Bylo téměř deset hodin večer. Odšoural se s třetím šálkem kávy ke stolu, znechucen odsunul skripta a pomalu srkal horkou kávu. Z předsíně slyšel klapnutí vchodových dveří.
„Aha, máma je zpátky z práce,“ pomyslel si. Po chvíli slyšel její kroky a otočil se na židli: „Ahoj mami, jak bylo v práci?“
„Blázinec,“ odpověděla unaveně „a k tomu malér, že nevím jak z toho.“

Zpozorněl.

„Co se děje? Povídej!“
„Nemůžu jet na to soustředění, vrchní mě nechce pustit, protože dvě holky vypadly. Jedna nemocná a druhá s děckem.“
Povzdechla si: „Co teď? Bez zdravotníka tam být nemohou.“
Ustaraně se na ni díval: „Nemůže tam jet někdo místo tebe?“
„To sice může, ale kde chceš teď večer nahonem někoho sehnat?“


Seděli tiše a přemýšleli jak vyřešit prekérní situaci.
„Jak jsi na tom příští týden? Máš praxi?“ promluvila pak matka do ticha.
„Ne, jen v úterý a čtvrtek přednášky,“ řekl mechanicky.
„Ty Laďko,a nejel bys tam místo mě? Vždyť už jsi skoro doktor?“ zeptala se a dodala: „učit se přece můžeš i tam.“
Usmál se a namítl: „Ale mami, vždyť tam budou samé puberťačky, myslíš že by se to kantorům líbilo?“
Ustaraně si povzdechla a pak rezolutně prohlásila:
„Budou to muset skousnout. Nikoho jiného beztak neuženu. Lidi s potřebnou kvalifikací na hřebíku nevisí. Takže Ti připravím věci na zítřek a ty už nech toho učení a jdi spát.“

Na druhý den zrána pak kráčel vedle mámy k autobusu a vůbec se netěšil na překvapení, které máma všem nachystala. Autobus stál přistavený, kolem se rojily holky, ukládaly baťohy a lyže do zavazadlového prostoru a kousek opodál toho hemžení stála skupinka kantorek.
„Ahoj Máňo, ty máš na nošení bagáže pomocníka?“ halasně uvítala mámu vedoucí zájezdu a máma ustaraně vydechla:
„Zuzko, je průšvih, nemůžu s vámi jet, vrchní mě nepustila.“ Nastalo hrobové ticho.
„No to snad né!! Co budeme dělat?“ zoufale zoufale vyjekla vedoucí. „Teď nikoho neseženu!“
„Proto Vám vedu pomocníka. Místo mne s vámi pojede můj syn Laďa. Je medik, má před promocí, takže mě tam může klidně zastoupit,“ oznámila řešení máma.
Laďa na sobě přímo cítil pochybovačné pohledy učitelek.
„Máňo, Jseš si jistá, že to zvládne? Za všech okolností? Je to mladej kluk a ty naše puberťačky jsou někdy na zabití,“ polohlasem se zeptala vedoucí.
„Znáš snad jiné řešení?“ také polohlasem odpověděla máma. „Jenom na něj dej pozor, ať ho nějaká nesvede a není průser,“ zaprosila a vedoucí slíbila, že: „neboj, budu ho hlídat jako cerberus.“

Poté se Laďa připojil ke skupině kantorek, navzájem se představili a protože nastal čas odjezdu, společně nahnali chumel holek do autobusu. Tam potom vedoucí seznámila osazenstvo, že tentokrát s nimi nepojede zdravotní sestra, ale doktor Mrázek. Okamžitě se stal středem pubertální zvědavosti všech dívek a chvílemi měl pocit, že jej očima propalují a svlékají.
Přijeli na horskou chatu, dostal mámin pokoj a prý se celý štáb sejde za hodinu v jídelně. Uložil si věci, prohlédl pokoj, vedlejší karanténní pokoj a odebral se do jídelny. Usadili se a vedoucí začala rozdělovat úkoly.
„Jo holky a když bude některá z vaší skupiny potřebovat na ošetřovnu, tak půjdete s ní. Nechci, aby uváděla Ladika do rozpaků“ nařizovala. Samozřejmě se kantorky rozesmály vidinou, červeného medika před vnucující se holkou. Až na jednu. Původně myslel že je to jedna ze školaček a až později zjistil, že je to taky kantorka.
„Já bych se tak nesmála“ řekla ustaraně, „ to budeme držet stráž celou noc u dveří ložnic?“ namítla.“
” Nedá se nic dělat, tak se bude Laďa na noc zamykat“ rozhodla vedoucí. „A když někdo zaťuká?“ začala Heda znovu. „Nesýčkuj,” napomenula ji vedoucí a obrátila se na něho. „Laďo, musíš si dávat sakramentský pozor, to už nejsou blbé holčičky, mají sexuální výchovu a touží ji vyzkoušet v praxi, tak se musíš držet zpátky.“
Usmál se a namítl: „Nepřijel jsem pro nějakou avantýru a svoje jsem si zažil už na praxi, v tom bych neviděl problém.“ „Fakt?“ vystřelily kantorky a hned „vykládej o tom!“
„Ale dámy“ zasmál se, „existuje také lékařské tajemství!“

