Toto je 1 díl z 2 v seriálu Zakázaná láska

Jmenuji se Silvie, je mi 38 let a pracuji jako účetní ve firmě, kterou zároveň i vlastním. Dalo by se říci, že jsem celkem šťastná. Kdyby mi tohle někdo řekl před pěti lety, odmítala bych tomu uvěřit. Ale teď pěkně od začátku.

S manželem jsme se potkali v mém prvním zaměstnání, kam jsem nastoupila hned po absolvování střední školy. Já byla účetní a on počítačový technik. Při přestávce na oběd, mě velmi nesměle oslovil s tím, jestli bych nechtěla po práci někam zajít, s čímž jsem bez problémů souhlasila.
David, jak se ten kolega jmenoval, byl už od pohledu velmi milý a sympatický člověk.
Tak jsme si po práci sedli v jedné malé hospůdce a dá se říct, že od té doby se naše schůzky staly pravidelnějšími a po zhruba půl roce jsme spolu začali žít.

Když jsem se asi po dalších dvou měsících dozvěděla, že jsem těhotná, nebylo co řešit a my jsme se vzali. Narodil se nám překrásný syn, kterému jsme dali jméno Adam. Byly to skutečně krásné časy a všichni tři jsme žili velmi šťastně.
Idylku jen trochu kazil fakt, že se nám nedařilo počít další dítě. Ale tady se opět prokázal charakter mého manžela, který prohlásil, že by si sice další dítě rád přál, ale je zbytečné se stresovat kvůli tomu, že to nejde. Buď to prostě přijde samo, anebo Adam bude holt jedináček. Byl vážně fantastický a já ho za to neskonale milovala. Byl mi skutečnou oporou a nedovedla jsem si představit, že by se mohlo něco stát. Ale bohužel, stalo se.

Naše manželství trvalo již třináct let a zrovna ten den jsme s Davidem měli naplánovanou romantickou večeři, na kterou jsem se velmi těšila.
Bylo naplánováno, že až se manžel vrátí ze služební cesty, tak ho jeho kolega, který řídil, vysadí u domu, kde jsme bydleli a půjdeme rovnou na večeři.
Jak se pomalu blížil čas manželova příjezdu, upravila jsem se, oblékla ty nejlepší šaty, které jsem měla a čekala na Davidův příjezd. Ovšem manžel se opozdil. Byla už tma a on stále nikde. Rozhodla jsem se mu zavolat, ale byl nedostupný.

Sotva jsem položila mobil na stůl, ozval se domovní zvonek. Hned jsem vyběhla na chodbu, abych konečně přivítala toho svého opozdilce, ale místo Davida stál u dveří mladý policista.
Oznámil mi, že David s kolegou měli odpoledne těžkou autonehodu. Při ní manžel utrpěl velmi vážná zranění, kterým bohužel, při převozu do nemocnice podlehl.
Byl to pro mne neskutečný šok a na další události si vzpomínám jen díky Adamovi, který mi je o pár dní později vylíčil.
Prý jsem stála na chodbě, jako solný sloup a absolutně jsem nereagovala na další otázky policisty. Nakonec se objevila jedna sousedka, která se chtěla podívat, kvůli čemu je tu policie. Když ji strážník požádal, zda by mě nemohla dovést zpátky do bytu, samozřejmě účastně souhlasila.

Je zvláštní, jak taková událost člověka změní. Ze sebevědomé a společenské ženy se stane uzavřený člověk naprosto bez nálady a chuti k životu. Několikrát jsem přemýšlela o sebevraždě a jednou jsem už byla rozhodnutá to dotáhnout a přejít od řečí k činům. Byla jsem skutečně blízko, ten hloupý nápad uskutečnit. Pak jsem si však uvědomila, že mám syna a bylo by ode mne velmi sobecké, nechat ho tady samotného. Samozřejmě, mohli se o něho postarat moji rodiče, ale nikdo přece nemůže dítěti nahradit vlastní mámu.

„Mami,“ oznámil mi asi o dva roky později Adam. „Dostal jsem jeden nápad, ale nejdřív bych se chtěl poradit s tebou.“
„A jaký nápad to je?“ zeptala jsem se.
„Víš, přemýšlel jsem a napadlo mě, že bych ti na internetovou seznamku podal inzerát, aby sis konečně někoho našla. Je to už dva roky, co táta umřel a vím, že se pořád trápíš. A tak bych byl rád, abys zase byla šťastná tak, jako dřív.“
Musela jsem se tomu nápadu zasmát, i když jsem věděla, že má pravdu. Byla jsem skutečně sama a od té tragické události jsem na muže vůbec nepomyslela.
Ale čas je milosrdný a krutý zármutek již trochu polevil. Připouštěla jsem, že by snad už byl ten správný čas, něco v mém životě změnit.
Zeptala jsem se tedy syna, jak daleko je v realizaci svého nápadu.
Zavedl mě do svého pokoje, kde už měl v počítači připravený text zamýšleného inzerátu.
Stálo tam:
„Velmi atraktivní milá maminka, 35 let, hledá hodného, romanticky založeného rytíře bez bázně a hany, který by byl jejím ochráncem v boji s každodenním životem a zároveň byl tátou jejímu patnáctiletému synovi.“
Dále tam byly vypsány moje záliby a ve značce byla uvedena dvě slova: „Najdu tě?“
„Jak tě napadlo tam napsat, že hledám rytíře bez bázně a hany, který by mne ochraňoval v boji s každodenním životem?“ zeptala jsem se pobaveně syna.
„Protože takový byl táta. Ten ti taky stál po boku a chránil tě, když si potřebovala. A já chci, aby tvůj nový přítel měl s mým otcem aspoň tuhle vlastnost společnou,“ odpověděl Adam a já v tu chvíli nevěděla, co říct. Dojatá jsem jej pohladila po vlasech a souhlasila, aby ten inzerát na stránkách seznamky zveřejnil. Než mnou schválený text vložil, udělal ještě pár digitálních fotek, vybral tu, která se mu zdála nejlepší, přiložil do profilu inzerátu.

