Toto je 2 díl z 3 v seriálu U nás

Čas, který sourozenci strávili mimo domov, uběhl jako voda. Ještě několikrát jsem se s matkou „sblížil“, vlastně téměř každý den.

„Dohlídni na ty dva, ať mi nezdivočí,“ kladla mi na srdce před jejich příjezdem. Nevěděl jsem sice, jak toho mohu dosáhnout, pokud nemám být nepřetržitě s nimi. Na což jsem samozřejmě neměl chuť. Ve školních dnech nezbývalo mnoho času na roupy, jiné to bylo hned následující víkend. Jaro se táhlo, od čtvrtka téměř nepřetržitě pršelo a matka měla víkend pracovní, tzn. od šesti do osmnácti oba dny.

V televizi tenkrát nic zajímavého nebývalo, a tak jsme, po splnění povinností, hráli karty. Oba se tvářili unuděně, jako když musí. „Co vám je, zapomněli jste hrát?“ nepřestával jsem se divit.
„Ale… chtělo by to trochu osvěžit hru,“ navrhoval Patrik a předvedl šustění bankovek mezi prsty.
„Žádný takový, brácho,“ protestovala Aneta. Bráchův ukřivděně pokřivený obličej nám prozradil jeho postoj a ségřin zkamenělý zase, že tudy cesta nevede.
„To radši pojďte hrát o fanty,“ prohlásila překvapivě.
„Sím tě, a co si za fant koupím,“ potřásl opovržlivě rameny Páťa.
„Tak já nehraju,“ postavila si hlavu a položila karty. Bráchovy oči v sloup předcházely jeho poraženecký postoj.
„Dobrá, pfffanty. A co chceš hrát? Zelenou louku?“
„Néé, klidně pršíííí.“
„Pchééé… o fanty můžeš hrát tak jedině mariáš. Nebo poker,“ Patrik, přestože byl z nás nejmladší, se snažil chovat nejdospěleji. Potřeboval ze všech nejvíc přebít příslovce „malý Páťa“ a tomu věnoval všechno.

„Můžem si dát taky voko,“ přidávám svůj návrh.
„To jo. To ségra může pochopit,“ přitakává Páťa.
„Blbečku. Já hrávala s Leošem voko, když jsi ještě prděl do plen,“ praštila ho přes rameno. Patrik vrátil protiúder až se židle s Anetou povážlivě nahnula.
„Nechte toho,“ zasáhl jsem. „Páťo, zamíchej a dávej.“
Někdy mě respektovali, ale poslední roky se moje autorita nejstaršího povážlivě hroutila. Tentokrát ji však přijali.

„Tady máš,“ hází Patrik Anetě předposlední kartu. „A teď čum. A vůbec, chceš hrát fanty a máš toho na sobě jak pumpa v zimě,“ procedí skrz zuby.
„No však právě proto,“ usměje se šibalsky Aneta.
„Ti stejně nebude nic platný. Hraj!“

„Ti ho tady můžu ukázat rovnou i bez karet,“ vyprskne po chvíli, když prohraje hru. „Ukaž, kolik tam máš?“ otočí její karty. „To jsem si mohl myslet, 15.“
„Kecáš. Tak ukaž,“ vyzývá Aneta.
„Jo to tak, my tu budem nahatý a ty se tu na nás budeš křenit oblečená.“
„Tobě se tak budu ukazovat jako první,“ sykne Aneta. „Sundej to triko a dávej, ty bankéři.“ Kromě trička měl na sobě Patrik už jen tepláky bez trenek. Byl sice vášnivým karbaníkem, ale taky věděl, že může zase náhodně prohrát.

Byl jsem vůbec celou situací docela zaskočený. Ségra byla evidentně iniciátorkou našeho obnažování, což bych do ní nikdy neřekl. Ale zapadalo mi to do příhody před časem, kdy jsem jim překazil pokus o šuk.

„Tak já myslím,“ pokouším se rozhodnout, „že ta hra je opravdu zbytečná. Jestli nás chceš Aneto vidět nahatý, tak musíš taky a to je všechno.“
Páťa se na mě podíval s potutelným napětím.

„Dobrá. Ale vy první,“ manévruje Aneta.
„Pchééé,“ vyprskne Patrik. „Už to vidím. My se svlíknem a ona za chvíli uteče.“
„Jenom když budete drzý,“ přitákne Aneta.

