Toto je 2 díl z 12 v seriálu Vilové předměstí

Stalo se v kuchyni

Kdykoliv se teď Robert podíval na svou nevlastní matku Sandru, automaticky pohlédl i na její klín, odkud si představoval trčícího fialového robertka. A to neměl ani ponětí, že šlo o předem připravené večerní představení jeho macechy.
Ta si byla samozřejmě vědoma důvodu jeho těkajících očí a neklidného chování, kdykoliv se v domě potkali. Sandra stále přemítala, proč udělala to, co udělala. Zda šlo jen o chvilkový zkrat, že se mu takhle odhalila v nejintimnější chvilce, jakou si žena může dopřát a nebo…, nebo očekávala něco víc. Slibovala si, že tam nevlastní syn vpadne a pomiluje jí?
Ne, tak zvrácená přece není, vždyť to není normální. Takže se na to snažila zapomenout, ačkoliv si byla vědoma, že on na to nezapomene nikdy.

Blížila se oslava Petřiných narozenin, což přináší moře starostí. Od dárků, které již byly koupeny, až po párty pro její kamarády. Musí se objednat pití, jídlo, venkovní posezení pro tři tucty lidí, vyčistit zahradní bazén. To vše měla Sandra na starosti a plnila to s pečlivostí vystudované cifršpiónky.


Jednoho rána šel Robert vybrat schránku před domem. Bylo to pár kroků, takže ho ani nenapadlo vzít si na sebe něco víc, než modré kraťasy. Všiml si, že pošťačka teprve příchází. Nebyla to však obstarožní rašple, které tady roznášela poštu od jeho dětství. Ta se zřejmě odebrala do důchodu a místo ní roznášelo dopisy tohle okouzlující blonďaté stvoření. Ujal se slova.
“Dobré ráno.”
“Dobré ráno, pane,” řekla a prohlédla si jeho vypracovanou hruď.
“Vy jste naše nová pošťačka?”
“Ano, dneska mám první roznášku. Jsem Alice. A vy jste?”
“Robert. Robert Sedláček, ale pro vás Boby.”
“Sedláčkovi, Sedláčkovi, tady to je,” pověděla mu při pohledu do desek. “Máte tu jednu zásilku.”
Sehnula se v těsně přiléhající sukni a ukázala mu kulatý a vzhledem k útlemu tělu, překvapivě macatý zadek.
Z pošťácké kabely na kolečkách vytáhla časopis. Naneštěstí pro Roberta byl v průhledné folii a dneska byl čtvrtek. To mu každý měsíc dochází pánský magazín trošku tvrdšího ražení. Mladá kurýrka na zásilku dlouze pohlédla a pak se otočila k Robertovi: “Vás baví takové věci?”
Nevěděl, jak jí odpovědět. Neřekla to s opovržením, spíše suše konstatovala.
“Vás ne?” vypadlo z něj a chtěl se za to praštit.
Pošťačce se blýsklo v očích, ale neřekla na to nic, jen se smyslně usmála: “Nemám tu jen vás, Roberte, vlastně Boby. Ale vím, kde vás najdu.”

Robert se díval, jak se jí při odchodu pohybuje zadeček ze strany na stranu a penis se mu začal zvedat. Zakryl si ho časopisem a odešel do domu.
Netušil, že ho při flirtování s doručovatelkou pozorovala z druhého patra Sandra. Sledovala švitořící páreček, přestože je neslyšela, bylo jí jasné, že tématem hovoru bude časopis, který má Robert předplacený. Někde v koutku duše se jí zmocňovala žárlivost. Žárlila na nevlastního syna a tu flirtující čůzu.

Večer přijel její manžel Jan. Pomiloval se s ní na misionáře, spíše z nutnosti než z chtíče. Byl unavený a už delší dobu ji nezvládal ukojit.
Nedala na sobě nic znát a vyvrcholení hlasitě předstírala. Mohla si to dovolit, Robert byl někde s kamarády. A co bylo ještě horší, nepřestávala na něj myslet.
Jan z ní slezl a mezi řečí se omluvil, že zítra musí do Ostravy. Na dva dny. V neděli se vrátí na oslavu a už bude mít celé prázdniny jen pro sebe. Tedy pro ně dva.

