Toto je 4 díl z 10 v seriálu Výměna

Žádná idylka netrvá věčně…
Výměna končí?
Hned druhý den, ve čtvrtek ráno, se obě důkladně vymrdané matinky ve vrátnici podniku minuly. Marta totiž po vášnivé noci zaspala a proletěla bránou v poslední minutě. Teprve při polední přestávce usedly se svými sendviči na lavičku v parku a hned si začaly sdělovat, jak to včera bylo:

Tak co, řekla jsi mu to?“ začala rozmluvu Marta.
„Řekla a co ty?“
„Taky. A mohu říci, že zpočátku byl z toho dost vypleskaný,“ pokračovala Marta.
„No to ten můj taky. Tedy tvůj… sakra můj nebo tvůj, prostě Roman,“ upřesnila Marie. „A co bylo dál?“
„Co by bylo, normálka. Byl sice chvíli trochu nesvůj, ale pak už jsme jenom šukali a šukali a šukali.“
„Tak to bylo u nás úplně stejné. Dal mi tak zabrat, že jsem ráno zaspala a málem přišla pozdě do práce. A šla jsem trochu zeširoka,“ uchechtla se spokojeně Marta.

Celou polední přestávku si pak s rozzářenýma očima sdělovaly pikantní podrobnosti a chválily své mladé, vysoce potentní bejčky. Obě se shodly v poznatku, že takovou sexuální smršť nezažily ani v líbánkách. Na konci pauzy se domluvily, že po práci si zajdou sednout do své oblíbené kavárny a dohodnou další postup.

Tam tak zašly hned po směně. A jako správné ženské, začaly živý rozhovor ještě za chůze k dotyčnému restauračnímu zařízení.
„Holka docela ráda si sednu. Nechci se rouhat, ale skoro se mi ani nechce domů. Docela ráda bych si trochu pospala, ale sama. Ten tvůj synátor mi protáhl holčičku, že to ani nepamatuji. V životě bych nevěřila, že mladej kluk může mít takovou výdrž. Ležel by na tom pořád a furt nemá dost. Když si vzpomenu na svýho bejvalka, tak ten se vystříkal, do 5 minut usnul a já měla pokoj.“

Marta za řeči dosedla na židli k jejich oblíbenému stolku a u pohotového číšníka objednala dvě vídeňské kávy a k nim dva čokoládové dorty.
„Neměly bychom si trochu hlídat váhu?“ zapochybovala Marie při pohledu na to sladké pokušení.
„Neměj péči o kila, ty teď snadno vymilujeme.“
S těmito slovy se Marta pustila s chutí do své porce. Potom si ještě objednaly stopečky griotky a po čase ještě další. Rozhovor nabýval na rozvernosti a nebyl by pro čtenáře nijak zajímavý. Za zmínku snad stojí pouze jejich dohoda, že odtud zamíří rovnou domů a svoje synáčky pošlou na dlouhodobou návštěvu k jejich milovaným tetám. Výměna tak bude završena k dokonalé spokojenosti všech zúčastněných.

„Holka, mě to vše připadá, jako sen. Jako krásný sen, ze kterého se ani nechci probudit. Je to bláznovství, já to dobře vím, ale je to skutečnost a té se držím a vůbec se mi nechce přemýšlet, jak to dopadne.“
„Mám podobné pocity. Jak dlouho myslíš, že nám to vydrží? zeptala se rozpačitě Marta.
„To opravdu nevím a jak jsem řekla, nechci o tom přemýšlet. Chtěla bych, aby to vydrželo navždy, ale je mi jasné, že to není možné. Ten věkový rozdíl je příliš velký a navíc, vem si, co tomu řeknou lidi.“
„Copak lidí, na lidi já kašlu, ať si říkají co chtějí. Vdávat se už nechci a dělat chlapovi jenom služku a matraci taky ne. Žiji jenom jednou a co si užiju, mít budu. To je moje filosofie. Jestliže se o chlapech říká, že celý život myslí jen ptákem, tak proč bych já, aspoň na čas, nemohla myslet kundou?“