Dva dny měl vcelku pokoj. Vždy si pokecal se správcem, uvařil si kávu a učil se. Jediný zásah byl namožený kotník a pod dozorem kantorky to proběhlo v klidu. Třetí den večer, už bylo deset hodin pryč a chata spala, ozvalo se zaťukání.
„Dále“ zavolal a šel se podívat kdo to je. Byla to jedna ze studentek, zčervenalá a že má problém.
„Teď, večer?“ otázal se „To jste nemohla přijít dopoledne?“
„Když mě se udělalo něco na těle, třeba by mě poslali domů, tak jsem to nechtěla profesorce říct,“ namítla.
„A co se vám to jako stalo?“ vybafl na ni, tuše nějakou čertovinu.
„Můžu dál?“ zeptala se rozpačitě. „Přece mě nebudete vyšetřovat tady na chodbě?“

Ustoupil, dívka vešla a začala si rozepínat halenku.
„Podívejte“ řekla plačtivě. Skutečně, měla na ňadru, napolo skrytém podprsenkou tmavý flíček, ohraničený rudým okrajem. „Strašně to bolí, když se toho dotknu,“ upozorňovala. Přitáhl si ji blíže ke světlu, podíval se a šel si sednout.
„Oblečte se,“ nařídil suše.
„Vy to ani neprohmatáte?“ zeptala se udiveně. Otočil se na židli:
„Nepotřebuji to prohmatávat slečno. Anilin obsažený v inkoustové tužce a rtěnka opravdu nepatří na ňadra mladé dívky. Budete mít hodně problémů než to ze sebe smyjete. A teď můžete jít spát.“
„Co se tady děje?“ ozvalo se od pootevřených dveří.
„Pojď dál Hedviko, tvoje žačka měla malý problém, ale už je vyřešený, je zcela zdráva,“ usmál se a naznačil studentce, aby zmizela.

Uklidil věci z druhé židle.
„Pojď si na chvíli sednout, stejně mám pocit že se mě vyhýbáš.“
Vstoupila ostýchavě, jako do tygří kece a usadila se.
„Víš kolik mám s tou smečkou práce? Vůbec se ti nevyhýbám“ rozhořčeně namítla. „S čím přišla, smím li se zeptat?“
Zasmál se: „Pomalovala si ňadro inkoustovou tužkou a myslela že ji na to skočím.“
S pobavením sledoval, jak Hedvika zčervenala.
„A co ty?“zeptala se. „Poslal jsem ji umýt, ale to jsi už slyšela.“
„Proč já mám pořád strach, že tě některá svede?“ povzdychla si.
Chvíli se na ni díval a pak se usmál:
„To opravdu nehrozí. Nejsem vysazený na školačky, mám rád dívky přiměřenější mému věku.“
Zamyšleně hleděla do země: „Máš nějakou?“
„Řekl jsem, že mám rád, ne že mám.“
Chvíli ji prohlížel a když si toho všimla, celá zrudla. „A ty jsi sama, nebo se budeš vdávat? Zeptal se.

Pokrčila rameny: „Na pajdáku jsem chodila s klukem, vypadalo že se budeme brát, ale dostal umístěnku do Prahy a já po čase esemesku, že se žení a že mám zapomenout.“
„Proto chodíš tak zamyšlená,“ řekl s nádechem pochopení. „Nemůžeš na něj zapomenout, že?“
Bylo zřejmé, že se jí o tom blíž mluvit nechce. Vstala a rozhodným tonem řekla:
„Už je to za mnou. Půjdu spát. Dobrou noc.“
„Nechceš si se mnou vypít kávu?“ zeptal se ve snaze ji pozdržet.
„Teď v noci?“
„Já budu u skript sedět nejméně do dvou,“ vysvětlil svoji nabídku a spokojeně vzal na vědomí, že hozená udička se zasekla. Sedla si zpět do židle a s úsměvem se dívala jak připravuje kávu.


„Bude to jenom rozpustná,“ upozornil, „jinou tady ani nemám.“
„Kam půjdeš po promoci?“ zeptala se.
„Na obvod, jako praktický“ odpověděl. „Doktor Weinwirt jde do důchodu, tak se u něho zaučuji a přeberu jeho praxi.“
„To je dobrý,“ zasmála se, „já chodím právě k němu.“
Zaváhala, stoupla si, šelmovsky se na něj podívala a s úctou v hlase pronesla:
„Pane doktore, myslím že se mě udělalo něco na těle, můžete se na to podívat?“
„To už tady dneska jednou bylo.“

Položil opatrně šálky s kávou na stůl, přistoupil k ní, podíval se na její zčervenalý obličej a se slovy:
„Ano, už to vidím, to snadno hned spravíme,“ ji objal a přisál se na ústa. Nečekala to, tak se dusila v objetí a ruce se ji nějak samy od sebe ovinuly okolo jeho hlavy. Nechal ji vydechnout.
„Je to lepší? Stačí to?“ zeptal se. Stále ho objímala a energicky zavrtěla hlavou.
„Ne, zatím to nepomohlo, musíte pokračovat, pane doktore!“ A pro změnu začala tentokrát dusit ona jeho.

Když konečně klesly jejich ruce dolů, podíval se vážně a prohlásil:
„Ale opravdu bych tě měl řádně prohlédnout.“
„Musí to být dneska?“ otázala se šelmovsky.“
„Správně bych tě měl prohlížet každý večer,“ prohlásil rozhodně.
Chvíli přemýšlela a pak odevzdaně řekla:
„Prosím tě zhasni, jinak bych s tebou nevydržela.“
S těmito slovy si sedla na postel a začala se svlékat.
Vrhl se ke dveřím, zamkl, zhasl světlo a vrátil se k posteli. Shodil ze sebe šatstvo a přitulil se k hebkému tělu, které na něj čekalo. Chapadla jej ovinula, přitiskla se k němu a tak zasypával polibky obličej, ouška, krk a sjížděl na obliny hebkých ňader.

Mohlo by vás zajímat  Zvládnu to sám 01

Kousek po kousku líbal úbočí, tváří se mazlil s tvrdými bradavkami, rukou hladil sametovou kůži a palcem pokoušel jednu z naběhlých třešinek. Hedvička trhaně pod přívalem polibků dýchala, rukama tiskla jej k sobě, až posléze vyvrátila hlavu dozadu, drtila ho v náručí a tiše sténala. Přitisknutý hlavou na vzdouvající se ňadra čekal, až hlavní příval odezní a zatím rukou pomalu sjížděl přes bříško k hladkému pahorku nad rozvášněným klínem. Přitáhla si ho ke svému obličeji a zaprosila:
„Miláčku, prosím, buď opatrný, nemáme kam spěchat.“
Potvrdil polibkem, že rozuměl a sklouzl mezi roztažené nohy.
Laskal se tvářemi s oblinou lasturky, nasával krásnou vůni ženství, až posléze palci rozhrnul pysky a s polibky se vnořil dovnitř.

Stoupal od vlhké dírky nahoru až k vzrušenému bodu vášně, mnul ho v ústech, dráždil jazykem, zatímco jeho palec jemně dráždil ústí dírky. Najednou se Hedvice vypjalo tělo do oblouku, klín se vymrštil vzhůru a ona se sténáním zaprosila:
„Pojď už, miláčku.“
Nahnul se nad vzrušené tělo a návštěvník vklouzl těsnou brankou do nitra. Přisál se na rty milované dívky a začal prudce jezdit kolíkem v dírce. Hedvičin klín mu šel naproti, sténala, tiskla se k němu, až s tichým výkřikem sevřela kolík a se zakloněnou hlavou úpěla v záchvatu orgasmu.
Cítil, jak se mu blíží vyvrcholení a tak v posledním momentě prudce vyjel ven a proud vláhy v několika vlnách vytryskl na její bříško. Ještě chvíli se laskali, líbali, objímali a vychutnávali se doznívání. Potom se Hedvika odběhla do koupelny osprchovat.
Vrátila se, voněla po koupání a bezradně se zeptala:
„Co s tou kávou? Určitě už bude vystydlá.“
„Tak ji nech být a pojď ke mně,“ vyzval ji a nadzdvihl kraj deky.
Zavrtěla hlavou a měla se k odchodu.
„Musíš se učit a zítra je taky den.“
„Nebo noc,“ doplnil s úsměvem.

Prolátlo se to už druhý den při snídani. Heda, jindy tichá, zamyšlená, byla najednou plná hovoru a vrhala na něho zamilované pohledy. Kupodivu, ostatní kantorky si toho ani nevšimly, až na vedoucí. Naklonila se k němu a zašeptala:
Tak jsem ráda, že to není některá školačka.“
Zrudnul a začal studovat obsah talíře.

Hned z rána se dal do učení, protože předpokládal, že večer se toho moc nenaučí. Jinak den proběhl normálně, pár modřin od pádu na sníh a jedna zvýšená teplota. Po večeři se převlékl do pyžama, zalehl a četl si skripta. Okolo desáté se ozvalo tiché zaklepání a vklouzla Hedvika. Když ho uviděla v posteli,otočila klíčem, shodila župan a rychle se zapasovala vedle něj. Odložil skripta, přitáhl ji k sobě a zašeptal:
„To se smí slečno, odvádět studenta od učení?“

Přisála se na rty dlouhým polibkem a mlsně zašeptala: „Když já jsem pane doktore strašně nemocná, budete mě muset pořádně prohlédnout, od hlavy až k patě.“
Zasmál se tomu požadavku.
„A musí to být až k patě?“ Nedalo by se to o kousek zkrátit?“
Otírala se mu o obličej jak mazlivá kočka.
„To musíte posoudit vy, pane doktore.“

Zhasnul lampičku u postele a se smíchem shodili ošacení. Ležela se zavřenýma očima na zádech a nechala se pusinkovat od čelíčka, přes bradičku až po ňadra. Vnímala jeho ústa na bradavce a cítila jak obě třešinky trnou stupňující se vášní. Jeho ruka sjížděla do rozkroku, vnořila se do lasturky a hladila ji od vrchu až k vlhké dírce. Pojednou ucítila, jak do ni vnikají prsty a její vzrušený bod na vrcholu mušličky je k zešílení drážděn zbytkem ruky.
Prsty ruky přitlačené na horní stěnu zrychlily svůj pohyb a vzápětí se přes ni přehnal uragán vzrušujících pocitů, tělo ji přestalo poslouchat a z hrdla vyrážela hluboké sténání. Ještě se nestačila vzpamatovat, když ucítila, jak je celá vyplněná vítaným vetřelcem, prudce útočícím do hloubi. Vydechla, objala ramena miláčka a ve vášnivém spojení vyrážela klínem proti němu.

Cítil vzrušení které ji hnalo proti němu, prožíval vzdechy z úst své milované a cítil, jak dírka se v novém záchvatu orgasmu stahuje a klín se tlačí na jeho. Zasténal a vzrušen na nejvyšší míru, prudce vyjel z lůna rozkoše. Při každém výstřiku na bříško milované se vzrušením otřásl a zasténal.
Leželi pak přituleni vedle se, uklidňovali se polibky a hlazením když pojednou se zeptala:
„Jak to bude dál s námi, budeme pokračovat, nebo to skončíš?“
Prudce se posadil dotčeně se ohradil:
„Co blázníš? To si snad myslíš, že je to pro mě jen taková chvilková avantýra?“
Přitulil se znovu k ní a zeptal se:
„Dokončím školu a vezmeme se. Co ty na to?
„Něžně jej políbila a zašeptala svůj souhlas.
„Ano pane doktore.“