Situace se vyvíjela dobrým směrem, ale bohužel hodně pomalu. Vyhodnotil jsem, že nemáme moc času na dlouhý hrátky, a tak jsem přišel s nápadem.
„Necháme toho. Nebudem se tady před sebou trapně svlíkat. Víte co? Půjdu s Páťou do obýváku, tam se svlíknem a Aneta za námi přijde už nahatá.“
„To by šlo,“ souhlasí Aneta. „Ale jak poznám, že jste taky nahatý?“ zaváhá.
„Necháme hadry za dveřma,“ doplňuje brácha.
„Tak jo. Ale nebudete je schovávat, budete sedět na gauči hezky rozvalený,“ přidává ségra další podmínky nové hry.
„No, ale ty teda taky,“ doplňuje brácha. „Hezky se rozvalíš do křesla proti nám…“
„Tak jo, všichni rozvalený,“ zvedám prst a odcházíme.

„Ty vole, já vůbec nevím, jestli mě ségra nevzruší,“ prohodí chlapácky Patrik, když svléká tepláky.
„Daleko k tomu nemáš,“ okomentuji jeho obavy, když vidím jeho plandající hadici. „Ty vole, ty ho snad pořád jen natahuješ.“
„Co kecáš? Mám ho jen většího než ty, a to i v klidu.“ Dál to nekomentuji, má ho opravdu většího. Dáváme stranou stolek, abychom na křeslo se ségrou viděli přímo a usedáme.

„Já si ho snad napumpuju,“ navrhuje po dlouhých minutách čekání.
„Nech to na přírodě,“ plácnu ho přes ruku, která mu směřuje do klína. „Už ti dala?“ ptám se ho upřímně v reakci na jejich dávnější pokus.
„Ne, od tý doby ne,“ řekne polohlasem.
„Co je šeptem to je čertem,“ slyšíme od dveří. Aneta má v pootevřených dveřích jen hlavu.
„Tak se nestyď, když očumuješ,“ zavelím. Aneta se odhodlá a vtrhne dovnitř. Vrhá se neprodleně do křesla, ale ne do toho, které jsme narafičili pro dobrý výhled.

„No to nemá cenu,“ mávne rukou brácha. „Tady máš křeslo,“ ukáže před nás.
„O tom nebyla řeč, prostě do křesla,“ vítězí Aneta, schovaná dvěma třetinami těla za stolem. Své horní partie si zakrývá pro jistotu dlaněmi.
„To fakt nemá cenu,“ mávne rukou brácha a zakryje si klín polštářem. Já se kryji dlaní a také podléhám beznaději.

„Tady máš křeslo!“ ukazuji. „A taky vůbec nejsi rozvalená,“ kroutím hlavou.
„Ale vy taky ne,“ namítá. „Tak teda jo,“ dodává po chvilce, „ale zavřete oči… a sundejte polštáře… uuuž,“ zavelí. Sedí skutečně naproti v křesle, s nohama od sebe jako my, ale s dlaní v klíně.
„A teď si je vemte do ruky!“ ovládá situaci.
Poslechneme ji na slovo, protože už to vypadá, že snad necouvne. Vidíme její tvrdé bradavky a její dlaň se sotva znatelně v klíně pohybuje.
„Ségro, podívej, co s náma děláš,“ komentuji naše rychle ztvrdlé svíce. Slyším přitom chvění vlastního hlasu.
„Se mnou taky,“ přidává Patrik.
„No a já…“ vzdychá rozechvěle Aneta.
„Chceš si sáhnout?“ nabízí jí Patrik. Sestra kmitá pohledem mezi našimi klíny a rukou v tom svém.
„A nechcete mi radši pomoct? Pojďte mi pohladit prsa.“ Okamžitě se k ní vrháme.
„Ale jen prsa!“ vzdychá a my se chopíme svými dlaněmi každý jednoho. Kocháme se jimi a civíme do jejího klína. Ten je plný její ruky, takže příliš nevidíme, ale naše stožáry jsou tvrdé na kámen. Už jen chvíli rejdí svými prsty v klíně, aby se rozechvěla a stiskla křečovitě stehna k sobě.
„Uuuuf. Už mě pusťte,“ vydechne po minutě. „A teď vy,“ rozhodne.

Zaujmeme s bráchou svá místa na gauči a chopíme se svých přirození. Nasliníme si žaludy a v synchronizovaném pohybu pomalu klátíme předkožkami.
„Tak už nám ji ukaž,“ zkouším zavelet. Ségra z nás nespouští oči a jaksi mimoděk rozevře nohy, aby nám ji vážně ukázala. To nás rozpumpuje do vyššího tempa.
„Ještě… roztáhni si ji,“ vybízím ji s rozdychtěným dechem. Poslechne mě s růžolícími tvářemi a prsty si roztahuje svou štěrbinu.
„Teda…“ stačí utrousit na poslední chvíli brácha a jeho žalud vyprskne gejzíry mrdky.
„Tééda,“ přidá Aneta svoje citoslovce.
„Tááák,“ přidávám se, když vyletí i moje sperma.

