Je to ve hvězdách II 03

Kategorie: 

Robert seděl v křesle na chodbě se sklopenou hlavou plnou černých myšlenek. Už se natahoval pro boty, aby se mohl obout. V tom zaslechl druhé zasténání. Zdálo se mu to, nebo je to možné? Znělo to, jako ženské hekání. Navíc ten hlas mu přišel nějaký povědomý. Zarazil se a nastražil uši. Opravdu. Byl to ženský hlas a nepatřil Vendulce. Bojoval mezi touhou vidět dvě dívky spolu a tím, že je mu Vendula nevěrná s holkou. Nikdy ho ani nenapadlo, že by byla na ženský.

Uložil obuv zpět do botníku a tiše se plížil ke dveřím ložnice. Hekání neustávalo, spíš naopak, sílilo. Představa, že uvidí lesbické hrátky, ho vzrušila, jen si nesměl připustit, že je to přeci jen stále nevěra.
Třeba se budu moct přidat… blesklo mu hlavou.

Tiše se blížil k ložnici. Jedno sténání zesílilo.
To je Vendy a už skoro bude…
„Aahhh… ooohhh…“ sténal Vendula, čím dál hlasitěji.
Najednou všechno ztichlo. Robert v duchu viděl, jak se chvěje, jak se jí rozkoší svírá kundička, věděl dobře, že musí být ve stavu těsně před orgasmem. Vždycky v tuhle chvíli zpomalil, aby jí dopřál tenhle pocit. Věděl, že to má ráda, že čím déle ji takhle udrží, o to silnější orgasmu zažije.
„Ooooohhhh…“ zakřičela Vendy ve vrcholné extázi.
„Dooost… prosííím…“ protestovala proti dalšímu dráždění, „nech mě vydechnout…“
Robert se zastavil a vyčkával, co se bude dít dál. Kdyby teď vešel do ložnice, všechno by zkazil a nic by z toho neměl. Ozvalo se zavrzání postele. Už se bál, že někdo vyjde ven, když se v tu chvíli ozvalo sténání té druhé dívky. Znovu se vydal na cestu do ložnice.

Došel až ke dveří, které, naštěstí pro něj, nebyly dovřené. Škvírou obezřetně nakukoval dovnitř. Zrcadlo, které měli umístěné na stěně, mu poskytlo jistou výhodu. Nevěřícně zíral do zrcadla. Jeho holka právě klečela mezi stehny jiné a lízala jí kundičku. Zadíval se na siluetu té druhé, přišla mu nějak povědomá…
Vždyť je to Karolína, málem vykřikl, a těhotná.
Robert zůstal stát za dveřmi a sledoval dění v ložnici. Karolína si jednou rukou přidržovala Vendulčinu hlavu v klínu a druhou si hnětla prsa. Dění v ložnici ho vzrušovalo. Vidět, jak si to holky, se kterými se miloval, rozdávají spolu, bylo nad jeho sebeovládání. Jeho ruka zamířila dolů a samovolně přes kalhoty hnětla stojící ocas.
Teď nebo nikdy, řekl si.
Nepatrně se vzdálil a shodil ze sebe oblečení. Pomalu otevřel dveře a vklouzl do místnosti. Ani jedna si ho nevšimla. S klackem v ruce přiskočil za Vendulku a bez meškání ho do ní zarazil. Ta překvapením vyhekla a přestala uspokojovat Karolínu.
„Pokračuj…, nepřestávej,“ žadonila Karolína, která měla celou dobu zavřené oči.
„Já…, to nejde…, to není…“ koktala Vendy.
Karol otevřela oči, aby zjistila, proč Vendulka přestala.
„Jé… ahoj,“ pozdravila Roberta, „doufám, že ti to nevadí…“
„Ahoj,“ odpověděl Robert, „nadšený z toho nejsem, ale když z toho taky něco budu mít, tak to překousnu.“
To už se do rozhovoru chystala zapojit i Vendula. Karolína si však přitiskla její hlavu zpět a Rob začal přirážet.

Ačkoli Vendy byla tou situací trochu zaskočená a její vzrušení opadlo, díky pravidelným dlouhým tahům, jimiž ji častoval Rob, začala brzy vzdychat rozkoší. Zato Karolínu přítomnost Roberta ještě víc vzrušovala. Líbil se jí ten pocit, kdy po každém šťouchu Vendulčina ústa narazila na jejího frajtříka, i to, že jí vlastně Vendy heká do kundičky. Karolínin sexuální půst si pomalu vybíral svou daň a ona se tak mílovými kroky blížila k vytouženému cíli. Hekala čím dál víc a kdyby mohla, přirážela by proti jazýčku a rtům, co jí dopřávaly tolik postrádanou rozkoš. Házela a cukala sebou a přála si, aby tohle nikdy neskončilo. Zatínala ruce do deky pod sebou ve snaze se ovládnout.
„Aaahh…, anooo…, ooohhhh…“ sténala.
Najednou přirazila stehna k sobě a uvěznila tak Vendulčinu hlavu a i přes svou zátěž se prohnula do oblouku. Prožívala svůj vrchol.

Roberta pohled na ni ještě víc vydráždil. Pevně svíral Vendy za boky a pronikal do ní jako zběsilý. Vendula hekala sevřená mezi Karolíninými stehny a nezbývalo jí nic jiného, než se poddat prudkým nájezdům svého milence.
„Už buduuu…!“ vykřikoval Robert.
„Ooohhh… uuuužžž…“ vyhekl a naposledy přirazil.
Plnil Vendinu prcinku svou dvoutýdenní zásobou. Vendulka cítila každý výstřik spermatu a po každém se trochu zachvěla. Bohužel, sama měla k orgasmu ještě daleko. Karol už povolila své sevření a vysoukala se z pod jejího těla. Mlsně se olízla při představě bílého nadělení.

Robert už vyklouzl ven, rozvalil se vedle na posteli a oddechoval. Vendulka zůstávala stále v pokleku a rukou se snažila dokončit, co nezvládl Rob. Karolína se přesunula, aby se alespoň podívala na vykropenou kapličku své kamarádky. Sama už dlouho ten pocit nezažila. Z roztažené štěrbinky vytékal krémový potůček a na poštěváčku řádily Vendulčiny prsty. Karol na to vše fascinovaně hleděla. Předklonila se a zhluboka nasála vůni smísených tekutin. Už to nemohla vydržet, nedokázala déle odolávat. Přitiskla své rty ke studánce a snažila se vysát a vylízat vše do poslední kapky. Takový útok Vendulka neočekávala. Ruka, o kterou se opírala, se pod ní podlomila a ona se opřela hlavou o postel. Pičkou se tlačila proti Karol. Ta pronikala jazykem co nejhlouběji a rukama nezapomínala zpracovávat ani zadeček. Vendulčino sténání, i když tlumené dekou, se neslo po pokoji.

Robert přemohl svou únavu a pozoroval dění vedle sebe a myslel na to, jaké by to asi bylo milovat se s těhulí. Myšlenky, spolu s podívanou, způsobily opětovné vztyčení stále ulepeného stožáru, i když jen tak na půl.

Karolína mezitím změnila své působiště, z očištěné prciny se přesunula k druhé dírce. Vytrvale špičkou jazyka útočila na sevřenou branku, dokud nepovolila a nepustila ji alespoň na krajíček. Vendy kapitulovala a odporoučela se do nebeských výšin slasti.