Druhý den jsem byla pochopitelně strašně zvědavá, zda už mi někdo odepsal. Hned, jak jsem přišla z práce, zapnula jsem PC, otevřela stránku seznamky a najela na svůj profil. Ve schránce jsem měla asi patnáct nabídek, takže se zdálo, že bude z čeho vybírat.
Ale bohužel opak byl pravdou.
Nabídek bylo sice hodně, ale čtrnáct z nich byly vzkazy typu: „chci vidět tvé kozy,“ anebo: „vyšukám z tebe duši.“
Ovšem korunu tomu nasadila poslední nabídka od uživatele, který si říkal Cassanova.
Psal, že se mu můj inzerát velmi zalíbil a měl by tedy zájem o setkání nejlépe v nějaké malé kavárně, odkud bychom, podle jeho dalších slov, mohli zamířit ke mně domů.
Napsala jsem mu tedy, proč chce jít hned ke mně domů a byla skutečně zvědavá, co na to odpoví.

Asi tak za pět minut odpověď skutečně přišla a to ne ledajaká.
„Víš, Silvie, když jsem tě viděl večer na fotografii, nemohl jsem vůbec spát a musel jsem na tebe myslet. Představoval jsem si, že půjdeme nejdřív do kavárny a pak k tobě domů, kde bys mi předvedla striptýz a já bych začal při tom onanovat. Jak bys to viděla, přidala by ses ke mně a my bychom dosáhli společného vrcholu. Pak bych ti nabídl svého krasavce k očistě, a jak bys ho začala sát, tak by se znovu postavil a pak bychom se mohli krásně pomilovat. A kdyby ti to ještě nestačilo, Silvie, tak v příloze posílám fotografii své nádhery.“
Přílohu jsem si otevřela, a když jsem tu jeho „nádheru“ viděla, musela jsem se hodně přemáhat, abych nešla zvracet. Na takovéhle jednání jsem opravdu nebyla zvyklá.
Chtěla jsem, aby mě muž dobýval, získával si mě a k tomu by musel být něžný, milý a zábavný. Rozhodně jsem nestála o halamu, který mi bude hned tykat, nadikuje si striptýz a ještě na mě vybalí fotku svého přirození.
Znechuceně jsem jeho vzkaz okamžitě smazala, stejně jako další, pocházející zřejmě od nadržených puberťáků. Měla jsem dokonce i tendenci zrušit celý profil a zůstat dál na ocet. Rozhodně mi to připadalo lepší, než zabývat se dál vzkazy od nadrženců typu Cassanovy a jemu podobných.Nakonec jsem se rozhodla ještě počkat. Přece jen od uveřejnění uplynul jen jeden den a ten pravý by se mohl objevit později.

A skutečně. Asi tak po týdnu od zveřejnění inzerátu jsem měla ve schránce moc hezký vzkaz od člověka, který se jmenoval Karel.
Psal mi, že ho můj inzerát oslovil, a když viděl fotografii mého obličeje, velmi zatoužil po setkání se mnou. V duchu jsem se zaradovala, protože tohle přesně byla zpráva, na kterou jsem celou dobu čekala.
Tak jsem mu tedy odepsala, kde bychom se mohli setkat. Karel navrhl jednu menší hospůdku, kde dobře vařili a byla tam i velmi milá obsluha. Domluvili jsme se tedy, že mne po práci vyzvedne před domem, kde sídlila moje firma.

Nemohla jsem se dočkat konce pracovní doby. Když jsem vyšla před budovu, uviděla jsem zaparkované stříbrné auto.
U něho postával velmi pohledný, zhruba čtyřicetiletý muž. V ruce držel rudou růži, což bylo znamení, podle něhož jsem Karla měla poznat. Rozpačitě jsme se pozdravili a přivítali. Potom jsme nasedli do auta a jeli kousek za město, kdebyla hospůdka, o které se zmiňoval. Byla opravdu moc příjemná, zařízena byla ve stylu country a western.

Při posezení jsme se navzájem poznávali a vyprávěli si o našich životech. Tak jsem se dozvěděla, že Karel už je rok rozvedený a původně už o žádný vztah se ženou neměl po špatných zkušenostech zájem. Když si ale přečetl můj inzerát, své rozhodnutí okamžitě přehodnotil.
Den nám příjemně plynul, ale co naplat, nastal čas k návratu domů.
Když jsem asi o deset minut později vystupovala před naším domem, Karel mě jemně políbil ruku na rozloučenou, dal mi své telefonní číslo a domluvili jsme si další schůzku.
Konečně jsem byla po dlouhé době zase uvolněná a šťastná. I Adam byl rád, že jsem si někoho našla.
Karel byl vskutku úžasný a na každý den, strávený s ním, jsem se těšila.