Sandra si přivstala, aby ten den stihla vše, co si naplánovala. Jan už byl pryč, odjel ještě před svítáním. Především chtěla upéct dorty na nedělní oslavu. Mohla by je objednat, ale při pečení se jí příjemně relaxovalo.
Nachystala si potřebné formy, ingredience a náčiní. Práce šla Sandře od ruky a odpoledne měla hotové již tři dorty. Jeden velký obdélníkový z krému a piškotu s čokoládovou polevou, na nějž zdobící barvou napsala “Všechno nejlepší, Petro”. A pak dva menší kulaté se šlehačkou s čerstvými jahodami.
Robert přišel domů a ucítil sladkou vůni, linoucí se z kuchyně. Nahlédl a uviděl trojici lákavých dortů na kuchyňské lince a věc nejlákavější, Sandřin vyšpulený zadeček, jak se skláněla do lednice pro novou šlehačku ve spreji.

Zdálo se jí, že ji někdo pozoruje. Ohlédla se a uviděla Roberta ve dveřích. Narovnala se, upravila vyhrnuté šaty, postavila šlehačku na linku a pozdravila ho.
“Vida, mladý pán se uráčil?”
Robert si prohlížel svou macechu. Byla v bílé zástěře, pod kterou měla ty své volné letní šaty. Byla zašpiněná a na líci měla šmouhu od mouky. Přešel její sarkasmus.
“Ty pečeš?”
“To je objev. Sis myslel, že to neumím?”
“Myslím, že to je tak všechno, co dovedeš,” řekl s výsměchem, zabořil prst do polevy na šlehačkovém dortu a olízl si ho.

Pocítila vztek, sundala si zástěru, hodila ji do rohu a odsekla mu: “Dovedu toho mnohem víc, jak sám dobře víš.”
Sklaplo mu.
Suše polkl: “Nevím o čem mluvíš?”
“Že ne? Lozíš mi do spodního prádla. Neodvážím se pomyslet, cos mi s ním dělal. Honil sis do něho?”
Mrkal a neměl slov: “Já, já…”
“A pak mě šmíruješ za dveřmi. Potvrď mi, jestli je má doměnka správná. Vykulené oči, zrudlé líce, stan v kalhotech a nadrženost. Hulič a šmírák. No, povedl si se Boby, jen co je pravda.”
Dostala to ze sebe a opřela se před ním o linku, tak aby byl znatelný její napěchovaný výstřih. Robert tam stál jako ponížený puberťák a na prázdno otvíral pusu.
“Takže má doměnka je správná.”


Sandra se k němu otočila zády a šla dodělat poslední ozdoby. Robert byl vznětlivý člověk a tohle mu neměla dělat. Chytil Sandru oběma rukama za ramena a surově ji otočil.
“Takhle se mnou nemluv, nejsi moje matka,” křikl na ni.
Instinktivně jí vystřelila ruka a vrazila mu facku.
Na tváři mu zůstal otlak po snubním prstenu.
V první chvíli ho napadlo, že jí to oplatí. Ale ženy nebije, takže to zapudil.
Strčil do ní, ale netrefil se do ramene, jak původně chtěl. Dotknul se levého ňadra, v jejím případě spíše kozy. Ztuhla, nevydala ani hlásku. Bylo to neuvěřitelné, ale i přes tu látku cítil, že má zduřelou bradavku.
Nevěděl z jakého důvodu ruku stiskl i s prsem v pěst. Mačkal tu pružnou a pevnou kozičku a v životě by nehádal, že Sandře je 36 let.
Představoval si, že v těchto letech, už je mají ženy povislé a zpevňují si je podprsenkou.