Karol spokojená s tím, jakou odvedla práci, se s úsměvem posadila.
„Co si mě tak prohlížíš?“ zeptala se Roberta.
„To já jen tak. Jen přemýšlím, jaké to asi je milovat se s těhotnou.“
„Aha. Tak to ti neřeknu, já se s těhotnou nemilovala.“
Vendy sice sbírala sílu po tom vyčerpávajícím maratonu, ale i tak je zvládala poslouchat.
Kdybys tak věděla, žes to s těhotnou dělala, prohnalo se jí hlavou.
Robert nespouštěl oči z Karolíny, přejížděl pohledem od prsou, přes bříško, na rozevřenou štěrbinu a zpět.
„Koukám, že se ti líbím,“ komentovala vztyčení Robova bojovníka do pozoru.
„No jo, ta nalitá prsa, klenuté bříško… i rozevřená pička lákající k zásunu.“
Jak to Robert vyjmenovával, Karolína rukama smyslně hladila každou část a nakonec i lapličky roztáhla ještě víc. Klacek se mu touhou chvěl.
„Kdo to má vydržet?“ stěžoval si a sevřel ocas v dlani.
„Nechceš pomoct?“ ozvala se Karolína.
Než stačil odpovědět, odsunula jeho ruku a vzala ztopořence do úst.
„Hhhmmmm…“ rozplýval se Robert rozkoší.
Vendy se na to dívala. Sledovala svou nejlepší kamarádku, jak kouří jejího miláčka. Svářila se v ní žárlivost i perverznost toho okamžiku.
Můžu jim něco vyčítat, když jsem si to s ní rozdávala před chvílí? táhlo jí hlavou, měla jsem být opatrnější, dávat větší pozor a nenechat to zajít takhle daleko. Ale bylo to úžasné…
„Jak se ti to líbí?“ zeptala se Karolína, když vypustila ptáka z úst a dál ho lehce honila.
Robert se nezmohl na odpověď a jen pokýval hlavou.
„Tak líbí nebo nelíbí?“ vyptávala se dál a jazýčkem obkroužila naběhlý žalud.
„Ttsss… aaahhh…“ sykl Rob slastí.
„Asi líbí…“ domyslela si Karolína.
Zvedla se a přesunula. Teď stála rozkročená nad Robertem. Ten skoro ani nedýchal v očekávání věcí příštích. Karolína si začala klekat. Nadržená promáčená minda se blížila k tvrdému těšiteli. Už zbývalo jen několik centimetrů.

Vendula to sledovala s vytřeštěnýma očima. Nikdy vlastně neviděla, jak se ocas noří do kundy. Sice měli v ložnici zrcadlo, ale nikdy ji to nenapadlo. A když napadlo, bylo už pozdě. Rtíky se maličko rozestoupily, aby mezi sebe přijaly hlavičku utěšitele. Pak ho těsně obemkly a on se nořil hlouběji mezi ně. Vendy si představila sebe na Karolínině místě a musela si vrazit alespoň prsty do svého nitra. Pozorovala, jak se v Karolině tváři zračí uspokojení z plné kundičky.
Konečně dosedla až na doraz a na její tváři se objevil slastný výraz. Po chvilce se opatrně dala do díla, pomaloučku se nadzvedávala a opětovně spouštěla. Tvrdý ocas jí protahoval škvírku a ona vzpomínala, jaké to bylo tenkrát, když byl Robert ještě nezkušený. Vedle ležící Vendy všechno pozorovala a v návalu vzrušení se divoce prstila.
To se tady mám dřít sama? problesklo Vendulce hlavou.
Přestala s masturbací a klekla si nad Robův obličej. Ten, jakmile ucítil vůni roztouženého dívčího klína, neváhal a přisál se k otvůrku ronícímu tu nejchutnější tekutinu. Rukama sevřel Vendulčin zadeček a jazýčkem vylizoval studánku. Vendy měla co dělat, aby se pod tím návalem slasti nezřítila zpět na postel nebo aby nezadusila svého milence. Nezbylo jí nic jiného, než se přidržet Karolíny. Ta ji objala a po krátkém pohledu z očí do očí se jejich rty spojily. Ruce jim bloudily po tělech a vzájemně prozkoumávaly erotogenní zóny.

Robert se blížil k výstřiku. Zatínal svaly a pokoušel se odehnat sexuální myšlenky, aby tak oddálil nevyhnutelné. Jeho snaha byla marná, neměl kontrolu nad tím, co se nad ním děje. Rád by zastavil Karolínin pohyb, aby vydržel o něco déle. Ale kvůli promáčené prcině nad obličejem nemohl ani nic říct. Měl pocit, že kdyby na okamžik přestal polykat, zaplavilo by ho takové množství tekutiny, že by se nejspíš utopil. Stejně, jako před pár minutami Vendy hekala Karolíně do kundy, Robertovo sténání tlumila Vendulčina štěrbinka. Robovo přidušené „hhhmmm…ooohhhmmm…“ signalizovalo stav, odkud není návratu. Prudce vyrazil vlastním klínem proti Karolíninu, až sama překvapením vyhekla, uvolnil pánevní svaly a vypustil zbytky bičíkatých nájezdníků.
Zaklonil hlavu a vymanil se tak z nádherně dusivého Vendlučina sevření a s uspokojením zavzdychal:
„Aaahhh… Nááádheraaa…“
Karolína se dál snažila pravidelně dosedat. I ji však ovládlo vyvrcholení. Dlouho postrádaný pocit vystříkané jeskyňky ji dovedl až k vytouženému orgasmu.

Jen Vendulka tentokráte přišla nějak zkrátka. Robert už neměl na lízání sílu a jeho vysílený dobyvatel byl k nepotřebě. Karolína se odvalila vedle a stále se chvěla v doznívajícím vyvrcholení. Natáhla se tedy k nočnímu stolku a vyndala vibrátor.
Když nemůže Robert, zaskočí alespoň robertek, komentovala to v duchu, zatímco ho zapínala na nejvyšší výkon.
Roberta probralo vrčení z transu. Několik okamžiků pozoroval mizení šidítka v nenasytném otvůrku. Jemně odsunul Vendulčinu ruku a sám se chopil dráždítka. Střídal rychlé pohyby s pomalými, hluboké průniky s mělkým drážděním, občas opustil štěrbinku, aby se mohl věnovat strážci svatyně, jenž vystrkoval hlavičku ze svého úkrytu. Moc dobře věděl, co na ni platí a dopřával jí to tedy měrou vrchovatou. Vendy se zmítala v jednom vrcholu za druhým.
„Užžž doooost… ooohhh…, prooo…ooohh…sííím…“ žadonila.
Ale Robert, jako by ji neslyšel, dál rejdil umělákem v jejím lůně. Vendula srazila nohy k sobě a snažila se dostat z dosahu šidítka.
„Néééé… už nemůůůžuuu…“ snažila se i nadále přimět Robert, aby přestal.
Ten zničehonic vytrhl vibrátor ze zmučené štěrbinky. Pocit prázdna dohnal Vendy k poslednímu orgasmu. S úlevou se uvolnila a hlasitě oddechovala.

Robert vypnul vibrátor, odložil ho na stolek a pomalu mu začalo docházet, k čemu tady vlastně došlo. Opíchal svou přítelkyni a vzápětí její nejlepší kamarádku, ještě ke všemu vdanou. Hlavou mu proběhly všechny možné scénáře, od těch nejčernějších, kdy se s ním Vendy rozejde a rozhádá se s Karolínou až po ty, kdy si budou i nadále užívat ve třech. Pro jistotu se opatrně zvedl a opustil ložnici. Na chodbě posbíral své svršky, naházel je na sebe a odporoučel se do obýváku, kde si nalil skleničku. Zaslechl zavrzání postele a za okamžik i klapnutí dveří od toalety. Netrvalo dlouho a mezi dveřmi do obýváku se objevila Karolína a tvářila se uspokojeně a provinile zároveň. Ani jeden z nich nepromluvil. Zvuk sprchy přerušil tok jejich myšlenek. Oba čekali, co bude dál. Za pár minut do obýváku nakráčela i Vendulka, i když poněkud ze široka, opětovně zabalená do županu.
„Ty jdeš jak já,“ vyprskla smíchy Karolína, „jako bys byla alespoň v osmém měsíci.“
„Myslím, že se tomu říká, jít jak naprcaná kachna,“ odpověděla Vendy.
Robert zvedl hlavu a těkal pohledem z jedné na druhou.
„Kde se tady vzala ta kytka?“ uvědomila si Vendy, že je v obýváku něco navíc.
„Ta je ode mne,“ špitl Robert.
„Tos nemusel. Ale moc děkuju, je nádherná,“ poděkovala, sevřela kytici v ruce a zhluboka si přivoněla.
Robovi se poněkud ulevilo.
„Co se tak tváříš?“ zeptala se Vendy Roberta.
Ten nevěděl, co odpovědět a jen pokrčil rameny.
„Tak si nabídněte,“ vyzvala je oba Vendulka.
Karolína se s chutí vrhla na nachystané občerstvení, přeci jen jí předchozí činnosti daly pěkně zabrat, navíc v jejím stavu. Robert se natáhl pro jednohubku. Nervózně ji rozebíral na jednotlivé komponenty.
„Co je s tebou? Já myslela, že tohle máš rád?“ vyptávala se Vendulka.
„Nic se mnou není. Jo to mám, moc děkuju, je to výborné,“ snažil se z toho nějak vykecat.
„A co si takhle pustit nějakou muziku?“ navrhla a natahovala se pro ovladač.
Než ji Robert stihl zastavit, pustila přehrávání.
„Co to je?“ divila se po pár tónech Vendy. „To jsem tam neměla.“
„Jééé to znám… to je Bruno Mars – Marry you,“ vložila se do toho Karolína s plnou pusou.
Už už chtěla pokračovat, když po ni Robert loupl pohledem. Raději si do pusy nacpala ještě jednohubku.
Teď nebo nikdy, řekl si Robert.
Bylo mu jasné, že kdyby to všechno měl vysvětlovat, tak se kouzlo okamžiku ztratí.

Nadechl se, aby si dodal odvahu, natáhl se po kufru a z horní kapsy rychle vytáhl malou krabičku. Na nic nečekal a poklekl před Vendulku. Ta chvíli jen nechápavě koukala, pak spatřila, jak si v krabičce hoví lesknoucí se prsten s kamínkem. Jen s údivem spráskla ruce a do očí se jí vehnaly slzy.
„Vezmeš si mě?“ vyslovil Robert konečně tu otázku, která ho tolik tížila.
Vendy si tiskla ruce na obličej a regulérně bulela. Nebyla ani schopná odpovědi a jen nepatrně přikývla, což Robert ani nezaregistroval. Dál klečel a nervozita v něm narůstala. Rozhodně se nehodlal ptát podruhé. Karolína to vše s napětím a dojetím sledovala. Vendulka se vzpamatovala a konečně byla schopná pořádně odpovědět.
„Ano,“ řekla a natáhla k Robovi ruku.
Ten vyndal prstýnek z krabičky a navlékl jí ho na prst. Vendy vzala Roberta za ruku, pomohla mu vstát a vrhla se mu kolem krku.

Najednou jejich dojemnou chvilku přerušil kašel. Karolíně zaskočila jednohubka. Oba se na ni podívali. Jen vrtěla hlavou a mávala rukou, jako že se nic neděje. V druhé ruce už měla sklenku a snažila se to všechno spláchnout. Kašel přešel a Karolína se volně nadechla.
„Omlouvám se, nechtěla jsem vás rušit,“ sípala, „ale když mě to tak dojalo. Moc gratuluju.“
„Děkujeme,“ řekli oba svorně.
„Ukaž, ukaž…“ sápala se Karolína po prstenu.
„Počkej, já si ho také ještě pořádně neprohlédla,“ odbyla ji Vendula.
„Tys to měl nachystané a já ti to zkazila, viď?“ otočila se k Robertovi.
„Nachystané jsem to měl, ale nic si nezkazila,“ uklidňoval ji.
„Ale bylo to nádherné překvapení, nečekala jsem to,“ řekla Vendy s pohledem upřeným na prsten.
Pak zvedla hlavu a pokračovala:
„Já pro tebe mám také překvapení.“
„Jo? A jaké?“
„Tak už mi ho ukaž,“ dožadovala se pozornosti Karolína, ale jak Rob, tak Vendulka ji ignorovali, jako by tam ani nebyla.
„Opravdu to chceš vědět?“ ujišťovala se.
„To víš, že jo. Jinak bych se neptal.“
Karol došlo, že by se jim do toho neměla plést, že ji stejně nevnímají a raději dál pokračovala v uzobávání jídla.
„Tak dobře,“ souhlasila Vendy a spustila župan na zem.

Stála tam nahá, jen s mašlí kolem bříška. Robert na ni nechápavě civěl.
„A kde máš to překvapení?“ ptal se nejistě.
„No přece tady,“ odpověděla mu a položila si jeho ruku na inkriminované místo.
„To jako…“ začal Rob po chvíli, „to jako, že jsi…“
Nějak nenacházel slova.
„Ty jsi… těhotná?“ konečně to vyslovil.
Vendulka jen s úsměvem přikývla. Robert ji vzal do náruče a radostí se s ní zatočil. Pak se trochu zalekl a rychle ji postavil zpátky na zem, jako by se bál, aby jí, vlastně jim, neublížil.
„Vy mi teda dáváte,“ ozvala se Karolína, „tohle jsem fakt nečekala, když jsem zavítala na návštěvu.“
„No a co…?“ řekl suverénně Robert.
„To je fakt, velký jste na to dost,“ konstatovala Karolína.
Všichni se rozesmáli. A pustili se do slavení těch radostných událostí.

Líbí se povídka?