Vše jednou skončí. Bez ohledu na poťouchlé pohledy školaček seděli v autobuse spolu, bavili se s vedoucí, která spokojená s průběhem soustředění jim tiše fandila. Když konečně autobus zastavil, Heda hlídala a honila svěřenkyně, vedoucí se vítala s mámou a cosi si potutelně šeptaly.
Pomyslel si: „Už nás mají v prádle, to se dalo čekat.“
Vylovil svoje zavazadla, postavil na zem kousek od mámy a čekal jak to všechno dopadne. Přidala se k němu Heda a šeptala mu:
„ Řekneš to mámě?“
„Není třeba,“ namítl, „vedoucí to už všechno vyžvanila.“
Posléze se dvě sudičky k nim připojily a tak popravdě řekl:
„Mami, my dva s Hedičkou jsme snoubenci.“
Usmála se a řiznala se, že už je informována. Teda až na ty snoubence.
„Doufám, že školu doděláš?“ upozornila. Heda si samozřejmě přisadila:
„Samozřejmě, jinak bych ho zakousla, že, pane doktore?“

Pomohl Hedě s baťohem, absolvoval první pohovor s její maminkou a domů se dostal až podvečer. Rovnal si věci a chystal se že ještě před večeří se koukne na skripta, když uslyšel mámino zaklepání.
„Pojď dál mami!“ zvolal, „proč klepeš?“
„Musím si přece zvykat, když nebudeš sám.“
„To nic, to zařídím,“ zasmál se „pověsím vždycky z venku na kliku cedulku s nápisem Nerušit.“
Sedla si do křesílka a zeptala se:
„Tak jak si to dál představuješ?“
„Prvně dodělám školu, pak přeberu praxi, no a potom by mohla být svatba.“
„To vypadá reálně.“ Dívala se na něho zkoumavě: „vydržíte to, je to ještě dlouhá doba?“
Usmál se a pohladil ji po vlasech:
„Neboj, nic nemáme zmeškaného a nejsme malé děti.“
Zadumaně seděla a pak řekla smířlivě: “Snad vám to tak vyjde a i kdyby ne, nebyli byste první, ani poslední. Jen by se to trochu uspíšilo.“
Posadil se do druhého křesílka, podíval se na mámu a zeptal se: „Vadilo by ti, kdybych si sem Hedvičku přivedl?“
„Naopak, byla bych ráda,“ řekla, „Hedvička, jak jsem ji poznala, mi připadá jako hodné děvče. Dokonce se těším až bude tu s námi.“

Když pak odešla chystat večeři, roztáhl učení a začal dohánět zameškané. Přece jenom to milování mu ubralo času, který plánoval na studium. Leknutím málem poskočil, když se mu rozeřval mobil. Koukl – samozřejmě Heda, celá nažhavená novinkami, za posledních pár hodin co se neviděli. A tak šel k večeři, mobil u ucha a jen odpovídal „ano, rozumím, ano“. Jakmile se dostal ke slovu, poprosil: „můžu se navečeřet?“
Z mobilu se ozval smích a zvuk polibku. Zasedl k jídlu a pozoroval poťouchlý mámin výraz.
„Nesměj se,“ zavrčel, „však jste s tátou také jistě vedli takové hovory.“
„Za nás nebyly mobily,“ odvětila.
„Zlaté to časy,“ vzdychl si a dojídal večeři.

Dny rychle plynuly, střídavě se s Hedvičkou navštěvovali, dle času chodili do kina, nebo si jenom tak sednout do restaurace, či vinárny. S mámou plánovali jak přestaví jeho pokoj, Heda když byla u nich, pomáhala mámě v kuchyni a tak než se nadáli, přišla promoce.
V ordinaci, doktor Weinwirt rychle vše předával, protože vidina klidu v důchodu ho hnala pryč od pacientů. Sestra zůstala v ordinaci dále, tak pod jejím zkušeným vedením se rychle zapracoval a čekárna zůstávala plná netrpělivých pacientů.
Svatba proběhla jenom v úzkém okruhu blízkých. Bylo jich něco přes třicet a Hedvika mu při svatebním polibku zašeptala:
„Ano pane doktore.“

Líbilo se? Tak si počkejte na pokračování : Slasti doktora Mrázka.

Zobrazit za celou dobu
Zobrazit za celou dobu
1158
Zobrazit dnešní
Zobrazit dnešní
3
robbertos
robbertos@email.cz
http://robbertos.netstranky.cz/

Komentujte

Please Login to comment
avatar
  Subscribe  
Upozornit na