Toto je 5 díl z 8 v seriálu Tinnitus

Venku panovala ještě hluboká tma, když nás máma probudila. Babička bydlí dost daleko a máma chtěla vyrazit co nejdříve. Vydala jsem se do kuchyně, abych se nasnídala. S rohlíkem v ruce jsem sledovala mámu, jak pobíhá ve zmatku po bytě.

„Kdybys mi radši pomohla,“ postěžovala si.
„Jsem ještě ve vývinu, musím se přece najíst,“ odsekla jsem nevzrušeně.
„Ty už jsi vyvinutá až dost…“ povzdechla si máma. „Zajdi radši pro bráchu.
A řekni mu, že jestli si potřebuje ulevit, ať si to udělá teď. Nechci, aby blbnul u babičky, tu by to mohlo zabít.“

Překvapilo mě, jak klidně to řekla. Jako by o nic nešlo… Prostě si ho brácha vyhoní a bude to.

„Máš už vstávat,“ strčila jsem do Luďka nohou.
„Ještě chvilku,“ zamumlal a strčil hlavu pod deku.
„Dělej, ať už to máme za sebou,“ strhla jsem z něho přikrývku. Ospale na mě zamžoural a neochotně se posadil na postel. Ranní erekce byla nepřehlédnutelná. „Máma říkala, že jestli si ho chceš vyhonit, tak to máš udělat teď, abys u babičky neblbnul,“ řekla jsem při žvýkání rohlíku.

Brácha se na mě překvapeně podíval. „Tohle fakt řekla?“ Viděla jsem, jak si mě přitom pozorně prohlédl, a udělalo mi to dobře. Pod lehkou noční košilkou jsem byla úplně nahatá a při jeho pohledu jsem ucítila lehké zašimrání v podbřišku. „Jo, byla úplně v klidu,“ pokrčila jsem rameny.

Vyprostil z trenýrek ztopořený ocas a promnul ho v dlani. „Ráno mi to většinou moc nejde,“ přiznal. „Asi to bude chvilku trvat.“

„Já ti s tím pomáhat nebudu,“ kousla jsem si do rohlíku a pozorovala, jak začíná onanovat. Ukázalo se, že má pravdu. Drtil ztopořence v ruce a s hekáním se snažil uspokojit, bohužel bez valného výsledku.
„Kájo, ono mi to fakt nejde,“ postěžoval si zklamaně.
„Ty jsi ale otravnej…“ odložila jsem rohlík a přisedla si k němu. Vzala jsem do ruky jeho přirození a začala ho uspokojovat. „Už to bude?“ zeptala jsem se netrpělivě po chvíli.
„Já nevím, asi ještě ne,“ vydechl zklamaně. S povzdechem jsem pokračovala v honění. Začínala mě bolet ruka a brácha nevypadal, že by se v dohledné době udělal.

Najednou jsem zpozorovala mámu stojící mezi dveřmi. „Karolíno, vysvětlíš mi, co to má znamenat?“ řekla upjatě.
„Co asi…“ odsekla jsem. „Byl to tvůj nápad. Jenomže tenhle blbeček se nemůže udělat, tak mu pomáhám. Nebo chceš, aby si to pak udělal před babičkou?“

Mlčky nás pozorovala a já dostala nápad. „Mě už z toho bolí ruka,“ postěžovala jsem si a pustila bráchův ocas. „Nechceš mi s tím pomoct?“ navrhla jsem mámě.
„To snad nemyslíš vážně,“ řekla naštvaně. „Stačí, co tady děláte vy dva spolu…“
„Jenomže mě ta ruka opravdu bolí,“ posteskla jsem si. „Takže je to na tobě.“

Nerozhodně si k nám přisedla. Napjatě jsem čekala, kdy se odhodlá vzít bráchův penis do ruky.
„Kájo, nechceš radši ty…?“ vydechla prosebně. Odmítavě jsem zavrtěla hlavou. Váhavě sevřela Luďkův ocas a přetáhla kůžičku přes naběhlý žalud. Brácha hlasitě zaúpěl.
„Tak už ho netrap,“ vydechla jsem. Máma mě poslechla a začala ho mechanicky uspokojovat. Také ona však zjistila, že to není tak jednoduché.
„Tohle není normální,“ zabědovala po chvíli. „On se snad neudělá…“ odhrnula si pramen vlasů z obličeje a sklouzla k bráchovu klínu. Nevěřícně jsem pozorovala, jak jeho vztyčený úd vklouzává mezi máminy rty. Brácha vytřeštil oči a vyhekl.

Nedokázala jsem odolávat vzrušení a vysoukala si košilku. Rukou jsem se prodrala chloupky a vklouzla do vlhké pičky. Pozorovala jsem mámu, jak uspokojuje Luďka pusou a téměř hned jsem se udělala.

