Toto je 21 díl z 25 v seriálu Starý příběh

Co čert nechtěl: asi týden před tím malérem jsme si s Tomášem krásně povídali v jedné vinárně a když jsme vyšli ven, znovu mi podrobně vysvětlil rozdíl mezi jeho a mojí verzí mého vztahu s Ládíkem.
Té mé říkal “soft verze”a té své “hard verze”, (samozřejmě, že jsem ten rozdíl moc dobře chápala) a zeptal se, která varianta tedy platí.

Byla jsem ve skvělé náladě a přiznala, že jeho verze je správná. Tedy že naše „dolíčky“ s Ládíkem jsou „se vším všudy“, jak on rád říkával nebo také „nádherně milovací“. Nemohl uvěřit tomu, co ode mne najednou slyší! Líbali jsme se jako dva puberťáci a on se pro jistotu zeptal ještě jednou a já mu znovu odpověděla, že jeho verze je správná, že ďolíčky fakt bývají „se vším všudy“.
Vzala jsem jeho tváře do rukou, dívala se mu do očí, absolutně šťastná, že jsem to dokázala ze sebe dostat a mezi tisíci polibky jsem mu opakovala:
„Lásko, ty jsi takovej můj trdlík pitomej, ale tolik milovanej, ale jo, jo.“
A moje láska mi šeptala: „Bambulko, ty jsi tak úžasná, tolik tě miluju! Teď navíc strašně moc i za to, že jsi tak odvážná a tohle jsi mi konečně dokázala říct!“
Pak už to byla jen neuvěřitelná záplava polibků a bláznivého objímání dvou šedesátníků na zastávce tramvaje, za zdvořile nevšímavého přihlížení asi patnácti lidí na té refýži. K dokonalosti chyběl už jen jejich potlesk.
No jestli my nejsme dva staří úchylové, řekněte…

A asi za deset dnů to u něj doma prasklo. Jeho žena si přečetla věci, které nikdy nikdo neměl číst a hlavně je můj miláček neměl nikdy psát.
Já úplně zpanikařila a když se mne zeptal, jestli tedy platí aspoň to, co jsme si řekli asi deset dnů před tím na té refýži, zase jsem úplně všechno zapřela. I tu refýž tramvaje.

“Tak tohle si tedy ale absolutně nepamatuju. To bych nikdy v životě nemohla říct.” Ještě jsem přidala pár nakvašených poznámek. “O ničem takovém nevím. Nevím, co tě to zase popadlo, vymejšlet si takový nesmysly.”

Zase ta moje zakódovaná hrůza z toho, že někdo bude pátrat po mém druhém životě, který byl pro mne tak úžasný.
Ten život, co všichni znají, ten za moc nestojí. Výjimkou jsou občasná krásná setkání s Tomášem, ale ten tajný, ten byl tak nádherný!

I z toho, co jsem tady zatím napsala snad musí být jasné, že to tak bylo. Prostě dva životy. Jeden běžný, šedivý, smutný s občasnými radostmi tak, jak to skoro všichni znají. Druhý, zářivý, nádherný, naplněný povětšinou jen radostmi ať už z toho, že někomu můžu pomáhat nebo že někoho miluju a on zase mne, ale kalený tím, že to nikdy nikde nesmím ani zmínit, ani naznačit.
Prostě tenhle život nesmí pro jiné lidi vůbec existovat. Jako kdybych občas vjela na kolej 9 a tři čtvrtě na King’s Cross Station z příběhů Harryho Pottera a ocitla se v kouzelném světě, kde je všechno jinak a spousta věcí se smí, ale nesmí se o nich dovědět ti „normální“ lidé. Mudlové.

Zkrátka, potácela jsem se pořád mezi mým milovaným Tomíkem a milovaným Ládíkem. Jenže ten druhý byl v té době už dvě desítky let zletilý můj syn.
Věděla jsem, že Tom má vcelku jasnou a dost přesnou představu o tom, jak to mezi mnou a mým synem je a jak dlouho už, ale stejně jsem mu to nedokázala přiznat, ani když si pečlivě připravil všechny „důkazy“ v podobě mých prohlášení, našich SMS nebo i toho, co si kde zjistil.