Vtom si uvědomil, kdo před ním stojí, že je to jeho macecha a ruku odtáhl. Pohlédl jí do očí s omluvným výrazem a šokovaně strnul. Neviděl v nich zlobu, vztek nebo překvapení.
Viděl žádostivost a chtíč a slyšel, že dýchá zrychleně. Sáhla mu do rozkroku a sjela po probouzející se kládě, skryté v boxerkách. Pochopil, že oba směřují ke stejnému cíli, ale Sandra si, stejně jako před malou chvílí Robert, uvědomila, že takhle daleko zajít neměla. Obrátila se k Robertovi zády a snažila se zabrat do nějaké činnosti.
Přistoupil k ní a dal jí pravou ruku kolem krku. Zábrany šly stranou. Ucítila na zadečku jeho ztuhlou kládu a zvlhla.
Zašeptal jí do ucha: “Chceš to taky, viď?”
Jenom kývla nevědomky hlavou. Tělo neposlouchalo, co se snažil sdělit rozum.
Robert se trošku odsunul, ale stále ji držel pevně pod krkem, aby mu třeba nepláchla, k čemuž ostatně nemělo dojít.

Levačkou nadzdvihl její šat a dotkl se její holé kůže na prcince. Vida, nemá kalhotky. Producíruje se tady na ostro. Měla husinu a chloupky po celém těle jí stály v pozoru.
Zmáčkl jednu půlku, na což zareagovala jediným možným způsobem. Zavřela oči, skousla rty a vzdychla.
Rozkročila se a on se snáze dostal k jejím mokrým pyskům. Přejel po nich hřbetem dlaně a ucítil tu nezměrnou vlhkost své macechy. Přejel tam a zpátky a pysky se jakoby zvětšovaly touhou. Palcem začal dráždit i místo kolem kakaové dírky.
“Vždyť ty celá tečeš,” konstatoval.
“Nepřestávej, Boby, prosím, udělej mě,” hlesla Sandra a olízla si, z náhlého návalu horkosti, opocený horní ret.
“Spolehni se, Sandro,” řekl Robert a políbil macechu na voňavou šíji.

Mohlo by vás zajímat  Večírek

Dlaní rejdil v roztoužené mokré kundičce své nevlastní matky a ona mu žužlala prst v puse.
Když dal ruku z jejího rozkroku pryč, nesetkalo se to se spokojenou odezvou. Naopak, mírně podrážděně vzdechla. Udělal to však jen proto, aby zjistil jak chutná.
A bylo to silné, omamné a sladké aroma ženské pičky v nejlepších letech. Lízl si, zatímco ona mu začala dlaní dráždit rozkrok. Ta chuť se podobala třešním, ale jakoby ve slaném nálevu.
Dal ochutnat i jí. Okamžitě mu vsála prst do pusy a cumlala mu jej. Pustil jí, otočila se k němu čelem a jejich pohledy se střetly. Nadržená dvojice, přičemž ona byla jednou tak stará. Věkový rozdíl zde však nehrál žádnou roli.
“Opravdu to chceš?” optal se, jen pro ujištění, že nepáchají nic proti své vůli. Na dobré mravy v tomhle opojném případě kašlal.
“Samozřejmě, že ano, jsem strašně nadržená,” ani to nedořekla a začala ho líbat na ústa.
“Jsi moje nevlastní matka, Sandro.”
“Proto mě to rajcuje ještě víc, chci tě v sobě, chci mít zároveň otce i syna.”
Tyhle řeči ho parádně vzrušily, přitiskl se k ní a začali se líbat.
Ruce mu bloudily po jejích dokonalých křivkách. Líbal ty plné rty a byl v sedmém nebi. Plně převzal iniciativu, i z toho důvodu, že si pamatoval na její vydírání a chtěl si s ní trošku pohrát.
“Můžu být drsnější?” optal se mezi nádechy.
“Dělej si se mnou co chceš, Boby. Jsem jen tvoje.”
“Jsi moje nadržená macecha?”
“Jsem tvoje nadržená děvka a potřebuji pořádně opíchat,” překvapovala sama sebe svými řečmi.