Pěkně rozjeté nakonec zaplatily útratu, rozloučily se a zamířily každá domů. Po příchodu se pustily do běžných domácích prácí a netrpělivě očekávaly, kdy dorazí jejich nabíječi.
Od tohoto zlomového večera všichni žili jako v pohádce. Prožívali jenom samé krásné věci, skutečně srovnatelné jenom s nekonečnými líbánkami. Celá tato pohádka trvala něco přes měsíc, než se objevil první mráček. Martě se totiž zpozdily její dny a tak z toho pochopitelně byla několik dní mírně nervozní. Tato nervozita se s přibývajícími dny stupňovala a když se potom přidaly i ranní nevolnost, spojené se zvracením, bylo zřejmé, že to asi nebude jen z jídla. Pochopitelně, že tuto událost konsultovala nejprve s Marií. Ta jenom obrátila oči v sloup:

„Tak to mi nepovídej ani ze srandy. Pamatuji se, jak ses na začátku zmiňovala, že nebereš žádnou antikoncepci, ale pokud vím, tak jsi říkala, že s Petrem používáš gumičky. Však si na to stěžoval, když si byl tuhle doma pro nějaké košile.“
„Jasně, bez gumy ani ránu, i když se mu to nelíbí. Akorát poprvně, to jsme jeli naostro, protože jsem podle kalendáře měla neplodné dny.“
„Bože, ty jsi nána pitomá, copak na to se dá spolehnout? Jestli se to potvrdí, tak to znamená, že tě napustil hned napoprvé. Co s tím budeš dělat, jestli to opravdu…“
„Co asi mohu dělat? Na potrat rozhodně nepůjdu, to je zcela proti mému přesvědčení. Nakonec, je mi teprve 36 let, takže si snad mohu dovolit další dítě. Jsem zdravá a otec rovněž zdravím jen kypí. Takže pokud jsem v jináči, tak holt budu matkou.“
„Proboha Marto, měj rozum. Sama víš, že to není žádná sranda, zvlášť v tvém věku. A představ si tu ostudu, až označíš za otce mého Petra.“
„Neboj se, neoznačím. Budu svobodná matka samoživitelka. Ty mají dneska samé výhody. Akorát jsem zvědavá, jak se na to bude Petr tvářit, až mu dneska sdělím, že bude tatínkem.“
„ S tím snad ještě počkej. Nejdřív si udělej těhotenskej test a pak zajdi za gynekologem.“

K ničemu dalšímu již nedospěly a tak se, mírně rozhozené, rozešly. Marta se zařídila podle rady a během několika dní měla potvrzeno, že je skutečně gravidní. Dostala Těhotenský průkaz, hrst letáčků s pokyny pro budoucí maminky a to vše ukázala Marii. Ta do ni sice marně hučela, jak do dubu, ale Marta se přemluvit nedala. Hned odpoledne to sdělila Petrovi. Když mu to říkala, pozorně se na něj dívala, aby viděla, co s ním to sdělení udělá. S jeho reakcí byla celkem spokojená. Nejdřív projevil překvapení, které přešlo v radostný úžas a nakonec ji pevně objal, políbil a současně pohladil její, zatím celkem ploché bříško. Následně však dobrý dojem poněkud pokazil, protože s viditelnou radostí dal na vědomí, že skutečně myslí ptákem:

„Předpokládám, že to znamená konec mrdání se šprckama.“
A bylo na něm vidět, že z toho má radost největší. Idylka tedy pokračoval dál. K všeobecné spokojenosti se v obou domácnostech šukalo, až se hory zelenaly. Kundičky byly, ani ne tak pravidelně, jako spíš víc než často, vyplachovány a všechno ostatní šlo na vedlejší kolej. Malé problémy měl pouze Petr, který ještě před tím, než se stal Martiným milencem, měl občasnou šukačku se spolužačkou Alenkou.
Tato dívka, štíhlá jako proutek mu občas před tím ráda podržela a protože brala antikoncepci, mohl si s ní dopřávat parádní mrdačky s výkropem. Alenka sice pozorovala určitý pokles zájmu z jeho strany, ale přesto si od něho dokázala vynutit občasné protažení mušličky. Při jeho potenci osmnáctiletého mu to nedělalo žádné potíže, problém byl však v tom, že jeho naprcaná milenka žárlivě střežila jeho volný čas a chtěla jej mít stále pod kontrolou.

Roman zatím žádnou holku neměl a tak si spokojeně s Marií užíval. Díky jejímu tělísku si mohl rovněž dopřávat, co se do ní vešlo a byl tímto stavem věci docela spokojený. Byl sice Marií také pečlivě a žárlivě střežen, ale nijak mu to nevadilo, naopak, trochu mu to lichotilo. Občas se od mládenců požadovány doma i jiné mužské výkony, než pouhé mrdání. Nějaké to vyklepání koberce, které bylo v zápětí odměněno vyklepáním matrace, nebo jiné, typicky mužské práce, třeba stěhování nábytku, nebo pomoc při úklidu zvládli bez problémů.

Týdny a měsíce ubíhaly a Martino bříško se začalo zřetelně kulatit. Prokrvené sliznice jen zvyšovaly její náruživost a proto vyžadovala od Petra vášnivé milování ještě častěji, než před tím. A tady se začal rýsovat nečekaný problém. Většina mužů ráda souloži s těhulemi, zejména právě proto, že si mohou dopřát závěr s výkropem. Jsou dokonce i takoví prdlouši, že vyhledávají šukání výhradě s těhotnými ženami.
Ale mimo to existuje určitý druh mužů, kteří s těhotnými ženami souloží jen s přemáháním a pokud nemusí, rádi se toho potěšení zřeknou.

Petr bohužel patřil právě do této skupiny. Sice to předtím sám o sobě nevěděl, ale najednou zjistil, že jej milování s Martou už vůbec neláká. Pod nejrůznějšími záminkami se pokoušel se šukání vyhnout a pokud jej k tomu přece jenom vyhecovala, dělal to jen s vyloženou nechutí. Ačkoliv se snažil to na sobě nedat znát, Marta nebyla blbá a šestým smyslem vycítila, že je něco v nepořádku. Marně se však snažila, přijít na to, v čem je příčina. Petr si vymýšlel nejrůznější záminky, aby se mohl vytratit a odbýt si někde venku rychlovku s věčně nadrženou a ke všemu svolnou Alenkou.

Neukojená Marta byly čím dál náladovější a vzteklejší. Když se po celý týden nedočkala protažení své potřebné mušličky, udělala Petrovi strašnou scénu. Křičela na něj nejrůznější výčitky a v závěru přidala několik vulgárních nadávek. Nakonec mu v afektu sbalila do dvou tašek jeho věci a rázně jej poslala domů se vzkazem, aby se Roman okamžitě sbalil a vrátil se. Marii měl Petr jenom vyřídit, že je konec a výměna skončila.

Sotva za ním zapráskla dveře, zhroutila se v ložnici na postel a hystericky plakala. Po delší době ji pláč trochu uklidnil a odebrala se do koupelny. Dala si krátkou sprchu a když šla v noční košilce zpátky do ložnice, zarachotily klíče ve dveřích a v nich stanul značně zmatený Roman.

Zobrazit za celou dobu
Zobrazit za celou dobu
4721
Zobrazit dnešní
Zobrazit dnešní
1
Navigace v seriálu<< Výměna 04 FVýměna 06 F >>

Komentujte

avatar
  Subscribe  
Upozornit na