Toto je 11 díl z 15 v seriálu Bonita

Měsíc utekl jako voda. Španělsky jsem hovořil, tedy podle slov Luise a Bonity, velmi dobře a částečně začal rozumět místnímu nářečí.
Konec července se blížil, panovalo počasí přibližné našemu jarnímu a první zářijový den mne zastihl v plné práci na stavbě. Zbývalo zprovoznit zbytek regulace a řízení poslední namontované turbíny.

„Nechceš toho na chvíli nechat? Už zase nevíš, kdy skončit s prací? Mám ti sem nechat donést i postel?“ ozvalo se za mnou německy.
Kurt se svou nezbytnou dýmkou v ústech mne poplácal po ramenou.
„Jak jsi daleko, Vladimíre?“
„No vidím to tak na maximálně týden, až deset dnů a finito.“
„Ty vole, to myslíš vážně?“
„Samozřejmě. Jak vidíš, skoro v těch rozvodnách spím,“ a podal mu výkazy z jednotlivých pracovišť, podepsané šéfy jako převzaté a bez závad.
„No tak se na práci vyser, zdechají z ní i koně, dáme grog a promluvíme si. Měl bych pro tebe kšeft. Myslím, že by tě zajímal.“

V jídelně bylo pusto, jen dvě mexičanky se standardním metrovým pozadím v kuchyni připravovaly večeři pro „šarže“.

Na stole přistály dva grogy, Kurt podepsal lístek kuchařce a zvedl oči ke mně.
„Ti tví kolegové ze Škodovky zítra končí, víš to?“
„Vím leda prd. Vždyť jsem zalezlý v rozvodnách jako krtek a nemám potuchy, co se zde děje. A vůbec, co máš za lubem, ven s tím, ať to z tebe netahám jako z chlupaté deky.“
„Ty jsi tady jako soukromník, že ano? Nezodpovídáš se, kromě Luise, nikomu?“
„No a?“
„Mluvil jsem včera s Mahmúdem ibn Misnem. Pamatuješ si ho ze Sýrie?“
„Sakra, to už je téměř šest let zpátky a přiznám se, nic moc mi to jméno neříká. Víš kolik ksichtů a jmen mi prošlo životem?“
„No přece tenkrát hlavní inženýr na naší tehdejší stavbě a dnes vlastní velkou stavební firmu. Má údajně napojení na nejvyšší vládní kruhy a momentálně získal obrovský kontrakt v Iránu. A tebe by tam moc chtěl jako profíka. Na mou otázku, jestli ví, kolik ho Vladimír bude stát, se jen zasmál. Prý je to pro něj zcela podružná otázka a předem vyřešená. A hned nabídl cifru, že se mi protočily panenky. Možná bych byl i rád, kdybych ti tam mohl dělat poskoka,“ zasmál se.

Najednou mi naskočil v hlavě film, jako bych tam byl včera. Ibrahim Ibn Misn… chlapík malého vzrůstu, ale na Araba srdečný, velmi spolehlivý a čestný. Co mi tenkrát slíbil za práci navíc, to skutečně dodržel a ještě přidal bonus pět tisíc dolarů nad domluvenou částku. Byl synem nějakého menšího šejcha a vystudoval v Londýně stavařinu s výtečným prospěchem.

„Asi vás oba hodně zklamu, nemám zájem. Za 14 dnů je mi pětapadesát. Nikam se mi už nechce. Vždyť mám prorajtovaný celý svět. Od rozvodu před téměř šestnácti lety se ocitnu doma v průměru na týden v roce.“
„Nebudu tě Vladimíre přemlouvat, ale myslím si, že ta částka, kterou nabídl za tříměsíční práci by tě mohla přesvědčit.!
„No nevím, co by mi musel nabídnout, abych kývl. A to ještě vlastně nemám potuchy, co je to za práci.“
„Nabízí ti osmdesát tisíc dolarů! Za tři měsíce práce. Samozřejmě strava, komfortní ubytování zdarma, vícepráce placená. Jen si nezašukáš, holt ortodoxně islámská země, ale to by se vydržet dalo, ne?“

Polk jsem naprázdno a napil se zhluboka grogu. Kurt se evidentně bavil.
„Neslíbím ti vůbec nic, Kurte. Částka je to velmi, velmi lákavá, jenže jak asi tušíš, mám velmi slušně našetřeno, takže nevím, zda mu na to kývnu.“
„To nespěchá, máš čas do příštího roku do března.“

Doprdele, já si myslel, že budu mít klid a usalaším se doma na Moravě a tu máš čerte kropáč.
„Pojďme jíst, už se scházejí montéři a nemusí vědět o čem se bavíme.“
Sklonili jsme hlavy nad talířem a žvýkali telecí s nějakýma bylinkama.

Hluk v jídelně sílil, jak přicházeli další a další jedlíci.

Navigace v seriálu<< Bonita 10Bonita 12 >>
5 2 votes
Hodnocení povídky
Subscribe
Upozornit na
guest
2 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments
Fred

S radostí jsem zjistil, že se ozval staronový autor, kterého někteří čtenáři pamatují ještě ze starého Fénuxu. Proto postupně přenesu jeho předchozí tvorbu sem, aby si mohli počít i noví čtenáři.

Junior

Dobré pokračování. Ještě neskončil jednu práci a už má nabídku na další. To se někdo má.