Toto je 22 díl z 25 v seriálu Starý příběh

O pár týdnů později jsme se sešli u Ládi v jeho domě už trochu později odpoledne znovu. Tentokrát mohl můj přítel Tomáš zůstat i přes noc, zařídil si nějakou služební cestu.
Už jsme toho dost vypili a chystali se jít pomalu do peřin. Nějak konečně přišla řeč na náš první společný zážitek a pak ještě na zážitek u bazénu, který byl také neskutečný.
Nemůžu psát o všem, co jsme kdy zažili, tak jsem ho nezmínila. Ani nevím, jestli Ládík nebo Tomáš začali rozvíjet teorie o pokračování, ale v každém případě se k tomu oba stavěli velice kladně a náramně si rozuměli.
Já samozřejmě nic nekomentovala, jen jsem je usměrňovala a nabádala ke zdravému rozumu, protože jsem fakt měla obavy, aby mne svou nenasytností nezničili, nebo aby mne z toho rovnou „nekleplo“.

Nicméně jsem si šla dát sprchu, což Tom komentoval tak, jak ho znám: „Haničko, s tou vodou to nepřeháněj! Miluju Tvoje opravdový nádherný vůně a ne vůně nějakých umělých šamponů!“

Když jsem byla hotová, vzala jsem si jen takové lehounké negližé, které je dost sexy a oba ho znali. Plánovala jsem si už doma, že si ho na sebe vezmu a budu koukat, co to s mými láskami udělá, ale došlo na něj až večer po té sprše.

Bylo mi naprosto jasné, že ti dva moji sexuální maniaci budou chtít zase další pokračování. Koneckonců, s každým zvlášť jsem vyslechla jejich zasněné vzpomínky na ty předchozí zážitky.
Byly jako přes kopírák: “Haničko, když už konečně zase teď pojedeme k Láďovi, mohla by sis na sebe vzít něco sexy. Co ty na to? Třeba šatičky bez? Nechal bych se zase jednou svést. A jak jsem viděl Ládína, ten by nejradši začal sám, hned jak dorazíme.”

Šatičky “bez” byly bez spodního prádla, pokud možno co nekratší. To byla zase Tomova úchylka. To miloval.
Nebyla jsem ale výjimkou a taky jsem jim každému zvlášť odsouhlasila jejich názor asi takhle: “Lásko, posledně to bylo fakt něco nádhernýho, výjimečnýho, neskutečnýho. Pořád říkám, že jste dva totální nenasytný zvrhlíci. Ale asi jsem taky, když se mi to s vámi tolik líbilo. Možná by to šlo zase zopáknout. Uvidíme.”

Bylo tedy evidentní, že to bylo něco tak mimořádně hezkého a vzrušujícího, že by to určitě každý z nás chtěl někdy zase v nějaké modifikaci prožít. Přitahovalo nás pokračování s neznámým scénářem. Ne opakování něčeho známého.

Mísila se ve mně obava, co to se mnou v mém věku udělá, s notnou dávkou zvědavosti, jak taková další akce asi bude probíhat. Takového věci jsem zamlada nezkoušela a teď mi už bylo šedesát pryč.
Celou cestu k mému Ládíkovi se mi v hlavě honily nejrůznější představy, myšlenky i obavy. Samozřejmě, že ty představy byly veskrze erotického charakteru a obavy zůstávaly dost v pozadí.
Zkrátka, všem nám bylo jasné, že se scházíme zase společně po tak krátké době docela jistě hlavně proto, abychom nějak zkusili pokračovat o kousek dál v tom, co jsme nedávno tak hezky začali a pak ještě jednou o kousek posunuli. A že jsme všichni šíleně nedočkaví, jen aby to už zase bylo.

Když jsem vycházela ze sprchy ven, zaslechla jsem jen poslední útržek jejich rozhovoru, ale bylo jasné, že už jim jde jen o to, jak hezky tu „trojku“ začít.

„Vy jste přeci takový dva trdlíci moji milovaný, tohle přece nemůžeme pořád dělat!“ ovšem to negližé říkalo něco úplně jiného.
Obrátila jsem se na Tomáše s výčitkou, ale s úsměvem: „Lásko, vždyť přece víš, že to nejde a už kdysi jsem ti řekla, že vás dva nemůžu dát nikdy dohromady, protože byste mne spolu dohromady totálně zničili.“
Vlastně jsem mu tím znovu přiznala pravou podstatu mého vztahu s Láďou, kterou jsem tolikrát zapřela, ale která teď už byla jasná a prověřená. Nekomentoval to.

