Toto je 41 díl z 47 v seriálu Story

Vážení čtenáři,

dlouho jsme na našem portálu mohli sledovat seriál Story, od nadějné a talentované autorky Laury. Tento imaginární seriál se těšil zasloužené pozornosti, měl vysokou čtenost a mnoho komentářů. Pak bohužel nastalo dlouhé odmlčení. Konkrétně dnes předkládaná část byla redakčně upravená, rozdělená na dvě části, protože byla příliš dlouhá a poslaná autorce ke schválení již před rokem. Očekávali jsme, že ji autorka zveřejní a pošle další pokračování. To se ale bohužel nestalo. Před nedávnem se Laura ozvala s tím, že kvůli určitým zmatkům v osobním životě, o kterých se nechtěla rozepisovat, není vůbec schopná sepsat cokoliv nového a to poslední, co už je opravené se zveřejnit může, ale jí už na tom nezáleží. K tomu taky napsala, že pravděpodobně už dál psát nebude, protože „nemá sílu utíkat z reálného do imaginárního světa“. Ale i tak slíbila, že pokud se z toho kdy vyhrabe, tak se ještě ozve.
Vím že tohle není moc pozitivní zpráva pro její věrné čtenáře, ale i tak si tyto dva díly zkuste užít a společně můžeme doufat, že se Laura ještě vrátí.

Frank (korektor)

Tamara pomalu stoupala po schodech a přemýšlela, co všechno bude potřeba sbalit. Sice je čeká jenom víkend, ale člověk nikdy neví, co bude potřeba. Naštěstí ještě měla svojí cestovní tašku, kde měla různé léky, krémy a náplasti, nevybalenou a co se vrátili domů z Itálie, pořád ležela ve skříni. Ale bylo potřeba, aby měly sbaleno také holky. V obou pokojích bylo ticho, ale z koupelny byl slyšet tlumený hlas. Vzápětí následoval hlasitý smích. Došla až ke dveřím a naprázdno polkla. Přes dveře sice poznala, že mluví Kamila, ale nebyla schopná pochopit o čem.

Už už chtěla otevřít dveře, když se zarazila. Co když jim vykládá o tom, co jsme spolu dělaly? Lehce se zatřásla a raději zaklepala na dveře. Hlasy uvnitř ztichly a ozvalo se opatrné: „Ano?“

Tamara otevřela dveře a vstoupila dovnitř. Na vaně seděla Kamila oblečená v krátkém modrém tričku, které jí ladilo s očima, a kalhotkách s kytičkami. Jednu nohu měla pokrytou krémem, zatímco před ní klečela Denisa a opatrně přejížděla po její kůži holicím strojkem. Při tom měla vyplazený jazýček a bylo na ní vidět, jak se soustředí. O stěnu se opírali Jindra a Eva a oba se přitom potutelně usmívali.

„Co se to tady děje?“
„Jsem byla skoro tejden mimo civilizaci, tak potřebuju oholit nohy,“ pokrčila rameny Kamila.
„A to nezvládneš sama?“ podivila se Tamara.
„Když vona se pokaždý pořeže a já pak celou noc musím poslouchat její kňučení,“ pousmála se Denisa.
„Kňučení? Kamila je tvoje sestra a ne pes!“ zakroutila hlavou Tamara, zatímco Eva a Jindra vyprskli smíchy.
„Co je na tom vtipnýho?“ obořila se na svoje smějící se potomky.
„Ale nic,“ zaškytala Eva, „jenom Denča nám říkala něco jako, že by chtěla psa.“
„Ne, néé,“ ohradila se Denisa a celá zčervenala.
„Čemu jste se tady smáli?“ pokračovala Tamara ve výslechu.
„Já jim vykládala o tom svým výletě,“ pokrčila rameny Kamila.

Tamara chvíli zkoumala pohledem všechny čtyři sourozence, než pronesla: „Nechte mě tady s Kamčou o samotě!“
„Proč? Musím jí dodělat tu nohu,“ bránila se Denisa, ale při pohledu na mračící se mamku se raději zvedla a po vzoru svých dvou sourozenců opustila koupelnu. Tamara zavřela dveře, zvedla pohozený holicí strojek a opatrně s ním začala přejíždět po Kamilině nožce pokryté pěnou.
„Kvůli tomuhle jsi je přece neposlala pryč!“ vyjela na ni Kamila. Tamara neodpovídala a raději se soustředila na dceřinu horkou, měkkou kůži, pomalu ji zbavujíc krátkých světlých chloupků.
„Něco určitě chceš! A určitě ne holit moje nohy!“ pokračovala mírně naštvaná Kamila, ale Tamara stále mlčela. Kamila si tedy založila ruce a upřeně mamku pozorovala.
„Viď, že jsi jim to neřekla?“ promluvila konečně Tamara. Byla hotová a Kamiliny dokonalé dlouhé nožky byly opět krásně hlaďoučké. Natáhla se pro krém a začala s ním mazat dceřinu levou nohu.
„A co bych jim měla říkat?“ podivila se Kamila, která se vrhla na svoji pravou nohu.
„No přece, jak jsi na mě odpoledne křičela a jak jsme potom… no vždyť víš!“ ošívala se Tamara, která neměla odvahu to naplno vyslovit. Prsty přitom přejížděla Kamile po stehně a cítila její hladkou horkou kůži.
„Ne, já jim fakt jen říkala, kde jsme s dědou byli a co jsme tam zažili! Ty mi nevěříš?“
„Ne, Kamí, věřím, ale nechtěla bych, aby…“
„… přece jsme si slíbily, že to bude jenom naše tajemství, tak proč mi nevěříš?!“
„Protože vy, děcka, máte trochu pohnutej názor na to, co je to tajemství!“