Máma zkušeně pracovala na bráchově vyvrcholení. Konečně se Luděk vzepřel proti jejím ústům a naplnil je teplou mrdkou. Máma si s odporem otřela sperma vytékající z koutků úst a postavila se. „Jestli jste už oba hotoví, tak se koukejte obléct a vyrazíme.“

Po jejím odchodu jsme se na sebe s bráchou rozpačitě podívali. „Ona mi ho fakt vykouřila,“ vydechl Luděk nevěřícně.

„Tak buď rád a neřeš to,“ řekla jsem s nepatrnou závistí a stáhla si košilku dolů. „Hlavně neblbni u babičky, ať není průšvih.“
„No jo,“ zabručel neochotně. „Nejsem debil.“
„Tím si právě nejsem jistá,“ ušklíbla jsem se při odchodu.

Cesta k babičce proběhla v klidu. Bavila jsem se s mámou o práci, zatímco brácha na zadní sedačce pospával. „Víš, že jsi mě ráno překvapila?“ otočila jsem se k ní. „Nikdy bych neřekla, že tohle uděláš.“
„A co jsem měla dělat?“ povzdechla si. „Už vidím, co by řekla babička, kdyby si ho před ní vytáhl.“
„I tak…“ zavrtěla jsem hlavou. „Jak ti to chutnalo?“ zeptala jsem se po chvilce.
„Kájo, ty jsi hrozná,“ pousmála se. „Copak jsi to nikdy neochutnala?“
„Právě, že ne,“ přiznala jsem se. „Mně se to vždycky nějak příčilo.“
„Není to tak hrozný, jak si myslíš,“ řekla klidně. „Jenom doufám, že to Luďka na nějakou dobu uklidnilo. Nerada bych, aby babička dostala infarkt. Doufám, že ho pohlídáš.“
„Neboj,“ slíbila jsem jí. „Budu jako ostříž.“
„Jen aby,“ povzdechla si.

Po příjezdu nastal zmatek. Babička nás nečekala, a tak mámě rozčileně vynadala, že pro nás nemá nic připravené. Časem se situace uklidnila a já v klidu dřímala u televize. Brácha se vytratil za Honzou. To byl jeho jediný kamarád, s kterým si občas skypoval.

Mohlo by vás zajímat  Ze soudní síně

„Kájo, půjdeme na hřbitov. Jdeš s námi?“ zeptala se máma, zatímco se babička obouvala.
„Ani ne,“ zabručela jsem. „Víš, že to blbě snáším…“

Máma dobře věděla, o čem mluvím. Od té doby, co nám umřel táta, jsem byla na hřbitově jen dvakrát. A pokaždé jsem to nesla tak těžce, že už mě k tomu máma nenutila.

Osaměla jsem a v klidu poklimbávala, když se objevil brácha s Honzou. „Taky byste mohli bejt trochu potichu,“ vyčetla jsem jim. Všimla jsem si, že po mně Honza zvláštně pokukuje. Napadlo mě, že se mu brácha pochlubil s tím, co spolu děláme a vzala jsem si ho stranou. „Ty jsi mu něco říkal?“ přitáhla jsem ho k sobě za tričko a výhružně se na něho podívala.

„Co bych mu měl říkat?“ bránil se neupřímně.
„Třeba o tom, co doma s mámou děláme,“ řekla jsem významně.
„O mámě jsem mu neřekl ani slovo.“ Vzápětí mu došlo, že se tím přiznal k tomu, že o mně mluvil a zrudnul.
„Takže o mně jo?“ zasyčela jsem vytočeně.
„On to nikomu neřekne, neboj,“ uklidňoval mě Luděk. „Moc dobře ví, že pak bych něco řekl i já.“
„A co to je? Docela by mě to zajímalo, protože jinak jsme v pěkným průšvihu…“
„Prostě to nikde neřekne,“ vytáčel se brácha. Začínala jsem být docela zvědavá, co by to mohlo být.
„Dělej, vybal to. Jinak to řeknu mámě,“ vydírala jsem ho.
„No… když jsem tady byl minulý rok o prázdninách… tak jsme si je párkrát spolu vyhonili,“ přiznal se Luděk neochotně.
„Jste pěkný úchyláci,“ ušklíbla jsem se. „Kdybyste si radši našli holku.“

Představa, jak si dva kluci spolu honí pinďoury, mě ale docela zaujala. A taky vzrušila, jak jsem si vzápětí uvědomila. Všimla jsem si ale, že brácha má na jazyku ještě něco. „Tohle není všechno, že jo?“ vyzvídala jsem.

