vyhonění k výstřiku
Toto je 3 díl z 4 v seriálu Bizarní náhody

BIZARNÍ NÁHODY 3/4

Musel jsem uznat, že se učila velmi rychle. Několikrát si přehmátla, vybrala si nejvhodnější úchop a zanedlouho získala ten správný grif, jaký některé ženy nezískají ani dlouholetou praxí.

Ani se mi nechce věřit, jak dobře mi to děláš,“ ocenil jsem její snahu. „Už brzy to na mě příde, tak nepřestávej i když už budu stříkat,“ poučil jsem ji.
Ne dlouho jsem si však vychutnával vzrušení jež mi poskytovala a na břiše se jí rozprsknul první stříkanec. Poslechla mě. Pravda, trochu ji to překvapilo, ale nepřestávala a instinktivně přešla na ždímání mého ptáka. Až když už nebylo co vymáčknout, zanechala svého úsilí a přestala.

Pane jo, to je vždycky to semeno tak teplé?“ rozumovala nad novým poznáním a roztírala si to nadělení po břiše. „A je mazlavé až hrůza,“ posteskla si.
Asi jsem to nedomyslel,“ povzdechl jsem si i já. Na koberci se totiž třpytilo několik kapek spermatu, nad nimiž jsem vcelku bezradně stál.
To půjde vyčistit a nejlépe hned,“ okamžitě se rozhodla Luisa, když jsem ji upozornil na tu bělavou nadílku. Donesla si houbičku a kastrolek s vlažnou vodou, a pustila se do očišťování postiženého místa. Já se zatím odebral do koupelny umýt si oslintaného panáčka. Zanedlouho se tam za stejným účelem objevila i Luisa.

Reklama

Později jsme seděli v obýváku v křeslech proti sobě, mlčky se dívali na svá nahá těla a popíjeli čerstvě uvařenou kávu. Nevím, na co myslela Luisa, ale mě vířily v hlavě všechny okamžiky od chvíle, kdy pronesla tu zlomovou větu, zda se s ní vyspím. Připadalo mi neskutečné co se během poslední, snad jen hodiny,  stalo. Pozorně si ji prohlížejíc jsem dospěl k úsudku, že její pěkné tělo má jakýsi skrytý půvab, jaký člověk neobjeví na první pohled.

Tak co, Luiso, ještě pořád se stydíš?“ zeptal jsem se, abych nějak přerušil zamyšlené ticho.
Spíš, než se stydím, jsem v šoku.“
V šoku? Proboha v jakým?“
Ze sebe. Ještě ráno něco takového co se událo, bylo naprosto nemyslitelné. A přece se to stalo. Nějak si připadám sama sobě cizí. A přesto to jsem já, jen jaksi jiná. Přemítám nad tím, co si nyní o mně asi myslíš. Jako co mně vidíš. Jako lehkou ženskou, nebo podivínskou, bláznivou?“ hlasitě si povzdechla a odmlčela se.
Proč bych tě měl zrovna takhle vidět?“ podivil jsem se.
Já nevím. Prostě mě to tak napadá.“
Ale to je hloupost. Já vidím ženu, co ovlivněna životem a různejma okolnostma potlačila svou ženskost a díku tomu dosáhla toho, čeho dosáhla. Jenže působením dalších vlivů života jsi dospěla ke zjištění, že by bylo vhodný tu svou ženskost poznat. A abys ji mohla poznat, musíš ji i prožít. Na tom není nic špatnýho, je to naopak posun dopředu. Otázkou jen zůstává, co s tím poznáním následně uděláš, ale o tom nebudu spekulovat. Je i možný, žes kvůli svýmu vzhledu prožívala v dětství nějaký traumata, kterýs silou vůle potlačila a který tě hodně zasunutý v podvědomí pořád ovlivňujou. Měla by ses od toho už odpoutat. Na první pohled vypadáš přísně, nesmlouvavě a hodně nepřístupně, což leckoho odrazuje. Jo, jasně, královnu krásy bys nikdy nevyhrála, ale když se usměješ, tak tě to neuvěřitelně změní. S úsměvem je z tebe tak nádherná ženská, že by ses měla pořád jen usmívat a hodně často se smát. Asi ses nikdy neusmála na zrcadlo, tak to udělej a uvidíš.“

Luisa mlčela. Dívala se na mne rozšířenýma očima – a mlčela. Najednou přivřela víčka, zvedla se a rychle odešla z pokoje. Netušila, že jsem zahlédl slzu, která ji skanula na tváři.
Asi za pět minut se vrátila.
„Promiň, musela jsem si odskočit,“ zamumlala a znovu se posadila proti mně. Samozřejmě jsem věděl, že důvod byl jiný, ale přikývnul jsem, že rozumím.
Luiso,“ začal jsem rozvážně, „omlouvám se, jestli jsem byl až moc upřímnej a urazil tě tím, že jsem řek něco nepravdivýho nebo prostě jen hloupýho. Nevím, jestli po tom mým projevu vůbec budeš chtít dál pokračovat, protože jsem se zmejlil a řek něco co ti vadí. Opravdu se moc omlouvám,“ řekl jsem, jak nejzkroušeněji jsem uměl.
Luisa se pomalu zvedla z křesla a postavila se přede mne.