Netrvalo dlouho a ve vztahu se začaly objevovat první mráčky.
Ze začátku šlo jen o maličkosti. Třeba jsme seděli v restauraci a číšník, který nás obsluhoval, se na mne příjemně usmál. Karel jej hned jemně upozornil, aby si hleděl svého, že jsem jeho přítelkyně.
Tohle jeho chování mne zarazilo, ale nepřisuzovala jsem tomu nějaký význam. Zkrátka Karel mne miluje a žárlí, což je ve vztahu normální.
Ovšem jeho excesy dále stoupaly.
Jednoho dne jsme měli v práci docela solidní honičku. Dělali jsme účetnictví několika menším firmám, které si nemohly dovolit zaměstnávat svého účetního. Co na tom, práce byla snadná, ale zrovna ten den jedna zaměstnankyně onemocněla a já tam měla jen mladého kluka těsně po maturitě, který se staral hlavně o naše webové stránky, takže jsem na účetnictví zbyla sama. Bylo jediné štěstí, že jsem byla v tomto oboru dobrá, protože práce bylo fakt nad hlavu. S vypětím všech sil a za pomoci chytrých účetních programů jsem vše do konce pracovní doby zvládla.

Když jsem byla hotová, napadlo mě ještě zkontrolovat mail, jestli mi nepřišlo něco důležitého. Jakmile jsem však otevřela schránku, musela jsem si promnout oči, protože to, co jsem v první chvíli viděla, byl šok.
Ve schránce se na mne totiž usmívalo přibližně 200 mailů, z čehož bylo pracovních zhruba jen 20. Ostatní byly od jediného odesilatele, od Karla. Obsah těchto mailů byl zhruba stejný: „Silvo, miluji tě, prosím odepiš, Karel.“
Věděla jsem, že trošku žárlí, ale takovou hustotu obtěžování jsem nečekala. Celá vzteklá jsem tedy odstranila maily a zapnula si mobil, který mám při práci většinou zapnutý, ale v situacích pracovního vypětí jej vypínám. Hned po té, co mobil naskočil, se ozvala melodie, kterou mám nastavenou u příchozích zpráv. Podle toho, jak dlouho hrála, mi došlo, co se děje.

Nebudu to zdržovat. Na mobilu bylo zhruba stejně tolik zpráv, jako na mailu, ale tentokrát byly o hodně pestřejší. Přecházely od vyznání lásky, přes prosby, abych mu zavolala a posledních zhruba 25 zpráv stálo opravdu za to.
Karel mi v nich totiž psal, že bůhví, jestli jsem vůbec v práci, že beztak šukám nejmíň s celou armádou chlapů, a proto mu neodepisuji, jak na maily, tak na SMS. Pak si ještě chudáček postěžoval, že mě měl upřímně rád, ale nevěděl, že jsem coura, která dá každému, kdo si řekne.

Na tohle jsem opravdu neměla slov. Karlovi jsem napsala, že jsem ho považovala za přítele, ale pokud si o mně myslí, že jsem jen obyčejná děvka, tak nemám zájem. Pak jsem si číslo milého Karla vymazala a byl klid.
Abych předešla dalším jeho výstupům, hned po práci jsem zajela do specializovaného obchodu, kde jsem si pořídila nové číslo. Ovšem ani tohle ho neodradilo. Když mi nemohl volat, aspoň dělal scény pod oknem našeho bytu.
Volal mé jméno, prosil za odpuštění, a když jsem ho okázale ignorovala, tak začal pět serenády, jako francouzský trubadůr. Měla bych spíš říct, že začal výt serenády, protože jeho číslo nemělo se zpěvem vůbec nic společného. Bůhví, co by dělal dál, ale naštěstí ho jedna temperamentní sousedka z bytu nade mnou zchladila studenou vodou, kterou na něj vychrstla z kbelíku a to celé ještě doplnila výhrůžkou, že jestli se tady objeví příště, zavolá policii. Sice policie s takovými typy, jako byl Karel, ještě nemohla nic udělat, ale stačilo to, protože od té doby se neukázal.

Po téhle zkušenosti jsem si řekla, že radši budu sama až do smrti, než abych si hledala někoho dalšího, možná i mnohem horšího, jak byl Karel. Smazala jsem tedy svůj profil ze seznamky s tím, že pokud přece jen existuje ten pravý, setkáme se i bez nějakých hloupých inzerátů.

Uběhl rok a láska se mi vyhýbala velkým obloukem a mně nezbývalo nic jiného, než všechen volný čas trávit místo s pěkným mužem, se svým synem. Ale nestěžovala jsem si. Adam už byl sedmnáctiletý chlapec, který mi pomalu, ale jistě, začal vracet péči, jakou jsem ho až do teď zahrnovala. Vydatně mi pomáhal s naší domácností, ve které pomalu, ale jistě začínal přebírat mužskou roli.