V tom měla mamka docela pravdu. My čtyři jsme před sebou neměli skoro žádné tajnosti a navzájem jsme si všechno říkali. Tedy, až na malé výjimky.
„Mamí! Tohle bych nikomu přece neřekla!“
„Dobře, dobře. Jen se uklidni, sluníčko. Ale fakt, tohle se nesmí nikdo dozvědět!“
Kamila přikývla a jednou rukou si lehce přejela přes kalhotky. Holení nohou a matčiny doteky ji mírně vzrušily a zatoužila se znovu vyprstit v její přítomnosti.
„Jsem tvoje malinká holčička, viď?“ zašeptala a zasunula si jeden prst pod gumičku kalhotek. Ale vzápětí sebou překvapeně cukla, když ji Tamara plácla přes ruku.
„A hlavně už se to nesmí nikdy opakovat! Byla to moje chyba, měla jsem si dávat větší pozor na to, co dělám! Ale stalo se… A znova už se to nestane, jasný?“
„Ale mamí!“ začala se bránit Kamila, „přece to bylo krásný! Vždyť jsme se jenom držely, tulily se k sobě a přitom …“
„…PŘITOM CO? PŘITOM NIC! Nic takovýho se NE-STA-LO, JASNÝ?!?!“

Kamila raději ztichla, protože poznala, že mamka je výjimečně naštvaná a nechtěla ji víc provokovat.
„Ale proč?“ špitla nechápavě a zklamaně.
„Proč? Protože se to NESMÍ ! Já jsem tvoje máma a nic takovýho bysme vůbec neměly… prostě se to nestalo a nebudeme o tom vůbec mluvit. Ani mezi sebou a už vůbec ne s někým jiným, jasný?“
„Oukej,“ povzdechla si Kamila. Tamara se na ní usmála, vstala a podala jí ruku, aby jí také pomohla na nohy.
„Hele mami, to jakože už si k tobě nemůžu vlízt do postele? Ani že se nemůžu přitulit?“
„To jsem přece neřekla,“ mrkla na ni Tamara, které se po dlouho plánovaném rozhovoru konečně ulevilo, „ale nebudeme se vošahávat, když budeme spolu, jasný?“
Kamila se vesele zachichotala a přikývla. Páteční večer ubíhal vcelku rychle a nic zajímavého se nestalo.

Druhý den ráno vyrazily holky na plánovaný víkendový výlet. Během dopoledne dojely do jednoho většího města, kde měly Eva a Denisa vyhlédnuté obchodní centrum.
„Snad si to všechno nechceš koupit?“ vykulila na Evu oči Kamila, když viděla, kolik oblečení drží a míří s ním do kabinek.
„Ne, ne, my si budeme jenom zkoušet, to je přece strašná sranda!“ vypískla Denisa, která se zrovna přehrabovala v sukních.
„Ale to je úplná ztráta času!“ zamračila se Kamila, „to jsem s váma vůbec nemusela jezdit!“
„Ale Kamí, nech toho,“ pohladila ji Tamara po rameni, „tohle byl jejich nápad a zejtra to přece bude na tobě.“
„No jo, ale stejně je to dost debilní. Dneska se budeme nudit v pitomých vobchodech a zejtra už nic nestihneme! A to jsem si chtěla vylízt na Sněžku! To je na nic!!“
„Uklidni se, na Sněžku si můžeš vylízt sama, my tři pojedeme lanovkou,“ uzemnila ji Tamara, „ale byla bych radši, kdyby ses ještě nechala přemluvit a šly bychom do tý ZOO.“
„Kdyby to bylo na mě, tak bysme celej víkend byly v Krkonoších,“ ušklíbla se Kamila.
„Ale to by se zase nelíbilo holkám. A navíc si teď chodila celej tejden. To nejseš ani trochu unavená??“
„Nejsem!“ odsekla Kamila, ačkoliv v duchu připustila, že po týdenním výletě by potřebovala trochu zregenerovat. Ale rozhodně to nechtěla dát nikomu najevo.

„To je fakt těžký pro vás tři něco rozumnýho vymyslet, aby se to všem líbilo,“ povzdechla si Tamara, „taky bych radši byla někde na horách, třeba na tý Sněžce, jak jsi říkala, tohle chození po nákupech taky úplně nemusím… Ale máme na to jen dva dny, tak se zkus trochu bavit, prosím…“
„Nestůjte tady jako dvě prkna!“ vyplázla na ně Eva jazyk, když procházela kolem, „tohle je tvoje velikost, mami. Pojď, zkusíš si to. Určitě ti padne!“
„Myslíš?“ zeptala se Tamara pochybovačně, ale oči jí přitom nedočkavě zasvítily a už mířila za Evou. Kamila jen protočila oči a naštvaně se posadila na volné křeslo.

