýně, ale zkusit to prostě chtěl.
„Jak jsi jí řekl?“ podivila se tchýňka.
„No vaším jménem, no. Vy jste mě včera tak rozparádila, že jsem se nedokázal soustředit. Prostě se mi strašně moc líbíte,“ nakousnul citlivé téma Přemek.
„Líbím, jo?“ pookřála Adéla, protože na tyhle lichotky vždy spolehlivě slyšela.

Natočila se k zeťákovi, okamžitě zahodila myšlenky na rodinné trable a laškovně jej pohladila ve vlasech. Jemně mu zarejdila v účesu, ještě jemněji se mu natiskla k docela vysportovanému tělu a erohlasem se ho zeptala, co s tím míní dělat.
„Já nevím. Já netuším, ale chci být váš! Dovolte mi to!“ vrhl se na ni jako na kořist a místo, aby byl skleslý výčitkami, si ji dlachnil v náruči, odkud se jí evidentně moc nechtělo.
„Já myslela s tím tvým problémem, ty plašáku,“ smála se Adéla, protože ji zoubky lehce kousal do krku, což ji lechtalo.
„Na to jsem nemyslel. Já vás potřebuju, maminko!“ tlačil si ji před sebou do ložnice.
„A to mě chceš mít tady? Tady, kde normálně spáváš s ní?“ chichotala se dál dračice.
„To je taky pravda. Tak vedle, Adélko, pojďte vedle, prosím,“ přetahoval ji opět do jiné místnosti, kde ještě od předešlého večera nebylo uklizeno.

„Tady v tom bordelu? Tos to ještě neuklidil?“ vysmívala se jeho nadrženosti zralenka.
„Tak kde, maminko? Mě je to úplně jedno. Hlavně tu zůstaňte!“ kvílel nedočkavě Přemek.
Chtěl ji naposledy přetáhnout do koupelny, kde by začal uvolňovací koupelí, ale nadrženost ho natolik ždímala, že nakonec padl na kolena a přisál se Adélčinu bříšku. Nabral si její unikátní prdelku do dlaní, tiskl se k ní zepředu a nasával vůni dračí kundosluje. Cupoval jí oblečení a snažil se ji svléknout, dokud se chichotala. Bál se, že o ni přijde, protože ji znal. Dokázala být jako vichr a mohla mu klidně i utéci z postele. Proto do ní zarýval prsty a skoro až bolestivě ji mačkal, což jí nijak nevadilo.

„Víš, že bysme tohle dělat neměli?“ vychutnávala si ho ze zhora, při čemž ho hladila ve vlasech.
„Neděláme nic špatného,“ odmítal si přiznat chybu Přemek a dál se dral jazykem pod miniaturní kalhotky, které ho včera tak rozhicovaly.
„Myslíš, že neděláme?“ pokračovala dál ve svých větičkách Adéla.
„Otoč se mi! Pane bože, otoč se tak, jak jsi včera ukazovala tu tvoji prdelku!“ škemral v kleče nadrženec.
„Takhle myslíš?“ obrátila se k němu zády tchýně a vyšpulila mu zadeček do tváře.
„Bože, to je ono!“ chytil se jí stehen a poděkoval komusi nahoře za tenhle dar.

Bral do dlaní unikátní sedinku a mačkal se k ní tváří. Hladil ji strništěm, což jí nevadilo po probdělé nosi s chlupatým maxitvorem. Škrabkal ji po půlkách a stále dokola uslintaně děkoval za takovouhle tchýni. Líbal ji polokoule, tahal kalhotky ukazováky dolů a jemně rozevíral řiťkojárek, aby nahlédl k těsnému análu.

„Dovol mi tam,“ zaškemral zcela vysíleně Přemek.
„Kam?“ pohrávala si s ním dračice.
„Sem,“ hlesl zeťák a špičkou jazyka zašimral u škvíry do prciny.
„No já nevím, jestli dovolím,“ držela se Adéla zkrátka i když nohy doširoka roznožila a prohnula se v pase.
„Prosím! Mami, tohle musíme dokončit, jinak zešílím, slyšíš? Tohle se bez tohoto nevyřeší! Musím to poznat i živě, jinak je naše manželství v trapu,“ stavěl se na zadní hřebeček a už mířil nateklým bucharem k těsnému čokotunelu.
„Na mě tohle nesváděj, ty nestydo jeden,“ usmívala se na něj sladce přes rameno zralena.
„Já vím, já vím, hlavně drž,“ jel si zase po svém Přemek.

Ještě stihnul připlivnout, než zapustil kořen do tchýniny hnědky. Sklouznul se po slině, zajel pomalu po kořen a už se o něj opět pokoušely mrákoty. Stavěl se na špičky, tlačil jí na pánev, aby se víc sehla a něž si ji před sebou naodnuloval, Adéla už sama přirážela. Čaroval jí kolem prdelky dlaněmi s roztaženými prsty. Nevěřil svým očím, protože se mu proháněla na ocasu docela svižně.
Cenila zuby, syčela na něj a spustila kolotoč výčitek. Hleděl na ni a snažil se chytit ve stejném tempu, jenže absolutně nechápal, co se to s ním děle. Stál jako přibitý k zemi, nevěřícně zíral na roztaženou prcinu a souhlasně přikyvoval, když mu uhekaná tchýně zrovna v téhle chvíli vyčítala jeho nevhodné chování.