Až pak se jednou asi o rok později stalo něco mimořádného.
Tomáš mne pozval na „oslavu prvního výročí“ toho okamžiku, kdy jsem mu všechno přiznala na té refýži. Chvíli jsem váhala, ale pak jsem pozvání přijala. Pronesl krásný přípitek a ze mne najednou všechno spadlo. Najednou jsem pochopila, že opravdu nemá cenu pořád mu tak hloupě lhát a přestalo mi v tu chvíli vadit, že se o našem vztahu s Ládíkem zmínil.

Jasně, že ho neodsuzoval a že mne zase ve všem podpořil. Byl báječný a já byla šťastná. Úplně jsem cítila, jak to náš vztah s Tomášem zvedlo na ještě vyšší úroveň a nikdy bych nevěřila, že toto „ještě víc“ někdy bude možné. Tolik jsem ho milovala a on mne! Po šedesátce! Tomu stejně asi nikdo věřit nebude…

Ale stejně jsem zase za pár dnů nedokázala některé věci připustit, ale to sem nepatří. Zkrátka zase jsem se snažila nějak všechno zamaskovat.
Byla bych zapřela i ten báječný oběd s tím tak nádherným přípitkem.

Jenže o pár měsíců později jsme se všichni potkali u Ládíka v jeho domě za Prahou.
Bylo teplo, pozdní jaro, takový ten konec dubna, kdy se ale udělá opravdu teplo. Možná bylo dvacet pět stupňů, už bylo pozdní odpoledne, nádherně teplý, všední den a Tomáš si to nějak zařídil, že nemusel do práce a Láďa to samé. Stejně většinou pracoval z domova.

Jeho další vážná známost po jeho rozvodu byla přes týden služebně pryč, takže jsme s Tomem nerušili jejich soukromí. Měli jsme fakt dobrou náladu, zčásti i proto, že jsem poprvé v životě zkusila jointy marjánky.
Jointy přinesl Tomáš a nakonec mne přemluvil, ať si také jednoho dám. Nakonec jsem dala dva. Všemu jsme se smáli. Byli jsme neskutečně easy.

Přítel se uvelebil v koutě velkého gauče ve tvaru “U”, já byla o něj opřená a svoje štíhlé nohy jsem měla natažené do klína Láďovi, který seděl vedle nás. V ruce jsem měla skleničku svého oblíbeného bílého vínka.
Pánové už za celý den skoro zlikvidovali láhev Jamesona a všichni jsme měli náramnou náladu.

Nějak přišla řeč na krásně nalakované karmínové nehtíky na mých nohách a můj přítel prohlásil: „Ty by si zasloužily pusinku na každý z nich, protože jsou fakt nádherný, úplně dokonalý.“
On to takhle moc rád dělává a koneckonců, občas to zkusil i Láďa a tak se oba na rychle shodli: „Ty jo, super nápad!“
Chytil se toho Ládík a hned to začal provádět. Trochu jsem se bránila, protože jsem celé odpoledne chodila jen v domácích pantoflíčkách a naboso, ale nepříjemné to nebylo, to tedy ne.

Zatímco Láďa sázel na karmínové nehtíky jednu pusinku za druhou a počítal: „Jeden malinkatej prstíček a druhej a třetí,“ já upila trošku vínka a s potěšeným úsměvem jsem pozorovala, jak se pusinky přesunuly přes všech deset prstíků na nárt a pak na kotník.
Bylo to nádherné, protože mi jeho ruce navíc příjemně masírovaly chodidla.

Když se ale Ládíkovy rty dotkly mého lýtka, malinko jsem zaprotestovala: “Mmmm, to už by přeci mohlo stačit, Ládíne!“.
To ale zase se smíchem oponoval můj Tomík.
„Počkej přeci, vždyť je to hrozně roztomilý a něžný! A víš, co má v takový chvilce udělat kolínko! Jak jsem mu to léta vštěpoval? Teď má příležitost malinko ukázat, co se naučilo!“

Ládík se samozřejmě přidal na jeho stranu: „Jasně že, počkej, Myško, ještě jsem přeci neskončil! Ještě malinkej kousíček a pár pusinek“, smál se.