„Tak co? Jak vypadám?“ ozvalo se vedle ní. Stála tam Denisa, oblečená do velmi volného trička s tak velkým výstřihem, že byla vidět i její podprsenka, dále do kraťoučkých minikraťasů, dlouhých punčoch, sahajících až do půlky stehen a na hlavě měla fialovou kšiltovku.
Kamila při pohledu na ní vyprskla smíchy:
„Jako komediantka!“
„Pojď, pomůžeš mi najít něco místo tohohle trika!“ chytla ji Denisa za ruku a táhla ji směrem k ramínkům ověšeným spoustou dalšího oblečení. Nakonec si i přes Kamiliny protesty vybrala tílko, které mělo po stranách obří díry na ruce, takže její podprsenka nebyla pro změnu vidět zepředu, nýbrž zboku.

„Tak co tu máš?“ zeptala se nedočkavě Tamara, když ji Eva zatáhla do kabinky.
„Tramtadadá!“ zazpívala Eva a z hromady oblečení vytáhla bílý svetr.
„To si děláš srandu, ne?“ nadzvedla Tamara obočí.
„Ne, mami, to se nosí. A určitě ti to bude slušet. Zkus si to! Prosím!“
„No tak dobře,“ pokrčila rameny Tamara a začala si přetahovat triko přes hlavu. Eva se mezitím svlékla do spodního prádla a už se soukala do vybraných kalhot. Tamara při pohledu na dceřina černá tanga naprázdno polkla a nervózně přešlápla z nohy na nohu. A ani krajková podprsenka stejné barvy ji nenechala chladnou. Zděšeně si uvědomila, že jí při pohledu na Evino sexy tělo tvrdnou bradavky. Raději zaťala zuby a zatřásla hlavou, aby se podobných myšlenek zbavila.
„Tak co na ně říkáš?“
„Fakt ti padnou, Eví! Máš moc krásný nohy,“ usmála se Tamara, když si na sebe natáhla svetr a zadívala se na dceru.
„Tobě to taky padne!“ zazubila se na mamku Eva. Tamara se na sebe podívala do zrcadla a musela uznat, že Eva má pravdu. Bílý vlněný svetr s dlouhými rukávy přesně kopíroval křivky jejího štíhlého těla a dokonale přiléhal i k jejím vzdouvajícím se ňadrům. Navíc byl trochu delší a sahal ji do horní části stehen, kousek pod zadeček.
„Seš v něm fakt sexy.“
„Evo!“ okřikla ji naoko Tamara, ale nespustila oči ze zrcadla. Eva rozhodně dokázala přesně popsat, jak v tom kusu oblečení vypadala. Vypadala totiž opravdu sexy. Když si Tamara trochu zapózovala, Eva se zachichotala:
„A jak je delší, tak bys k němu ani nemusela mít kalhoty.“
„To je ale blbej nápad. Navíc mám sukni.“
„To je jedno. Já myslela bez kalhot nebo bez sukně jako na doma, víš?“
Tamara se na sebe znovu zadívala a snažila si představit, jak by vypadala oblečená pouze v onom svetru.

„No tak, sundej si jí!“ zahihňala se Eva a pokusila se mamce stáhnout sukni. Ta byla delší, sahala jí až ke kolenům a pod ní měla modré krajkové kalhotky.
„Vždyť vo nic nejde, koukej!“ smála se dál a stáhla ze sebe kalhoty, takže opět byla v podprsence a kalhotkách. Oba černé kousky jí krásně padly a Tamara opět při pohledu na Evino tělo párkrát zamrkala. Teď si všimla i toho, jak se přes podprsenku lehce rýsují obrysy její bradavek.
„Jsme přece v obchodě a jsme v převlíkací kabině a ty se přede mnou stydíš, mami?“
„Ne, ale…“ Tamara se zarazila. Sama nevěděla, proč si před Evou nechce stáhnout sukni. Ale nejspíš to bylo kvůli tomu, co v posledních dnech zažila se svými dalšími dvěma dcerami. A přestože od manžela věděla, že ji Eva minulého dne pozorovala, jak se nechává doslova vymrdat, cítila se před ní trapně.

Eva na druhou stranu nemohla pochopit, proč se mamka tak zdráhá. Přitom ji kolikrát viděla doma zcela nahou, když se například opalovala. A to si spolu přitom povídaly a ani jedné to nevadilo. Dokonce se někdy navzájem mazaly opalovacím krémem! A najednou tohle! Co to má znamenat? Ale Eva je taková, že když si něco vezme do hlavy, musí to dotáhnout do konce. I takovou blbost jako vidět mamku oblečenou jenom do svetru, který jí vybrala. Oběma rukama ji chytla za spodní lem sukně a prudce trhla. Ozvalo se prasknutí, sukně se svezla po Tamařiných nohou a skončila na zemi.

„Spokojená?“ ušklíbla se Tamara a zvedla natrženou sukni.
„Sluší ti to! Jsem spokojená!“ zazubila se na ni Eva. Tamara se na sebe zadívala do zrcadla a musela uznat, že jí to vážně sluší.
„Ty pěkný nohy mám po tobě,“ podotkla Eva, která si mezitím zkoušela kraťasy.

„Hmmm,“ zamyslela se Tamara, která honem nevěděla, co říci a zadívala se na Evu, oblečenou do růžových kraťasů a černé podprsenky.
„Jseš k nakousnutí, Eví,“ podotkla a provokativně plácla dceru po zadečku.
„Já vím, stejně jako ty!“ zavrtěla se Eva a plácla pro změnu mamku, „zkus si sundat ještě podprsenku,“ poradila jí. Tamara se zachvěla, protože cítila, jak se jí ztvrdlé bradavky třou o látku podprsenky. A to si ji má teď sundat??
„Není to blbý, Eví?“ zeptala se nejistě.
„Ne! A taťkovi se to určitě bude líbit!“
„Myslíš?“
„Jasně!“
„Tak já to teda zkusím,“ povzdechla si. Tamara sáhla pod svetr a snažila se rozepnout zapínání, ale přes těsný svetr se k němu nemohla dostat rukama.
„Počkej,“ přerušila Eva matčino snažení, zašmátrala rukama a už držela v ruce Tamařinu podprsenku.
„Není to zas takovej rozdíl,“ pokrčila rameny Tamara. Nechtěla však dát najevo, že ji neskutečně vzrušuje, jak jí svetr lehce škrábe do jejích citlivých prsou.
„To ne, ale zkus třeba povyskočit,“ vyplázla na ní jazyk Eva a Tamara se rozhihňala, když se jí volná prsa svádivě rozhoupala.
„To by se taťkovi určitě líbilo! Tak já ho vezmu.“

Eva v duchu zajásala, protože si ho strašně moc chtěla koupit sama, ale neměla na něj dost peněz. Teď si ho bude moci od mamky půjčovat.
„Počkej! To byla teprve jedna věc, ještě jsme jich pro tebe s Denčou vymyslely spoustu!“
„Tak to doufám, že mezi nima budou i nějaký kalhoty nebo sukně, protože ta natržená se na mně už neudrží!“

Eva, Denisa a Tamara zcela propadly zkoušení oblečení a všechny tři se snažily přimět i Kamilu, aby se k nim přidala. Sice se jim to moc nedařilo, ale Kamila se alespoň přestala mračit. Potřebovala totiž nové tenisky na volejbal, a protože zrovna neměla nic lepšího na práci, mohla si je vybrat. Eva se k ní okamžitě přidala, a zatímco Kamila zkoušela, které jí nejlépe padnou a ve kterých se jí bude dobře běhat, Eva si našla černé lodičky s vysokými podpatky a okamžitě si je koupila.

Další dvě hodiny strávily holky pobíháním sem tam, zkoušením oblečení a bot. Onen svetr nakonec koupily o číslo menší, protože Denisa mamku přesvědčila, že v tom bude mít ještě hezčí prsa. Ve skutečnosti si ho také chtěla půjčovat. Při placení se prodavačka tvářila trochu kysele, když zjistila, že Tamara má na sobě šortky, které si chce koupit. Při pohledu na natrženou sukni se však pousmála a uznala, že to tak asi bude lepší.

V areálu obchodního centra bylo i několik kaváren, a protože si měly neustále o čem povídat, zůstaly v jedné z nich téměř do pěti odpoledne. V obchoďáku bylo mimo jiné i kino, kam se následně čtveřice vydala. Po žhavé diskuzi na téma, co by se všem líbilo, nakonec vybraly kreslenou komedii Minions. Vtipný příběh žlutých postaviček Stuarta, Boba a Kevina, kteří se snaží najít největšího padoucha na světě, aby mu mohli sloužit, je nakonec docela zaujal a holky byly s výběrem spokojené. Kolem půl osmé se čtveřice vydala k autu, ale Kamila ještě někam odběhla. Když byla zpátky, v igelitce, kterou nesla v ruce, něco zacinkalo, ale všimla si toho pouze Eva, která na ní spiklenecky mrkla.

Navzdory tomu, jakou měly všechny čtyři vynikající a povídavou náladu, zničehonic na ně v autě padla únava a nikdo ani nepromluvil. Bylo kolem osmé hodiny a venku bylo ještě dost světlo, když se do ticha ozval Denisin hlas.
„Tady bysme mohly odbočit a přespat.“
„Já ti nevím, Dení, jsme ještě dost daleko. Já bych ještě hodinku jela, ať to máme ráno blíž,“ zapochybovala Tamara a obrátila se na Evu a Kamilu, „co myslíte holky?“

Kamila se ani nepohnula, protože usnula, a Eva se sluchátky v uších jen pokrčila rameny, aniž by si vyslechla otázku.
„Oukej, oukej, to byl jenom návrh,“ podotkla Denisa a sklonila se zpět k mobilu.
„Zkus najít nějakej třeba za takových padesát šedesát kiláků. Jo?“
„Dobře, mami.“

To byly poslední dvě slova na velmi dlooooooooooouhooou dobu. Mezitím se venku mírně setmělo, ale provoz byl stále docela hustý. Kamila stále spala, jak byla z týdenního výšlapu unavená, tak to na ni teď dopadlo. Eva (také se zavřenýma očima) poslouchala písničky od Taylor Swift a Denisa s mobilem v ruce projížděla facebook.
Tamara držela oběma rukama volant a očima znuděně sledovala silnici. Tahle jízda byla strašně jednotvárná a to brzy začne nudit každého. Náhle si uvědomila, že jí padají víčka. Párkrát rychle zamrkala a na chvíli to přešlo. Ale za pár minut se to zopakovalo a dokonce jí začala padat hlava. V autě bylo navíc teplo, do toho pravidelný zvuk motoru a příležitostně i zvuky okolních aut. Oči se jí znovu zavřely.

Kamila stále spala, Eva v klidu poslouchala svoje písničky a Denisa pročítala statusy, které napsali její známí. A žádná z nich si neuvědomovala, že jejich mamka upadla do mikrospánku. Silnice byla sice rovná, bez zatáček, ale auto se začalo pomalu vychylovat z pravého jízdního pruhu na prostředek. Několik protijedoucích se muselo vyhnout téměř ke své krajnici.

ÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍ

Náhle se ozvalo troubění a skřípení brz. Všechny čtyři páry očí překvapeně zamrkaly a Tamara, sedící u volantu, měla dost rozumu, aby s autem, které sjelo do protisměru, přejela zpět do svého pruhu. Přitom dupla na brzdy, až všechny čtyři popoletěly. Auto zastavilo a mamka se celá bílá křečovitě rozklepala.
I auto, do kterého to málem napraly, zastavilo a vyběhl z něj vztekem rudý chlápek. Zabušil na okno a zařval:
„ŽENSKÁ PITOMÁ, KDYŽ NEUMÍŠ ŘÍDIT, TAK DO TOHO ZASRANÝHO AUTA NELEZ!“
Tamara, které pořád nedošlo, že za volantem usnula, se na něj překvapeně zadívala, ale nenašla řeč.
„NO JO, BLONDÝNA! TY JSOU VŠECHNY PITOMÝ! ZA CO JSI TEN ŘIDIČÁK DOSTALA?? ZA PĚKNEJ KUKUČ?? NEBO SI NĚKOMU VYKOUŘILA PÉRO??!“

„TÁHNI DO HAJZLU, TY ČURÁKU ZASRANEJ!“ obořila se na neznámého řidiče Eva, která vylezla z auta, a ačkoliv by se měla spíš omlouvat, také začala pořádně řvát, „NÁHODOU UMÍ JEZDIT!! A PÉRA KOUŘÍŠ BEZTAK TY!!!“
„NÁHODOU? TO JE SPRÁVNÝ SLOVO!! A JAK DLOUHO MÁ PAPÍRY?! DVA DNY?? ŽE NEDOKÁŽE UDRŽET TO ZASRANÝ AUTO VE SVÝM ZASRANÝM PRUHU??“
„TÁHNI DO PRDELE A DEJ NÁM POKOJ!! NAŠE MAMKA MÁ PAPÍRY UŽ DVACET LET A JEZDIT UMÍ, TY KOKOTE!!“

Chlápek se pohrdavě ušklíbl, už si jen zamumlal něco nesrozumitelného pod vousy a vydal se zpátky ke svému autu.
„Co to bylo? Co se stalo?“ zašeptala Kamila, která se právě probudila, „proč stojíme? Mami?“
Ale Tamara na ní vůbec nereagovala, stále křečovitě svírala volant a vykulenýma očima zírala před sebe. Denisa k ní natáhla ruku a lehce ji štípla:
„JsI v pořádku?“

Tamara se na ní otočila, celá bílá v obličeji a pootevřela ústa. Místo slov se však ozvalo podivné zasténání. Vzápětí otevřela dveře a na vratkých nohou se vypotácela ven. Holky ji nechápavě pozorovaly, a když zjistily, že klopýtá směrem od silnice do pole, vyběhly z auta za ní.
„Co se stalo?“ ptala se rozespalá Kamila.
„Nejspíš usnula za volantem,“ povzdechla si Eva.
„Nejspíš?“
„Já nevím, já poslouchala písničky.“
„A ty Dení?“
„Já byla na netu,“ zavrtěla hlavou Denisa. To už holky Tamaru doběhly a zjistily, že sedí na zemi v trávě a celá se třese. Denisa a Kamila ji chytly a snažily se ji postavit na nohy. Dalo jim to dost práce, protože je vůbec nevnímala a jen si něco nesrozumitelného šeptala.