Chvíli všichni tři vydechujeme, naše semeno je rozstříkané po celém gauči a trocha i na koberci.
„Teda kluci, vy jste stříkačky,“ ohodnotí uznale po chvíli mlčení Aneta.
„Nechcete mi pocucat cecíky?“ navrhne, když vidí naše zplihlá kopí a oběma dlaněmi si tiskne prsy.
„Jako kojenci jooo?“ diví se Patrik.
„Jo, pojďte dělat kojence.“
„Tak pojď k nám,“ odsedám od bráchy, abych udělal místo na gauči mezi námi.
„Každej jedno jo…“ usedá mezi nás.

Chopíme se ústy každý jedné bradavky a předstíráme kojence.
„Nééé až tak, Páťo. Jenom jako malý miminko,“ usměrňuje bráchu.
„Ale něco za to,“ souhlasí a dobývá se rukou do jejího sevřeného klína. Páťa se znovu přisává, ale klín nepovoluje.
„Fakt ségra. Ať z toho taky něco máme,“ přidávám se rukou na jejím stehnu.
„Ale jenom jemně. Nasliňte si prsty!“
Rádi se podřizujeme a hladíme její rozevírající se kundinu za neutuchajícího žužlání jejích bradavek. Naše prsty se potkávají mezi jejími pysky, po chvíli si rozdělujeme teritorium. Patrik hladí prsty poštěváček a já okolí jeskyňky.
„Ach… dovnitř ne, Leoši.“
„Tak zvedni nohy, dej si je na gauč,“ rozhoduji.
„Jooo, ale dovnitř neee.“

Netrvá dlouho a pánev naší sestry se rozkmitá do neuvěřitelného tempa. Její dech vyhrožuje kolapsem a bradavky v našich ústech hrozí prasknutím. Když už to neustojí, pevně svírá stehna a oběma rukama nás mlátí hlava nehlava. Oba v pudu sebezáchovy ucukneme, Aneta se stočí do klubíčka a vydýchává svou rozkoš.

S Patrikem si vyměníme vítězné grimasy, rozvalíme se po opěradle gauče a chápavě čekáme na návrat sestry do naší reality. Ta však vysílením usnula a já vybízím Patrika k odchodu. Jenom přes její baculaté tělo přehodíme deku a odcházíme do svého pokoje.

„Teda, ta ho měla,“ hodnotí uznale Patrik. Tváří se jako zkušený seladon, který určitě má co hodnotit.
„No, vždyť my taky,“ přidávám.
„Jo, bylo to dobrý,“ nepřestává kývat hlavou. „Hlásím zajímavý víkend.“
„Ty vole, jenom nesmíme do ní, to je fakt o průser,“ nabádám ho k opatrnosti.
„To jo,“ souhlasí.
„To fakt neee. Máma by nás utloukla.“
„No však říkám, že ne. Co teď, dáme si ten poker,“ mrkne na mě.
„Nemám o co. Co takhle ji vzbudit?“
„No, co budeme dělat do večera? Ještě ji uděláme?“ namítá.
„To nevím. Když bude chtít…“
„Taky nejsem proti. Hele brácho, už jsi prcal?“ ptá se mě vážně.
„Jako úplně? Ještě ne,“ zalhávám.
„Já bych prcal, až bych brečel,“ vzdychne si. „Hele, dá se prcat do zadku nebo ne?“
„To nevím. Ale viděl jsem na fotkách že jo. Ale to mohla být montáž.“
„Viděl jsem ty fotky.“
„Jo? Ale tos byl mnohem mladší,“ namítám.
„To jo, ale pamatuju si je. Měls je na záchodě. Tak zkusíme to?“
„Ségru mrdat do zadku? To asi nebude chtít.“
„Nebudem se jí ptát. Prostě ji rozdovádíme, jeden ji zabaví na kundě a kozách a druhý jí ho tam vrazí.“
„To nevím. Abychom ji neprotrhli…“ obávám se.
„Jo myslíš střevo?“
„Jo, to může vykrvácet. Hele, necháme to na ní. Kdybychom po ní chtěli něco, co se jí nebude líbit, mohla by nás napráskat,“ varuji. „Copak ji neznáš? Vždycky všechno vyslepičila.“
„To je fakt. Ty vole ale dneska si začla vona.“
„To jo. To jí ale nikdy nezabrání to otočit proti nám. Budeme dělat jenom co chce a s čím bude souhlasit,“ shrnuji pravidla.
„Hmmm. A ty bys jí vylízal kundu?“ doráží brácha dál.
„Nevím, a ty?“
„Musela by si ji přede mnou umejt. A taky by nám je mohla vzít do pusy,“ vymýšlí.
„Asi tak…“ kývu souhlasně, když vidím sotva znatelný pohyb pootevřených dveří a za nimi stín.
„Ale ty cecky má dobrý viď,“ hodnotí uznale. „Docela jsem si představil, že z nich fakt teče to mlíko.“
„Vole. Na co je ti mlíko? Mě víc bral ten její orgasmus,“ říkám, co chci aby slyšela.
„To jo. To bylo dobrý. Hezky se třásla. Myslíš, že o sobě věděla?“
„To nevím. Ale fakt mě to bralo.“
„Mě taky…“

