Toto je 7 díl z 10 v seriálu Cesta do Asie

Po jídle jsem si sklopil sedadlo a relaxoval. Za chvíli se u mě objevila Janice.

„Všechno v pořádku? Ještě nějaké přání? Měl byste ještě na něco chuť?“
„Ne, děkuji. Jsem spokojen, nic mi nechybí.“
„Opravdu? Tak to je škoda. Já vám tedy prozradím to malé tajemství.“

Na chvíli dramaticky zmlkla, zadívala se mi do očí, a pak pokračovala.

„Na sedadle vedle vás sedí paní Isabela, která je také členkou našeho klubu a ráda by se s vámi seznámila a pohovořila si. Souhlasíte?“

Tak to bylo to překvapení. Ale protože už jsem byl připravený na vše, tak jsem to přijal v klidu.

„Samozřejmě. Rád si s ní popovídám. Ale jak to provedeme?“
„To je jednoduché. Vnitřní přepážka mezi vámi, která vás odděluje, se dá zcela odstranit. Je to proto, když cestují spolu partneři a chtějí spolu komunikovat. Dejte mi minutu času a já to zařídím.“

Janice odešla a za chvíli se přepážka tiše rozestoupila do stran jako skládačka a tím vytvořila spojovací uličku mezi našimi dvěma kójemi. A z vedlejšího sedadla se na mě vesele usmívala černovlasá žena, v níž jsem s překvapením poznal onu elegantní dámu s kloboukem, která mě zaujala při nástupu do letadla. Na sobě už neměla onen hnědý kostým, ale pohodlné domácí oblečení.

Naklonila se ke mně a podávala ruku k seznámení.
„Ahoj, já jsem Isabela. Jak se máš?“
„Ahoj, já jsem Mirek. Dnešek je pro mě stále plný překvapení. Ale musím říci, že si to užívám.“
„Já jsem si tě všimla už na letišti při nástupu do letadla. Nestál jsi s ostatními v davu u přepážky, ale čekal na lavičce.“
„Ano. Proč bych ještě více zvyšoval ten zmatek u přepážky? Tím bych odbavování ani odlet letadla neurychlil a zbytečně bych stál na nohou. Já mám raději, když nastoupím a zanedlouho startujeme. Dlouhé čekání na start na sedadle v letadle mě nebaví.“
„Ano, to máš pravdu. Ale naše sedadla jsou pohodlná. Tady to není problém.“
„Asi ano, ale já jsem netušil, že poletím byznys třídou. To jsem se dozvěděl až v letadle.“

Po mém přiznání se na mě zvědavě podívala. Uvědomil jsem si, že vůbec nevím, jestli jí můžu důvod změny mého sedadla v letadle říci. Sice mi Janice řekla, že je Isabela také členkou Klubu 10 tisíc, ale byl jsem si vědom svého slibu mlčenlivosti, který jsem dal Zuzaně při předchozím letu. Musel jsem se z této situace ale nějak vykroutit, protože Isabela čekala ode mě nějaké pokračování s vysvětlením.

„Já letím z Afriky a teprve včera mi změnili letenku do Manily.“
S porozuměním se usmála a hned prakticky navrhla.
„Dáme si přípitek na seznámení?“ přitom na mě mrkla se slibným úsměvem.
„Samozřejmě, co si objednáme? Třeba šampaňské?“

Isabela jen souhlasně pokývla a za chvíli nám Janice přinesla dva poháry s bublinkovým nápojem. Připili jsme si skutečně výborným šampaňským a pokračovali v diskuzi.

Dozvěděl jsem se, že Isabela vlastní malý hotel na jednom z filipínských ostrovů a vrací se po dovolené v Evropě a návštěvě příbuzných zpět do svého hotelu. Potvrdila mi tak můj odhad, že je manažerka. Dokonce ve vlastním hotelu.

Objednali jsme si další šampaňské a i já jsem řekl, kam jedu a proč. Debata nám ubíhala, až konečně Isabela nahodila téma, které muselo přijít, ale ze kterého jsem měl i obavu.

„Mirku, můžu se tě zeptat, jak jsi na tom s členstvím v Klubu?“
„Myslíš Klub 10k? Ta naše letuška mi prozradila, že ty jsi také členka. Ale já jsem členem teprve krátce a ještě nejsem plnoprávným členem.“

Isabela mé přiznání odměnila úsměvem a svým vysvětlením.