„Ale bylo to tady poprvé nádherný a něžný nebo ne? Jsou nádherný a něžný věci tabu? Nebo se to někomu nelíbilo? A minule?“ mrkl na mne provokativně.
„Jo, bylo to nádherný, úžasný! Ale nemůžeme, vždyť se to nehodí! A v našem věku už rozhodně ne!“ mračila jsem se.
Zvenčí to snad vypadalo přesvědčivě, ale uvnitř jsem nedočkavě čekala, jak to navlečou, abychom se k tomu hraní dostali co nejdříve.

„Bambulko, já bych to slovo „nehodí“ vynechal. Vždyť jsme to koneckonců minule už udělali. A poprvé krásně začali. Buď se nám věci líbí a nevadí nebo ne. My máme dost rozumu na to, abychom nedělali věci, co doopravdy nechceme. Ty tady budeš přemýšlet, jestli se něco hodí nebo ne, místo abys Ládíkovi tu krásu od předminule oplatila úplně stejně. Vlastně mu to trochu dlužíš,” smál se můj Tomík.
“Tedy jen pokud bys chtěla a pokud by ti to nevadilo a stejně tak jemu,“ smál se dál, protože mu bylo jasné, že všichni čekáme jen na nějaký impuls a vytahoval ze skříňky skleničky na večerní láhev šampusu se slovy: „Ještě ale dáme na dobrou noc pár bublinek! A mimochodem, to průhledný negližé je úžasný a myslím, že na nás s Ládínem začíná pěkně působit. Taky tě v něm občas přivítala, Ládíne?“
Můj přítel si vtáhl Ládíka do hry: “Jasně, má dokonce dvě, každý v trochu jiný barvě a s jiným střihem, ale obě neskutečně sexy. Vždycky mě s tím dokonale vyprovokovala.”

A bylo to definitivně venku. Celá minulost jednou větou. Ládík tedy taky potvrdil, že minule to nebyla žádná náhoda a poprvé. Radši jsem se vrátila k dnešnímu tématu: „To jako, že bych mu rovnou tady taky měla dát takový pusinky, jako on tuhle mně?“
Trochu mne takový začátek překvapil, ale vlastně byl asi nejlogičtější.

„No jasně, než naleju šampiko, proč ne, nemám pravdu Ládíku, nebo taky myslíš, že se to nehodí?“ obrátil se na mého syna, protože tušil, že v něm pro tuhle věc spojence rozhodně najde.
„Nevím, proč by se to tady nemělo hodit,“ smál se pobaveně můj zatracený Ládík.
„Tady se smí a hodí všechno, co je krásný a erotický, že jo Myško? Erotický negližé je úžasnej začátek! Dokonalá výzva, lásko! Super! Pochvala! Vypadáš v něm báječně sexy! Jako vždycky.“

„Vy jste fakt úplně pitomí. Úplně pitomí dva moji milovaný zvrhlíci!“ zlobila jsem se, ale bylo asi už vidět, že to zlobení není moc doopravdy, protože jsem se začala trochu smát a tak jsem se posadila Ládíkovi na klín, dala mu ruce kolem krku a na rty krásnou dlouhou pusu.
„Tak a tady máš ode mně pusinku, Myšáčku!“ a náramně pobaveně jsem se smála a zvedla se z jeho klína.

„Asi jsme měli na mysli jinou pusinku, že jo? Ale tahle byla krásná taky,“ dělal ze sebe zklamaně překvapeného Tomáš, zatímco špunt z lahve šampaňského, kterou měl v ruce, vyletěl ke stropu.
„Vy to fakt myslíte vážně, lásko?“ podívala jsem se na něj, jako že dost nevěřícně a nejspíš bylo vidět, že jsem opravdu jakoby hodně přemýšlela.

Jo, už jsme zacházeli dost daleko, ale kvůli tomu jsme sem tentokrát přece dorazili. Já se vlastně jen trochu bála pustit si ty dva moje tolik milovaný šílence k tělu současně, protože to fakt bylo zničující.
„Ale co když nádherně zničující?“ zeptala jsem se v duchu sama sebe a začalo mne to zase bláznivě přitahovat, jako vždycky, když šlo o něco nového.
Stejně jsem se na ten okamžik vlastně těšila jako vždycky, když o něco šlo. Věděla jsem najednou, že obě ty své lásky chci a že bych s nimi chtěla zkusit úplně všechno a i věci, které jsme ve dvou nikdy nedělali. Ani s jedním. Koneckonců, člověk je na světě jen jednou a asi by doopravdy měl aspoň jednou zkusit všechno, co se nabízí a není nepříjemné.