Mrkla jsem úkosem šibalsky přes pravé rameno na Toma a se smíchem protestovala: „Ale ty přeci víš, že tohle nejde!“
Háček byl ale v tom, že mému příteli se tyhle představy vždycky líbily, jak už jsem se zmínila. Navíc tady bylo to nedávné “výročí”, i když jsem všechno zase zpochybnila a zapřela.
Takže směrem k Ládíkovi povzbudivě prohodil: „Je to úžasně sexy, erotický, nenech se rušit a ještě chvilku nepřestávej, vždyť víš, že Tvoje Myška motýlky zbožňuje!“
Mne poprosil: „Ještě malinkou chvilku ho nech a poslechni mě, prosím…“

K mému překvapení se moje pravé kolínko pomalu nádherně poslušně zvedlo, přisunulo se blíž k Tomášovi a vyklonilo se doširoka do strany a patou jsem se opřela o druhé kolínko, takže se sukně svezla až k mým krajkovým bílým kalhotkám, které byly více než zpola průsvitné.

Měla jsem u Ládíka všelijaké domácí oblečení a dělala jsem si maximální pohodlí. Když bylo teplo, většinou jsem si vzala buď domácí sukni a tričko nebo šatičky. V zimě nějaké kamaše, ale tenkrát bylo nádherně.
U Ládíka jsem podprsenku dost často nenosívala, i když moje prsa už v šedesáti nebyla tak dokonale pevná, ale tvar byl pořád ještě docela ucházející.

Když jsem se tedy usadila, jak si Tomík přál, potutelně úkosem zpod svých vlnitých vlasů jsem se přes rameno na něj znovu podívala a zeptala se:
„Myslel jsi to takhle nějak? Ale jen na chvilinku a pak dost!“
Řekla jsem to sice s úsměvem, protože jsem mu, nebo vlastně spíš oběma chtěla udělat trochu radosti, ale tak, aby to zároveň znělo rozhodně a přísně.

Ládík se svezl dolů z gauče a přisunul se o kousíček blíž a s Tomášem jsme pozorovali, jak se jeho rty se pomalinku posouvaly teď už po druhé nozee k vykloněnému kolenu a pak přes něj střídavě vtiskly polibek na vrchní a pak na vnitřní stranu mého štíhlého stehna.
Nevypadaly, že hned tak přestanou, protože to už se můj syn zvedl na kolena, aby dosáhl ještě dál.

Začínalo to být šíleně vzrušující a Tomáš na Láďovi mohl oči nechat a určitě mu hrozně v tu chvíli záviděl, ale pootočila jsem si ho k sobě a začala se s ním líbat.
Zatímco moje pravá ruka ho objímala kolem krku a druhá držela skleničku vína, jeho ruka se kolem mne obtočila a druhá mi začala hladit a trochu i tisknout přes tričko, pod kterým nebyla žádná podprsenka, moje pořád ještě docela pěkné prsíčko. Na šedesátku rozhodně, a to píšu ve vší skromnosti, i když podprsenku už teď doopravdy většinou pro jistotu nosím. Jen doma si občas udělám pohodlí, nebo kvůli Ládíkovi, když jsem u něho bývala a on byl sám.
Baví mne sledovat, jak oba pokaždé zkoumají, jestli už se špuntíčky zpevnily a pokaždé mám hroznou radost, když vidím, že jsou spokojení.

Jenže, když jsem najednou malinko ztuhla a vydechla: „mmmmm“, přestali jsme se líbat a mrkli jsme dolů na Ládíka.
Tomáš zjistil, to, co já už chvilku jasně cítila, a to že Ládíkovy rty dosáhly přesně na střed skoro úplně průsvitných kalhotek, malinko se k nim přitiskly, takže pod nimi mezi schovanými chloupky začala prosvítat rýha mojí holčiny.
Teď už ale pokračovaly k jejich okraji a jeho jazyk se jemně zkoušel pod ně dostat ze strany.

Bylo neuvěřitelně sexy pozorovat jeho úsilí, protože jednou rukou se Láďa opíral o gauč, aby udržel rovnováhu a druhou mi jemně hladil a masíroval pokrčenou nohu a vůbec si ničím nepomáhal. Obě jeho ruce byly plně zaměstnané. Jen jeho jazyk se snažil dostat dál. O to víc to bylo vzrušující.

Nejvíc mne ovšem bral fakt, že Tomáš tenkrát poprvé viděl něco, co už bylo daleko za hranicí toho, co jsem kdy připustila. Vlastně viděl to, co jsem doopravdy ústně připustila, ale pak to zase zapřela.
Viděl, že Ládík a já máme k sobě doopravdy blíž, než je běžné. Absolutně se nepohoršoval. Naopak, bylo evidentní, že ho to úplně dostalo.