„Já jsem členka již několik let ale také stále na nejnižší úrovni. Jednou se mi to podařilo s mým bývalým přítelem, ale od té doby cestuji sama. Tak jsem neměla možnost v členství postupovat. Ale využívám alespoň těch výhod, které mi členství v klubu přináší. To už jsi jistě zjistil také.“
„Ano zjistil, ale byl jsem z toho překvapený, jak to funguje.“
„To asi moc často necestuješ. Já cestuju dost často, ale poprvé jsem se setkala s dalším členem klubu. Samozřejmě kromě letušek.“
„Musím se přiznat, že členských výhod jsem dnes využil poprvé. Proto jsem byl trochu zaskočený.“

Isabela mi pak prozradila několik dalších možností využití členství v klubu. Dokonce i na vnitrostátních linkách v Asii je možno čerpat výhody členství.

Pokračovali jsme v příjemné debatě. Letušky mezitím nakrmily cestující v celém letadle a uklidily použité nádobí. Osvětlení zhaslo, což byla výzva k nočnímu klidu. Monotónní hukot silných motorů letadla vyzýval ke spánku a někteří sledovali filmy na malých obrazovkách před sebou.

***

Isabela mě zrovna seznamovala s tím, co mě čeká na Filipínách, když se u nás zastavila Janice, jestli nám není zima, jestli nechceme ještě deku nebo nemáme jiné přání. Isabela se jenom usmála a prohlásila, že teplá deka a trochu soukromí by úplně stačilo. Letuška slíbila vše zařídit a odešla.

Mohlo by vás zajímat  Neřestná čtveřice 14 - Splněná přání 4

Náhle nebylo ani jednomu z nás do řeči. Až Isabela to ticho přerušila.

„Nevadí ti to, že jsem požádala o trochu soukromí?“
„A co by mi mělo vadit? Není důvod.“
„Já jsem si totiž myslela, že bychom mohli postoupit v klubu o stupínek výš, když se nám naskytla taková příležitost.“
„Přiznám se, že mě taková možnost také napadla, ale já bych se ti to neodvažoval navrhnout. Já jsem jen začínající člen.“
„Já vím. Proto jsem ti to navrhla já. Ale já jsem také jen začínající člen, a tak bychom se mohli společně stát plnoprávnými členy.“

K tomu nebylo co dodat. Počkali jsme, než nám letuška přinesla deky a uzavřela naše kóje tak, že jsme byli téměř odděleni od okolí. Chvíli jsme si ještě povídali a pak Isabela zavelela.

„Tak už pojď za mnou, na mé straně budeme mít více soukromí.“

Přesunout se k ní na její sklopenou sedačku byla otázka chvilky. Ve tmě jsem chvíli tápal, než jsem se zorientoval, ale rychle jsme se srovnali. I když je sedačka v byznys třídě širší než v economy, tak přece jenom to není pro dva lidi vedle sebe. A tak jsem se hned uvelebil nad ní a přisál se na její rty. Rukama jsem zajel na její dmoucí se kozy, které se pod lehkým domácím úborem krásně rýsovaly. Velké špunty bradavek jí ztvrdly a Isabela již vzrušeně oddechovala. Přes naše lehké oblečení určitě cítila, jak mi ztvrdl můj klacek a tlačila se na něj svým rozkrokem stále silněji. Sáhla mi na něj přes tenkou látku mých šortek a silně mi ho mačkala. I já jsem jednou rukou zajel mezi její nohy. I přes látku jsem cítil horko, které z jejího klína vycházelo. Cítil jsem i vlhkost, která už prosakovala navenek. Dráždil jsem její vzrušivé partie jedním a pak i dvěma prsty. Isabela už sténala nastupujícím vzrušením, ale nepřestávala mačkat a hladit můj penis. Pak se trochu odtáhla, podívala se mi do očí a potichu zašeptala.

„Tak už pojď a dej mi ho tam. Už tě chci.“

Rád bych jí vyhověl, ale uvědomil jsem si zásady, které mi vštěpovala do paměti Zuzana.

