Z poslední výspy civilizace z osady Novo Airao na Rio Negro výprava směřovala na západ až k řece Rio Carabinani. Sem noha člověka ještě nikdy nevstoupila a toto měla být první expedice, která stovky mil nedotčeného území pokoří a prozkoumá.

Dle informací od místních lidí bylo území prosto jakýchkoli indiánských kmenů, protože se jedná o nehostinný prales s množstvím bažin, podmáčené půdy a vůbec… prostě nehodí se k trvalému obývání. Starousedlíci se sami divili, kam ti bílí amigos jdou, ale pak mávli rukou.
„Ti už se nevrátí,“ konstatovali.

Vědecká výprava nebyla příliš početná. Všehovšudy šest mužů a jedna žena. Finančně jim víc Přírodovědný institut nemohl dát.
Tři muži byli ostřílení bushmeni, kteří zajišťovali hlavně bezpečnost. Byli vybaveni zbrojním arzenálem všemožných ráží a byli znalí přežití v džungli. Tři vědci si nesli jen své potřeby na výzkum.
Jediná žena v týmu, která si svoji účast musela vysouložit s ředitelem institutu, byla atraktivní černovláska Sarah. Bylo jí osmadvacet let, ale měla už za sebou několik úspěšných výzkumů a byla ověnčena řadou titulů.
Oběma vědcům bylo přes čtyřicet, tak akorát, aby cestu fyzicky zvládli a přítomnost Sarah jim cestu příjemně zpestřovala. Stejně tak i ostatním.
Sarah si toho byla vědoma, ale nic s tím nenadělala. Snažila se příliš neodhalovat a nezavdávat mužům nějaké signály, které by si špatně vyložili. Že by si ji snad vzali násilím, nepředpokládala, ale že se jim líbí, věděla.
To poznala ostatně v kanceláři ředitele, který ji za příslib účasti na výpravě s velkým potěšením vymrdal na pracovním stole. Přijala to jako daň, kterou musí podstoupit a s povzdechem si stáhla kalhotky a vyhrnula sukni. Tlustý ředitel mrštně přiskočil a jen pohledem na její dlouhé štíhlé nohy se mu postavil, a hned ho do ní napasoval.
Sarah se rozkročila, aby měl snadný přístup a hlasitě vzdychala, aby mu udělala radost. Z proniku nasucho nic moc neměla a ředitelovo párátko vlastně ani moc necítila. Ten zběsile přirážel, až mu při jeho tloušťce brzy došel dech a vytekl dřív, než ona sama se dostala do tempa. Přesto mu zahrála ukázkový orgasmus, vytřela si kundu ubrouskem, stáhla sukni a řediteli nechala kalhotky jako trofej. Stejně je už chtěla vyhodit.


Bushmeni byli tvrdí chlapíci se zkušenostmi z bojů v džungli, jeden s minulostí mariňáka, druhý francouzského legionáře a třetí od zelených baretů. Říkali si „vojáci štěstěny“ a zajímali je jen peníze, které za to dostanou. Proto taky nutně potřebovali výpravu dovést, kam potřebovala a to za každou cenu.
Pokud by tu kočku Sarah chtěli přefiknout, tak jedině až dostanou svý prachy a to bylo ještě daleko.

***

První týden ušli sotva pár desítek mil, ale to se v nehostinných podmínkách pralesa předpokládalo. Co však výpravu mírně znervózňovalo, bylo, že tu a tam naráželi na zbytky nějakých tábořišť. Vše bylo pečlivě uklizené, ale ne zas tak, aby to zkušení vojáci přehlédli. Dobu, kdy tu někdo byl, usoudili vždy na nějaký ten měsíc zpět, ale přesto. Kdo to byl?

***

Putovali, či spíše se prodírali, džunglí už pátý den, když porost poněkud prořídl a výpravě se otevřelo krásné údolí s minimem vysokých stromů, zato s bujnou zelenou vegetací a množstvím rozličné fauny a flory. Rozbili tábor na okraji toho úžasného divu přírody a vědátoři se pustili do výzkumu.

„Mě se to tady nelíbí,“ prohlásil Buddy, vysloužilý mariňák. „Uprostřed džungle takováhle paseka se neudělá sama.“
„Moje řeč,“ souhlasil Matt, zelený baret. „Už jsem viděl leccos, ale tohle je divný.“
Legionář Gilbert jen pokrčil rameny. Nikdy toho moc nenamluvil.

