Tinnitus 02

Nemohla jsem se dočkat, až s bráchou zůstanu o samotě. Ten den už se mi to nepovedlo, musela jsem počkat až do rána.

Když za mámou zaklaply dveře, ihned jsem se za ním vydala.
„Můžeš mi vysvětlit, proč si honíš ocas do mých kalhotek?!“
Zaskočeně se na mě podíval, jako by nepočítal s tím, že se o tom můžu dozvědět.
„Když mě… ta představa, že je pak nosíš… to se prostě nedá vydržet,“ zdráhavě hledal správná slova.
„Jsi fakt dobytek,“ ušklíbla jsem se.

Najednou jsem ale dostala nápad, při kterém jsem ihned ucítila známé zatrnutí v podbřišku.
„Tak mi ukaž, jak si to do nich děláš,“ zajela jsem rukama pod noční košilku a stáhla si kalhotky.
Na krátký okamžik jsem tak bráchovi ukázala svoji kundičku, ale tvářila jsem se, že o tom nevím. Podala jsem mu kalhotky s pohrdavým výrazem ve tváři.
Zrudlý až za ušima si je vzal a váhavě vytáhl zvadlý ocas. Chvilku ho promnul a postavil se mu. S hekáním začal onanovat.
Cítila jsem, jak vlhnu, ale odolávala jsem touze přidat se k němu.
Brzy jsem zjistila, že má problémy s ejakulací.
„Nějak ti to trvá,“ pronesla jsem ironicky, když jsem viděla, jak se trápí.

Neodpověděl a dál drtil penis v dlani. Konečně začal ejakulovat. Pozorovala jsem, jak chrlí sperma do mých kalhotek a musela jsem pevně stisknout stehna k sobě, abych nepodlehla touze udělat si to zároveň s ním.
Teď držel rozpačitě kalhotky v ruce a nevěděl co s nimi.
„Dej mi je,“ natáhla jsem se pro ně.
Neodolala jsem a přitiskla si je k tváři. Krátce jsem nasála vůni jeho mrdky a teprve potom si je oblékla.
Ke kundičce mi přilnula mokrá, znečištěná látka kalhotek potřísněná bráchovým semenem.
„Takhle sis to představoval?“ podívala jsem se na Luďka.

Nečekala jsem na jeho odpověď a s předstíraným klidem jsem odešla.
Stále jsem ale mezi nohama cítila mokré kalhotky, které mě dováděly k šílenství. Věděla jsem, že to nevydržím příliš dlouho, ale odolávala jsem touze po masturbaci do poslední chvíle.
Brácha za mnou chodil celou dobu jako věrný stín. Cítila jsem jeho upřené pohledy, které mě vzrušovaly ještě víc.

Celé se to pro mě změnilo ve hru, kdo podlehne vzrušení dřív a bude si to muset udělat.
Že jsem vyhrála, jsem zjistila ve chvíli, kdy jsem přišla do obýváku a brácha tam seděl se ztopořeným ocasem v ruce.

„Tady je někdo pěkně nadrženej,“ pronesla jsem kousavě.
„A ty se divíš?“ ozval se vyčítavě. „Nejdřív mě provokuješ a pak se divíš…“
Nechala jsem ho onanovat a snažila se nedat příliš najevo svůj zájem.
Věděla jsem, že to dlouho nevydrží.
„Kájo, uděláš si to taky?“ nezklamal a ozval se přeskakujícím hlasem.

Už jsem chtěla souhlasit, když jsem dostala další bláznivý nápad.
„Možná, ale chci za to něco,“ podívala jsem se na něho vyzývavě.
„A co?“ zeptal se stručně.
„Vyhoníš si ho i do máminých kalhotek. Ale ne teď, až přijde domů a bude se chtít jít osprchovat.“
Bráchova ruka se zastavila uprostřed pohybu. „To myslíš vážně?“
„Smrtelně,“ ujistila jsem ho.
„Je ti jasný, že si je pak vezme na sebe a přijde na to?“ podíval se na mě vystrašeně.
„Když nechceš…“ pokrčila jsem rádoby lhostejně rameny a chystala se k odchodu.
„Počkej, tak jo,“ zastavil mě.
„Slibuješ?“
„Jo, slibuju,“ vyrazil ze sebe netrpělivě.

Bez dalších slov jsem ze sebe přetáhla noční košilku přes hlavu a zůstala před ním stát pouze v kalhotkách. Těch kalhotkách, do kterých se on ráno vystříkal, připomínala jsem si.
Rozechvěně jsem je ze sebe stáhla a ukázala tak bráchovi znovu svou kundičku.
Prstem jsem pronikla mezi chloupky a zajela mezi stydké pysky. Tak dlouho jsem to odkládala, že teď stačilo málo a roztřásla jsem se rozkoší.
Brácha zuřivě onanoval vedle mě, zatímco já prožívala jeden orgasmus za druhým.
„Já už budu,“ zaskučel po pár minutách. Viděla jsem jeho tázavý pohled a pochopila jsem, co chce.
„Tak dobře, ale ne na obličej,“ upozornila jsem ho.

Klekl si mezi mé roztažené nohy a zběsile si honil ocas nad mým přirozením.
Netrvalo dlouho a z penisu mu vystříkl táhlý proud mrdky. Lepkavá tekutina dopadala na moje ochlupení a já s hlasitým výkřikem také vyvrcholila.

„Víš, co jsi mi slíbil?“ otočila jsem se k němu, když jsem se vzpamatovala.
„Neboj,“ zabručel a zamyšleně mnul svůj zvadlý penis.
„Takže si ho až do večera nevyhoníš, aby to stálo za to,“ upozornila jsem ho.
„Tak mě ale nesmíš provokovat,“ zabručel souhlasně.

Zalezla jsem k sobě do pokoje a nechala bráchu na pokoji. Najednou jsem se nemohla dočkat mámina návratu z práce. Chtěla jsem, aby poznala, co má na kalhotkách a byla jsem zvědavá na její reakci.

***

Odpoledne utíkalo pomalu. Chtěla jsem si jít zaběhat, ale když jsem uviděla jaké je sychravé počasí, které panovalo za oknem, rychle jsem si to rozmyslela.
Byla už téměř tma, když máma dorazila domů.

„Proč jsi neuvařila něco k jídlu?“ vyčetla mi. „Ráno jdu zase do práce… Tak aspoň oškrábej brambory, já si dám zatím rychlou sprchu.“

Sotva zmizela v koupelně, spiklenecky jsem mrkla na bráchu. Zvedl se z gauče a zmizel v ložnici. Po chvíli se vrátil a podle jeho výrazu jsem poznala, že to opravdu udělal.
„Ty jsi se jí tam fakt vystříkal, že jo?“ ujišťovala jsem se.
„Vždyť jsi to chtěla,“ pokrčil rameny. „Nechci vědět, jak to dopadne,“ povzdechl si. „Měla tam poslední, ty černé. Na těch to musí hned poznat…“

Máma vyšla z koupelny zabalená v županu, tak jako vždycky. Když zmizela v ložnici, napjatě jsme se s bráchou po sobě podívali. Čekání bylo nekonečné.
Za pár minut se máma objevila s nečitelným výrazem na tváři. Na sobě měla domácí šaty. Nedokázala jsem postřehnout, jestli pod nimi má i kalhotky.
Zjistila jsem to po chvíli, když se v kuchyni předklonila pro pánev a na mě vykoukl její zadek skrytý v černých kalhotkách. Ona je má fakt na sobě, došlo mi vzápětí.

„Děje se něco?“ ohlédla se po mně.
„Ne, proč by mělo?“ odtrhla jsem pohled od jejího pozadí. Cítila jsem, jak rudnu ve tváři.
„Karolíno, neblbnul tady nějak Luděk?“ zeptala se nejistě.
„Byl normální, pokud se to u něj dá tak říct,“ ušklíbla jsem se. „Ráno si ho vyhonil, a pak dal pokoj,“ řekla jsem jí částečnou pravdu.
„On si to před chvílí udělal do mých kalhotek,“ špitla máma.
„To myslíš, jako že si ho tam vyhonil?“ hrála jsem překvapenou. „To je čuně…“
„Já je mám na sobě,“ přiznala se máma. „Měla jsem tam poslední a nechtěla jsem před ním chodit na ostro…,“ teď pro změnu zrudla v obličeji ona.
„Mami… není to už všechno trochu divný?“
„Budeme si s ním o tom muset promluvit,“ posteskla si. „Tak pojď, ať už to máme za sebou.“

Vydala jsem se za ní. Byla jsem zvědavá, jak to celé dopadne.
Brácha, který se povaloval na gauči, se na ní zaraženě podíval. Bylo mu jasný, že je v pěkným průšvihu.
„Luďku, já vím že to, co v poslední době děláš, ti pomáhá,“ začala opatrně máma. „Ale nepřeháníš to už trochu?“
„Jak to myslíš?“ vymáčkl ze sebe rozpačitě brácha.
„Podívej se, já vím, co jsi před chvílí dělal s mými kalhotkami,“ vyhrkla máma. „A myslím si, že jsi to už trochu přehnal.“
„Když jsi mě chytila se ségřinýma kalhotkama, tak ti to nevadilo,“ ušklíbl se.
Pousmála jsem se nad bráchovou odvahou a čekala, co se bude dít dál. Máma se zarazila. Takovou odpověď nečekala.
„To nemůžeš srovnávat. Karolína je mladá holka, zatímco já jsem tvoje máma,“ hledala pracně výmluvu.
„Mami?“ ozvala jsem se pro změnu dotčeně já. „To jako si ho může do mých kalhotek honit a do tvých ne? Není to nějaký divný?“
„Proč mi tohle děláte?“ povzdechla si nešťastně máma.
Na chvíli se odmlčela, viděla jsem, jak uvažuje, co dál.

