Toto je 10 díl z 15 v seriálu Bonita

Bonitu s otcem a dvěma techniky odvezl vrtulník. Makal jsem jako šroubek. Uplynulo dalších několik týdnů. Vlastně se vše zcvrklo do ohromného pracovního vypětí.
Po kontrole čidel a postupném připojování sekcí začaly mizet hlášky typu ERROR a vyměnily se za READY, LOW PRESSURE nebo jiné, dle stavu vstupů. Za další tři dny zkušebně technici ze Škodovky spustili vodní turbínu, Kurtovi lidé vše nafázovali a já si doladil drobné problémy na rozvaděčích ve velínu.
„Tak co, jdeme na to, Vladimíre? Dáme kopanec do transformátoru?“
„Ty jsi vrchní šéf přes elektřinu. Mám všechno v pořádku, tak je jenom na tobě, co zavelíš. Počítače šlapou, vstupy a výstupy také.“

Radiotelefonem úsečně vydal pár příkazů, bylo slyšet hukot turbíny, rozvaděče a obrazovky, napájené doposud externím zdrojem, se rozblikaly čísly a grafy jak naskakovaly hodnoty měřených veličin na velínu. Otáčky turbíny byly konstatní, na ukazatelích naskočilo napětí 22000 voltů, turbína mírně zaskuhrala po připojení transformátoru, generátor zakňoural, na stavbě se rozzářila světla jako lampionový průvod. Jásot dělníků nebral mezí, čekaly je tři dny mimořádného volna.

„Pitomci,” ušklíbl se Kurt. „Oni netuší, že odteď budou makat i v noci. Támhle máš ty své krajany,“ ukázal na šestici můžů v zamaštěných montérkách, vycházejících ze strojovny turbíny. Jeden se oddělil a zavolal na ostatní, že přijde později.
V jídelně, při večeři, si se mnou popovídali, vyptávali se na můj kočovný život a co prý ženské, jak jsem na tom.
„Já? Velmi dobře chlapci. Stěžovat si nemohu.“
Nevěřícně kroutili hlavou.
“Vždyť zde není nic k šukání a ty kurvy ve městě XY…hrůza a děs!
„Kurt si nestěžoval. Prý za dobrý peníz slušná práce.“
„No to jo, ale musíš u té práce zavřít oči, aby se ti šukajda neznechutila. Všechno má prdele jako valník a ještě si na to potrpí. To je už málem perverze,“ přidal se technik přibližně mého věku, ovšem značně „opelichaný“ chlastem. Za necelou hodinku v jídelně měl v sobě čtyři grogy, silné jako stehno. Přišel šestý technik a hrnul se ke mně.


„Co jsi to tady měl za krasavici? Mohl jsem na ní oči nechat. Držela se tě jako klíště a vzhlížela na tebe jako na svatý obrázek. Takový luxusní kousek se v tomto zapadákově a okolí hned tak nevidí.“
Ostatní zmlkli a upřeli své pohledy na mě.
„No je to moje přítelkyně, tedy po dobu pobytu zde.“
„Kdes to splašil, sakra povídej, nenech se prosit…” jako jeden muž žadonili nadrženci.
„O svém soukromí se nehodlám s nikým bavit hoši. Já z vás také netahám rozumy z vašeho života,” začal jsem se zvedat z lavice. „Sbohem, jdu na kutě, mládenci. A nepřilehněte si vaše nalité koule,” dodal jsem jedovatě.

Ve dveřích mne málem povalil Kurt.
„Ty máš nyní týden volna a zítra prý letíš dolů. Můžeš mě stáhnout s sebou? Autem se budu kodrcat půl dne. Jen mě vyhodíš v městečku. Zpátky se nějak dopravím. „
„Nevidím v tom problém, jen nevím, jak má Luis obsazenou tu rachotinu. Uvidíme ráno.“

Helikoptéra se s rachotem zvedla nad staveniště, budovy a okolí mizelo v dálce.
„Stoupej nahoru…tam,” ukázal Luis pilotovi k horám. Kývl hlavou. Kurt s nataženým krkem sledoval vše pod sebou. Po deseti minutách se objevilo horské jezero, uměle vybudované, zachycující tající sníh z vrcholků.
„To je nádhera,” vydechli jsme sborově.
Pilot zakroužil nad vodní hladinou a namířil dolů, do městečka. Po zhruba čtyřiceti minutách přistál na ploše vedle, prý, supermarketu. Omšelá a olezlá, neudržovaná bývalá tovární hala se stala obchodním centrem.

„Jdem si nakoupit a mažeme domů,” rezolutně prohlásil Luis a něco říkal pilotovi, který horlivě kýval hlavou. Kurt se rozloučil s bodrým plácnutím po zádech s dovětkem, že nejdřív dá do pořádku tělo a pak sipořádně zašuká. „Kurvy, těšte se,” zasmál se.
Zboží bylo všude na zemi na paletách. Ani žádné regály nebyly vidět. Obrovský vozík s nákupem mi v tom vedru dával zabrat. I když…ono to vedro nebylo zdaleka tak velké, jako když jsem přiletěl v listopadu.

Hacienda se za okny helikoptéry přibližovala přímo raketově.
„Abych nezapomněl, příteli, dlužíš mi třicet dolarů.“
„???“
„Říkal jsem ti, že tvoji antisrandu platit nebudu.“
„Aha,“ došlo mi to. Vytáhl jsem obnos z peněženky a předal mu jej. Pilot s řidičem vykládali nákup, Jaquína s Bonitou a Alessandrou odváželi vše do domu.
Teprve poté se přivítali s námi. Očista těla spočívala prozatím jen v umytí obličeje a rukou a nezbytná, mimochodem opravdu vynikající, káva s cigárkem v salonku.

Mohlo by vás zajímat  Cvokař Příběh paní XA.09

„Prosím tě, kolikátého vlastně vůbec je. Ztratil jsem úplně pojem o čase.“
„Dvacátého sedmého března,“ zněla Luisova odpověď.
„No nazdar, tři měsíce v pekle.“
„No jestli takto vypadá peklo…“ kývl hlavou někam za mou maličkost. V šatech ode mne vypadala nádherně.
„Moc ti to sluší, jsi krásná.“
Zčervenala a utekla do jídelny připravovat stůl k obědu.

Prach a špína z cesty odtékaly do odpadu sprchy a mně se ulevilo. Mexické léto se chýlilo ke konci, bylo to i na venkovních teplotách dost znát, sluníčko přece jen tolik nepražilo.Cigárko s vychlazeným pivečkem v salonku, z kuchyně voněl připravovaný oběd, vidina týdne až deseti dnů volna přede mnou, no prostě žůžo labůžo.
„Po obědě se chvíli natáhneme a pak, pokud budeš chtít, můžeš jet se mnou na pastviny. Pojedeš?”
„Určitě, nenechám se dvakrát prosit. Už není takové horko.


Výborný oběd, opravdu Jaquína uměla vařit excelentě a předváděla vše ze svého kuchařského umění.
Padl jsem do postele jako podťatý, na hodinkách si nastavil budíka na šestnáctou, když se otevřely dveře koupelny a Bonita, tak jak ji PánBůh stvořil, se ke mně přivinula. Moc chuti k mrdu nebylo, ovšem voňavá pokožka, krásná tvář i perfektní postava mladé ženy, to vše dělalo s mými hormony divy.
I přes únavu se sokolík vzchopil a zaútočil na vlhkou jeskyňku. Statečně přijímala do svého nitra tělo páně, ohledy šly stranou. Žádné cicmání, předehra a podobné zdržovačky. Prostě rychlovka jako vyšitá. Nechápal jsem rychlost, s jakou se dovedla dostat k orgasmu i bez obezliček před sexem. Do pěti minut bylo po všem. Kundička zaplavená spermáky až po okraj domlaskávala s posledními přírazy bojovníka. Snaživě ocumlávala vadnoucí ohon…Zbytečně, sokolík chcípl.
Než se vrátila ze sprchy, už mne pozval spánek do Morfeovy náruče.

Deset dnů na haciendě uplynulo jako voda a rachotící vrtulník čekal na příjezdové cestě.Práce na stavbě pokročily do dalšího kola. Nevnímal jsem dny, vše se slévalo v jeden proud času a uplynuly další dva měsíce ve kterých se mi Luis každých čtrnáct dnů postaral o odsemenění tím, že přivezl Bonitu na dva až tři dny do hor. Abych prý nestrádal a trochu si odpočinul.

Přešel duben a začátkem května se citelně ochladilo. Občas poletovalo i pár vloček. Koncem května končila s dvou měsíčním předstihem s velkou slávou montáž a spuštění dalšího energobloku. Dokonce se konalo jakési shromáždění, na kterém řečnil k mexickým dělníkům nějaký politický potentát o nutnosti elektrifikace tohoto bohem zapomenutého kraje. Mne se to netýkalo a v podstatě ani nezajímalo.
Byl jsem s prací už více než osm týdnů v předstihu a protože můj honorář se odvíjel od výkonu, nikoliv podle odpracovaných hodin, utěšeně naskakovala čísla na mém účtu u Canadian Bank za jednotlivé odevzdané pracovní úkoly.
Smlouva zněla jasně. Zprovoznit řídící elektroniku tří energetických sekcí do osmadvacátého lispopadu 2013. Za každý týden předání před termínem navíc přistála na účtu nemalá odměna jako bonus. V červnu jsem konečně zprovoznil poslední část řídícího systému, otestoval jej v simulačním provozu a nechal se odvézt vrtulníkem na haciendu a pak do onoho města XY, které mělo být jakýmsi krajským v našem slova smyslu.

Zůstávat v horách nemělo smysl. stavba nebyla připravena ke zprovoznění, takže bych jen zbytečně provozoval život poustevníka a zabil měsíc života.
Dopřával jsem si relaxaci na masážích, poflakoval se u moře, kde jsem vzbudil opravdovou hrůzu u místních obyvatel, protože považte- gringo se koupe a potápí ve vodě, která má jen dvacet čtyři stupně. Asi je „un loco“- blázen. Taková zima a on se čvachtá!!! Jo a abych nezapomněl tak i s prominutím sežral snad tunu mořských potvor typu „ono to na mě mrklo velebnosti, jdu blejt.“

Za vydatné pomoci Bonity, která odmítla mluvit česky, se zvyšovala i úroveň mé znalosti španělštiny. Denní pelešení s poctivým výkropem také zvyšovalo mou mužskou potenci. Bonita si zase velmi užívala závistivých pohledů místních krasavic, nafukovala se jako holub na báni a nejraději by se mnou chodila i na záchod. Ulovila bohatého gringa…

Zobrazit za celou dobu
Zobrazit za celou dobu
1545
Zobrazit dnešní
Zobrazit dnešní
2
Navigace v seriálu<< Bonita 09Bonita 11 >>
tramp
trampbeskydy@seznam.cz

Komentujte

Please Login to comment
avatar
  Subscribe  
Upozornit na