Na místě zůstali tři dny, než pokračovali dál. Muži podrobný průzkum okolí neprováděli, a tak nechali vědce u myšlenky, že vše je dílem přírody a nikoli lidí.


***

Dny i výprava se vlekly, ale jinak byli všichni dosud při síle a to bylo důležité. Postup pouze ztěžoval neschůdný terén a všelijaká nepříjemná havěť.
Pak se však náhle terén zvedl, bažiny zmizely a objevil se sice také prales, ale prostupnější. Hned šlo vše snadněji.

Každý den byl stejný. Na čele šla dvojice Matt a Buddy, pak vědci Lawrence a Philip, Sarah, třetí vědec Edgar a průvod uzavíral legionář Gilbert.

Jednoho rána se Matt vrátil z kontrolní obchůzky a tiše sdělil svým spolubojovníkům.
„Něco tady je! Sleduje nás to už druhý den a blíží se to!“
Buddy se nevěřícně zašklebil. „Co blázníš? Spíš někdo, ale co by tu kdo dělal?“
„Nevím, co to je. Prostě něco!“ rozhodil Matt rukama. „Mějte raději prsty na spouštích!“

Výprava se nasnídala, ale než se dali na další cestu, náhle něco zasvištělo a Matt se zhroutil na zem a z krku mu trčela malá šipka.
V krátkém sledu byli zasaženi i Buddy s Gilbertem a zbytek výpravy byl zaskočen skupinou pralesních divoženek. Byly pomalované válečnými barvami, šíleně vřeštěly a vyděšené vědce spoutaly a pod napřaženými primitivními oštěpy je vedly pryč.

Mohlo by vás zajímat  Povídky od hostinského stolu 08 - A může za to bobr...

Když dorazili do jejich osady, Sarah oddělily a přes její zoufalý odpor a křik ji odvlekly do nedaleké chýše, kde její křik náhle zmlkl.
Muže pak vhodily do vyhrabané zemní jámy a zakryly mříží z bambusových tyčí. O něco později k nim přihodily i jejich tři strážce.

„Spí,“ konstatoval Lawrence, když je ohledal. „V těch šipkách nebyl jed, ale uspávadlo z byliny karume,“ dodal, když se jim prstem dotkl rány a jazykem opatrně ochutnal.
„Ale kde to jsme a co s námi udělají?“
Ten den už odpověď nepřišla.

***

„Tady základna Vasco de Gama, volám Hvězdu, opakuji…., ” hlásila dívka v uniformě do vysílačky a ve sluchátku to zachrčelo.
„Tady Hvězda, příjem.“
„Základna hlásí sedm narušitelů. Šest mužů, jedna žena, zřejmě vědecká výprava. Sledováni od Monte Escada, nyní zajati v ochranné vazbě. Naše identita utajena. Žádáme rozkazy, příjem.“
„Tady Hvězda, potvrzuji příjem zprávy. Vyčkejte dalších rozkazů. Zajatce zatím držte ve vazbě a v klidu. Konec.“

Dívka sejmula sluchátka a řekla: „Takže zatím se nesmíme odhalit, jen je držet v klidu. Řekni to ostatním,“ pokynula dívce s hodností svobodníka stojící opodál v pozoru.
„A co s tou ženou?“ otázala se svobodnice.
„Ááá, ta hezká číča. Zeptám se majora. Odchod!“ a dívka poslušně odkráčela.


Výprava, aniž to tušila, narazila na tajnou vojenskou základnu brazilské armády, přesněji řečeno výcvikový tábor ženského praporu speciálních sil.
Dívky si zde v kurzu přežití hrály na novodobé Amazonky. Musely si svépomocí postavit tábor, lovem si zajišťovat potravu a sami si opatřit nějaký oděv. Pomůcky moderní doby byly minimalizovány, snad kromě hygieny, kdy dívkám byla k dispozici sprcha. Uniformy, zbraně a další vybavení měly pod zámkem výcvikové seržantky.
Nyní, v první ostré akci, dostaly za úkol zpacifikovat skupinu narušitelů, která se jim náhodou připletla do blízkosti. To provedly skvěle, ale o jejich dalším osudu museli rozhodnout nadřízení.

***

Muži si zatím nijak nezoufali i v té nepříjemné situaci. Dostávali najíst a divé ženy je jinak nijak neobtěžovaly. Jen se na ně chodily dívat jak do ZOO a mužům tak nevědomky poskytovaly hezký pohled pod sukénky.
Muži viděli kalhotky, a tak je napadlo, že asi nepůjde o skutečné divoženky z pralesní džungle. Z jejich brebentění poznali portugalštinu, ale na pokus o dialog nijak nereagovaly.
O osudu Sarah nevěděli nic.

***

Sarah seděla na kavalci s rukama svázanými za zády a naslouchala kostrbaté angličtině ženy v armádní uniformě.
„Máte velký problém. Ač asi čirou náhodou, objevili jste naši utajenou základnu. Než vyšší velení rozhodne o dalším postupu, stáváte se tu nedobrovolnými hosty. Nesnažte se o únik, zbytečně byste přišla k úhoně, což při vašich…ehm…tělesných proporcích… by to byla škoda.“
„Co je s muži?“ optala se Sarah.
Žena se zašklebila.
„Je o ně postaráno s veškerou péčí, nebojte se. Vás ale musíme držet odděleně. Jste v ženském táboře a od ostatních musíte být separována. Z bezpečnostních důvodů. Dívky si hrají na Amazonky a berou to více než vážně. Vaším domovem bude tato chýše. Jak říkám, ničemu se nebraňte a nepokoušejte se jí opustit. Pokud něco budete potřebovat, stačí to ohlásit stráži u dveří.“

Poté žena od pasu vyjmula nůž a přeřízla Sarah pouta. Přitom ji lehce pohladila po hlavě a broukla si polohlasně portugalsky: „Hezká holčička.“
Sarah naneštěstí portugalsky rozuměla a nad těmi slovy se podvědomě ošila.

***

Druhého dne večer ji navštívily dvě ženy.
Ta z prvního dne zůstala stát u stěny, druhá, podle nárameníků s vyšší hodností se svlékala do naha a vyštěkla na Sarah, ať ji následuje. Když nereagovala, žena s pomocí té druhé dosáhla svého a pak Sarah přivázaly k posteli s roztaženýma rukama a nohama.
Její křik umlčely roubíkem.

„Říkala jsem vám, abyste se ničemu nebránila!“ ušklíbla se žena. „Zde major Estevezová musí provést osobní prohlídku,“ a znovu se netečně postavila ke stěně.
Sarah bylo jasné, že o žádnou prohlídku nejde. Zmíněná urostlá čtyřicátnice byla evidentně na holky a ona ji měla posloužit k ukájení chtíče.

Nahá žena ji se spokojeným úsměvem začala hladit a líbat všude po těle, tiskla se k ní a svými prsy se jí třela o tělo. I když to nebylo nepříjemné, Sarah nikdy neměla sex se ženou a tak proti tomu zatím marně bojovala divokým zmítáním.
Žena se dál nerušeně zabývala křivkami jejího těla, a jak se zacílila na citlivé body, Sarah pozvolna tála. Když jí žena vyndala roubík, začala tlumeně vzdychat a sténat. Žena se zaobírala jejími plnými prsy, líbala je a cumlala tvrdé bradavky. Poté ji přes břicho sjela do klína a začala ji lízat tak zkušeně, že Sarah vyvrcholila v hlasitém výkřiku. Žena do ní vrazila prsty a pochva se kolem nich rytmicky stahovala a pouštěla proud šťáv. Žena se pak klínem přesunula k Sarah a nechala se sama lízat. Sarah poslušně kmitala jazykem, kam až dosáhla a polykala šťávy, které z ní vytékaly.


Když byla žena dostatečně uspokojena, nasadila si pásek s umělým ocasem poměrně velké délky i tloušťky a Sarah pak sjížděla rytmickými přírazy.
Velký penis jí zpočátku činil potíže, ale pak se mu přizpůsobila a podařilo se jí dosáhnout druhého orgasmu.
Když bylo po všem, žena jí znovu vylízala překrvený vymrdaný klín, oblékla se a odešla.

***

„Základno, tady Hvězda, příjem,“ zachrčelo ve sluchátku a dívka se slastným výrazem a rukou rejdící si v klíně se probrala do reality a rychle zapnula spojení.
„Tady…základna Vasco de Gama…desátník Stanchezová…příjem,“ ohlásila se přerývaným hlasem, naštvaná z nedokončeného uspokojení.
„Stav zajatců?“ zajímalo velení a po informaci, že je vše v pořádku, si Hvězda chvíli odmlčela, než zahlásila.
„Návrat nežádoucí. Provést likvidaci, potvrďte příjem,“ zachrčelo ve sluchátku.
„Hvězdo, opakujte rozkaz..nebylo..ehm..rozuměno,“ zajíkla se dívka.
„Hvězda požaduje likvidaci narušitelů! Návrat nežádoucí! Proveďte bezodkladně…potvrďte příjem!“ zněl nesmlouvavě hlas.
„Musím rozkaz oznámit veliteli, příjem,“ tohle už bylo za hranou a dívka to nechtěla nechat na sebe.
„Spojení za šest hodin, Konec,“ oznámilo velení, vysílačka ztichla a dívka ve strnulé pozici vydýchávala, co slyšela.
Pak šla vše ohlásit veliteli tábora, majoru Estevezové.

„Rozkaz velitelství je nutno splnit!“ pokrčila rameny major Estevezová.
„Potvrdíte tedy…Hvězdě… splnění? A jak to…kdo..provede?“ byla desátník Stanchezová nervózní a vyplašená.
„No vy to rozhodně nebudete! Jak vás tak sleduju, jste zralá mi tu omdlít! Běžte si na ošetřovnu pro prášek a já už to zařídím,“ rozhodla major, ale v duchu ji to také trochu děsilo.
Hrát si na Amazonky a zabít bezbranné zajatce je sakramentský rozdíl. Ale rozkaz je rozkaz a ony jsou vojáci. Nakonec sprostě zaklela a vyhledala výcvikovou seržantku.

***

Muži se velmi podivili, když se mříž náhle odklopila a postupně mohli vyšplhat ven po svěšené liáně.
Tam, pod hrozbou oštěpů houfu divoženek, byli odvedeni k mučednickým kůlům a připoutáni. Muži zvědavě přehlíželi okolí, ale nic než chýše a divoké ženy neviděli. Nikde ani stopa po něčem moderním. Až Gilbert zahlédl v zeleni pralesa snad cosi jako anténu, ale nebyl čas to blíže zkoumat. Divoženky měly totiž s muži své plány, které jim předtím sdělila výcviková seržantka.
Mohly si se zajatci pohrát, jak uznají za vhodné, protože ti budou druhého dne popraveni. Tak zněl rozkaz.

Většina mladých dívek postrádala hlavně sex. Masturbace nebo lesbický vztah se příliš neujímaly a zde se nabízelo šest živých ocasů.
Dívky se div neporvaly v touze být první, kdo jejich sílu okusí. Nakonec bylo rozhodnuto uvázat muže ke kůlu a prozatím jim je postavit a ohodnotit.

Dívky obklopily zajatce, obnažily jim ocasy a začaly jim je honit a předávat si je z úst do úst při vášnivém kouření.
Zakrátko všem mužům ztopořené údy vodorovně trčely do prostoru. Dívky je ocenily podle velikosti a vybraného muže odvázaly a odvlekly do jedné chýše. Byl to Matt.
Tam ho pevně připoutaly za ruce a nohy a pak se na něm mohly vyřádit. Hladily ho po odhalené vypracované hrudi, líbaly se s ním, ale hlavně mu olizovaly a kouřily vztyčeného čuráka až do vyvrcholení.
„Ohhh!“ Matt vydechl a dávka semene vylítla do prostoru a dopadla mu na břicho. Zbylý výron už mu jen volně vytekl.
Dívky se chichotaly, ale hned se mu postupně nasadily pusou na povadající ocas a brzo ho znovu postavily do pracovní polohy.

Pak už se na postel vyhoupla první dívka. Vykasala si sukénku z palmového listí a čuráka si sama zavedla do sebe.
Matt pocítil vlhkost a slast z těsné kundy. Dívka zavzdychala nad pronikem, ale zvolna dosedala až po kořen.
Když si na jeho rozměr zvykla, za hlasitého sténání a vzdychání začala odsedávat. Matt nemohl dělat nic. Před očima se mu pohupovala prsa schovaná v jakési podprsence z větviček a listí a viděl slastný výraz v dívčině tváři.
Další z dívek se sklonila a začala je lízat v místě jejich spojení. Sotva se šoustající dívka nadzvedla, olízla mu ta druhá dívka mokrý ocas, jak dosedla, olízla ji roztažené pysky. To byl slastný pocit.
Než se Matt udělal, dívky se vystřídaly a stejným způsobem na něm rajtovala druhá a pak třetí. Déle už to nevydržel a do dívky vypustil svou dávku.
Vzápětí se dočkal spršky nadávek, z nichž pochopil, že musí obsloužit a uspokojit všechny dívky v chýši a bylo jich sedm.

Dívky mu ho kouřením znovu postavily a Matt s velkým sebezapřením vydržel, dokud se neodbavila ta sedmá, která mu ho přivedla k výstřiku ručním vyhoněním.
Pak mu dala pořádnýho francouzáka a s úsměvem ho opustila. Matt tam zůstal ležet svázaný s povadlým unaveným ocasem.


Nejinak se vedlo ostatním mužům. Skupinky dívek si je odváděly k vlastnímu uspokojení do chýší.
Ovšem rozdychtěné dívky udělaly v Gilbertově případě chybu, že neznaly jeho sílu. Když si na něm hekavě odbavovala poslední z dívek a v chýši už nikdo nebyl, Gilbertovi se prudkým trhnutím podařilo přetrhnout provaz svázané ruky, dívku umlčel prudkou ranou pěstí, povolil si druhou ruku, nohy a byl volný.
Vykopl si díru ve stěně chýše a opatrně se vydal do stínu pralesa. Předpokládal, že v okolí určitě budou nějaké stráže.
Opravdu!

Náhle se zarazil, protože před sebou viděl dívku v uniformě s automatickou puškou přes rameno, znuděně sedící na kmeni padlého stromu. Tak tedy žádné divoženky, ale ženský tábor brazilské armády! Ale proč ta hra na Amazonky?
Gilbert se rozhodl nemyslet a pozvolna se blížil k dívce. Pak už stačil jen skok, krátké škubnutí a dívka se zlomeným vazem se tiše sesula k zemi.
„Promiň, holka!“ tiše se Gilbert pokřižoval, dívce sebral pistoli a samopal a pokračoval vyhledat další stráž. Do večera tak z okolí neslyšně zmizely dvě stráže.

Jejich ztráta byla logicky spojena s útěkem zajatce, jenže major Estevezová nevěděla, co dělat. V okolí řádí pomstychtivý zajatec, který se evidentně vyzná a poslat za ním pátračku z nevycvičených dívek si netroufala.

Při večerní vysílací relaci major Estevezová zalhala velení splnění rozkazu. Hvězda byla spokojena, ale k její nelibosti ohlásila za dva dny přílet komise vysokých důstojníků štábu na dořešení tohoto případu.
Nezbylo ji tedy, než vyhlásit skutečný poplach. Dívky dostaly zpět své uniformy a zbraně a z tábora Amazonek se rázem stala po zuby vyzbrojená vojenská základna.

Zobrazit za celou dobu
Zobrazit za celou dobu
3610
Zobrazit dnešní
Zobrazit dnešní
4
Shock
shockingman@seznam.cz

6
Komentujte

Please Login to comment
avatar
4 Comment threads
2 Thread replies
5 Followers
 
Most reacted comment
Hottest comment thread
5 Comment authors
ReniemShockChildeBob RomilMartin Recent comment authors
  Subscribe  
nejnovější nejstarší nejlépe hodnocené
Upozornit na
Martin
Člen
Martin

Hodně dobře rozjetý začátek . Je to napínavé . Naštvaný Rambo v džungli . Teď je jenom otázkou jestli se mu podaří osvobodit zbylé dva kolegy . Myslím , že nás ještě čeká velmi vzrušující pokračování .

Bob Romil
Člen

Zpočátku to vypadalo na další cestopisný kousek, ale překvapivý zlom láká na pokračování. Smrtelně nebezpečný legionář uprchl do lesa a jsem zvědavý, jestli do příběhu nějak víc zasáhne i jediná členka výpravy.

Childe
Člen

Super začátek série s velkým potenciálem. Jen velmi zvědavý jakým směrem se to vyvine. V Shockově podání to ale jistě nebude zklamání.

Reniem
Člen
Reniem

Tak mě napada…Kam ty na to pořad chodis??? No…ať už je to kamkoliv, tak prosim neprestavej;)