„Už jsem říkala, že jste úplně pitomí! Oba! Ale tedy jen jednu malinkou!“ udělala jsem kompromis a spustila se na kolena před Ládíka, který seděl rozvalený v té rohové sedačce, kde jsme si posledně tak něžně hráli, abych mu mohla stáhnut jeho domácí šortky aspoň pod kolena.
Ten se hbitě nadzvedl a trochu překvapeně vydechl: „Bella mia, ty jsi neskutečná a víš, jak moc tě pořád miluju?“

To už jsem ale vzala do dlaně, pěkně zespodu jeho kuličky a druhou si přitáhla jeho úd, který najednou nádherně zpevnil. Byl jako velikánská svíce. Fungoval jako vždycky neuvěřitelně rychle.
“Čtyřicítka pro chlapa – nejlepší věk”, jak v poslední době rád říkával, když se nám občas podařilo ukrást si společnou chvilku.
Předklonila jsem se, abych mohla na jeho špičku pěkně dokola nasázet polibky, zatímco si s ním moje ruce něžně hrály.
A když se skleničky šampíka snášely ke stolku, ještě jsem vzala kousek žaludu do pusy, prsty ho dvakrát vyždímnula shora až ke kořeni dolů a zpátky a špičku něžně vysála.
První kapičky jsem na jazyku ucítila hned. Cítila jsem jak se jeho ruce zatínají do mých neposedných vlnitých vlasů a raději jsem honem přestala. Zvedla jsem koketně oči, podívala se na ty svoje dva nenasyty a zeptala se se smíchem:
„Takhle nějak? Stačí vám to, sexuální maniaci a zvrhlíci?“

Shodli se, že to bylo super a přesně, jak si to představovali.
Tomáš, na kterém také bylo jasně patrné vzrušení, a to nejen ve tváři, rozdal skleničky a zvedl tu svojí se slovy: „A tímhle můžeme prohlásit tyhle pusinky za krok do naší nové společné erotické budoucnosti! Je někdo proti? Když ne, tak hezky do dna!“

Ládík se zvedl, šortky si zase oblékl, uchopil svou skleničku a zavelel: „Do dna! To se musí!“
Spolu to fakt vyzunkli naráz, ale já vypila jen půl skleničky, protože celá naráz, na mne byla v tu chvíli moc. Nějaká konzumace už byla před tím a bublinky zbytečně nevyhledávám.

Můj přítel ke mně najednou natáhl ruce, takže jsem k němu přišla, aby mne mohl obejmout a dát pusu, jenže on mi do ouška navíc zašeptal: „Co kdybych dal ještě taky takovou pusinku já tobě? Nikdo by nebyl ošizenej a Láďa by se na tebe určitě rád podíval,“ a spiklenecky na mne mrknul.

„Hmmm, tady? Nenecháme si to spolu nahoru do postýlky?“ podívala jsem se na něj trochu překvapeně a snažila se odtáhnout. Ale to už pomalu jeho rty klouzaly níž až se zastavily na chvilinku na mých špuntíčcích pod poloprůhledným negližé, které ale šlo snadno otevřít, což on taky využil a vzal je rychle do rtů ničím nezakryté a pak řekl: „Ale Ládík by z toho nic neměl, bambulko, kdybychom si je dávali v postýlce jen spolu a to by nebylo fér. Vždyť jsme tady na jeho domácí půdě,“ zasmál se.
Jak se spouštěl na kolena, putovaly jeho rty níž a níž až na široké, volné, hezky průsvitné kalhotky, které byly součástí toho negližé, pod kterými určitě byla docela hezky vidět moje mušlička tentokrát zbavená veškerých chloupků.