Nejenom, že koukáš na mou nahotu,“ řekla tiše, „ale ještě mně svlékáš z kůže. Ale moje chyba, neměla jsem se ptát. A i když ses ty neptal, jak tě vidím já, řeknu ti to. Ta tři slova vyjádří úplně všechno – jsi skvělý chlap!“ Chtěl jsem poznamenat, že s ní nesouhlasím, ale nepustila mne ke slovu.
„Ne ne ne, nic neříkej. Neuteču od toho, co jsme začali. Dokončíme to. Mluvil jsi o mně, jako kdybych byla nějaká extra ženská, a přitom mám tělo nic moc, malá prsa, co na mně, prosím tě, vidíš?“ optala se s upřímností, nenechávající na pochybách, že to chce opravdu vědět.
Pozvedl jsem se z křesla.
„Co kdybysme si zatančili? Jestli bys k tomu měla nějakou pomalou muziku…“ podal jsem místo odpovědi návrh.
Neodpověděl jsi mi,“ řekla rozhořčeně.
Já vím. Pošeptám ti to, až budeme tančit.“
Nikdy jsem netančila, ale jestli to je tvoje přání…“

Přešla k poličce s televizí a další audio technikou, přebrala několik cédéček, až jedno vložila do přehrávače, spustila ho a vrátila se ke mně. Pokojem se rozlila příjemná, tichá hudba. Objal jsem Luisu a lehce přitiskl k sobě.
Víš, Luiso,“ začal jsem ji šeptat do ucha, „na každým je něco pěknýho. Chce to jen chtít se dívat a chtít to najít. A i když se to náhodou nepodaří, platí, co jsem už řek – jsou tací, co jsou na tom hůř. A malý prsa? Co ti na nich vadí? Jsou ženský co je maj velký a brečej, že je táhnou k zemi a bolej je kvůli tomu záda. Není důležitá velikost, ale jak jsou citlivý. Ostatně, ty tvoje kozičky jsou přímo rozkošný.“
Pomalu jsme se ploužili po koberci v něžném objetí a já se chystal k další části svého plánu.

Nevadilo by ti, kdybys mě políbila?“ zeptal jsem se nevinně.
Ještě ne…“ začala Luisa svou obligátní průpovídku. Přerušil jsem ji.
Už neříkej, jestli někdy něco jo, nebo ne. Minulost je za tebou, teď je teď.“
Máš pravdu. Já… já to tedy zkusím,“ odevzdaně povzdechla a dala mi pusu jako malá holčička. „To asi nebylo ono, že?“ upřímně posoudila svůj výkon.
Chtělo by to trochu větší tah na branku,“ usmál jsem se a názorně ji předvedl, jak na to. Přitom jsem ji chytil za ňadro a klínem se vzepřel proti jejímu. Statečně vydržela můj nápor.
Uf,“ odfoukla si, když jsem ji konečně pustil ze svých spárů. „To byla síla, ale… vlastně to bylo docela příjemné.“
Tak to mě těší,“ poznamenal jsem spokojeně. „Je tedy čas změnit polohu vertikální na polohu horizontální,“ naznačil jsem další vývoj.
Už?“ Skoro se toho lekla. „To už mě chceš…?“
Ne, to ještě ne. Nejdřív se s tebou pomazlím, podobně, jako ty ses mazlila se mnou.“

Ukázal jsem rukou k připravené pohovce. Poslušně si na ni lehla. Byla však na ní vidět jakási strnulost, vyvolaná zřejmě podvědomými obavami z toho, co ji čeká. S tím musím něco udělat, ale nesmím na ni hr, pomyslel jsem si. Přilehl jsem k ní a ze všeho nejdřív ji co nejněžněji políbil. Na tváři se jí objevil úsměv.
To je ono, tak se mi to líbí.“ Pohladil jsem ji po vlasech. „Když ti bude něco příjemný, řekni mi to. Řekni mi, jestli v tom mám pokračovat nebo jít dál. A když ti bude něco protivný, řekni, ať toho nechám. Ano?“ Přikývla na srozuměnou. Znovu jsem se dotkl jejích rtů a tentokrát v polibku setrval o něco déle. Začal jsem pokrývat polibky její krk a postupoval až k ušnímu lalůčku. Chvíli jsem jej hnětl ve rtech a poté se stejnou cestou vracel k její hrudi.

Reklama

Ten lalůček… to bylo velmi příjemné,“ řekla najednou tiše.
Mám se vrátit?“
Ne, ale určitě mě později opět potěšíš.“
Vždycky se budu vracet na všecky místa, který ti poskytujou slast,“ zašeptal jsem ji tiše do ucha. Trochu jsem se odtáhl a pohlédl na její nahotu. „Věř mi nebo ne,“ pokračoval jsem dál, „ale je hezkej pocit se na tebe dívat. Vážně seš krásná od shora dolů i odzdola nahoru,“ lichotil jsem ji a ani jsem při tom nijak nelhal.
Opravdu bylo se na co dívat. Položil jsem ji ruku na ňadro.

„A tvý nádherný kozičky. Než jsem je uviděl, představoval jsem si, že budou špičatý jako Milešovka, ale ne, jsou jak malý pomeranče. Pěkně tuhý a zároveň poddajný a jako na míru do mý dlaně. Těším se na další zkoumání a na to, jaký milý překvapení mě ještě čekaj.“
Přejel jsem prsty po bradavce, sklonil se a začal ji sát. Nečekaně rychle ztuhla vzrušením. Luisa mne chytla za hlavu a přesunula ji vedle k dvojčeti, abych snad náhodou neopomněl potěšit obě stejnou měrou. Avšak najednou jsem ucítil, jak se snaží oplácet mi potěšení mezi nohama. Dopřál jsem Luise tu potěchu probudit mého povaleče a po celou tu dobu se plně věnoval jejím kůzlatům. Když naplnila svůj záměr, začal jsem se přesouvat níž. Krátkými polibky jsem pokrýval její hruď přes břicho ke klínu a zároveň ji hladil po boku a posléze po vnitřních stranách stehen. Jemně jsem je roztáhl a vsunul se mezi ně.

Pověz mi, až budeš připravená,“ řekl jsem a zabořil nos do černého kožíšku dosud nedotčené kundičky. Jazykem jsem protáhl mezírku a hned ochutnal první kapičku přicházejícího vzrušení. To bylo dobré znamení.
„Och… och,“ ozvalo se nade mnou. Začal jsem lízat, jak nejlépe jsem uměl. „Och… och,“ ozvalo se o něco silněji.
Kapičky se změnily v tenký pramínek, naznačující stoupající připravenost k velké a nevratné změně. Zaměřil jsem se na klitoris a do dráždění zapojil i prsty. Pramínek podstatně zesílil.

Můžeš… můžeš víc.“ Luisa téměř vykřikla.
To nemůžu,“ ihned jsem odmítl jí vyhovět.
A proč ne?“ zeptala se udiveně.
Protože o panenství tě může připravit jen moje beranidlo, a ne moje prsty,“ vysvětlil jsem rychle.
Tak tedy… tak to už jsem připravena,“ zareagovala pohotově a ještě víc roztáhla nohy na znamení, že to myslí doopravdy. Cítil jsem z jejího hlasu určitou nervozitu a asi i přání mít to za sebou.

Luisa ležela klidně, přesto však napnutá do krajnosti. Nemohla si pomoct. Podvědomý strach a obavy z toho, co bude následovat, ji svíraly vnitřnosti, jako kdyby měla umřít. “To se takhle cítí všechny holky, když čekají na to POPRVÉ?” napadlo ji. Ale neměla čas to dopřemýšlet.
Mezi nohama najednou ucítila dotyk. Byl pro ni tak nepřirozený a cizí, že se v ní všecko sevřelo zděšením. Měla pocit, že je to strašně velké a že se to do ní nemůže vejít. Avšak návštěvník, o kterém věděla že přijde, jemně rozhrnul závojíčky a zvolna se nasouval dovnitř. Překvapilo ji, jak snadno se do ní dostal. Jak nenásilně a něžně tak učinil. Kéž by tomu tak bylo i nadále, pomyslela si těsně před okamžikem, kdy tvrdý bojovník dospěl k její neposkvrněnosti, aby jí o ni připravil. Ucítila tlak, který však brzy polevil, jak se stáhl zpátky. Pak znovu přitlačil a znovu se stáhl. Zmocnil se jí strach z bolesti, která překonání té přírodní překážky bude zřejmě doprovázet. Opět se v ní všechno sevřelo. Jako z dálky slyšela Leoše, jak jí říká
„Uvolni se, dejchej, dejchej.“
Začala zhluboka dýchat a po chvíli se skutečně trochu uvolnila. Tím spíš si pak uvědomovala, jak s každým přírazem je nápor silnější a silnější. Uslyšela se, jak nahlas vzdychá, nikoliv však slastí, ale vzrůstajícím napětím. Najedno
u necítila nic. Žádné protržení, prasknutí, lupnutí či štípnutí, prostě nic. Tlak pominul. Jen ten tvrdý kolík povlovně pronikal hlouběji, až v ní byl úplně celý a zastavil se. Pomalu jí docházelo, že je po všem. Že to má za sebou. Zmocnila se jí úleva, jakou si ani nedokázala představit. Její strach, obavy, úzkost, to všechno bylo naráz to tam. Nádhera.

Po chvilce úlevného odpočinku na Leošovu otázku, zda je jí dobře, odpověděla, že ano. Bylo to jako signál pro dokončení díla. Leoš se znovu pustil do přirážení. Nespěchal. Zvolna vytahoval a zasunoval svůj klíč do odemčené kapličky. Luisa si s údivem uvědomila, jak lehce v ní ten pokořitel brány cudnosti klouže, jak vyjíždí nahoru až skoro ven, aby se v posledním okamžiku vracel zpátky, a jak se kolem něj šíří vzruchy, které dříve nepostřehla. Překvapeně zjišťovala, jak je jí to příjemné, jak ji to lehce dráždí, a že se jí to začíná líbit. Mohlo by to klidně trvat hodinu, pomyslela si a ještě víc se soustředila na ty, nyní už sympatické pohyby.

Dlouho si jich však neužila. Leoš byl příliš nadržený a zanedlouho dospěl k vrcholu. Luisa najednou pocítila, jak Leošova mužská chlouba, kterou v sobě měla, sebou škubla a začala pulsovat. Vůbec nevnímala, že do ní stříká, cítila jen tu pulzaci, která ji tak znenadání zasáhla a k její lítosti docela rychle slábla, až ustala úplně. Potěšilo ji však, že nepřestal přirážet, pokračoval dál, ale jen do chvíle, kdy poznala, že tvrdý kůl začíná ztrácet svou tuhost, měkne a zmenšuje se, aby z ní nakonec samovolně vyklouzl.

Tak, a je po všem. Úplně po všem. Vůbec jsem netušila, že to může být tak krásné,“ honilo se jí hlavou, „ani v nejmenším. A to jsem to poznala vlastně až na konci, kdy ty náročné chvíle už byly za mnou. Jaké to asi musí být, když bych měla možnost to prožívat od začátku až do konce? Ach bože, snad ještě budu mít příležitost to poznat.“

Ležel jsem tiše vedle Luisy a čekal, až vstřebá právě nabytou zkušenost a v klidu si uspořádá myšlenky. Držel jsem ji za ruku a nechával plynout čas.

Po delší době Luisa hlasitě vydechla a posadila se. Mile se na mne podívala. Tvář ji přitom zdobil ten zázračný úsměv, jaký uměla jen ona.
„A já měla takový strach,“ shrnula stručně svůj prožitek. „Děkuji. Děkuji moc.“

Není za co,“ namítl jsem. „Tohle byl jen první krok, kterej k poznání nestačí. Bude jich potřeba víc, jestli tedy o to budeš stát. Alespoň jeden či dva další kroky a snad se mi podaří tě uspokojit. A věř mi, že to bych moc rád.“

To jako myslíš teď hned?“ Nepřestávala se usmívat.

Ne, ne, záleží na tobě jak se cejtíš, jestli za hodinu, za dvě, nebo až zejtra či za tejden. To musíš rozhodnout ty.“

Nemohu pochopit, proč mne stále udivuje tvoje ohleduplnost, porozumění, něžnost,“ podivovala se sama sobě. „Já vím, že bys s chutí pokračoval co nejdřív, ale raději bych ti odpověděla až ráno. Nevadí?“

Jasně že ne.“

Opravdu?“

Jo, je to logický. Abys z toho měla potěšení, musíš to chtít.“

Luisa přikývla na srozuměnou a prohlásila, že se půjde osprchovat. Po ní jsem šel já, a když jsem se vrátil, seděla v křesle ustrojená.

Nebudeš se zlobit, že jsem se oblékla?“ zeptala se provinile.