„Co říkáš, mami? My ti vůbec nerozumíme,“ naklonila se k ní Eva, která na její otřesený stav moc nebrala ohledy.
„Já nás mohla zabít,“ zašeptala tiše, ale už srozumitelně mamka. Eva se podívala na Kamilu a Denisu, které ji podpíraly, a zavrtěla hlavou, protože nevěděla, jak zareagovat.
„To byl jen mikrospánek, to se může stát každýmu,“ začala opatrně Denisa.
„To se NESMÍ stát! Vy jste moje VŠECHNO a já vás málem zabila,“ zašeptala mrtvolně bledá mamka.
„Nám se nic nestalo,“ přerušila ji Denisa.
„Mami, musíme se vrátit zpátky k autu, nebo nám ho někdo ukradne!“ prohlásila Eva pevným hlasem, „jdeme!“

Naštěstí nebyly moc daleko od silnice a auto stálo tam, kde ho nechaly.
„Počkejte, zastavte,“ zašeptala Tamara.
„Ne! Musíme tě dostat do auta!“
„Ne, Evo, já musím… mně je… mně je zle…“
Tamara se vysmekla Kamile a Denise, předklonila se a začala zvracet. Denisa ji duchapřítomně chytla vlasy a držela jí je, aby zůstaly čisté. Kamila mezitím doběhla do auta, přinesla pet lahev s vodou a podala ji mamce. Ta si opláchla obličej, zamrkala a konečně se jí do tváře vrátilo trochu barvy.
„Už jsi v pohodě?“ zeptala se Eva. Denisa se na ní zamračila, protože taková otázka jí přišla trochu nemístná.
„Kamilo?“
„Ano, mami?“
„Táta tě určitě někdy nechal řídit, že jo?“
„Cože?“ vykulila oči Kamila, která vůbec nechápala, proč se jí na to mamka ptá.
„Já… teda… jakože… no nechal… párkrát…“ přiznala po chvíli.
„A zvládneš to?“ zadívala se na ní mamka prosebně.
„A proč ona? Proč ne já? My jsme se s tátou byli projet včera navečer!“ vyjela Eva.
„Protože kdyby nás chytli policajti, tak jim může Kamila ukázat máminu občanku a řidičák, že jo?“ dovtípila se Denisa odpovědi.
Tamara přikývla hlavou a i přes Evin hlasitý nesouhlas si Kamila sedla za volant. Denisa mezitím zavolala do nejbližšího hotelu, který byl asi dvacet kilometrů daleko, a zjistila, že mají volný pokoj. Kamila jela dost trhaně, auto se jenom cukalo a párkrát chcíplo, ale po necelé půlhodině jim GPS zahlásila:
„Dojeli jste na místo určení.“

Zpocená Kamila pustila volant a oklepala se.
„Rozhodně bych nečekala, že budu dneska řídit.“
„Ale zvládlas to krásně, Kamilo,“ pousmála se na ní stále bledá a třesoucí se mamka, „pojďte, já si musím lehnout.“
„Dobrý večer, já jsem Denisa Winterová a asi před půlhodinou jsem Vám volala ohledně volného pokoje.“

Recepční se zarazila, když viděla, že za Denisou stojí další dvě postavy a ještě jedna se odpotácela na toaletu.
„Ale já… já tak nějak pochopila, že budete jenom pár,“ zakoktala se.
„To přece není problém, že jsme čtyři, ne?“
„My totiž… už máme jen jeden volný pokoj. S manželskou postelí,“ vysvětlila recepční.
„A nešlo by nějak zařídit, aby…“ začala se ptát Denisa, ale Eva ji přerušila.
„Tak my si ho vezmeme. A nějak už se zmáčkneme.“
„Čtyři na dvě postele? Vejdeme se?“ zapochybovala Kamila.
„Doma se taky vlezete do jedný postele, když se vám chce,“ drbla do ní Eva.
„Co nám jinýho zbyde?“ povzdechla si Denisa, „mamka určitě není ve stavu, aby mohla řídit a co ty, Kamilo?“
„Kdykoliv jindy bych byla pro, ale teď toho mám dost!“ zavrtěla hlavou.

„Dobře, my si ho vezmem,“ otočila se Denisa zpátky na recepční. Ta se tvářila dost překvapeně, že se chtějí zmáčknout čtyři do manželské postele, ale dál se nevyptávala a dala jim klíčky. Denisa je vzala a vydala se obhlédnout pokoj, Kamila vyrazila zpátky do auta pro tašky a Eva na WC pro mamku.
Vedle pokoje s postelí byla ještě koupelna s vanou, kterou Denisa okamžitě začala napouštět. Když do pokoje přišly ostatní a Kamila s Evou začaly vybalovat, okamžitě odtáhla mamku do vedlejší místnosti.

„Dení, prosímtě, já chci spát,“ zašeptala mrtvě Tamara.
„Vlezeš si do vany a třeba se ti trochu uleví.“
„No když myslíš,“ povzdechla si, sedla si na záchod a zničeně se zadívala na Denisu. Ta seděla na okraji vany a s obavami ji sledovala.
„Už je ti líp?“
„Pořád se mi v hlavě přehrává ten okamžik, když jsem se probudila, auto v protisměru a… a…“ opět se rozklepala.
„Mamí, nic se nestalo, dopadlo to dobře. Pojď, vlezeš si do vody. No tak!“ snažila se ji Denisa rozhýbat, ale s minimálním účinkem. Tamara si sice stoupla na vratké nohy, ale musela se opřít o zeď, podél které se vzápětí sesunula na zem.