Náhle se postavila. „Víš co? Jestli se ti to tolik líbí, tak proč ne…?“ zajela rukami pod triko a začala si stahovat kalhotky.
Na krátký okamžik nám tak ukázala svůj dospělý, chlupatý klín. Vzrušením jsem nahlas zapolykala.
„Tady je máš,“ pohodila je k bráchovi. „Až je nebudeš potřebovat, dej je do špíny.“

Rázně se otočila a odkráčela do ložnice. V rozpacích jsme se s bráchou po sobě podívali.
„Viděla jsi jí, jak nám ukázala kundu?“ vydechl brácha. „Ta byla…“
„Radši za ní půjdu, vypadala dost mimo,“ nadechla jsem se zhluboka a vyrazila za mámou.

Pootevřela jsem zabouchnuté dveře a nahlédla do ložnice. Uviděla jsem mámu schovanou pod dekou.
„Mami?“ zeptala jsem se nejistě. „Můžu dovnitř?“
„Dělej si, co chceš,“ uslyšela jsem tichou odpověď.
Posadila jsem se k ní na postel a pohladila ji po vlasech. „Ty se zlobíš?“
„Jestli se na někoho zlobím, tak na sebe,“ povzdechla si. „Měla jsem to zarazit hned na začátku a byl by klid.“
„Ono ho to přejde,“ uklidňovala jsem ji. „Má prostě opožděnou pubertu…“
„Víš, co je na tom nejhorší?“ podívala se na mně s nejistým výrazem v obličeji.
„Povídej,“ pobídla jsem ji.
„Že mě to vzrušuje,“ vydechla. „Pořád musím myslet na to, jak přede mnou onanuje a teď ještě tohle…“

Všimla jsem si nepatrného pohybu pod dekou a došlo mi, že máma masturbuje.
„Než jsem si je oblékla, tak jsem si to s nimi udělala,“ zajíkla se. „Chápeš to? Vzrušovalo mě, že si třu kundu kalhotkama, do kterých se tvůj brácha před chvílí udělal…“
„Já jsem o tom věděla,“ přiznala jsem se. „Napadlo to mě a on to vzal vážně.“
„Karolíno!“ zaskučela máma a stiskla mou ruku. „Tohle přece nemůžete dělat.“

Muselo jí být jasné, že vím, co pod dekou dělá. Přesto v tom očividně pokračovala, z úst jí uniklo tiché zasténání.
„Ukážeš mi ji?“ poodhrnula jsem cíp deky. Pustila mou ruku a přitáhla si deku pevně k tělu.
„Přece se nebudeš dívat, jak masturbuju,“ vydechla.
„Já to chci vidět,“ stála jsem si tvrdohlavě na svém.

Máma si vzrušeně olízla rty a potom deku nerozhodně odhrnula. Uviděla jsem její zarostlý, chlupatý klín. Zmuchlané šaty se povalovaly vedle ní.
„Tak dělej,“ pobídla jsem ji. „Prosím.“

Když vjela prstem do roztouženého přirození, zatajila jsem vzrušením dech. Nevím, co mě to napadlo, ale přitiskla jsem se k ní a jazykem obkroužila její zduřelou bradavku.
„Kájo, to nesmíš,“ zasténala, ale bez odporu mě dál nechala hrát si s jejími obnaženými, rozložitými ňadry. Netrvalo dlouho a ona s hlasitým výkřikem vyvrcholila.

„Jsi stejná jako Luděk,“ povzdechla si, když bylo po všem. Přitáhla si deku k tělu a podívala se na mě. „Nechci ani vědět, co děláte, když nejsem doma.“
„Třeba by se ti to líbilo,“ vydechla jsem jí do ucha.
„Nechci to vědět,“ potřásla hlavou. „A radši udělej tu večeři, já si musím nějak srovnat v hlavě, co se tady vlastně děje,“ vyhnala mě rázně pryč.

V pokoji mě přivítal Luděk s obavami ve tváři. „Byla hodně naštvaná?“
„Ani ne,“ pousmála jsem se. „Spíš naopak.“
„Jak to myslíš?“ zeptal se nechápavě.
„Na to musíš přijít sám,“ zasmála jsem se a pohodila výsměšně hlavou. „Ale myslím, že tu historku o šumění v uších už ti moc nevěří.“

Nechala jsem ho stát v rozpacích a šla vařit. Byla jsem si ale jistá, že dnešek bude mít někdy pokračování.