Později jsem si uvědomila, že se z Adama nestal jen zodpovědný pomocník v domácnosti, ale i můj velký kamarád, kterému jsem mohla říct skoro vše bez obav, že by to nějak zneužil.
Občas jsme si povídali jen o běžných věcech, ale stále častěji jsem se přistihla, jak synovi říkám i o svých neúspěších na poli lásky, anebo o tom, kam bych se chtěla podívat. Vždy mě trpělivě vyslechl a některá má přání začal i realizovat.
Nejdříve jsme letěli k moři do Egypta, což byl můj tajný sen od dětství, a v zimě jsme si užili lyžování v Alpách.
Adamovi už pomalu táhlo na osmnáct let, když mi oznámil radostnou novinu. Zamiloval se do jedné spolužačky. Jmenovala se Veronika a podle jeho slov byla krásná jako anděl a hodná, jako já. Tomuhle přirovnání jsem se zasmála, ale byli jsme oba šťastní, že si našel přítelkyni. Moc jsem si přála, aby vytvořili stejný pár, jako jsme byli my dva, s jeho otcem.
Když jsem mu navrhla, aby svoji vyvolenou přivedl k nám, neváhal a pozval Veroniku na sobotní oběd. Konečně nastal okamžik, kdy jsem synovu přítelkyni poprvé spatřila. Velmi pohledná, křehká blondýnka mi byla od prvního momentu sympatická. Nebyla povrchní, jako některé ty holky, které jdou buď po zevnějšku, nebo po penězíc Adam byl velmi pohledný mladý muž a jeho prioritou u dívky byla hlavně její duše, jak mi kdysi řekl a až potom to byl zevnějšek.

Jelikož jsem si Veroniku oblíbila, navrhla jsem dětem, jestli bychom se nemohli někam zajet podívat. Oba byli pro, a jelikož jsme všichni byli velcí milovníci různých architektonických památek a bylo zrovna klasické podzimní odpoledne, nebylo co řešit a vyrazili jsme na zámek.
Nejdříve jsme všichni zamířili do expozice zbraní, jež Adama velmi zajímaly. Bylo tam všechno, od starých dýk, bohatě zdobených mečů, až po střelné zbraně.
Nás holky ale spíš zajímaly obrazy, nebo výzdoba zámku, která byla opravdu nádherná. Nejvíc se mi líbily portréty bývalých majitelů, zato Veronika s Adamem obdivovali fresky, zachycující život na tomto sídle. Zámek jsme opouštěli plni nových dojmů a zajímavých informací z jeho historie.

Po návratu domů jsem Veronice navrhla, jestli by nechtěla u nás přespat. Nejdřív se jí moc nechtělo a říkala, že by nás nerada obtěžovala, ale řekla jsem jí, že je to nesmysl a místa je tu pro tři lidi dost.
Nakonec Veronika souhlasila a jak se ukázalo, tak i rodiče neměli s přespáním své dcery u nás, problém.
Strávili dalších několik příjemných hodin, které jsme vyplnili hraním společenských her, anebo příjemným povídáním.
Kolem půlnoci jsme se všichni rozhodli jít spát.
Když jsem v ložnici osaměla, musela jsem přemýšlet o dnešním dni. Byl to první den, kdy jsem byla skutečně šťastná. Adam si našel opravdu výbornou dívku a já jsem jim přála, aby spolu byli navždy.

Bohužel, tato idylka nevydržela dlouho. Zlom nastal asi po dvou měsících od doby, co jsem Veroniku viděla poprvé. Adam totiž přišel ze školy úplně špatný, a když jsem se ho zeptala, co se stalo, rozplakal se a řekl mi, že se s Veronikou rozešli. Prý se s někým potkala a zamilovala se do něho.
„Mami, proč mi to udělala, proč?“ vzlykal mi na rameni.
Bylo mi ho opravdu líto. Tomu vztahu jsem opravdu věřila, ale co se dalo dělat. Adam byl ještě velmi mladý a bylo jisté, že Veronika nebude jeho první, ani poslední láska. Taky jsem mu to takhle řekla.
„Já vím, mami,“ odpověděl mi Adam. „Ale já ji pořád miluju a chci, aby se ke mně vrátila.“
„Já vím, že je to pro tebe těžké,“ hladila jsem ho po jeho hnědých hustých vlasech, „ale v životě zkrátka někdy nevyjde vše tak, jak si přejeme. Podívej se na mne, chtěla jsem žít s tátou až do konce života a zemřel. Když jsem chtěla najít přítele a myslela jsem, že jsem ho našla, tak se ukázalo, že to nebyl ten pravý, stejně tak, jako v tvém případě Veronika. Když jsem se rozešla s Karlem, řekla jsem si, že už taky nechci žádného muže vidět, ale pak jsem si řekla něco, co by ti mohlo taky pomoct.“
„A co to bylo, mami?“ zeptal se Adam.
„Řekla jsem si, že jestli někde existuje ten pravý, dříve, či později ho potkám. Chce to jen čas a to platí i u tebe. Potkal jsi Veroniku, zamilovali jste se do sebe a byli jste šťastní. Jenže se ukázalo, že jste si nebyli souzeni a proto jste se museli rozejít.
Věř mi, že i když mne to hodně trápí, tak vím, že i na tebe tam někde čeká ta pravá láska a až přijde čas, potkáš ji.“
„Moc ti děkuji, mami a přál bych si, aby tvůj čas už přišel, a ty jsi zase poznala toho svého rytíře.“
Taky jsem Adamovi poděkovala a přivinula ho k sobě ještě pevněji.

Ještě chvíli jsme setrvali v objetí a pak šel syn do svého pokoje. A tehdy mne poprvé napadla myšlenka na to, jaké by to bylo, kdybych po smrti manžela zůstala úplně sama a najednou třeba někde v restauraci, nebo jen tak na ulici potkala Adama. Ale ještě v zárodku jsem tuto myšlenku zaplašila. Byla jsem přece jeho matka a tím bylo určeno vše.