„Tak to vypadá, že tě tam budu muset dostat sama,“ povzdechla si Denisa. Tamara vůbec nereagovala a jen poslušně zvedla ruce, když jí Denisa začala přetahovat blůzu přes hlavu. Nic nenamítala, ani když jí rozepnula podprsenku a hodila ji stranou.
„Tak a teď spodek,“ podotkla Denisa a začala z mamky stahovat šortky zároveň s kalhotkami. „Aspoň se mnou trochu spolupracuj!“ poprosila mamku, která jen seděla na zemi a zírala před sebe.
„Promiň, já jsem úplně mimo. Co se děje?“
„Můžeš vstát, mami?“ poprosila Denisa, a jakmile se Tamara postavila na nohy, Denisa z ní stáhla oba kousky oblečení.

„Deniso, proč jsem nahá?“ zadívala se na ní překvapeně mamka, její reflexy byly nějaké zpožděné a nějak přestala vnímat, co se kolem ní děje.
„Protože se jdeš koupat,“ zamračila se Denisa, které se ani trochu nelíbil mámin letargický stav.
„Aha,“ povzdechla si apaticky a pod dcerčiným dohledem si vlezla do vany. Denisa si nemohla pomoci a její oči klouzaly po máminých sexy křivkách. Po dlouhých nožkách, kulatém zadečku, úzkém pase, plochém bříšku a pevných ňadrech. Když spatřila růžovou úzkou kundičku, jen sevřela ruce v pěst a zaryla si nehty do dlaní, aby náhodou neudělala nějakou blbost. Čím víc ji mamčino tělo vzrušovalo, tím víc byla znepokojená jejím psychickým stavem.

„Och,“ vydechla slastně mamka, když se její tělo ponořilo do horké vody a její ospalé oči se zavřely.
„Neutopíš se, když tě tady nechám samotnou?“ zeptala se podezřívavě Denisa. Tamara pomalu otevřela své modré oči a upřela na ní nechápavý pohled. Když Denisa otázku zopakovala, konečně zakroutila hlavou.
„Já to chci slyšet!“
„Neutopím se, neboj se,“ zašeptala a rty se jí lehce zkřivily do náznaku úsměvu. Denisa se pousmála a vyběhla z koupelny.

Tamara ležela ve vodě a byla duchem zcela mimo. Po nějaké době si uvědomila, že některá z holek vstoupila do koupelny a začala jí mýt vlasy. Všechno měla zamlžené a ani nerozpoznala, která z dcerek to vlastně je. Ale když cítila, jak se štíhlé prstíky probírají jejími vlasy a lehce ji masírují, konečně se trochu uvolnila. Rukou si vjela mezi svá stehna a několika prsty si začala dráždit poštěváček.
Pomalu zasunula ukazováček a prostředníček do úzké dírečky a začala si svou růžovou mušličku pomalu a líně masírovat.
„Tak a jsem hotová,“ ozval se neidentifikovatelný hlas.
„Taky jsem skoro hotová,“ pomyslela si v duchu.
„Tak zase pěkně lež a vodpočívej,“ dodala neznámá dcerka a zaskřípaly dveře.

Tamara se stejně na víc nezmohla. Sice si ještě protahovala svojí roztouženou štěrbinku, ale bez prstů probírajících se jejími vlasy to už nebylo ono. V teplé vodě se jí chtělo usínat, ale kdykoliv se jí to povedlo, okamžitě se vyděšeně probrala v domnění, že opět sedí za volantem a proti ní jede troubící auto.
„Mami,“ ozvalo se najednou nad její hlavou.
„Mami, vzbuď se,“ naléhal hlas, když nezareagovala.
„Co se děje?“ pohnula hlavou a unaveně se zadívala do oříškových očí, které ji znepokojeně pozorovaly.
„Musíš z vody. Užvystydla a mohla bys nastydnout.
„Eví,“ usmála se konečně Tamara, když rozpoznala, kdo to nad ní stojí, „já už přece nejsem malá holka.“
„Tak dneska pro změnu budeš malá holka, co ty na to? Ven z vody! Šup, šup!“

Tamara se znovu pousmála a namáhavě se zvedla. Když se postavila na nohy, na těle jí zůstala pěna, zakrývající části jejího bříška, nohou a rozkrok. Tamara se roztřásla zimou a ani si neuvědomila, že na ni Eva kouká s otevřenou pusou. Ale to dlouho netrvalo a už se natahovala pro sprchovou hadici.
„Máš na sobě pěnu, musím tě vopláchnout.“
Když na ni začala padat voda, znovu se roztřásla. Ale ne zimou. Dopadající kapky ji dráždily a Tamara cítila, že to, co jí stéká po stehnech, není jenom voda ze sprchy. Asi minutu na ni padala voda, než jí Eva pomohla z vany ven. Natáhla se pro ručník a začala ji pomalu utírat záda.

„Eví, tohle bych přece zvládla,“ zaprotestovala chabě Tamara, ale Eva byla proti.
„Ne ne ne! Domluvily jsme se, že budeš malá holka! Takže tě musím pěkně celou vzít ručníkem! Ty jsi nás taky vždycky utírala!“
„Já bych to zvládla sama,“ bránila se tiše Tamara, ale nedostalo se jí žádné rozumné odpovědi. A popravdě ani sil na to, aby se utřela sama. Eva si klekla na zem a pomalými smyslnými pohyby utírala její dlouhé štíhlé nohy. Začala od kotníků a postupně se přes lýtka a stehna dostala až k máminu pevnému kulatému zadečku. Po něm přejížděla nejen ručníkem, ale i rukama a potěšeně zjistila, že z mamčiných úst uniklo tiché zasténání.