Já měla přivřené oči, v hlavě mi probíhaly myšlenky o tom, že teď už se z toho nikdy nevylžu, ale bylo to hrozně uklidňující.
Cítila jsem, jak ze mne zase spadlo všechno to napětí. Z ničeho jsem se vylhávat nechtěla. Naopak, zase mi v tu chvíli došlo, jaká jsem byla pitomá a že tohle jsme mohli udělat už před pár lety. No, neudělali jsme to a to jenom kvůli mně, která jsem kdysi plácla, že nemám žádné zábrany.

Nechala jsem se od Ládíka i od Tomáše něžně hladit a reagovala jsem jen tím, že jsem dost odvážně přemístila pokrčenou nohu tak, že se patou zaklesla za synovu šíji a jemně jsem si ho tak přitahovala k sobě.
Dala jsem tak oběma najevo, že jsou báječní a že mi jejich společná přítomnost dělá moc dobře.

Ládíkovy rty jemně bloudily po mých kalhotkách a jeho jazyk se snažil jemnými dotyky kopírovat skryté, ale hezky obtištěné tvary úžlabinky, kterou tak dobře znal a kterou oba tolik milují. Pod kalhotky to nešlo.
Byla jsem dokonale napnutá a dělalo mi to moc dobře a moje jemné vzrušení už dávno přešlo i na Tomáše, který to všechno vzrušeně sledoval.

Zavřela jsem oči a soustředila se jen na ten pocit i na představu, co by mohlo být dál.
Můj Tomík mi dával něžné polibky a mezi nimi šeptal: “Jsi tak nádherná lásko! To je tak úžasný hraní.”

To trvalo pár okamžiků a pak jsem najednou ucítila, jak se Tom malinko natáhl a ukazováčkem pravé ruky ty průsvitné kalhotky poodhrnul.
Beze slova jsem doširoka otevřela oči a viděla, jak teď on pozoruje výraz mé tváře.
Podívala jsem se mu do očí, ve kterých jiskřilo vzrušení a jeho nádherný něžný úsměv mne dokonale odzbrojil.
Určitě musel v mém pohledu vycítit nejistotu, ale rozhodně tam to ohromné vzrušení viděl také.
A pak oba naše pohledy sjely dolů, kde jsme společně začali sledovat Ládíka a jeho jazyk, který se něžně snažil rozevřít mojí štěrbinu. Laskal jí tam, kde ještě před chvilkou kalhotky byly.
Pozorovali jsme spolu, jak se jeho růžový jazyk snaží dostat hlouběji, prodírá se pomalu dál a jak se ona skutečně malinko rozevřela a špička jazýčku vklouzla kousíček dovnitř.

Tomáš si mne pootočil znovu víc k sobě a zase jsme se chvilku něžně a vášnivě líbali a oba u toho trochu nenasytně vzdychali, protože teď už to vzrušení nás všech bylo obrovské.
Jazyk odváděl skvělou práci a já vůbec nechtěla, aby to přestalo. Cítila jsem, jak se mne zmocňuje nezvladatelná touha zase pokračovat dál a malinko jsem se v jeho náručí zavlnila.
V okamžiku, kdy i Ládínek vydal slastné „mmhhhmm“, mi bylo jasné, že ucítil naplno první kapičky mého nektaru, který obě ty mé lásky tolik moc zbožňují a pro který by, kdo ví co udělali… Aspoň jak oba říkají…

Jenže jsem si najednou uvědomila, že před pár okamžiky, které mi ale připadly být nádherně dlouhé, jsem rezolutně dala najevo, že koleno sice bude tam, kde právě je, ale jen na malinkou chvilku.
Jenom proto, abych jim oběma dopřála malinkou chvilku potěšení.

Tomášovu ruku jsem vzala a odsunula pryč od mých kalhotek, svojí pokrčenou nohou jsem Ládíkovu hlavu něžně odstrčila, upravila si trochu kalhotky a přehrnutou sukni.
Způsobně jsem si sedla a dopila vínko, které jsem pořád ještě držela v levé ruce a prohlásila: „Tohle přeci nejde, lásky moje pitomý, šílený! To stačilo, Zapomeneme na to, jo? Vždyť to je přeci tabu! To, co se tady teď stalo, se přeci nesmí!“
Samozřejmě, že jsme všichni moc dobře věděli, že na něco takového se zapomenout nedá už nikdy a že tabu docela určitě už není až tolik tabu, protože všichni víme své a tahle moje domněnka se za chvilku potvrdila.