Uběhlo zase pár měsíců a život běžel dál svým tempem. Pořád jsme chodili s Adamem na nejrůznější výlety, nebo prostě jen tak posedět do hospody a popovídat si nad dobrým jídlem a pitím. Čas dál utíkal, jako voda a najednou tady byly Adamovy osmnácté narozeniny, které jsme oslavili v jedné restauraci a pak doma.
Tančili jsme, povídali si o našich snech a já jsem se znovu zamyslela nad tím, jak by tenhle večer skončil, kdyby Adam nebyl můj syn. Opět jsem tuhle myšlenku zavrhla, ale nešlo mi to tak snadno, jako kdysi.
Myslela jsem, že náš život bude pokračovat v zaběhnutých kolejích i nadále, ale nemělo tomu tak být.

Všechno se začalo měnit asi tak týden po Adamových narozeninách, kdy jsem si všimla prvních změn jeho nálady.
Kdysi klidný a soustředěný chlapec byl najednou roztržitý a nervózní. Několikrát se stalo, že když jsem mu něco říkala, tak buď udělal pravý opak, anebo na to zapomněl úplně.
Dokonce i při našich výletech byl občas úplně mimo. Přemýšlela jsem nad tím, co se mohlo stát, že se najednou tak choval. Zamilovaný být nemohl, to by se nechoval tak divně a navíc by mi to řekl. Napadla mne ještě škola.

Adam chodil třetím rokem na gymnázium, ale jeho prospěch byl zatím výborný. Ale zase byla pravda, že se teď trochu zhoršil i tam. Že by tohle byl ten důvod? Šikanují ho snad spolužáci ve škole a on se mi to bojí říct?
Možné to bylo a chtěla jsem si s ním o tom co nejdřív promluvit, ale nešlo to.
Adam se mi neustále vyhýbal. Buď trávil čas ve svém pokoji, anebo jel na víkend za nějakým kamarádem, anebo k babičce.
Jednou mi už došla trpělivost a rozhodla jsem se přijít celé věci na kloub.

Byl zrovna pátek večer a Adam byl zavřený ve svém pokoji. Zaklepala jsem tedy na dveře, ale syn neodpovídal. Zaklepala jsem tedy ještě jednou a konečně se ozvalo velmi neochotně, že můžu jít dál.
Vstoupila jsem tedy dovnitř a spatřila Adama, jak sedí u svého počítače a dělá něco na internetu. Sedla jsem si na postel a vybídla jej, ať si ke mně přisedne. Neochotně to udělal, ale bylo vidět, že by byl radši, kdybych tam vůbec nebyla.
„Co se děje, Adame?“ začala jsem opatrně.
Chvíli se díval střídavě na mne a na svoje nohy, a pak pomalu začal.
„Rád bych ti všechno řekl, ale mám strach, že by to pak už mezi námi nebylo, jako dřív.“
„Ale prosím tě,“ usmála jsem se na něj. „Už dávno víš, že mi můžeš říct úplně všechno.“
„Já vím, mami, ale to opravdu nejde.“
„Přece jen, zkus to,“ vybídla jsem jej.
Syn si začal mnout ruce a velmi nejistě promluvil.
„Tak dobře, ale slib mi, že mě nebudeš přerušovat.“
Slíbila jsem to tedy a Adam spustil.
„Všechno to začalo asi tak dva měsíce po tom, co jsem se rozešel s Veronikou. Chodili jsme na výlety a na obědy, vzpomínáš?“
Přikývla jsem a Adam pokračoval. „A tehdy jsem si uvědomil, že jsi velmi přitažlivá a krásná žena, ale nejen to. Byla jsi přesně ten typ ženy, jakou jsem si představoval. Milá, upřímná, přátelská a naslouchavá. Prostě dokonalá. A od té doby jsem se na každý výlet s tebou těšil víc a víc. Nikdy s tebou nebyla nuda a vždy jsi uměla něčím překvapit. Ale to hlavní se událo na moje narozeniny. Když jsem s tebou tančil a díval se ti do očí, zjistil jsem, že to, co k tobě v poslední době cítím, je skutečná láska.“

Při vyprávění se Adam celý třásl a bylo vidět, že čeká, kdy se rozčílím. Protože jsem stále nic neříkala, pokračoval:
„Zkoušel jsem na tebe zapomenout, ale nevěděl jsem jak. Pokaždé, když jsem tě doma viděl, mi došlo, že jsi nejen krásná a osamělá žena, kterou miluji, ale i také moje matka. A pomyšlení, že moje láska nemůže být naplněna, mě ničilo stále víc a víc. Proto jsem se ti začal vyhýbat, ale vůbec to nepomáhá. Miluju tě ještě víc, než před tím a byl bych neskonale šťastný, kdybys i ty na tom byla stejně.“

Adam skončil a v pokoji zavládlo ticho.
Po chvíli jsem opatrně vzala syna za ruku.
„Víš, i já ti musím něco přiznat. Jsi velmi pohledný, mladý a inteligentní muž a já bych si, za určitých okolností dovedla představit, že bychom spolu měli krásný a hluboký vztah. Ale jak jsi správně poznamenal, nejde to. Jsem tvoje matka a ty můj syn. Vím, že to pro tebe bude velmi těžké, ale zkus na mne zapomenout a pokus si najít nějakou dívku, se kterou se budeš cítit stejně dobře, jako by ses cítil se mnou. Promiň, ale já ti opravdu nemohu dát to, co bys chtěl, Adame.“
Něžně jsem syna objala a začala ho hladit po vlasech. Adam zvedl pomalu hlavu a zadíval se na mě těma svýma krásnýma, zelenýma očima.
Já jsem cítila, jak se mi najednou rozbušilo srdce a podbřiškem projelo to dávno zapomenuté mravenčení. Takové, jaké jsem naposledy zažila, když jsem poprvé uviděla svého bývalého manžela.