„A teď předek,“ pronesla Eva a přesunula se před mamku. Tamara měla zavřené oči, zrychleně dýchala a její růžové bradavky byly zřetelně ztuhlé. Eva naprázdno polkla a pomalu jí začala utírat ramena. Překvapivě se ani nezastavila u jejích prsou, ačkoliv měla sto chutí si s nimi trochu pohrát. Nakonec osušila mamce ploché bříško a pohled se jí zastavil na blonďatém trojúhelníčku, který krásně zdobil růžovou kundičku. Eva naprázdno polkla, hodila ručník stranou a ukazováčkem se lehce dotkla hebkých chloupků.

„Tohle jsem u tebe posledně neviděla, přece se vždycky úplně holíš, ne?“
„Posledně? To myslíš včera?“ zareagovala Tamara a konečně se lehce pousmála.
„Co? Jak to myslíš?“ zakroutila nechápavě Eva hlavou.
„Táta mi pověděl, co jste s Jindrou dělali,“ mrkla na dcerku, „takže si mě včera musela vidět.“
Eva neodpověděla a v duchu zadoufala, aby jí táta neřekl aspoň o té příhodě s trávou.
„Už je ti líp, že jo, mami? Protože už mluvíš a víš, co se děje. Je ti líp?“
Tamara sotva přikývla a Eva už ji objala a přitiskla se k ní.
„My jsme vůbec nevěděly, co s tebou budeme dělat.“
„No, aspoň jsi mi mohla vzít nějaký oblečení, nechci tady celej večer stát nahá.“
Eva to nechala bez komentáře, místo toho chytla mamku za ruku a táhla ji ven z koupelny.
„Ne, Evo, počkej, já se musím voblíct!“ bránila se Tamara, ale marně. To už ji Eva dotáhla až před postel, na které stále ležely Denisa a Kamila. Vzájemně se lechtaly a pokojem se rozléhal pištivý veselý smích.

„Nechte toho, mamka se nám vzpamatovala!“ vyrušila je z jejich zábavy Eva, zatímco Tamara se sklonila k tašce s oblečením a začala hledat něco na sebe. Jak byla předkloněná, holky měly nádherný výhled na její dokonalý zadeček a na hladkou kundičku a všechny tři ji mlsně sledovaly.
„Asi půjdu rovnou spát,“ oznámila jim, když vytáhla věci na spaní, tedy volné dlouhé tričko a přiléhavé kraťásky.
„Hele, mami,“ začala Eva, která byla nejvíc netrpělivá, „my máme sebou trošku vína. Takže bysme si trochu daly, co ty na to?“
„Víno?“ nadzvedla obočí Tamara, ale vzápětí si vlezla pod peřinu. Všechny tři holky čekaly na reakci typu: „A nejste na to moc malý?“ Ale nic takového překvapivě nepřišlo.
„Radši si dejte beze mě, já se z toho musím vyspat.“
„Vždyť jsi teď hodinu spala ve vaně,“ připomněla jí Denisa.
„A když si dáš loka s náma, tak se ti bude líp spát,“ nadhodila Kamila. Tamara se usmála, povzdechla si a natáhla ruku po nabízené láhvi.

Navigace v seriálu<< Story 37 – Šmíráci a hádkaStory 39 – Dámský výlet 2. >>

4
Komentujte

avatar
3 Comment threads
1 Thread replies
1 Followers
 
Most reacted comment
Hottest comment thread
4 Comment authors
Šmajdabert9kharaiFred Recent comment authors
  Subscribe  
nejnovější nejstarší nejlépe hodnocené
Upozornit na
Fred
Člen

Je mi skutečně líto, že tak slibný seriál náhle končí. Během dohledné doby zveřejníme poslední část a pak finíto. Děkuji autorce za její zajímavé a vzrušující psaní a doufám, že milosrdný čas ji přinese úlevu.
Lauro, myslím, že nejen já, ale i mnozí naši čtenáři, Ti drží palce a přejí, aby bylo zase dobře.

harai
Host
harai

Povídky od Laury a Alimedy pro mně byly vždycky to nejlepší, co tady bylo. Na každou novou jsem se vždycky nedočkavě těšil. Tak doufám, že časem se všechno v dobré obrátí a já tady najdu další povídky…

bert9k
Host
bert9k

I já je měl v TOP5. Jejich povídky tu chybí. Přeji oběma co nejlepší vyřešení problémů a srovnání života.

Šmajda
Člen

Také se přidám k ostatním a poděkuji za tvou dosavadní tvorbu, dovolím si říct, že jsi zde patřila do „zlatého fondu“ a je škoda, že jsi se rozhodla, jak jsi se rozhodla. Ať už jsou tvé důvody jakékoliv, snad se vyřeší a budeš si znova užívat radostí života.

2all: budeme se snažit nahodit sem celou tuto sérii, tak se prosím nelekejte, že je zde zatím jen pár prvních dílů a pak tyto poslední ;-).