Tomáš se totiž také narovnal, zvedl se a prohlásil: “Máme prázdný skleničky, kořaly už bylo dost a na tohle jdu bouchnout šampus,“ a šel do ledničky pro láhev, kterou jsme přivezli.
Ládík se také posunul na svoje původní místo se slovy plnými obdivu: „Tyjo, Hani, ty jsi tak úžasná, proč jsme tohle nezkusili už dávno, když je to tak krásný?“
Já mu odpověděla potichu, ale dost nekompromisně: „Myšáku, někdo aspoň občas musí mít rozum a ty to tedy nejsi. To oba víme, ty ho míváš nejčastěji někde v kalhotech. A on taky“, kývla jsem hlavou směrem k mému příteli. Nechtěla jsem, aby to slyšel, ale myslím, že to celé zaslechl dost zřetelně.

Tedy řeknu vám, bylo na těch mých dvou miláčcích fakt hodně vidět, že to byl i pro ně super zážitek.
Ládík se totiž mezi tím taky zvedl a pustil cédéčko, kde začal hrát Elton John Nikitu.
Ládíkovy domácí šortky a kraťasové džíny mého přítele se pěkně dmuly, což jsem vesele okomentovala: „Tedy lásky moje a tohle to je co???“
Prstem ukazovala na to, co mi přišlo tak k smíchu, že jsem se snad i pod vlivem mé první trávy začala smát, až mi málem tekly slzy z očí.

Chlapi koukli jeden na druhého a začali se smát na celé kolo také.
Ale to už špunt letěl pryč a skleničky byly plné třpytivých bublinek. Vstala jsem také, přidala se k těm mým dvěma nenasytům.
Každý jsme v jedné ruce drželi svou skleničku, pozvedli jsme je a za bujarého veselí si připili: „Na další krásný společný zážitky!“
Naše rozesmáté tváře ještě nesly stopy vzrušení, ale trochu i rozpaků a můj pohled přejížděl z jednoho na druhého a zase zpátky.
Když se mi povedlo zachytit Tomův pohled, tak navrhl: „A odteď už mezi námi nejsou žádná tajemství, a můžeme všechno, když to nebude nikomu vadit. Jestli není nikdo proti, připijeme si na to!“
Díval se na mne celý rozesmátý, ale zároveň také malinko tázavě.

Trochu jsem váhala, ale koneckonců na té „výroční oslavě mé odvahy“ stejně nějaké utajování vlastně přestalo existovat, takže zbyla jen obava, jak bych s takovými dvě nenasyty vůbec mohla někdy nějaké pokračování zvládnout společně.
Možná i ten joint sehrál svojí roli a tak jsem se po chvilce váhání přidala se slovy: „Tedy nevím, nevím. Vy jste takový dva šílenci, vždyť tohle se přeci nesmí.“
Na to Tom rezolutně zavelel: „A na to se tedy musí do dna!“
A tak se taky stalo. Skleničky byly najednou zase plné, každý si držel tu svou a druhou rukou objímal v pasu souseda, a v rytmu Nikity jsme se pohupovali a já střídavě dávala polibky mému úžasnému Tomíkovi i Ládíkovi.
Culili jsme se na sebe jako parta puberťáků, kteří poprvé zkusili něco erotického a navíc zakázaného, ale šla mi hlava kolem z toho, co nás možná ještě čeká…

Tenkrát to naštěstí dál nepokračovalo, asi protože jsme každý cítili výjimečnost toho okamžiku a nikdo jí nechtěl narušit něčím navíc. Koneckonců, den už byl pomalu pryč a Tomáš se musel nějak dostat domů.
Byla bych mohla zůstat s Ládíkem do rána, ale uvědomila jsem si, že by to asi nebylo po takovém prožitku fér. Tomáš by to asi špatně vydýchával.

Odjeli jsme posledním autobusem spolu.

Navigace v seriálu<< Starý příběh – Tentokrát po mnoha letech – Ona II.Tentokrát po letech – Ona IV. >>
4.5 30 votes
Hodnocení povídky
Subscribe
Upozornit na
guest
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments