Cesta do Asie 04

Konečně Dubaj!

Letadlo dosedlo na ranvej jako do peřin a za chvíli už jsem seděl v tranzitní hale Dubajského terminálu. V ruce jsem držel malou vizitku, kterou jsem dostal od Zuzany v letadle. Na vizitce byla stylizovaná koláž fotky velkého dopravního letadla a moře s pláží a palmami. Přes tuto grafiku byl jen jednoduchý text: Zuzana – AX38T5D7. A když jsem vizitku otočil, tak na zadní straně byl rukou připsán vzkaz: Ozvi se z letiště. A následovalo telefonní číslo, zřejmě místní mobilní telefon.

Kdo by odolal takové výzvě blonďaté kočky, zejména po žhavé zkušenosti v letadle.

„Haló, tady Mirek.“
„Ahoj, tady Zuzana. Už jsi v tranzitu?“
„Ano, už sedím v hale.“
„Mirku, já vím, že máš další spoj až po půlnoci. Nechceš se podívat do města? My máme od aerolinek volné poukázky na dopravu a teď ráno ještě není takové vedro.“
„A dostanu se bez víza ven z letiště?“
„Samozřejmě. Češi už vízum nepotřebují. Projdeš přes imigrační kontrolu a já tě tam počkám tak za… patnáct minut,“ dodala po chvilce přemýšlení.
„Tak já tam jdu. Za patnáct minut tam budu.“

Opravdu jsem to zvládl za čtvrt hodiny. Na imigračním se na nic neptali. Zkontrolovali si jenom, že opravdu večer odlétám do Manily, dostal jsem razítko do pasu a byl jsem v Dubaji.

Zuzana už na mě čekala a vyrazili jsme na prohlídku města. I když bylo teprve brzy ráno, vedro už bylo hrozné. Dojeli jsme do centra, prošli se kolem mrakodrapů, ale po několika hodinách jsem prohlásil, že už jsem tak utahaný a propocený, že už to dále nedám. Zuzana beze slova zastavila taxi a za chvíli jsme vystoupili před dlouhou čtyřpatrovou budovou.

„To je naše letištní ubytovna pro zaměstnance. Já tu mám pokojík, abych se mohla vyspat mezi lety. A dnes mám další let až o půlnoci. Tak se tu můžeš umýt a trochu se také vyspat.“
Samozřejmě jsem neprotestoval. Opravdu už jsem se potřeboval umýt a proti spánku jsem také nebyl.

Vešli jsme dovnitř a při pohledu na luxusně zařízené interiéry mě tak napadlo, že pokud tohle je jen ubytovna pro zaměstnance, jak asi vypadají místní hotely. Protože pojem ubytovna u nás vyjadřuje zcela jinou kategorii bydlení než zde. A Zuzanin pokojík byl elegantně zařízený jednopokojový byt s malou kuchyňkou. Zuzana mi ukázala koupelnu.
„Běž se umýt a já zatím připravím pití a něco k jídlu.“

Neváhal jsem ani vteřinu, shodil ze sebe propocené oblečení a vrhnul se pod sprchu s vlažnou vodou.

Po osvěžení jsem jen v ručníku přešel do pokoje, kde už bylo připraveno malé občerstvení a čerstvě rozestlaná postel.
„Sedni si a najez se, já se mezitím opláchnu.“
Nemusela mě dlouho pobízet. Prohlídka města mě opravdu zmohla a žaludek se také hlásil o svůj příděl.

Byl jsem už téměř najezený, když Zuzana vyšla ze sprchy. Na sobě měla jen průhledné pareo. Brada mi poklesla a moje oči hltaly tu krásu, kterou průhledná látka ještě více zdůrazňovala. Kdyby byla nahá, tak by to nemělo takový účinek. Beze slova jsem sledoval, jak usedá proti mně ke stolečku s jídlem.
„Proč nic neříkáš? Nějak jsi zmlknul.“
„Chci se vynadívat na tu krásu před sebou. Abych si to zapamatoval.“
Na to neřekla nic, svůdně se usmála a dala se také do jídla.
„Už jsi si vyzvedl svůj registrační mail a svůj kód? Víš, že první registrace je důležitá. Já už jsem tvou registraci odeslala a teď už je to jenom na tobě.“
„Ne, ještě jsem se k tomu nedostal.“
„Tak to udělej hned. Ať ještě stihneš využít členství na trase do Manily.“

Pohlédl jsem na displej svého telefonu a opravdu mi tam blikala jedna nepřijatá zpráva. Otevřel jsem ji a z displeje na mě svítily jen dva řádky:

cl**************@gm***.com
a345gh28

Dle instrukcí od Zuzany mi bylo jasné, že druhý řádek je přihlašovací heslo k uvedenému emailu. Hned jsem se přihlásil, a po otevření na mě vyskočily dvě zprávy se záhlavím „Welcome to Club10k!“. Otevřel jsem první a zobrazil se jen jeden řádek.

MIREK – ZU85B3XT

Můj kód pro přihlášení na letišti. Dle rady Zuzany jsem na tento email odpověděl a zadal také jenom jeden řádek – číslo mého nadcházejícího letu.