To bylo svolení, které potřeboval, aby případnou tvrdostí nic nepokazil.
Jednu ruku jí položil na záda, tou druhou zajel opět pod šaty. Tvrdě zmáčkl její pičku, až vyjekla. Ukazováčkem se dral mezi ty dva růžovoučké kousky masíčka. Bylo tam vlhko a teplo. Začal s ním pohybovat a cítil, že klitoris má velký jako hrášek. Vyndal prst a začal zduřelý poštěváček mnout v dlani. Pro Sandru to bylo jako elektrický šok, na tohle byla zvláště citlivá a tělo se otřáslo pod návalem slasti. Neudržela se a vytekla mu do dlaně.
Takovou reakci nečekal, ale potěšila ho. Byla dokladem, že vše dělá správně a ví jak na ni. Po celou tu dobu se intenzivně a vášnivě líbali s jazyky zaraženými hluboko v krku.
Sandra nezůstala pozadu a na Robertových džínách našla knoflík a zip. Odtáhla se od něj a laškovně se usmála.
“Ukaž mi konečně, co tam máš.”

Něco už tušila z příhody se špinavým prádlem, ale chtěla se konečně přesvědčit a hlavně se toho fešáka dotknout.
Klekla si do podřepu, mlsně se olízla a přes látku boxerek mu zmáčkla stojící kládu. Stáhla boxerky a jeho pyj vystřelil na světlo světa. Robert si sundal i triko a stál před ní jak ho pánbůh stvořil. Jen v ponožkách a teniskách.
Byl to krásný ohon, nebyl ten nejdelší, jakého kdy viděla, ale větší a silnější než jaký má jeho otec nebo kdokoliv před ním.
Robertovi stál jako nikdy. Byl napnutý k prasknutí a tvrdý jako kámen. Vzala ho do ruky, objala a pomaličku, pomaloučku mu několikrát přetáhla kůžičku přes lesknoucí se žalud.
“Líbí se ti, Sandro?”
“Máš ho krásně tlustého, to mám ráda,” konstatovala uznale.
“Těšíš se, až ti ho tam vrazím?”
Místo odpovědi se usmála a přiblížila se k němu a vypláznutým jazykem oblízla uzdičku. Robert myslel, že přišla jeho poslední hodinka. Takový nával rozkoše doposud nikdy nezažil, zatím žádná jeho holka neuměla pořádně kouřit.
Po uzdičce přišel na řadu naběhlý rudý žalud. Nastřádala v puse dost slin a plivla mu na penis, aby kůžička ještě lépe klouzala, přičemž zrychlovala tempo honění. Rovněž mu sevřela místo mezi pytlíkem a tělem, aby jí nevystříkl dřív, než ona bude chtít.
Vsunula si ho do úst. Naštěstí měla od přírody prořízlou pusu, jako dělanou pro tak tlusté macky. Narážela se mu hlavou na ohon a chroptěla. Rukou, kterou ho dosud honila, jej chytla za vysportovaný zadek a zmáčkla, jako on jí před chvilkou.
Sykl slastí a bolestí zároveň. Upravenými nehty se mu zaryla do hýždě, přičemž jeden prstík zabloudil i do jeho dírky. Už by stříkal, ale nemohl ze sebe nic dostat.

Zdálo se mu, že prim hraje ona, což chtěl změnit. Roberta napadlo to ještě nějak ozvláštnit a pohled mu padl na šlehačku ve spreji, která stála na lince. Vzal plechovku do ruky, chytl Sandru za vlasy a zvrátil jí hlavu dozadu. Překvapeně musela vyplivnout penis a podívala se na Roberta.
“Chceš to ještě sladší?”
Šibalsky zamrkala a čekala, že si stříkne proužek na kládu. Místo toho rozevřel její ústa dokořán a začal jí do pusy stříkat sladkou bílou hmotu.
“Nepolykej,” přikázal jí a Sandřina ústa se naplnila po okraj šlehačkou.
Přistoupil opět k ní a zasunul ho do úst plných studené sladké pěny. Byl to nádherný pocit, jen Sandra měla co dělat, když se jí nořil do úst takový macek a ještě k tomu musí polykat kvanta šlehačky. Zakuckala se, šlehačka začala přetékat a padala Sandře do výstřihu.
Robert chytil macechu za hlavu a začal přirážet. Pro větší pocit dominance zacpal nevlastní matce nos. Po chvilce se nemohla nadechnout, přičemž ještě víc zrychlila tempo kouření. Začala prskat a bradu měla celou ulepenou od šlehačky a vlastních slin. Upustil od toho a nechal ji se nadýchnout. Mezitím mu pustila sevřený pytlík.
Konečně ucítil, jak se mu pérem žene sperma ven a křikl:
“Už budu, vystříkám se ti do pusy, ty děvko!”

Sandře do úst plných šlehačky přibyl i pořádný výstřik jejího nevlastního syna. Nemohla to všechno pobrat a trochu té zvláštní míchanice jí stékalo po bradě.
Klesla na kolena a polykala jeho semeno. Chutnalo slaně, ale nádherně. To poznala i přes šlehačku. Robert se musel chytnout linky, aby nespadl vyčerpáním.
Kalhoty a tričko odkopl do rohu kuchyně a vyzul se i z bot a ponožek. V domě bylo teplo a dusno, stejně jako venku. Oba byli zpocení, ale ten vzájemný pach mísící se s vůní dortů a jejich kundích šťáv je vzrušoval.
Mrkli na sebe. Viděla, že jeho penis ochabl, ale byla si jistá, že po chvilce se zase vzmůže. Mezitím to chtěla od něho ona. Vstala, chytla si šaty za dolní konce a pomaličku si je přetáhla přes hlavu.
“Teď uděláš dobře ty mně, ano?”
“Nemůžu se dočkat.”
“Uděláš nevlastní matce dobře?”
“Ošukám tě jako nikdo v životě.”

Sandra mu tak postupně odhalila zastřiženou mokrou buchtičku, pevné bříško a velká pevná prsa, na která jí z brady kapala rozteklá šlehačka, sliny a sperma.
Poprvé je viděl nezahalená a nemohl se vynadívat. Takové nádherné kozy neviděl ani ve filmech. Měla úměrně velké dvorce, ze kterých jako třešničky trčely naběhlé bradavky.
Přišla k Robertovi a políbila ho. Olízl jí zaneřáděnou bradu. Přitiskla se mu kozami na hruď, navzájem se třeli pohlavími, ale kopí stále ne a ne povstat na druhé kolo. Přesto to bylo šíleně vzrušující.
Byl zády k lince, Sandru chytil za zadeček, pomačkal jej, prohnětl, načež ho začal pleskat. Její ruce mu jezdily po zádech a škrábaly ho dlouhými nehty.
Sandra se vymanila z jeho objetí a se zadkem celým zpoceným a rudým od plácání obešla Roberta a vysedla na nerezovou desku. Ta byla dlouhá a prostorná, ostatně tak to v podobných drahých vilách bývá, takže si Sandra mohla lehnout na záda, a opřít se o zeď.
Vystrčila na Roberta svou pičku a jemu došlo co bude následovat.
“Tak pojď, vylízej mě, vylízej svou nevlastní mámu, Boby” pronesla se smíchem.
Roberta rajcovala její sprostá mluva. Přišel k ní se sprejem se šlehačkou a stiskl ventil.
“Naopak, Sandro, já ti tvou pičku olížu.”

Zobrazit za celou dobu
Zobrazit za celou dobu
7572
Zobrazit dnešní
Zobrazit dnešní
3
Navigace v seriálu<< Vilové předměstí 1Vilové předměstí 8 >>
Winston Bloom
jan.cam.bora@seznam.cz

2
Komentujte

Please Login to comment
avatar
2 Comment threads
0 Thread replies
2 Followers
 
Most reacted comment
Hottest comment thread
2 Comment authors
ReniemMartin Recent comment authors
  Subscribe  
nejnovější nejstarší nejlépe hodnocené
Upozornit na
Martin
Člen
Martin

Moc pěkně to graduje . Super pokračování i děj . Už nyní se těším na další vývoj povídky a hlavně nové pokračování .

Reniem
Člen
Reniem

Tohle je jen další pecka od tebe!Moc pekne pokracovani:)