Jazykem zajel nohavičkou pod ně, protože byly fakt hodně volné a chvilku si tak hrál. Proběhla mnou z těch doteků malinko zimnice.
Pomalounku mi je stáhl, já z nich vykročila. On zkusil svůj jazyk dostat co nejdál, zatímco rukama si mne přitahoval za můj, jak on říkává „placatý“ malinkatý zadeček.
Pak mne pomalu postrčil o krok zpátky na kanapíčko, kam jsem dosedla, opřela se a on si moje chodidla zapřel o svá ramena tak, aby jeho jazyk mohl tam, kde byl posledně na tom samém kanapíčku i jazýček Ládíka, který to vše napjatě a s obrovským zájmem pozoroval přes další skleničku šampíka, které mezi tím dolil.
Jeho oči se doslova vpíjely do mé holčinky, kde mizel a zase se objevoval nesmírně šikovný Tomův jazyk. Jeho kmitání kolem hrášku, který se rychle začal nalévat bylo okouzlující.

„Hmmm, počkej, lásko,“ odstrčila jsem ho po chvilce jemně. Byla jsem asi taky už dokonale hladká, protože to okomentoval: „To bylo na poslední chvíli. Za moment už by ty kalhotky začaly samy vlhnout! Ještě, že jsem je sundal. Ale ještě momentík, než bude nejvyšší čas jít do pelíšku!“

Zatímco svým jazykem tolik těšil tu mojí nedočkavou mušličku, rozepnul si zip u kraťasů, aniž bych si toho všimla a teď se trochu narovnal jeho báječný kolík vplul do mé úplně mokré štěrbinky, která byla nad samým okrajem kanapíčka.
Vůbec jsem to nečekala a o to úžasnější to bylo. Jen jsem překvapeně vydechla, přivřela oči blahem a vnímala, jak se do mne noří a zase celý vyjíždí ven, jemně zakrouží kolem a znovu celý pomalu mizí v mých hlubinách a koutkem oka jsem sledovala Ládína, jak na nás vzrušeně a mlsně zírá.
Zase mne úplně dostával ten neskutečný pocit z toho, že se bezostyšně miluji před někým dalším a ten další byl navíc můj báječný Ládík.

To už jsem věděla, že teď už nic odkládat nechci ani já a že touha vyzkoušet si znovu oba moje bláznivé šílené nenasyty oba najednou je silnější než cokoliv jiného. Po chvilce té nečekané nádhery jsem konečně odpověděla: „Jasně, že do pelíšku, ale bez těch kalhot!“ odtrčila jsem ho a už byl bez nich taky.
Tomáš poprosil Ládíka: „Vezmi svojí Bellu pěkně do náručí a odnes ten nejvzácnější náklad pěkně nahoru do pelíšku. Negližé tady nechte, já vezmu skleničky a láhev šampaňského.“

Zase jsem jednou překročila práh, za který jsem v minulosti nechtěla, ale hrozně mne to přitahovalo. Teď už nebyla cesta zpátky.
Ládík ze mne zbytek negližé sundal, já mu sundala jeho tričko a jeho šortky tentokrát až úplně dolů. Jeho úd jako obvykle napětím jen drnčel a už si mne nesl po schodech nahoru.
Bylo vidět, že se jako chlap má fakt čím pochlubit. Už mu také bylo čtyřicet, ale zatím byl pořád v té nejlepší formě, jak už jsem napsala před chvilkou. Opatrně položil svůj cenný náklad na svou širokánskou postel. Současně s tím položil na stolek vedle postele Tomáš skleničky a otevřenou láhev šampaňského. Také se neměl přes svůj věk za co stydět.
Vsadila bych se, že si, jak on říkává, „schrupnul jeden prášek“ a jeho kolíček napětím taky jen drnčel.

„Ale ďolíček ve vší počestnosti, žádný extravagance, Myšáku, na to už jsem moc stará,“ rezolutně jsem zachraňovala situaci, když jsem se smyslně protahovala na měkké posteli tak, aby si mne mohli prohlédnout.
„Bella mia, je to jasný, nikdo neudělá nikomu nic, co ten druhej nechce nebo co mu vadí. Ale teď už se pojď stulit do toho ďolíčku sem pěkně ke mně.“

Můj přítel to korunoval slovy: „Na tom nejněžnějším milování není nic extravagantního a je to ta nejpočestnější věc, kterou můžou dva udělat, když se fakt mají moc rádi. Nebo když dva mají rádi jednu a ona zase je,“ a přitulil se ke mně z druhé strany.

Navigace v seriálu<< Tentokrát po mnoha letech – Ona IIITentokrát po mnoha letech – Ona V. >>
4.6 20 votes
Hodnocení povídky
Subscribe
Upozornit na
guest
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments