Toto je 1 díl z 1 v seriálu Tchán

Monika stála u kuchyňské linky a připravovala snídani svému manželovi Petrovi. Ten seděl za stolem, upíjel kávu a na tabletu v rychlosti pročítal nejnovější zprávy z trhů.
Petr se živil jako burzovní makléř, což byla práce vyčerpávající, hektická, ale natolik platově štědrá, že si Monika mohla dovolit zůstat v domácnosti a starat se o pohodu rodinného krbu. Byla vystudovanou zdravotní sestrou a s Petrem se seznámila právě v nemocnici, kde se na rehabilitačním zotavoval po úrazu na kole. Z nesmělého pokukování a klábosení se vyklubalo pozvání na kafe, randění, společné bydlení a nakonec svatba.

To bylo před pěti lety. Teď bylo Monice 28 let a čas od času si řekla, zda nečekala od života víc.
Na druhou stranu, měla vše, co potřebovala. Krásné bydlení, pozorného manžela a kvalitní sex, byť ho nebylo tolik, kolik by chtěla a uvítala.
Petr byl příliš často na služebních cestách, ale kdykoliv se vrátil, hodila na sebe ten nejsvůdnější kostýmek a hupsli na to klidně už u vchodových dveří.
Měla se čím chlubit. Byla vysoká metr sedmdesát pět, pěkný zadeček, který si udržovala cvičením s ruskými činkami, pevné bříško a opravdu výstavní velká prsa, která ráda vystavovala v dráždivých dekoltech.

Petrovi zazvonil mobil.
„Ano? Jo, to jsem já. Ano, to je. Cože? Kdy? Je v pořádku? Kde je? Jo, jistě, jedu tam.“
Monika mezitím zpozorněla.
„Co se stalo?“
„Volali z nemocnice. Táta měl infarkt.“
„Ježíši.“
„Jo, prej je stabilizovanej, ale pojedu tam.“
„Mám jet s tebou?“
„Ne, nemusíš. Jak tam dojedu, zavolám ti.“


Ani si nedopil kafe, hodil na sebe sako a byl pryč.

Za pár desítek minut zvonil Monice mobil.

„Ahoj, lásko, tak co?“
„Ahoj. Byl to slabý infarkt. Je v pořádku, pod prášky. Ale bude potřebovat klid na lůžku a chvíli i pravidelnou péči.“
„Jo, to je jasný.“
„Ale je to můj táta, nemůžu ho strčit do nějaké eldeenky, tak jsem si říkal, kdyby ti to nevadilo?“ naznačil jí Petr.
„Miláčku, to je přece samozřejmost. Vem ho k nám, postaráme se o něho.“
„Skvělé, miluju tě, tak já to jdu zařídit. Pá.“

Monika si uvědomila, že svého tchána Vincenta viděla vlastně jen dvakrát, možná třikrát v životě.
Po smrti své ženy, Petrovy matky, před deseti lety, byl pořád v jednom kole. Živil se odborným poradenstvím a pořád cestoval po světě. Bylo s podivem, že se vůbec ukázal na svatbě.
S Petrem měli zvláštní vztah, vřelý, ale odměřený.
Ale co, je zdravotní sestra, o jeho otce se postará celkem snadno, alespoň to bude vítané zpestření.


Petr přivezl svého otce k nim domů na kolečkovém křesle.
Vincent byl starší kopií svého syna. Ostře řezané rysy, úzký obličej. Bylo mu čerstvých padesát pět, ale musel hodně sportovat, protože vypadal, že má na svůj věk dobrou fyzičku. Na nose měl sluneční brýle a nepřítomný výraz ve tváři.

„Je ještě pod prášky, tak dva dny bude ještě mimo,“ vysvětlil jí Petr.
Moniku zarazilo, že je pouze v nemocničním mundůru.
„Kde má šaty?“
„Dovezli ho bez šatů.“
„Cože?“
„To je na dlouho.“
„Aha, no dobře. Nachystala jsem hostinský pokoj. Tak ho tam zavez.“

Petr druhý den odjel na čtyřdenní služební cestu do Londýna a nechal tak starost o svého otce plně na Monice.
Ta se po probuzení chvíli převalovala v posteli. Probudila se hodně nadržená a zklamalo ji, že Petr už je pryč. Přemýšlela, že si udělá dobře alespoň vibrátorem, co má v nočním šuplíku, ale pak si uvědomila, že má dole nemocného tchána, o kterého je potřeba se postarat.

Nachystala mu léky a kaši a vydala se za ním.
Ležel na zádech a hluboce spal.
Měla ještě čas, léky měl stejně brát až za půl hodiny. Řekla si alespoň, že ho vysvleče z toho nemocničního mundůru a dá mu normální oblečení a alespoň ho omyje žínkou, aby ho zbavila toho nepříjemného zápachu, kterým načichne v nemocnici každý.

Napustila si do lavoru vlažnou vodu, popadla houbu a vydala se za tchánem.
Svlékla mu kalhoty i triko a začala jej omývat. Tělo by mu mohl závidět skutečně leckterý o polovinu mladší sportovec. Pomalu jej umývala, zatímco si spokojeně spal, a pohledem mu sjela i dolů mezi nohy. Zarazila se.
Dotyky teplou žínkou evidentně způsobily natolik libé pocity, že se mu penis stavěl do pozoru. No, penis. Kláda. Tlustá, žilnatá, dlouhá. Vytřeštila oči a podívala se na tchána, jestli opravdu spí. Spal jak zařezaný, zato jeho klacek byl živý až až.

Myslela si, že Petr je vybavený nadprůměrně, ale tady viděla opravdového macka. Aniž by to zamýšlela, cítila, že rychle vlhne v rozkroku.
„Ježíši, Moniko, neblbni. Je to tvůj tchán, tohle nemůžeš, ani na to nemysli,“ honilo se jí hlavou.
„Jen si šáhnu, jestli se mi to nezdá. Jsem zdravotní sestra, musím to zkontrolovat. Ježíši, holka, neblbni. To nejde. Ale jde.“

Odložila žínku a přesunula se k rozkroku. Pohlédla na Vincenta, aby se přesvědčila, jestli pořád spí a jednou rukou jej vzala za péro. A hned zase ucukla. Byl tak horký a pulzující.
„Bože, to je nestydaté. Ale za to si může sám, nemá se vzrušovat. Je v naprostým limbu, vůbec o sobě neví. Jo, vůbec o sobě neví,“ napadlo ji.

Mohlo by vás zajímat  Praha, jó Praha

Uchopila mu opět péro pevně do dlaně a párkrát jej pohonila. S Vincentem to nic neudělalo, zato Monika měla pocit, že dole exploduje.
Vtom uviděla, že na špičce jeho ocasu se to zalesklo vyroněnou kapkou touhy.
„Ne, ne, ne, nemůžeš, ne, ne, ne,“ křičel jí v hlavě výstražný hlásek, ale ona to stejně udělala. Nabrala ji na ukazováček a olízla ji. Chutnala tak slaně.
Celá zrudla, nechala Vincenta Vincentem a odběhla k sobě do ložnice. Vytáhla z šuplíku vibrátor, lehla si na postel, odhrnula kalhotky, zapnula jej a vrazila si ho hluboko do roztoužené kundy. Druhou rukou si mačkala prsa, tahala se za bradavky, kroutila si je a do minuty se udělala jako už dlouho ne.
„Áááááách, ano, ano, jo, takhle, ano, už budu, už budu, áááách,“ vydral se jí skřek z úst, současně s výronem kundích šťáv.
Ležela a oddychovala.

Bylo jí dobře, ale zároveň se strašně styděla za to, co provedla s Vincentem.
Uvědomila si, že ho tam nechala nahého a mokrého. Ještě se nachladne.
Běžela zpátky.
Vincent pořád spal, ale penis už mu slehl. I tak byl pořád abnormálně velký, až to byla hanba.
Na další očistu se vykašlala, oblíkla jej do Petrova pyžama a probudila právě včas na podání léků.
„Děkuju, Moni,“ zamumlal, když mu dávala pod jazyk prášek a nechala jej to zapít vodou.
Opírala se mu přitom prsy o ruku a zase začínala vlhnout.
Jen se zapýřila: „To je samozřejmost.“


Druhý den už působil Vincent o poznání čilejším dojmem. Když ho přišla Monika ráno zkontrolovat, už seděl v posteli, na nose měl brýle a četl si noviny.
„Dobré ráno, vyspal ste se dobře?“
„Náramně, Moni, děkuji.“
„Kde jste vzal ty noviny?“
„Ve schránce.“
„Vy už jste vstal? Neblázněte, vždyť…“
„Klid, klid. Neměl jsem mrtvici, jen slabou srdeční příhodu, to rozchodím raz dva a nebudu vás tady otravovat.“

Posunul si brýle na nose a sjel ji pohledem od paty nahoru a zvláštně se zatvářil. Uvědomila si, že má na sobě jen krátké tílko na spaní s hlubokým výstřihem, jak to měl Petr rád. Jiný druh ani doma neměla.
„To je Petrovo pyžamo?“ zeptal se a zatáhl si za triko.
„Ano, víte, dala bych vám něco vašeho, ale…,“ zarazila se.
„Co?“
„Víte, je to vtipné,“ zasmála se trochu nuceně, „ale on Petr říkal, že vás do nemocnice dovezli bez šatů.“
„Ano, to je pravda,“ řekl a odmlčel se. „On ti neřekl, jak jsem dostal infarkt?“
„Ne, neřekl.“
„Aha. No, byl jsem s jistou ženou, jestli mi rozumíš,“ řekl.
„S vaší přítelkyní?“ prohodila naivně.
„Ne, s přítelkyní ne. Se šlapkou.“
„Aha,“ vyhrkla Monika.
„Překvapilo tě to snad?“
„No, já nevím, já nad tím nepřemýšlela, že vy jako…“ začala se ošívat.
„Jsem vdovec. A mám své potřeby.“
„Jistě, já jsem to nemyslela…,“ koktala.
„Převlíkala jsi mě?“
Přikývla.
Usmál se: „Děkuji, Moni.“

Vtom si všimla, že se mu v kalhotách začal dělat stan. Atmosféra v pokoji zhoustla. Monika radši pozpátku a beze slova vycouvala ze dveří.
Vincent se za ní díval a poté se znovu začetl do novin.

Monika o ranním rozhovoru s tchánem, a o tom co se stalo pak, přemýšlela celý den. Dělal jí snad návrhy nebo ho špatně pochopila? Nebo snad byl vzhůru, když mu pohonila ptáka a špatně pochopil on ji? Byla to zoufale trapná situace a Monika si přála, aby už brzo skončila s Vincentovým odchodem.
Seděla v ložnici u kosmetického stolku a chystala se jít spát, když jí vyrušilo zaťukání na dveře.
Trhla s sebou, zrovna když je Vincent otvíral.
„Moni, nezlob se, že ruším,“ pravil omluvným tónem, „ale mohl bych použít vaši koupelnu. V té dole blbne bojler, měli byste to spravit.“

Uvědomila si, že sprcha v hostinském pokoji si skutečně dělá, co chce a mění se během pár sekund z vařící na ledovou.
„Jo, jasně, můžete,“ mávla rukou ke koupelně u ložnice.
„Děkuji.“

Zavřel za sebou dveře do koupelny. Monika poslouchala zvuk tekoucí vody a snažila se nemyslet na jeho šlachovité tělo plné šedých chlupů na hrudi a tlusté péro mezi nohami.
Zase se jí zmocňovala úchylná touha a do klína se jí vlévala horkost.

„Jenom nakouknu, nic víc. Potřebuju trošku vzrušení, trochu adrenalinu. Předtím spal, teď nespí, je vzhůru, uvidí mě. Neuvidí mě, jenom pootevřu a nakouknu. Bude mít šampón v očích, třeba, snad.“

Už stála u dveří a pomaličku brala za kliku. Používala ji jen ona a Petr, takže se nedaly zamknout.
Pootevřela na nenápadnou škvírku, zrovna tak, aby mohla vidět na sprchový kout.
Vincent byl otočený zády a nechal na sebe dopadat vodu.
„Trošku se otoč, ne moc, jen tak, abych viděla to tvý péro. No tak, prosím,“ honilo se jí hlavou.


Vtom ho uslyšela.
„Moni, jestli se chceš přidat, tak se nestyď.“
Byl k ní otočený zády, ale stejně na ni mluvil. Úplně přimrzla, nemluvila, byla úplně paf.
Rychle přivřela a sedla si na postel. Vůbec netušila, co se stalo. Věděla jen, že to na ni prasklo.

Otevřely se dveře koupelny. Stál v nich Vincent, úplně nahý, odkapávala z něj voda, ruce měl založené v bok a koukal na ni s výčitkami, takřka otcovskými.
„Moni, Moni, co se to s tebou děje?“
„Proboha, oblečte se,“ vypálila na něj.
„Moni, Moni, klid, uklidni se. Evidentně se s tebou něco děje. Petr tě snad nedokáže uspokojit?“
„Tohle s tebou vážně odmítám řešit!“ křikla na něho.
„Tak proč mě tady dneska okukuješ?“
„To není pravda!“
„A proč jsi mi ho včera honila?“
To byla konečná. Monika jen ve studu odvrátila hlavu a do tváře se jí nalila horkost.
V duchu si přála jediné, aby tato trapná situace, co nejdříve skončila.

Vincent k ní přistoupil blíž. Položil jí ruku na rameno a jeho kláda se tak houpala jen několik centimetrů od ní.
„Jestli máte problémy, svěř se mi, od toho jsem tady,“ ptal se zastřeným hlasem.
„Tak to není,“ šeptla.
„Ty se jenom nudíš, viď?“
Mlčela.
„A fascinuje tě moje péro.“
Chtěla něco říct, ale prokoukl ji dokonale.
„Mně se zase hrozně líbí tvoje kozy. V tomhle se Petr potatil.“
„Vincente, to nejde, to nemůžeme.“

Vstala, ale Vincent ji chytil za boky a přitiskl k sobě. Ucítila jeho mokrou a teplou pokožku.
Na stehně měla jeho tepající kládu. Políbil ji na krk. Chtěla ho odstrčit, kopnout a utéct, ale rozum ji zradil. Podvolila se jeho dotykům a polibkům.
„Vincente, prosím,“ vzdychla.
„Tichučko, děvenko,“ nakázal jí a přesunul se k jejím prsům.
„Ách,“ vydralo se jí z úst, když se jí přisál k tvrdé bradavce a olizoval jí dvorce.
Penis měl už tvrdý jako šutr. Monika si naslinila dlaň a začala mu ho pomalu honit.
Byl ve věku jejího otce. Otec jejího manžela. Rodina. V hlavě měla úplně vymeteno.

„Jo, tak mi to dělej, pohoň si ho, než ti ho tam vrazím.“
„Chci tě v sobě,“ nevěřila sama tomu, co říká.
„Neboj, vrazím ti ho tam, ale nejdřív si klekni,“ nabádal ji a nepřestával si hrát s jejíma kozama.
Beze slova jej poslechla a už byla na kolenou. Připadala si jako ta nejsprostší coura.
„Otevři pusinku a vykuř mi ho.“

Měla jeho nádherný žilnatý klacek přímo před očima. Ještě mu pohlédla do očí, chtěla se ujistit, že ji za to nebude proklínat.
„Vincente?“
„Ano?“
„Chci, abys ze mě vymrdal duši! Vem si mě, jako ty nadržené kurvy!“ dala průchod svým tajným touhám.

Namísto odpovědi se jen usmál, chytil ji za vlasy a začal jí rvát svůj zkamenělý klacek do krku.

 

 

 

 

Zobrazit za celou dobu
Zobrazit za celou dobu
5819
Zobrazit dnešní
Zobrazit dnešní
10
Winston Bloom
jan.cam.bora@seznam.cz

5
Komentujte

Please Login to comment
avatar
4 Comment threads
1 Thread replies
5 Followers
 
Most reacted comment
Hottest comment thread
5 Comment authors
MartinHarai1KkendaChildeShock Recent comment authors
WordPress spam blocked by CleanTalk.
  Subscribe  
nejnovější nejstarší nejlépe hodnocené
Upozornit na
Shock
Člen

Když manžel nemůže, otec pomůže. Další z témat zdatného důchodce prcajícího snachu a upracovaného manžela. Je to hezky napsaný a uvidíme jestli si tchán i sám obstará vnuka 🙂

Childe
Člen

Zajímavý konec 1. dílu.

Kkenda
Host
Kkenda

Byl pouze v nemocnicnim munduru a ona mu svlekla kalhoty a triko?

Harai1
Host
harai

V té době bylo v nemocnicích standartem takové podivné pyžamo – kalhoty a něco jako triko. Mělo to i standartizovanou barvu, ale tu už si nepamatuju.

Nehledě na to, že bych takové případné drobné chybičky v povídkách nehledal. Ačkoli mě osobně tahle povídka moc nebere, je napsaná dobře a čtivě.

Martin
Člen
Martin

Zajímavě rozepsány první díl . Jsem zvědav jak to bude pokračovat . Moje bývalá kolegyně má vztah se svým tchánem a má s ním dvě děti ze tří . Říkala , že otec žárlí na syna .