Je pravda, že na tebe rád koukám jako na Evu, ale je to tvoje intimita, takže není proč se zlobit. Taky na sebe něco hodím,“ poznamenal jsem a šel se obléct. Určitě by se cítila trapně a bylo by zbytečné kazit tím panující náladu.

Tak povídej,“ vyzval jsem ji, když jsem se pohodlně usadil v křesle.

No, bylo to úžasné poznání,“ spustila a nebyla k zastavení až do večera. Nesdělovala mi však jen své pocity, chtěla znát i ty moje. V životě jsem nezažil tak detailní rozhovor o sexu.

Po večeři jsme se opět koukali na film z její DVD sbírky a pak se chystali ke spaní.

Řeklas mi na počátku, žes nikdy nespala s mužem. Měli bysme tedy jít spát spolu, abysme to “vyspání” dotáhli k dokonalosti. Co ty na to?“ vyrukoval jsem na Luisu se svojí představou, když se vrátila z koupelny. Nemyslel jsem tím nic podrazáckého, prostě jen spolu spát.

Podívala se na mne, usmála – a souhlasila.

Zaskočil jsem se ještě umýt, a když jsem se vrátil, Luisa již ležela na pohovce přikrytá dekou. Začal jsem se převlékat do pyžama.

Ty si bereš pyžamo?“ ozvala se tiše. „Já měla za to, že když spolu dva spí, tak ho nemají.“

No, občas to tak dělaj, a když si to myslíš, rád ti vyhovím.“ Usmál jsem se na ni, odhodil všechny zbytečnosti a vklouzl nahý pod deku k ní.

Ležela na zádech, ruce volně podél těla. Natočil jsem se k ní, přikryl dlaní její ňadro a zlehka ji políbil.

Doufám, že budeš mít hezký sny, když spolu budeme spát.“ Přikývla, že snad ano, a otočila se ke mně zády. Ruka mi přitom sklouzla jen z jednoho ňadra na druhé, a abych si to udržel, nezbylo mi, než se k ní zezadu přitisknout. Samozřejmě, že to nezůstalo bez odezvy, tedy u mě.
Ocas mi brzy ztuhl a já měl tisíc chutí ho zasunout tam, kam si žádal. Jenže jedna věc bylo chtít, a druhá moct. No, ne že bych nemohl, ale bylo by to tak trochu násilí vůči Luise, a toho jsem se nechtěl dopustit. Také jsem se jí mohl zeptat, určitě ještě nespala a musela to cítit, ale i to mi připadlo v mých myšlenkách jako nevhodné. Též jsem si mohl říci, že vlezla do postele nahá ne proto co mi řekla, ale proto, že se chtěla milovat. Ale, co když se mýlím!“

Nakonec mé chaotické úvahy rozehnala sama Luisa. Rozevřela trochu nohy a já do ní vklouzl jako po másle. Okamžitě je sevřela a uvěznila mne tak v sobě, ne však natolik, abych se v ní nemohl pohybovat. Pomalu, zvolna a tak hluboko jak mi to jen okolnosti dovolily, jsem protahoval teplé nitro Luisina hnízdečka potěšení. Cítil jsem, jak vlhne, jak se chvěje, jak vnímá každičké mé pohnutí uvnitř. Zazdálo se mi, že začala sténat a vzdychat, ale bylo to tak neznatelné, že to klidně mohla být jen moje vystupňovaná představivost.

Trvalo mi nezvykle dlouho, než moje vzrušení dosáhlo bodu, kdy bylo jisté, že budu uspokojen. Ale bude uspokojena i Luisa? V to jsem jenom doufal. Když ze mne posléze vytryskl životadárný proud, zhluboka se nadechla a bez dechu přijímala další vlny bílého přílivu.

Zobrazit za celou dobu
Zobrazit za celou dobu
6129
Zobrazit dnešní
Zobrazit dnešní
3
Navigace v seriálu<< Bizarní náhody 02Bizarní náhody 04 >>

4
Komentujte

Please Login to comment
avatar
4 Comment threads
0 Thread replies
3 Followers
 
Most reacted comment
Hottest comment thread
4 Comment authors
MbChildebert9kMartin Recent comment authors
  Subscribe  
nejnovější nejstarší nejlépe hodnocené
Upozornit na
Martin
Člen
Martin

Tak toto je další poetické pokračování co mě chytilo za srdíčko . Tak krásně popsané mazlení a milování . Prostě báječný příběh , který je radost číst . Těším se na dokončení tohoto krásného příběhu . Děkuji .1*

bert9k
Host
bert9k

To byla nádhera. Dokonalá poezie.

Childe
Člen

Už se těším na to jak to celé dopadne. Tyto povídky s příběhem jsou prostě nejlepší.