Toto je 9 díl z 10 v seriálu Cesta do Asie

I když se mi podařilo usnout, tak mi dlouhý spánek nebyl dopřán. To Janice mě opatrně vzbudila zatřesením a přidala i dlouhý polibek.

„Vstávej. Za chvíli rozsvítíme světla a budeme servírovat jídlo. Bylo by vhodné, abys ještě předtím probudil Isabelu a pomohl jí se nenápadně obléci a upravit.“

S rozespalým výrazem jsem přikývl. Janice mě pohladila po ruce a odešla. Já se otočil k Isabele a jemně ji párkrát pohladil po tváři. Když to nepomohlo, tak jsem lehce stiskl její ňadro a pohrál si s měkkou bradavkou. Ta reagovala ztuhnutím a Isabela šťastným úsměvem. Konečně otevřela oči a usměvavý pohled upřela na mě.

„Co se děje? Máš ještě chuť?“
„Což o to. Chuť na tebe bych ještě měl, ale za chvíli budou roznášet jídlo. Měla by ses obléci a upravit se.“

Teprve teď si uvědomila, že je od pasu dolů nahá a jen přikrytá dekou. Rychle se posadila, oblékla a odešla na toaletu se upravit. Než se vrátila tak světla v letadle se rozzářila a letušky již připravovaly jídlo. Isabela se vrátila a opět z ní byla ona dáma v hnědém kostýmku.

Objednali jsme si šampaňské a připili si na úžasně prožitý let na trase Dubai – Manila. Večeře byla opět skvělá. Několik chodů se sladkou tečkou a kávou na závěr.

„Mirku, můžu ti dát mé číslo telefonu? Možná bychom se mohli na Filipínách ještě vidět.“

Viděl jsem na ní obavy, jak odpovím. Ale nemohl jsem ji zklamat.

„Samozřejmě. Kdyby nám to vyšlo, tak budu moc rád. Ale já ještě nemám místní SIM kartu. Tak ti své číslo nemohu dát.“
„To já vím. Dám ti své číslo a když budeš chtít, tak se mi můžeš ozvat.“

Sáhla do své kabelky, vyndala vizitku a něco na ni zezadu připsala. Pak mi ji podala. Zase stylizovaná kombinace letadla s domem u moře v pozadí. A přes tuto grafiku opět jen jednoduchý text: ISABELA – GXFM7S3D. A na druhé straně rukou připsané telefonní číslo a jméno: Isabela Arroyo. Vizitku jsem si prohlédl a pečlivě uschoval. Musím si také několik vizitek udělat. Vždyť dnes by se hodily hned dvakrát.

„Děkuji za kontakt. A jenom pro tvou informaci. Ta naše letuška, Janice, nás jistila při našem postupu po klubovém žebříčku.“
„Chceš říci, že nás při tom pozorovala?“
„Ne, to ne. Ale bylo jí jasné, co budeme provádět. Mluvil jsem s ní v noci, když jsem se šel najíst. Samozřejmě přislíbila, že hned v Manile nám nahlásí akci a tím se staneme plnoprávnými členy klubu.“

Samozřejmě už jsem nedodal, že u mě bude muset Janice nahlásit rovnou akce dvě.

Po chvíli jsem si také odskočil na toaletu a přitom jsem se rozloučil i s Janice. Ta mi také dala podobnou klubovou vizitku s textem: JANICE – SDJQ5H4V. A opět zezadu rukou připsané telefonní číslo.

„Pokud budeš chtít, tak se mi ozvi. Ráda tě znovu uslyším.“

Mohlo by vás zajímat  Hospůdka malá, pod strání

Její smutný pohled opět vyjadřoval její neradostný osobní život. Vždyť byla doslova stále v luftu. Tak jakýpak milostný, natož rodinný život. Pohladil jsem ji po tváři.

„No tak. Usměj se. Jsi krásná mladá holka, plná života a umíš si užívat. Věř mi, viděl jsem to na tobě. Tak buď sebevědomá a běž si za svým cílem. Pokusím se ti zavolat a povíš mi, jak se ti daří. Platí?“

Při vzpomínce na náš společný prožitek se její tvář přece jen rozzářila.

„Máš pravdu. A děkuju. Nejenom za tu naši společnou chvilku, ale hlavně za ta slova podpory. Vážně to potřebuju.“
„Tak je to v pořádku. A já děkuji za všechen servis. Byl to pro mě úžasný zážitek. A nezapomeň nám zaregistrovat akci. A u mě vlastně dvě.“

Mrknul jsem na ni s úsměvem.

„Samozřejmě. Hned po přistání to zařídím. A ty se nezapomeň nahlásit na letišti před dalším letem. Měj se krásně a zavolej mi někdy.“
„Také se měj krásně a usmívej se. To ti moc sluší.“

Jen jsme se lehce dotkli rukama jeden druhého, zadívali se do očí a pak jsem se otočil a odešel na své místo.

S Isabelou jsme si povídali po zbytek letu a zanedlouho už jsme přistávali v Manile.

Po vyzvednutí zavazadel a absolvování imigrační kontroly jsem se ocitl konečně na Filipínách. Isabela šla stále se mnou a vysvětlovala mi další postup. Vnitrostátní linky totiž odlétají z jiného terminálu než přilétají mezinárodní, a tak jsme se museli přesunout letištním busem na terminál tři manilského letiště. Tam jsme zjistili, že můj další let je až za sedm hodin, ale let Isabely startuje už za dvě hodiny a ona bude muset už brzy jít na odbavení.

Sedli jsme si na lavičku v odbavovací hale a beze slov si užívali poslední společné minuty. Přitom si opřela hlavu o mé rameno a vzala mě za ruku. Seděli jsme tak asi dvacet minut a nikdo z nás nechtěl narušit to kouzlo okamžiku těsně před rozloučením. Ale i k tomu muselo dojít. Na to jsme se zvedli, krátce se políbili, pohladil jsem ji po tváři a ještě naposledy překontroloval pohledem její vzrušeně se dmoucí bujné poprsí. Nebylo co dodat. Vše jsme si vyjasnili už v letadle. Dvakrát tiché ahoj, krátké zamávání a Isabela odcházela k odbavení svého letu. Sledoval jsem její postavu zezadu. Byla už žensky zakulacena trochu více, ale stále na těch správných místech. Tak, jak má přitažlivá žena v jejích letech být.

Kufry měla v mžiku odbaveny a s palubním lístkem odcházela už do uzavřené části odletového terminálu. Ještě se na mě otočila, usmála se, krátce zamávala a ztratila se mi z dohledu.

Stál jsem a sledoval zamyšleně pohyb lidí, jako bych čekal, že se Isabela ještě objeví zpět vedle mě.

Zobrazit za celou dobu
Zobrazit za celou dobu
3650
Zobrazit dnešní
Zobrazit dnešní
1
Navigace v seriálu<< Cesta do Asie 08Cesta do Asie 10 >>
Mirek
mirek.janiga62@seznam.cz

1
Komentujte

Please Login to comment
avatar
1 Comment threads
0 Thread replies
1 Followers
 
Most reacted comment
Hottest comment thread
1 Comment authors
Martin Recent comment authors
  Subscribe  
nejnovější nejstarší nejlépe hodnocené
Upozornit na
Martin
Host
Martin

Moc hezké pokračování . Jsem zvědav jak využije těch sedmi hodin na letišti kanec jeden . 😀 😀 Docela by mě zajímalo zda se ještě potká s Janice nebo Isabel . Těším se na další díl .