„Ale já nemám kondom.“
„Neboj se. Se mnou ho nepotřebuješ. Já ho chci v sobě cítit naživo. A můžeš to nechat i ve mě. Pojď.“

Na takovou výzvu už nebylo co dodat a rychle jsme ze sebe shodili spodní část oblečení. Byla tak připravená, že jsem do ní zajel hned až na doraz. Zůstali jsme chvíli v klidu a užívali si to spojení našich těl a pocit odevzdání se jeden druhému. Pak jsem začal pomalu přirážet a vychutnávat si ten pocit dobyvatele a muže, který chce maximálně uspokojit svou partnerku.

Isabele se pomalý rozjezd evidentně líbil. Tiše sténala, oči v sloup a její těsná kundička nám dopřávala neuvěřitelnou rozkoš. Sedačka kupodivu pod našimi pohyby vůbec nevrzala, a tak jsem trochu přidal na rychlosti.

„Ano, dělej, přidej trochu. Tak se mi to líbí. To je krása!“

Isabela sténala a zatínala křečovitě prsty do mých zad. Pusu měla zavřenou, rty svírala u sebe. Určitě se musela přemáhat, aby nebyla příliš hlasitá a my nebyli přistiženi. Ale i v tom byl ten kus adrenalinu, který nám umožnil členství ve vybraném klubu milovníků sexu v oblacích.

Nabral jsem pravidelné tempo a důkladně přirážel. Při každém zásunu jsem cítil, jak narážím až na dno její jeskyňky. Tyto doteky urychlily její rozkoš.

„Ano, nepřestávej. Já už budu.“

Po pár minutách mě sevřela rukama i nohama a já cítil, jak se její tělo stále více a více napíná jako struna a i její vagína se začala stahovat a svírat mě. Jako by mě vyzývala, abych se už do ní udělal a odevzdal jí svou genetickou informaci. Náhle ztuhla, se zaťatými zuby tiše zasténala a zůstala lehce prohnutá. Sevřenýma nohama mě tlačila do svého klína. I já už jsem měl namále a po pár přírazech jsem do ní s tichým skučením vypustil svou životodárnou tekutinu. Zůstali jsme ležet na sobě, spojeni svými orgány lásky a prožívali onen okamžik spojení dvou těl a našeho maximálního uspokojení.

Cítil jsem, že můj bojovník už má dost a začíná ochabovat. Proto jsem Isabelu ještě vášnivě políbil na ústa, políbil její napětím ztuhlé a trčící bradavky a vyklouzl z jejího lůna. Ona hned sevřela nohy k sobě, aby si uchovala můj dárek v sobě. Přikryl jsem ji dekou a opatrně se přesunul na svou sedačku vedle. Naklonil jsem se ke své partnerce, pohladil ji po tváři a zašeptal přání na dobrou noc. Isabela se jen usmála, stiskla mou ruku a přiložila si ji na své ňadro. Pak zavřela oči a uložila se do říše snů.  Přikryl jsem se dekou a také usnul.

Zobrazit za celou dobu
Zobrazit za celou dobu
4665
Zobrazit dnešní
Zobrazit dnešní
1
Navigace v seriálu<< Cesta do Asie 06Cesta do Asie 08 >>
Mirek
mirek.janiga62@seznam.cz

5
Komentujte

Please Login to comment
avatar
4 Comment threads
1 Thread replies
1 Followers
 
Most reacted comment
Hottest comment thread
5 Comment authors
JanMartinTryskySmajdaAlbertan Recent comment authors
  Subscribe  
nejnovější nejstarší nejlépe hodnocené
Upozornit na
Albertan
Host
Lukas

Dekuji za nadherne pokracovani.

Smajda
Člen
Šmajda

Souhlasím s Lukášem, moc pěkné.
Po zpracování povídky jsem se musel podívat hned do pracovního kalendáře, abych s lítostí zjistil, že v dohledné době žádnou dálkovou služební cestu nemám :-).

Jan
Host
janek

ano moc hezké , také bych rád někam letěl , a paní Isabela by byla moc fajn

Trysky
Člen

Tak takovéhle cestování bych si nechal také líbit.

Martin
Člen
Martin

Moc krásné . Při čtení se vždy tak zasním . Ale ty návraty 😀 😀 Tak se těším na další pokračování .