Byl by jí odkýval snad všechno, kdyby sama nezavelela, aby si lehl na záda. Praštil sebou o plovoučku, držel si toporo za žaludem a čekal co se bude dít dál.
Krásná šelma si nad něj stoupla, sehla se do hlubokého předklonu, párkrát sama připlivla na jeho fialový žalud a napíchla se hřebci na ohonisko. Začala mu rajtovat po žilnáči a mnohem drsněji mu nadávala za to, že se neuměl ovládnout ani s ní a ani s její dcerou.

„Takhle sis to představoval? Takhle? Tohle jsi chtěl?“ cedila skrze zuby, když se připichovala.
„Adélko!“ kňučel nadrženě zeťák.
„Takhle jsi mě volal? Takhle jsi mě včera chtěl?“ vlepila mu rozjetě facku Adéla.
„Přesně takhle, jeď! Zarajtuj si!“ přidal se konečně Přemek, jenže stačil přirazit už jen párkrát.

Několikrát nadskočil, zatnul půlky, zajel hluboko do tchýně a už se mu na kládě krásně roztřepala. Držela se jeho kůže na hrudníku, tiskla ho mezi stehny, seděla mu na koulích a pička jí cukala takovou slastí, že zeťák ji už upozorňoval na svůj špric.
„Já budu!!! Pozor!!!“ snažil se ji probrat z orgasmického kómatu.

Nedočkal se ničeho jiného než dlouhého a táhlého zasténání, které značilo opravdové finále kundího koncertu. Procákal se k děloze, drtil ji kolena a hleděl na protřepané čtverky, pyšnící se hnědými koláčoidními dvorci.
„Ty seš parchant, hochu,“ zvedala se udýchanka, aby se dala co nejdříve do pořádku.
„Jak to? Se ti to nelíbilo nebo co?“ zaraženě si ji změřil Přemek.
„Nic moc. Nebýt mě, tak mě ani nevyšukáš,“ hodila hřívou Adéla a odťapkala bosky do koupelny.
„Jaks to jako myslela?“ uraženě za ní vpadl zeťák.
„Vypadni. Dám se do kupy a jedu domů. A ty to s ní dej co nejdřív do pořádku, holomku,“ hodila po něm ručník, aby ho zahnala zpět do předsíně.

„Jedeš domů? Však tu zůstaň. Přeci se nic neděje. Takovejch případů je na světě. Já ji asi ani nemiluju. Hele, tohle všechno je moje. Tady bys měla všechno, slyšíš? Hele, poslouchej mě, Adélo!!! Podívej se, ty seš věčně sama, já tě chci jako nikdy žádnou jinou, už jsme spolu i píchali, já tě mám od začátku plnou hlavu, slyšíš mě?“ bědoval zoufale Přemek.
„Ale ty mě nezajímáš, chápeš to? A hlavně, jako sorry, ale nestojíš ani za ten šukanec. Seš prostě nezajímavej,“ chechtala se už zase posměšně potvora.
„Co to meleš?“ nevěřil svým uším Přemda.
„Uhni. Hele a ukliď si tady. Kdyby se ti náhodou Svatka vrátila, tak ti to moc do plusu nenahraje. Jo a vyřiď Richardovi, že se těším až se s ním zase potkám,“ drtila mu mozek řečmi tchýně a už zase upravená se s ním v rychlosti rozloučila, aby co nejdřív vypadla zpět na vlakáč.

„Já jsem takovej vůl! Tohle ona mě! Bestie!“ svěsil hlavu tragéd, když složil ruce do klína a zároveň kolaboval při podívané na zdevastovaný byt.
Všude, kam se podíval, tam zbyl kus po jeho teatrální tchýni a hned vedle se mu zjevoval obraz usoužené manželky. Kroutil hlavou sám nad sebou a vztekle praštil telefonem do kouta. Pokusil se totiž, ještě před úklidem, spojit se Svatavou, která mu ovšem třikrát odtípla hovor s maximálním a rozhodným nezájmem.

1
Komentujte

avatar
1 Comment threads
0 Thread replies
0 Followers
 
Most reacted comment
Hottest comment thread
1 Comment authors
dedek.Jeff Recent comment authors
  Subscribe  
nejnovější nejstarší nejlépe hodnocené
Upozornit na
dedek.Jeff
Člen

Opět Alimedin rozmanitý slovník neotřelých výrazů, dává povídce jedinečnost. Je opravdu veliká škoda, že se autorka odmlčela a na výzvy svých fanouškou již nereaguje.
Proto si ji připomeňme alespoň z archivu.