EA1365

A to bylo vše. Nyní již bylo jen třeba počkat na informace. Otevřel jsem i druhý přijatý email. Opět obsahoval jen jeden řádek, který potvrzoval mé členství v klubu na nejnižší úrovni.

Zuzana – AX38T5D7          First started level of membership

Pojedli jsme jen lehce, protože v tom horku, které panovalo, jsem ani moc hlad neměl. Po jídle Zuzana jen s úsměvem ukázala na čerstvě povlečenou postel a sama ihned ulehla. Její roztažené nohy mě zvaly k zalehnutí, ale já jsem se stále nemohl nabažit té krásy. Toho krásného ženského těla, které bylo patřičně zakulaceno na těch správných místech a které čekalo, až se ho zmocním. Z toho pohledu, který se mi naskýtal, se mi můj chlapák samozřejmě postavil a trčel kupředu jako rytířský meč čekající na souboj.

„Tak už tam nestůjte, vy dva. A pojďte za mnou,“ vyzývala mě vyčítavě Zuzana.
„Když já si musím tento pohled dobře zapamatovat. Taková krása se jen tak nevidí.“
„Ale nepřeháněj. Až se staneš zasloužilým členem Klubu deset tisíc, tak budeš mít za sebou pohled na více hezkých děvčat.“
„Ale nevěřím, že se mi naskytne někdy hezčí pohled.“

S těmito slovy jsem ulehl vedle vonícího a dychtivého ženského těla. Zuzana se ke mně hned přitulila a naše nohy se propletly. Její ústa se přisála k mým a vášnivý polibek odstartoval naše horké milování. To nebyl jen sex, to byl opravdový výbuch vášně. Naše ruce zkoumaly tělo toho druhého a já tak mohl konečně uchopit krásně tvarovaný zadeček, její svůdně žensky klenuté boky a také pevná ňadra, která mě na ní upoutala ihned po vstupu do letadla. Nevynechal jsem ani klín a prsty masíroval jeskyňku. Neopomněl jsem ani hrbolek lásky, který vystoupil z klína a upozorňoval na svou připravenost. Zuzana na oplátku zkoumala mé tělo včetně bojovníka. Její jazýček kmital po celé jeho délce a občas si i hlavičku zasunula do úst a nasála. Věděla přesně, jak si jej nachystat, aby jí připravil maximální rozkoš. Když usoudila, že je dostatečně připraven pro své posláni, oblekla ho do připraveného latexu. Na nic už nečekala a vyhoupla se na mě.

Její jeskyňka byla tak mokrá a připravená, že jsem do ní zajel na jediný dotek až po kořen. Zuzana si malou chvilku užívala pocit naplnění svého otvůrku a pak rozjela svou jízdu na mém oři. Vynechala klus i cval a rozjela se hned tryskem. S očima zavřenýma a slastným úsměvem ve tváři si určovala rychlost i styl jízdy.
Když už se zdálo, že z ní vyklouznu, tak si v příštím okamžiku zasunula zkušeně můj penis zpět do sebe a pokračovala v jízdě. Byl jsem v sedmém nebi a užíval si pohled na její nádherné pevné polokoule s velkými bradavkami, které jsem drtil ve svých dlaních. Na to zareagovala spokojeným povzdechnutím a pokračovala v jízdě.

Fascinoval mě pohled na její štěrbinu, do níž se rytmicky bořil můj penis. I ten pohled jiště přispěl k tomu, že můj bojovník byl stále tvrdý jako kámen a narážel až na dno jeskyňky. Cítil jsem, jak svaly uvnitř jeskyňky začínají pulsovat. Jednou rukou jsem jí zajel mezi nohy, vyhledal hrbolek lásky a začal ho masírovat. To byla pro Zuzanu poslední kapka.
Vykřikla, vzepjala se jako luk a ztuhla. Cítil jsem, jak je můj penis svírán a doslova ždímán prudkými stahy jejího orgasmu. I můj čas se naplnil. Zachrčel jsem, penis se napjal a vystříkal obsah mých semenných váčků do útrob mé milenky, které byly ale chráněny nasazenou latexovou čepičkou.
Stahy vagíny ustaly a Zuzana se doslova složila na mou hruď. Bez dechu si užívala doznívající orgasmus a postupně se probírala k životu. Já jsem na tom byl podobně. Hladil jsem ji po zádech a zadečku a užíval si výjimečnost okamžiku.

Po chvíli ze mě Zuzana sklouzla a já z ní vyjel. Ihned se mi schoulila pod paží a během chvíle usnula s hlavou na mém rameni. Celou tu dobu našeho vášnivého spojení ani jeden z nás nepromluvil ani slovo. Proč taky? Nebylo to potřeba. Oba dva jsme si to užívali a naše steny a vzdechy nám řekly vše o našich pocitech. Pak i já jsem se ponořil do říše snů. Jako poslední mi bleskla hlavou myšlenka na můj noční odlet na Filipíny. Doufám, že nezaspíme.