„No… on mi ho jednou vyhonil,“ přiznal brácha. Zdálo se, že ho to začíná vzrušovat stejně jako mě. „Já jemu ale ne!“ vyrazil ze sebe, když viděl, jak jsem se ušklíbla. „Pořád mě přemlouval, že to vyzkoušíme, až jsem se nechal ukecat.“

Došlo mi, že jsme doma sami. Máma s babičkou šly na hřbitov, a to je vždycky na dlouho. Představa dvou stříkajících ocasů mě neskutečně lákala. Zamyšleně jsem se na bráchu podívala. „Možná bysme mohli… udělat si to každý sám… i s ním?“
„Myslíš to vážně?“ zeptal se nevěřícně. „Tomu neuvěří,“ vydechl nadšeně, když uviděl, jak souhlasně přikývávám a vyrazil pro něj.

Vrátili se během chvilky. Honza se nesměle skrýval za bráchou a pokradmu mě sledoval.

„Tak je vyndejte,“ pobídla jsem je. „Zase tolik času nemáme…“
„Ty se nesvlečeš?“ vyrazil ze sebe podezíravě Luděk.

Povolila jsem ramínka šatů a nechala je sklouznout na zem. S drobným zaváháním jsem si svlékla podprsenku a ukázala jim svoje ňadra s bradavkami zduřelými vzrušením. Uslyšela jsem, jak Honza při pohledu na ně hlasitě vydechl.

Luděk bez dalšího váhání vytáhnul ze šortek poměklý ocas a zkušeně ho promnul v dlani. „Kájo, ukaž nám ji,“ zasípal vzrušeně.

S pohledem upřeným na Honzu jsem si pomalu stáhla kalhotky a ukázala mu svoji chlupatou kundičku. „Ty se nesvlečeš?“ zeptala jsem se ho nedočkavě. Najednou jsem si uvědomila, že během roku se z něho stal docela hezký kluk.

Rozpačitě rozepnul kalhoty a spustil je ke kotníkům. Stydlivě stáhnul slipy do půli stehen a zakryl ztopořené přirození dlaní. „Snad se nebudeš stydět?“ provokovala jsem ho.

Nesměle spustil ruce podél těla a já uviděla jeho ztopořený, tenký ocas trčící z řídkého ochlupení. Pohodlně jsem se uvelebila na gauči, roztáhla jsem nohy a vklouzla prstem do mokré štěrbiny. Pozorovala jsem, jak Honza ostýchavě začíná onanovat. Během chvilky se ale rozjel a ostříleně proháněl pinďoura s pohledem upřeným do mého rozkroku.

Zpozorovala jsem, že se oba blíží k výstřiku. „Udělejte se na mě,“ vyhrkla jsem bez rozmýšlení. Honza přistoupil blíž a já sledovala, jak mu z penisu vystříkl prudký proud semene, který dopadal na můj zarostlý klín. Roztírala jsem si dlaní jeho řídkou mrdku po těle a napjatě čekala na bráchu. Ten zoufale onanoval, obličej zrudlý námahou a na čele se mu perlil pot. Na poslední chvíli jsem pochopila, kam se chystá vystříknout. Sotva jsem stačila přimhouřit oči, ale to už Luděk cákal semeno na můj obličej. Teplá mrdka mi stékala po tváři a já se vzápětí s hlasitým výkřikem také udělala.

Najednou jsem zaslechla od vrátek mámin hlas a zpanikařila jsem. „Kde mám kalhotky?“ vyjekla jsem a šmátrala kolem sebe. Konečně se mi je podařilo najít. Otřela jsem si do nich obličej a rychle si je natáhla. Roztřeseně jsem si oblékala šaty, zatímco kluci se na poslední chvíli upravovali.

Když se máma s babičkou objevily v místnosti, bylo všechno v pořádku. Máma v první chvíli podezíravě sledovala bráchu, když si však všimla Honzy, uklidnila se.

„Už jsem tě dlouho neviděla,“ usmála se na něj. „Je z tebe pěknej chlap,“ pochválila ho. „Holky z tebe musí mít radost.“

Těsné kalhotky se mi lepily ke kundičce zalepené jeho semenem a v duchu jsem se pousmála, protože máma ani netušila, jakou pravdu teď řekla.

Zobrazit za celou dobu
Zobrazit za celou dobu
6058
Zobrazit dnešní
Zobrazit dnešní
2
Navigace v seriálu<< Tinnitus 04Tinnitus 06 >>

4
Komentujte

avatar
4 Comment threads
0 Thread replies
1 Followers
 
Most reacted comment
Hottest comment thread
4 Comment authors
TalmannMartinRaketakIki Recent comment authors
  Subscribe  
nejnovější nejstarší nejlépe hodnocené
Upozornit na
Iki
Host

Paráda, hezky jemně napsané.

Raketak
Host
Raketak

Škoda že trvá než bude další díl, je to parádní seriál.

Martin
Člen
Martin

Moc hezky se to u babičky rozjelo . Těším se na další díl , věřím , že bude ještě pokračování s Honzou .

Talmann
Host
Talmann

Děj se pěkně košatí, hezká povídka.