Věděla jsem, že bych se měla odtáhnout a odejít, ale nešlo to. Místo toho jsem si přála, aby se tak Adam na mě díval pořád. Najednou jsem totiž pochopila, proč ke mně cítil to, co cítil. Uvědomila jsem si, že i mně s ním bylo poslední dobou úplně jinak, než dřív, a že i já ve skutečnosti myslela na to, jaké by to bylo, kdyby mezi námi vzklíčilo něco nového. A navíc jsem to Adamovi před chvilkou i sama de facto přiznala.
Řekla jsem mu přece, že bych si s ním dovedla představit vztah, kdybych nebyla jeho matkou. To jediné mi bránilo, nic víc. Najednou jsem strašně zatoužila tu poslední překážku, jež mezi námi ještě byla, nějak prolomit, ale bohužel jsem nevěděla, jak. Mohla jsem se na syna vrhnout a začít ho líbat, ale podvědomě jsem cítila, že by to nebylo ono. Že by to neměl být jen tak nějaký obyčejný incest, ale opravdová, upřímná láska.

„Mami,“ přerušil mé rozjímání Adam, „máš pravdu, pokusím se na tebe zapomenout, ale mohl bych mít aspoň jedno přání?“
„Ať je tvé přání jakékoliv,“ zašeptala jsem, „už teď je splněno.“
A tentokrát jsem Adama pohladila po tváři.
Syn se celý zachvěl a velmi nesměle se mne zeptal, jestli by mi nemohl dát aspoň malou pusu.
„Proč ne?“ a povzbudivě jsem se na Adama usmála.
Ten mne velmi jemně chytil za ramena a mučivě pomalu se přibližoval k mým rtům. Když už byl těsně u cíle, zavřela jsem oči a vzápětí ucítila velmi letmý polibek.
„Ach, co mi to děláš?“ vzdychla jsem, „teď na to budu myslet celou noc.“
„Slibuju, že už to víckrát neudělám, mami,“ řekl Adam a provinile se na mne zadíval.
„A co kdybych ti to vrátila?“
Aniž bych čekala na odpověď, líbla jsem ho stejně, jako on před tím mne. Chudák Adam se celý rozklepal, zrudl a nevěděl, co má dělat.
„To je tak krásné, mami. Kéž by to pokračovalo, tolik tě miluju!“
„Já tebe taky, Adame.“

Opět jsem se sklonila k jeho rtům, ale tentokrát jsem vystrčila jazyk a zkoušela proniknout do synových úst. Šlo to hladce a během chvilky se naše jazyky proplétaly v milostném tanci. Bylo to něco nádherného, něžného a vzrušujícího, že se to nedalo slovy ani popsat.
Hned, jak se naše jazyky střetly, začaly se ozývat mně už skoro neznámé pocity. Nebylo to jen mravenčení, ale cítila jsem, že se ve mně zase po dlouhé době začíná probouzet žena, kterou jsem po manželově smrti v sobě tak potlačila.
Tolik jsem toužila po milování se svým princem, ale trochu jsem se bála toho, abych před ním nevypadala, jako nějaká děvka, které jde fakt jen o to jedno. Jakmile se mi povedlo oddělit mé rty od Adamových, zašeptala jsem mu do ucha.
„Promiň, lásko. Nechci, aby sis myslel něco špatného, ale už dlouho jsem neměla muže, a tak bych se zase ráda po dlouhé době pomilovala. Chtěl bys mne, chtěl by sis vzít svoji maminku a udělat ji po tak dlouhé době šťastnou?“
„Ano, mami, moc bych tě chtěl udělat šťastnou!“ vykřikl Adam a už ze mě zkoušel sundat šaty.
I když mnou zmítala nekontrolovatelná touha, zarazila jsem Adámka a řekla mu, že bych nejdřív chtěla ochutnat jeho tělo.
Můj rytíř souhlasil a za chvíli jeho tričko leželo na zemi.
Zmírnila jsem svoji vášeň a velmi něžně mu začala posévat hruď polibky. Adam se celý chvěl, a když jsem dorazila k bříšku, vsunula jsem jazyk do jeho pupíku a lehce zakroužila, Adam zasténal a já už pokračovala níž. Líbala a hladila jsem jeho podbřišek a moc jsem se těšila na to, až konečně uvidím to, co dosud Adam přede mnou skrýval.

Jakmile jsem skončila s líbáním synova břicha, stáhla jsem z něho šortky a bez nějakého otálení to samé udělala i se slipy. Sotva jsem je sundala, Adamovo osvobozené kopí vystřelilo proti mým ústům a já zalapala po dechu.
Bylo to už pět let, co jsem neviděla čuráka a ten Adamův byl navíc tak krásný a velký. Vypadal, jako bájný Amorův šíp, pouze s tím rozdílem, že měl za chvíli místo srdce proklát moji kundičku.
Z té, vlivem dlouhodobé abstinence a nevšedního zážitku, teklo jako z vodopádu. Ale na to byl ještě čas.
Nejdřív jsem toho krasavce políbila na špičce a jemně jej vzala do ruky. Opatrně jsem stáhla předkožku a začala mu ho honit. Adam jen tiše sténal.
„Tak co, je to lepší, když ti ocásek honí maminka, nebo ne?“ zeptala jsem se.
„Je… to… báječný… když mi to děláš. Ach, to je krása, Bože, to je nádhera!“
Mírně jsem zrychlila frekvenci honění a občas jsem ho vzala i do pusy.
„Co mi to děláš? Ach, Silvie…, už budu…, já už budu!“ vykřikl Adam.
Vzápětí mu v kolíku zacukalo a už jsem si mohla vychutnávat první salvu synova semene, které mi během chvilky zaplnilo ústa.
Bylo toho opravdu velké množství, ale přesto jsem se s tím nadělením statečně poprala a většinu té husté mízy spolykala. Sice mi nějaké to semeno zůstalo na bradě, ale to jsem si setřela rukou a tu pak labužnicky olízla.
„Ach, Silvinko, to bylo božský…,“ řekl obdivně Adam.
„Ale copak, copak?“ odpověděla jsem na oko přísně a přilehla k němu.
„Tak panáčkovi by se zachtělo, říkat mi jménem, jo?“
„Víš, když spolu máme vztah, tak jsem si myslel, že by se ti možná líbilo, kdybych tě oslovoval jménem a neříkal ti maminko.“
„A kde bereš tu jistotu, že s tebou chci mít nějaký vztah? Třeba jsem to udělala jenom proto, abych si užila a nic víc?“ škádlila jsem Adama.
„Myslel jsem si, že mě taky miluješ, ale vypadá to, že asi ne. Tak ti děkuji a půjdu radši spát.“

Adam zesmutněl a když jsem se sklonila, abych jej políbila, viděla jsem, že mu z očí vyhrkly slzy.
„Ty sis vážně myslel, že jsem tohle všechno dělala jen proto, abych si užila?“ řekla jsem synovi a políbila jej na tvář. „Kdybych tě nemilovala, tak by se to nikdy nestalo. Pamatuj, že když chci sex, tak jedině s někým, koho miluju. A to jsi ty, lásko. Už chápeš?“
„A když mě miluješ, proč ti nemůžu říkat jménem?“ zeptal se Adam a už se znovu usmíval.
„Víš, přece jen jsem tvoje matka, a proto by bylo vhodnější, kdybys mi říkal mami. Představ si, že bychom přijeli k babičce a ty bys mi před ní, nebo před dědou řek Silvo. Víš, jak by se tvářili a kolik drbů by se po vesnici zase rozneslo? A navíc, když mi budeš pořád říkat mami, tak nikdo nebude nic vědět a bude to takové víc vzrušující, nemyslíš?“

Usmála jsem se na svého mladičkého milence a znovu jej něžně ho políbila. Ten využil situace a převalil mě na záda, kde se mi snažil dostat šaty přes hlavu, s čímž jsem mu ochotně pomáhala.
Jakmile byly šaty dole, přenesl pozornost na mé čtyřky, stále ještě uvězněné v podprsence. Něžně je hladil a mnul a já myslela, že z toho zešílím.
Prsa vždy patřila k nejcitlivějším částem mého těla a pod vlivem sexuálního půstu to bylo doslova k zbláznění. Je fakt, že jsem si je občas promnula i sama při masturbaci, ale každý ví, že když vám to dělá někdo jiný, je to velký rozdíl.
Teď jsem ale odtáhla Adamovy všetečné ruce a sama sundala podprsenku. Hned nato mohl spatřit má obnažená prsa, která naposledy viděl, když byl kojenec.
Jako by si na tuhle část svého života znovu vzpomněl, neomylně zamířil k mým vztyčeným bradavkám. Vzal natrčenou kapličku do rtů a sál, jako kdyby ze mě skutečně chtěl dostat mléko.
Když se mu to ale nepovedlo u jednoho prsu, hned se přemístil k druhému a já vzdychala tak nahlas, že jsem měla strach, abych nevzbudila sousedy.
Už dávno byl noční klid a nevím, jak bych vysvětlovala, co tady dělám a ještě k tomu se svým synem.

Mezitím se Adamovy ruce přemístily k mým kalhotkám, které už byly dávno beznadějně zmáčené. Konečně nastal ten čas, kdy se Adámek chopil jejich okrajů a před ním se pomalu začalo odhalovat místo, z něhož před osmnácti lety vyšel na tento svět.
Aby to bylo ještě rychlejší, nadzvedla jsem pánev a milé kalhotky už sklouzávaly po mých nohou směrem k zemi a já byla poprvé před Adamem úplně nahá, jako Eva.
„Mami, ty ji máš tak překrásnou!“ zašeptal Adam a políbil Venušin pahorek. „A jak krásně voní. Pořád nemůžu uvěřit, že tenhle skvost je taky můj.“
„Ale jakýpak skvost. Jen se podívej, jak je celá ulepená.“
„Mně se líbí, mami. Je to ta nejkrásnější kundička na světě a ještě navíc jsem se z ní narodil!“ řekl Adam a vsál můj naběhlý poštěváček do úst.
„Ach, Adámku, to je nádhera. Lízej, nešetři mě, ano, to je ono!“ ječela jsem, jak Viktorka u splavu, a blížila se k prvnímu orgasmu se synem.
Ještě chvíli mi lízal dírku, ale velmi brzy jsem se v sladké křeči vzepjala, jak postřelená laň a hned nato mu zaplavila obličej milostná šťáva.
„Ach maminko, maminečko, to je úžasné. Děkuji ti moc za to, co pro mne teď děláš. Tolik tě miluju!“ volal nadšeně Adam a vášnivě mě líbal.
„Tak co, chutnala jsem ti, lásko?“ ptala jsem se ho vzrušeným hlasem.
„Ano, moc. Kam se na tvoji šťávičku hrabe šampaňské.“
Šťastně jsem se usmála a zajela rukou na jeho, už opět ztopořený úd.
„Jak vidím, rád bys maminku pomiloval, co drahoušku?“
„Ano!“ vydychl svoji touhu Adam.
Hbitě se přesunul výš, mezi moje, dychtivě roztažená stehna a snažil se svůj nástroj lásky do mne neobratně a divoce cpát.
„Nespěchej tolik, lásko,“ zarazila jsem jej. „Máme před sebou celou noc a nemusíme nikam spěchat. A navíc, kdybys ho do mě vrazil tak, jak jsi chtěl, vím naprosto přesně, jak by to dopadlo. Během jediné minuty bys byl hotový a já bych z toho nic neměla. Pamatuj, že když se chceš milovat se ženou, musíš myslet nejen na své pocity, ale především na ni. Tak trošku zpomal, ať si to maminka s tebou pěkně užije.“
„Děkuji ti, mami. Já tohle vím, ale tak dlouho jsem se těšil na milování s tebou, že když k tomu konečně došlo, tak jsem se prostě neovládl. Slibuji, že příště budu k tobě ohleduplnější.“

S těmito slovy opět nasměroval své kopí k ústí mé kočičky a tentokrát do mne hladce zajel, velmi jemně a ohleduplně.
Když byl dostatečně hluboko, zavlnila jsem se v bocích, aby si moje kundička zvykla na rozměry synova kyje a opatrně přirazila. Tím jsem dala signál i jemu a jeho čurák mě začal dlouze projíždět.
Zpočátku se skutečně Adam snažil a zasouval pomalu. Byl velmi jemný, ale jak jsem začala rychleji přirážet, zrychlil i on.
Po chvíli jsme svoje pohyby vyladili natolik, že nestrannému divákovi by mohlo připadat, že si to spolu nerozdáváme prvně, ale roky.

Pak mě napadlo, že bych si s ním mohla užít tak, jak jsem to často dělala s jeho tátou. Nabídla jsem, že mu předvedu svoji nejoblíbenější polohu, s čímž můj náruživý milenec nadšeně souhlasil.
Vyjel tedy ze mne a položil se zády na postel. Rozklekla jsem se nad ním a začala pomalu dosedat na tu nádhernou tyč tak dlouho, dokud nenarazila na dno.
Potom jsem začala klouzat po Adamově ohonu a on mi při tom hnětl kozy. To samozřejmě mé vzrušení ještě umocnilo a dostávala jsem se do varu. Tvrdě jsem se narážela na synův mučednický kůl, což moje květinka kvitovala tím, že vždy hlasitě začvachtala.
Nakonec jsem nalehla na jeho hruď a zvolnila tempo.
Syn toho využil k tomu, že mě zase přetočil na záda a podle rychlosti jeho přírazů jsem tušila, že se pomalu, ale jistě blíží k vrcholu.

Upozornila jsem jej, aby ze zavčas vyjel, protože netoužím po tom, být v jiném stavu.
Sotva jsem to dořekla, Adam skutečně uposlechl a udělal to v pravý čas. Hned potom na mém břiše přistála první dávka semene, následována dalšími, které většinou skončily na kočičce a na stehnech.
Když Adam ze sebe vyždímal poslední kapku, svalil se vedle mě a oba jsme přerývavě oddechovali.
„Tak co, jaké bylo první milování?“ zeptala jsem se, když jsem trochu nabrala dech.
„Byla jsi skvělá, maminko,“ odpověděl Adam a objal mne.
„Ty taky, lásko. Kdyby mi dnes ráno někdo řekl, že se v noci spolu budeme milovat, nevěřila bych tomu. Ale stalo se to a já toho rozhodně nelituji.“
„Já taky ne, mami. A slibuji, že ti budu vždy věrným a milujícím partnerem, stejně, jako byl můj táta tvým manželem,“ řekl slavnostně Adam a přivinul mě k sobě.
„A to samé ti slibuji i já, Adame,“ odpověděla jsem a znovu jsme se začali líbat.
„A co, kdybychom ode dneška spali v mé ložnici? Přece jen je přirozenější, když partneři spí spolu v jedné ložnici, než odděleně.“
„Velmi rád maminko,“ špitl Adam a oba jsme se zvedli z postele.

Než jsme zamířili do ložnice, ještě jsme ve sprše smyli stopy našeho milování.
Když jsem pak ležela v Adamově náruči, usínala jsem s vědomím, že jsem po pěti letech zase našla lásku a přála si, aby nám náš vztah vydržel co nejdéle.

Navigace v seriáluZakázaná láska 02 >>
4.8 44 votes
Hodnocení povídky
Subscribe
Upozornit na
3 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments

Moc pěkně napsané a čte se to úplně samo. Už aby byl další díl. 🤪

Povídka opravdu moc pěkná, ale je mi trošku povědomá. Nepochází náhodou ze starého webu?

Je to ze starého webu, taky jsem ji už četl. Ale v pohodě, jednou se to takto převede všechno.