Slyšíme dveře od záchodu, který sousedí s těmi našimi. Podíváme se na sebe trochu ustrašeně, oba vzpomínáme, co mohla slyšet, kdyby…
„Pojď, uděláme jí divadlo. Rozhoníme si je,“ navrhuje Patrik.
„Tady nebo tam?“
„Tam, tam se k nám vejde…“

Usedáme zpět na gauč, každý do jednoho rohu, aby se mezi nás vešla a rukama činíme tu bohulibou činnost. Slyšíme ségru, že jde do koupelny, a tak zvolňujeme pohyby, abychom vydrželi. Jenže ségra točí dlouho vodu, tak se to asi protáhne.
„Ty vole, já už nečekám,“ rozhoní brácha svůj penis a já ho následuji. Vystříkáme své žaludy tentokrát do dlaní téměř současně.

Kluci znají ten pocit po souloži, kdy bez další motivace upadnou do letargie, z níž je dostanou spíše myšlenky na vesmír, počasí, letadla nebo jiné složité stroje. Pustil jsem televizi a trefil jsem se rovnou do jakýchsi zemědělských zpráv. Socialističtí pašíci v nich utěšeně rostli a vojtěška letos kvetla mimořádně brzy. Členové družstva tomu všemu čelili svými přijatými socialistickými závazky, mnozí sdruženými, jiní komplexními, jako vyšší formou lidské solidarity.

„Co co, braši?“ přerušuje naše budovatelské myšlenky ségra v matčině županu.
„No to je přeci chleba naší země,“ vysvětluji.
„No abyste se nepotó. Kdo uklidí ten binec?“ dotírá.
„Jakej binec?“ rozhlíží se brácha.
„Týpí přeci uklízí squaw,“ oponuji.
„No to tak akorát. A kdo usmaží bramboráky? Vidět máma tyhle vaše cákance, zbije vás jak psy!“
„Ale tebe taky,“ nedá si pokoj Páťa.
„Mě? Proč mě?“ diví se Aneta upřímně.
„Protože jsi nás navedla,“ usmívá se Patrik. „Dobře, smíš to uklidit, když nás nakojíš,“ nabízí smířlivě.
„No to tak… to byste mi měli za to platit… no podívej, je to všude…“ drhne spermofleky mokrou utěrkou.
„Kojenci neplatí,“ dodávám.
„Prosím tě… běžte vohřát polívku, já to tu nějak dám.“

Dáváme se s bráchou do polévky i bramboráků, v očekávání přitažlivého odpoledne.
Koneckonců, venku pořád leje…

Zobrazit za celou dobu
Zobrazit za celou dobu
6970
Zobrazit dnešní
Zobrazit dnešní
10
Navigace v seriálu<< U nás 01U nás 03 – Zajímavé odpoledne >>

3
Komentujte

avatar
2 Comment threads
1 Thread replies
0 Followers
 
Most reacted comment
Hottest comment thread
3 Comment authors
XpaarKittikitMartin Recent comment authors
  Subscribe  
nejnovější nejstarší nejlépe hodnocené
Upozornit na
Martin
Člen
Martin

Po delší době přišlo další pokračování . Musel jsem se vrátit k prvnímu dílu , abych se dostal do děje . Nyní je pokračování pozvolnější a tak čekám jaký bude další vývoj . A snad to bude i dřív než za rok .

Kittikit
Člen
Kittikit

Hezky napsano, ale pockali jsme si 😉