Toto je 11 díl z 47 v seriálu Story

Zdravím Vás všechny!

Mám další díl, tak si ho užijte. Není to úplně díl, který by do série zapadal, ale doufám, že nikoho nezklamu. Ještě připomínám, že komu se toto téma incestu nelíbí, tak ať to nečte, ale ať si najde něco jiného. Dále připomínám, že je to fantazie a nikdy se to nestalo, takže ti, co hledají reálné příběhy, u mě taky nepochodí! Pěkně prosím, po přečtení mi napište komentář nebo email (laura147258369@seznam.cz), snad Vám kvůli tomu prsty neupadnou 😀

Laura

Příjezdem babičky bohužel naše společná zábava skončila. Andrea Štěpánová byla velice zajímavá figurka v naší rodině. Na rozdíl od dědy Davida, svého manžela, který pořád ještě pracoval, byla v invalidním důchodu, a tak neměla co na práci. Proto ji naše máma, její dcera, požádala, zdali by se k nám na pár dní nestavila.

Když jsme byli menší, mamka ještě pořád studovala a s tátou měli v Praze takový malý byt. Ale tam byly obrovské problémy s místem, protože čtyři malé děti prostě potřebují nějaký prostor. Proto jsme velice často trávili čas u některých příbuzných. Například strejda David, mamčin bratr, žil (a stále ještě žije) i s rodinou v Praze a měli tam dost místa. Teta Iveta byla tenkrát na mateřské s Terkou, naší sestřenkou, a proto jí nevadilo se čas od času postarat i o čtyřčata. Ale naši je nechtěli neustále otravovat s námi, proto jsme většinu dětství strávili u tátových rodičů. Ti jsou doposud nesmírně aktivní, žijí celý svůj život na venkově a vždycky nás velice rádi vidí. Táta s mámou jim jsou nesmírně vděční, že jim pomohli nás vychovat. Zajímavé bylo, že naši druzí prarodiče, z matčiny strany nebyli zdaleka tak ochotní. I když to bych křivdil dědovi.

Děda David byl černá ovce rodiny, až když si vzal babičku, tak se trochu zklidnil. Zamlada utekl z domu a několik let o něm nikdo neslyšel, všichni si mysleli, že někde umřel. Až pak jednou na Vánoce přišla domů pohlednice z Vladivostoku, což je město úplně na východě Ruska. Jak se tam dostal a jak se živil, to nikdo neví. Ale podle mamky byl vždycky ukecaný až hrůza a pokaždé našel někoho, kdo mu pomohl. Pak už o sobě dával celkem pravidelně vědět, pohledy přicházely ze všech různých zemí bývalého SSSR. Ale rozhodně nebyl žádný komunista, jednou se vsadil, že uteče na západ a taky se mu to povedlo. Začal ve východním Německu a odtamtud utekl na západ až do Anglie. Ale nebavilo ho to tam a vrátil se zpátky. Potom se poznali s babičkou a děda přestal utíkat za hranice. Svůj bohémský styl života ale rozhodně neopustil. Například nám vyprávěl, že poznal spoustu představitelů českého undergroundu, mimojiné i Egona Bondyho. Po revoluci ho většina jeho nadšení opustila, protože, jak sám říkal, už v tom nebylo to vzrušení z něčeho zakázaného, za co by ho mohli zavřít. Nechtěl sedět celé dny doma, protože vždycky říká, že to by se z báby zbláznil. Našel si proto takovou menší práci jako taxikář, takže přicházel každý den do styku s lidmi. Díky mládí strávenému v zahraničí ovládal spoustu ruských nářečí, uměl ale i perfektně německy a domluvil se docela slušně anglicky. A když jsme byli malí, tak nám tvrdil i že umí čínsky. Ale to byla blbost. Jen plácal náhodně vymyšlená slova a my jsme se strašně smáli. Každopádně s ním byla vždycky sranda. Navíc podle mě to vypadalo tak, že si velice rozumí se svým zetěm a celou jeho rodinou. Právě jemu byla nejvíc povahou podobná Evča. Je hodně talentovaná na cizí řeči, ale i lehkovážná, dobrodružná a neuznává autority. Mamka má navíc strach, aby Eva taky jednou neutekla z domu.

Ale nepamatuji si, že by se o nás babička někdy starala. Její vztah k nám byl velice chladný. Jediné emotivní vystoupení, které bylo docela časté, bylo možné zaznamenat, když se s naším tátou hádala o politice. Té prý naprosto rozuměla, protože ještě za komunismu byla několik let ve výboru a navíc byla celkem velký příznivec různých konspiračních teorií. Na druhou stranu taťka, který byl vychován striktně kapitalisticky a s odporem ke komunismu, její řeči vysloveně nesnášel a při každé příležitosti to dával jasně najevo. Já se většinou smál tomu, co babička vykládala za nesmysly a ona na mě házela jedovaté pohledy. Ona byla celý život zalezlá v kuchyni, nevystrčila z ní nos a pořád jen vařila, vařila a vařila. Musím uznat, že vařit uměla. Nás čtyři jinak téměř kompletně přehlížela. Ale my jsme na to byli zvyklí, jinak jsme ji totiž neznali a také jsme ji naprosto ignorovali. Zajímavé je, že ke svým dalším dvěma vnoučatům se zdaleka tak divně nikdy nechovala. Třeba minule o Vánocích to bylo zajímavé. Péťa (bratranec) dostal tisícikorunu, Terka (sestřenice) dostala taky tisícikorunu a my čtyři jsme dostali dohromady jednu jedinou tisícikorunu. Takže potom nastal ten trapný okamžik, kdy děda našel peněženku, vytáhl další tři tisíce a dal nám je se slovy, bába zatracená, už ani neumí počítat. Samozřejmě jsme se ptali mámy, co se stalo, že s námi babička nechce mluvit a že nás takhle přehlíží, ale mamka odmítala odpovědět. A táta nám na to pověděl jen to, že je to něco mezi babičkou a mamkou.

Hned po příjezdu nás ujistila, že u nás bude jen pár dní, takže to snad nebude tak strašné. Všichni jsme se snažili chovat jako normálně, aby na nás nebylo nic znát a snad se nám to dařilo. Nakonec jsme se vrátili zpátky k bazénu, střídavě jsme blbnuli ve vodě a leželi venku a opalovali se. Tudíž nám den celkem příjemně utekl. Večer jsem se vydal, jak jsem se dříve domluvil, na akci k jednomu kámošovi. Moc se nás sice nesešlo, ale protože jsem byl už několik dní na suchu, pil jsem jako duha a domů jsem dorazil až k ránu. Všude bylo ticho, takže jsem se snažil nikoho nevzbudit, ale nepovedlo se. Jak jsem se potácel po domě, opřel jsem se o dveře do mého pokoje, ty zavrzaly a probudily Evu. Ležela v posteli, nepřikrytá na sobě měla jen krátké tričko a maličké kalhotky, prostě jí to moc slušelo.
„Ty už jsi zpátky?“ zašeptala. Místo odpovědi jsem přikývl a začal jsem se neohrabaně převlékat. Motal jsem se a moc mi to nešlo. Oblečení jsem ze sebe dostal celkem snadno, ale nemohl jsem se ani za nic trefit do pyžama. Po několika minutách, kdy jsem si uvědomil, že se snažím natáhnout si vršek na nohy, jsem to otráveně vzdal. Evča mě celou dobu pobaveně sledovala, tiše se chichotala a pak mi navrhla.

„Nechceš si lehnout ke mně?“ Lehl jsem si tedy k ní, ale na spánek jsem neměl ani pomyšlení. Jednak se mi točila hlava jako každému, kdo si nalitý lehne do postele a jednak mě trápil můj malý kamarád. Celý den jsem totiž musel sledovat, jak se holky venku opalují a celý večer jsem měl hlavu plnou vzpomínek na ně, přesněji na ta mladá a nádherná tělíčka. Proto jsem si úplně nahý s trčícím kopím vlezl k ní pod peřinu a přitulil se k ní. Byla krásně zahřátá, dokonce by se dalo říct i rozpálená a můj penis na situaci, v jaké jsem se ocitl, začal okamžitě reagovat. Evča možná chtěla ještě spát, ale když cítila, jak se jí o zadeček otírá něco tvrdého a dlouhého, povzdechla si, otočila se ke mně a objala mě.
„Ale já už chtěla spát.“
„Tak to jsi mě neměla zvát k sobě do postele,“ zašeptal jsem a rukama jsem sjel na ten pevný zadeček. Místo odpovědi se jen zakroutila v bocích, bleskurychle si stáhla kalhotky a osvobodila tak svůj růžový poklad. Jelikož jsem měl stále ruce na její úžasné prdelce, přitáhl jsem jí k sobě, zatímco ona si zavedla penis do již připravené kundičky. Jak jsem měl plnou hlavu alkoholu, vůbec jsem nepřemýšlel a začal jí okamžitě tvrdě šukat. Eva měla ještě dost rozumu na to, aby mi stačila upozornit, že musíme být potichu. Já jsem ale moc neposlouchal, co mi říká, ale jen jsem proti ní přirážel. Pak už si jen pamatuju, že jsem se převalil na záda, takže Eva se ocitla ‚na koníčku‘. Ségra se udělala první, to jí ale nebránilo v pokračování, protože chtěla, abych se udělal i já. Ale to byla velká chyba. Když jsem totiž začal stříkat, prý jsem u toho začal i křičet, že už to bude, ať se na to připraví a tak podobně. Eva se mě sice snažila umlčet líbáním, ale nebylo to nic platné. Jakmile jsem začal stříkat, dostavil se její druhý orgasmus a začala křičet ještě víc než já.

Když se trochu vzpamatovala, tak jen uslyšela, jak se zavírají dveře z našeho pokoje. Znepokojeně vyskočila z postele, vyběhla na chodbu a vpadla do Denisina a Kamilina pokoje. Obě holky ale ve svých postelích spokojeně a klidně oddychovaly. Evě se zatočila hlava, když si uvědomila, co se nejspíš stalo. Vrátila se do pokoje a viděla, že už jsem usnul v její posteli. S povzdechem si lehla do té mojí a pokusila se usnout.

Moje probuzení bylo z těch horších. Bolela mě hlava a myslel jsem, že každou chvíli budu zvracet. Když jsem se vrátil domů a nevěděl jsem o sobě, tzn. byl jsem ožralej jak dělo, tak se mnou mamka obvykle až do rána chodila po zahradě, aby mě udržela při smyslech. Takže jsem se snažil pít s mírou, aby pak kvůli mně celý další den v ordinaci neusínala. A když někdy doma nebyla a já se pořádně rozjel, tak jsem zase padnul za oběť tátovi. On moje ‘problémy‘ řešil daleko rázněji. Strčil mě na noc do vany a druhý den ráno mě vzbudil, protože on zamlada musel ráno vstát a jít dědovi pomáhat krmit koně a krávy, ať měl sebevětší opičku. Ani jeden z nich ale nebyl doma, aby mě budil, takže když jsem otevřel oči a podíval se na hodiny, docela jsem se zarazil. Bylo totiž už po jedenácté.

„Skvělé,“ řekl jsem si. „Zase celej den v hajzlu.“
Snažil jsem se rozpomenout na události předcházejícího večera. Poslední vzpomínka byla kolem půlnoci, když Tomáš vytáhl flašku vodky a nalil mně a sobě tři decky. Obě je ještě zapálil a kopli jsme je do sebe. Potom už nevím, co se dělo. Ale naštěstí jsem byl doma. Po asi půl hodině se mi povedlo vstát a dopotácel jsem se do koupelny. Jediná věc, kterou jsem stihl, bylo sklonit se nad záchodem, a zbytek už šel sám.
Seděl jsem na zemi a pomalu to rozdýchával, když se otevřely dveře do koupelny a objevil se Kamilin obličej s velice smutným výrazem.
„Teda Jindro, ty vypadáš.“
Nevěděl jsem, co jí na to odpovědět, pouze jsem se křečovitě pousmál. Ale ona pokračovala:
„Pamatuješ si něco ze včerejší noci?“ zeptala se a sesunula se ke mně na zem.
Zamyslel jsem se. Hlava mi nechtěla pracovat, ale vzpomněl jsem si, jak jsme se motali s klukama po chodníku a následně se vyváleli v trávě.

„No přišel jsem domů, to vím. A probudil jsem Evu, myslím.“
Kamila se roztřásla.
„No právě, ty si k ní vlezl a začali jste si spolu užívat, ale asi jste u toho probudili babičku, protože Eva slyšela, jak se zavírají dveře. Ale ani já, ani Denisa o ničem nevíme, takže teď je nejspíš všechno v háji.“
Znovu jsem hodil šavli a zeptal se:
„A babička něco říkala?“
„Ne, neříkala, ale hned jsme to na ní poznaly. Když jsme se totiž ráno s Denčou probudily, Evča už u nás byla a všechno hned nám řekla. A když jsme pak přišly dolů, tak tam byla babička a zeptala se nás, co to v noci mělo znamenat. Chudák Evča se z toho celá rozklepala. Tak se ještě zeptala mě a Denisy, jestli o tom víme. A z našich výrazů nejspíš odpověď poznala. Mám ti pomoct dolů, něco nám chce říct.“

Klekla si za mě, zezadu mě objala a přitiskla se ke mně, až jsem mohl cítit, jak se mi pevná prsa tlačí do zad.
„Teď je se vším konec. Ta situace, do jaké jsme se dostali, nemá žádný řešení. Už nám zbývá jediná možnost a to je přijmutí následků. Tak vstávej. Nemůžeme před tím utíkat, ale musíme se tomu postavit, ať to dopadne jakkoliv,“ řekla Kamila, vstala a pomohla mi na nohy.
Pomalu jsme došli do pokoje, kde jsem se převlékl z pyžama, a pak jsme vyrazili dolů do jídelny, kde čekaly následky našich činů. U stolu seděly Eva a Denisa a celé bledé koukaly na sebe. Babička si nás všimla a řekla nám:
„Sedněte si, musím vám, dětem, něco říct.“ Tak jsme si s Kamčou sedli k holkám. A babička začala povídat.

„Nevím, co přesně se tady mezi vámi stalo. Měla bych se na vás zlobit, ale když vidím, jak vypadáte, tak vám musím něco říct. Když jsem byla malá, setkala jsem se s něčím, kvůli čemu se na Vás nemůžu zlobit. Bylo mi tenkrát asi jako vám, Marek byl o rok starší a Aneta o něco mladší. Dodnes si to pamatuju.
Už několikátý den pršelo a tak jsme všichni byli doma. Nudila jsem se a tak mě napadlo, že pozlobím Marka a vzala jsem mu jeho čepici. On mě samozřejmě začal honit a oba jsme začali běhat po domě, prát se, smát se a hlasitě křičet. Naší mamce, vaší prababičce, už jsme zřejmě lezli na nervy, tak nás poslala hrát si do stodoly na seno. Přeběhli jsme rychle přes déšť a v mžiku jsme byli ve stodole. Stále jsem držela Markovu čepici, ale neuvědomila jsem si to, takže mě okamžitě začal lechtat, a já začala couvat do kouta, takže jsem brzo neměla už kam uhnout. Brácha mě chytil, povalil mě do sena a lechtal mě tak moc, že jsem se nemohla přestat vrtět a smát. Než jsem se nadále, ležela jsem na zemi a Marek celým svým tělem na mě, přičemž jedna moje ruka byla zachycená přesně na jeho přirození.

‚Víš, Andrejko, že jsi moc zlobivá holčička?‘ zašeptal mi do ucha. Nevěděla jsem, co se mnou zamýšlí, ale tahle hra se mi líbila a chtěla jsem v ní pokračovat. Jeho lechtání jsem mu sice oplatit nemohla, ale začala jsem mu mnout rozkrok. Naklonil se nade mě a zlehka mě políbil na tvář, jako bratr sestru. Začala jsem zhluboka oddychovat a silněji jsem zmáčkla jeho penis. Naše obličeje se znovu přiblížily, naše nosy se o sebe příjemně třely a naše rty jakoby se hledaly. Po chvíli se opravdu našly a my se opět políbili, tentokrát ne jako bratr a sestra, ale jako dva milenci.
Marek se ze mě zvedl a začal mi rozepínat mojí košili. Ve skutečnosti nebyla moje, ale jeho. Mě se totiž z nějakého neznámého důvodu strašně líbilo nosit oblečení, které už mu bylo malé. Když jsem byla doma, téměř pokaždé jsem na sobě měla jen nějaké jeho triko, nebo košili a v létě ještě sukni nebo krátké kalhoty. Spodní prádlo jsem doma skoro nikdy nenosila. Brzo jsem zjistila, že ho nenosil ani brácha, protože když mi rozepnul pár knoflíků na košili a odhalil tak moje prsa, stoupnul si, aby si mohl stáhnout svoje kalhoty a před mým obličejem se tak objevil jeho penis. Nebylo to poprvé, co jsem ho viděla, protože jsme měli společný pokoj a já ho dennodenně viděla nahého při převlékání, ale i když jsem mu nikdy nevěnovala příliš pozornosti, určitě nikdy nebyl tak velký jako právě teď.

„Marku, prosím tě, můžu si s ním pohrát? Prosím, prosím…“ Zazubil se na mě, ale zavrtěl hlavou. „Nepočkalo by to chvíli? Jak bych si chtěl pohrát s tou tvojí broskvičkou. Víš, já se na tebe často dívám, když se převlíkáš, a vždycky se mi strašně líbí, jak vypadáš tam dole.“ Radostně jsem se otočila na břicho a trochu pokrčila kolena, takže můj zadeček se tím pádem dostal výš. Měla jsem na sobě sukni, ale ne dlouho, neboť jsem cítila, jak mi jí brácha začíná vyhrnovat k pasu. Pod sukní jsem samozřejmě nic neměla, což Marek musel určitě ocenit. Otočila jsem hlavu, abych viděla, co se chystá udělat.
Naslinil si ukazováček a pak s ním pomalu, jemně přejel po mojí štěrbince. Měla jsem jí ještě hladkou, bez chloupků, protože jsem byla celkem mladá a ještě mi žádné nerostly. Po chvíli si brácha naslinil i druhý prst a oba dva lehce vtlačil dovnitř. Byl to báječný pocit, když jsem mohla cítit jeho šikovné prstíky, jak mě zevnitř roztahují. Nikdy předtím jsem nic takového nezažila. Moje mladé tělíčko se začalo chvět touhou po orgasmu, ačkoliv tenkrát jsem ještě netušila, co se bude dít.

‚Líbí se ti to, Andrejko?‘
‚Moc, Marku, strašně moc. Ale zkus to trochu větší silou. Neboj se.‘
Bratr jen přikývl hlavou a jeho prstění mojí štěrbinky zesílilo, což se mi ohromně líbilo, dech se mi začal zrychlovat a slabě jsem zasténala. Asi na mě poznal, že je mi to příjemné, protože jeho prsty se začaly pohybovat ještě rychleji a hlouběji. Nakonec se dotkly i panenské blanky. Brácha se zarazil, protože nevěděl, co to je, a tím pádem se jeho prsty přestaly pohybovat a vyvolávat v mojí buchtičce ty skvělé pocity, ale to jsem nechtěla dopustit, takže jsem se na něj prudce nabodla.

‚ÁÁÁÁÁÁÁÁ!!! To bolíííííí!!!!‘
Okamžitě jsem poznala, co to bylo za chybu. Bolestí se moje štěrbinka stáhla a uvěznila ve mně Markovy prsty. Myslela jsem, že snad umřu. Ta strašná bolest mi projela celým tělem, já se zhroutila na zem a skoro jsem ztratila vědomí. I brácha celý zbledl a netušil, co se děje.
‚Andreo, Andreo, řekni něco, co je ti? Jseš v pořádku?‘
Pomalu jsem se opřela o lokty a zvedla se do původní pozice, ačkoliv jsem se celá stále klepala. Marek viděl, že se hýbu a tak mě opatrně upozornil.
‚Já jsem se v tobě nějak zasekl.‘
Z očí mi tekly slzy a zhluboka jsem oddychovala. Ta štiplavá bolest, kterou jsem před pár okamžiky pocítila, začala pomalu ustupovat a já si začala uvědomovat, kde jsem a co se děje. Když jsem mi povedlo trochu se uklidnit, svaly v mojí štěrbince se uvolnily a já cítila, jak bráchovy prsty vyklouzly ven.

Najednou brácha vyděšeně vyjekl.
‚Krev! Z tebe teče krev!‘
Prudce jsem se otočila a podívala se na svojí pochvičku. Měl pravdu. Tekly z ní pramínky krve, takže jsem se nemohla divit, že se tak vylekal, protože já jsem ihned zpanikařila. Chtěla jsem se zvednout, ale nohy mě naštěstí neposlouchaly. Říkám naštěstí, protože kdyby se tak nestalo, určitě bych běžela za mámou, ukázalo jí, co se stalo a myslím, že bychom oba dostali strašně vynadáno. Nohy mi tedy vypověděly službu a já ležela na zemi, schoulená do klubíčka.

Ještě že tam byl Marek. Okamžitě mě zvedl do náručí a sedl si se mnou do sena. Začal mě lehce hladit a šeptal mi do ucha:
‚Všechno bude dobrý, neboj se. Trochu se uklidni a odpočiň si.‘
Dobrou chvíli mě takhle podobně utěšoval, přestože z jeho hlasu byla znát velká nejistota. Pomaloučku jsem se přestávala klepat a i bolest ustupovala. Marek byl naštěstí natolik duchapřítomný, že mi držel sukni stále vyhrnutou k pasu, takže se neumazala od krve, která ze mě kapala, a nikdo tudíž nemohl nic poznat. Ani už si nepamatuji, jak dlouho jsme tam tak leželi, jenom vím, že když ze mě krev konečně přestala téct, můj starší bráška vytáhl z kapsy čistý kapesník, doběhl s ním ven, kde pršelo, takže se v dešti namočil a rozbolavělou buchtičku mi s ním začal jemně utírat. Od krve mě očistil vcelku rychle, ale i potom stále pokračoval v přejíždění navlhčenou látkou přes moji citlivou kůžičku. Myslím, že mu bylo jasné, že krev ze mě už nepoteče, nejspíš si chtěl jen užít možnost dotýkat se mladého dívčího tělíčka.

Ani já nebyla proti, jenom Markův kapesník už nebyl tak příjemný na dotek, proto jsem zadržela bratrovu ruku a kapesník jsem mu vzala. Tázavě se na mě podíval a já se rozkošnicky roztáhla na seně. Oba jsme se začali smát.
‚Andrejko, já asi tuším, co to bylo.‘
S velkou zvědavostí jsem na něj pohlédla a nedočkavě se ho zeptala:
‚Co, co, tak povídej!‘
‚No kluci jednou říkali, že když poprvý do holky něco strčíš, že z ní teče krev a pak že už je to v pohodě. Ale já jsem nepochopil kam co strčit. Teď asi tuším, o čem mluvili.‘
‚Ty Marku, a říkali ještě něco?‘
‚Počkej chvilku, určitě si vzpomenu… Jo, už vím. Pepa nám vykládal, že s jeho sestrou něco zkoušeli a že jí často strká svýho ptáka mezi nohy. Spí v jedný posteli a každej večer se tak baví.‘

Marek se ještě rozpovídal o tom, co mu jeho kamarádi řekli. Tenkrát bývalo v rodinách víc dětí, takže skoro každý kluk měl minimálně jednu sestru. Nebylo nic divného, když třeba spali spolu v jedné posteli, jako i my. Brácha přerušil moje myšlenky, když se mě zeptal:
‚Hele Andrejko, sundáme si to, a budeme ještě blbnout.‘
Nadšeně jsem souhlasila a rychle jsem rozepnula zbylé knoflíky na košili, sedla si a košili si stáhla a hodila ji za sebe. Potom jsem si opět lehla na záda, zvedla jsem zadeček do vzduchu a moje sukně následovala košili. I Marek se mezitím svlékl donaha. Podívala jsem se na něj a zašeptala:
‚Hraj si ještě s mojí broskvičkou. Mně se to prvně moc líbilo.‘

Marek neváhal, klekl si přede mě, položil mi ruce na stehna, jemně mi je roztáhl, zatímco já si lehla a zavřela oči v očekávání těch nádherných pocitů. A dočkala jsem se. Jeho prsty se opět dotkly mojí hladké mladé kundičky a lehce ji prozkoumávaly. Marek byl teď daleko opatrnější než prve, musela jsem ho strašně vylekat, takže jeho dotyky byly velice příjemné a něžné. Jeho prsty klouzaly přes moje závojíčky a sem tam i přejely přes moji štěrbinku. Po několika minutách mi z kundičky začalo opět něco téct. Brácha si toho všiml a jeho prsty jen lehce přejížděly po vnitřní straně mých hladkých stehen.
‚Co se děje? Pročpak jsi přestal?‘
‚Něco z tebe zase teče.‘

Ihned jsem se posadila, ve strachu, že ze mě opět teče krev. Ale bylo to něco jiného. Marek se sklonil mezi moje nohy, aby mě blíže prozkoumal, a nabral trochu té zvláštní tekutiny na špičku ukazováčku.
‚Moc pěkně to voní,‘ řekl mi. Přitáhla jsem si tedy jeho ruku k obličeji a přivoněla jsem poprvé v životě ke svým šťávičkám. Ta vůně mojí mysl totálně paralyzovala, takže jsem neměla sebemenší tušení, co dělám. Než jsem se nadála, měla jsem Markův ukazováček v puse, olizovala jsem ho a sála ho. Marek na mě vyjeveně koukal.
‚Co to děláš, Andreo?‘
Uvědomila jsem si, co jsem právě udělala a celá jsem zčervenala.
‚Já nevím, co to bylo. Ale moc mi to chutná.‘
A po tom doznání jsem zčervenala ještě víc. Brácha neříkal nic, jen prstem znovu nabral trochu té tekutiny a prst olízl. Zvědavě jsem na něj koukala a pozorovala jsem, jak se jeho nejistý výraz změnil v úsměv.
‚A víš, žes měla pravdu? Ty fakt chutnáš skvěle, sestřičko.‘

A jen to dořekl, přiblížil se svým obličejem k mojí broskvičce a jazykem mi projel mojí štěrbinku. Dotek jeho jazyka na mojí citlivé kundičce byl jako elektrický šok. Vzrušeně jsem vydechla, rukama jsem ho chytla za vlasy a začala ho tlačit víc proti mojí tekoucí kočičce. Byl to ten nejkrásnější pocit, jaký kdy moje mladé tělo zažilo. Začala jsem sebou házet a prosila ho, aby nepřestával. A Marek nepřestával, přesně jak jsem ho žádala. Jeho jazyk byl čím dál drzejší. Nejprve s ním jen jezdil nahoru a dolů a pak ho začal pomalu zasouvat do mě. Teď už jsem i já poznala, že je moje kundička strašně vlhká a že moje šťávičky mu musely téct po jazyku, takže Marek je musel všechny spolykat.

Určitě mu to nebylo proti srsti, protože poznal, že čím víc svým jazykem přejíždí přes moji zduřelou broskvičku a čím hlouběji do ní vklouzává, tím víc moje sladké šťávičky tečou. Moje rozkoš se stupňovala a zanedlouho jsem měla svůj první orgasmus v životě. Vykřikla jsem, nohy jsem obtočila Markovy kolem hlavy a z mojí broskvičky vystříkla dávka dívčího nektaru přímo jemu do obličeje. Brácha pokračoval v lízání, ale já už to nemohla snést a slabě jsem ho prosila, aby mě nechal vydechnout. Opustil mojí kundičku a lehl si vedle mě, naše obličeje se téměř dotýkaly.
Ten jeho se celý leskl a jak jsem ho viděla, tak jsem se musela začít smát. I on se začal smát a skončila jsem mu v náručí. Jeho obličej nádherně voněl a já neodolala. Slízávala jsem z jeho tváří, nosů, brady i rtů moje vlastní šťávičky a vychutnávala sama sebe. Ta sladká chuť nejvíce zůstávala na jeho ústech, tak jsem ho pořád olizovala, až to skončilo nádhernými polibky s mým jazykem hluboko v jeho krku. Zvláštní pocit líbat se takhle s někým. A ještě když to byl můj vlastní brácha. Naše těla se během polibků proplétala a já cítila jeho tvrdý penis proti své měkké broskvičce.

‚Děti! Večeře!‘ Zaslechli jsme volat naší mamku. Neochotně jsme se rozmotali, oblékli se a vydali se k jídlu. Po jídle jsem si šla lehnout a únavou jsem okamžitě usnula. Spíme všichni tři v jedné posteli, takže jsem se probudila, když se Anetka v noci zvedla a někam šla. Asi potřebovala na záchod. Jakmile odešla, okamžitě jsem ze sebe strhla noční košili a přitiskla jsem se zadečkem bráchovi do rozkroku. Překvapeně, ale potěšeně jsem zjistila, že spí úplně nahý. Chvilku jsem se ještě vrtěla, takže se jeho penis příjemně usadil mezi mými půlkami a já spokojeně začala usínat. Když jsem se v noci podruhé probudila, Anetka už byla zpátky a pravidelně oddychovala, ale já cítila neobvyklý tlak na svojí zadní dírce.

‚Co to děláš?‘ zašeptala jsem, ale Marek mi okamžitě zacpal pusu rukou a pošeptal mi do ucha.
‚Potichu, ať nevzbudíme Anetku.“
Asi si neuvědomil, že se jeho penis tlačí ne do mojí broskvičky, která by ho určitě ráda uvítala, ale do mojí prdelky a to mě vyděsilo. Chtěla jsem bráchu upozornit na to, že tam ne, že to nejde a nepůjde. Ale on zvyšoval tlak na mojí prdelce a já to nemohla vydržet, povolila jsem svaly a najednou jsem cítila žalud jeho penisu ve svém zadečku. Když teď můj svěrač povolil, nepříjemný pocit byl ihned nahrazen pocitem příjemným, vzrušujícím.
‚Nezkusíme takhle usnout?‘ uslyšela jsem bráchův šepot. Konečně jsem mohla mluvit a tak jsem mu potichu oznámila, že se spletl.
‚Marku, nejsi v mojí broskvičce, ale v mojí prdelce.‘
Cítila jsem jak, ze mě začal unikat a tak jsem pokračovala v šepotu.
‚Ale mně se to líbí, tak ve mně zůstaň, prosím.‘
‚Když chceš, tak to tak uděláme.‘
A oba jsme usnuli s jeho penisem v mojí úzké prdelce.

Když jsem se ráno vzbudila, Marek už byl pryč, ale já si přesto pamatovala na ty krásné pocity, které jsem v noci prožívala. Takto jsme spolu zkoušeli různé, dneska by se řeklo, techniky a nic zajímavého se nestalo. Až jednou v noci za několik let. Měla jsem krásný sen, jak plavu nahá ve vodě a vlnky mi jemně omývají mojí hladkou kundičku a moje citlivé bradavky. Ty nádherné pocity, způsobující tolik rozkoše, se neustále stupňovaly a já musela přestat plavat a jenom jsem si vychutnávala svůj orgasmus. Začala jsem se najednou topit a voda se nade mnou uzavřela. Voda mi vnikala do očí, do úst, do uší, ale i do mojí kundičky a prdelky, byly to velmi zvláštní pocity. Vtom jsem prudce otevřela oči a zjistila jsem, že ležím v posteli.

Moje sestra Anetka byla stočená do klubíčka a slabě vzlykala, asi se jí zdála nějaká noční můra. Ani jsem si neuvědomovala, že jsem nahá, a přivinula jsem ji k sobě. Schoulila se mi do náručí, přitiskla se ke mně a začala dýchat klidněji. Pomalu jsem začala opět usínat, když v tom se mě najednou zmocnila palčivá bolest. Aneta se totiž nějak instinktivně zakousla do mojí bradavky. Tehdy jsem měla poměrně pěkná prsa a byla jsem na ně taky patřičně hrdá. Někdy jsem si je prsty dráždila, byly to pěkné pocity, ale nedaly se srovnávat s tím, co jsem v tu chvíli prožívala.
Ta bolest mě donutila hlasitě vykřiknout, čímž jsem probudila jak Anetku, tak Marka. Marek ležel za mnou, takže nemohl vědět, co se to se mnou děje, vzápětí zase usnul. Zato však Anetka prudce otevřela oči a snažila se zjistit, co se děje. Její rty byly ale stále přilepené k mojí bolavé bradavce. Chvíli jsme se koukaly jedna druhé do očí, a já, abych už nikoho neprobudila, jsem bolestí zatínala zuby. Anetka se po chvíli zorientovala a došlo jí, co se děje. Okamžitě povolila stisk svých zubů.

‚Jé Andrejko, mě je to moc líto, nezlob se na mě. Mně se zdálo něco ošklivýho,‘ vzlykala a já v měsíčním světle viděla, jak jí po tvářích stékají slzičky. Objala jsem ji a utěšovala ji.
‚Neboj se zlatíčko, to byl jenom sen, já jsem tady s tebou.‘
Anetka byla rozumná holka a po chviličce přestala vzlykat a vzpamatovala se.
‚No jo, ale já jsem tě pěkně kousla, viď?‘ zeptala se ustaraně. ‚Neudělala jsem ti nic?‘
‚Já nevímm‘ odpověděla jsem a opatrně jsem si prohlížela pokousaná místa. Zmáčkla jsem bradavku a sykla bolestí, která ještě nepolevila.

Anetka se hned hrnula ke mně.
‚Já ti to pofoukám, jo?‘
A začala mi na bradavku jemně foukat. Byl to příjemný pocit, ale Anetka po chvíli přestala.
‚Už tě to nebolí, Andreo?‘
V odpověď jsem zavrtěla hlavou.
‚Ale pořád to máš červený, počkej, já ještě něco zkusím.‘
Vykulila jsem oči, když mi přes bradavku začal přejíždět její malinký, ale velice šikovný a mrštný jazýček. Nemohla jsem to vydržet a potichoučku jsem zasténala. Anetka se na okamžik zarazila, tázavě se na mě podívala a asi poznala, že se mi to líbí, takže pokračovala. Její jazýček byl úžasný, necítila jsem už vůbec žádnou bolest, ale jen rozkoš a touhu po svojí malé sestřičce.

‚Ty to neděláš poprvé, viď?‘ zeptala jsem se jí. Na chviličku přestala cucat mojí sladkou bradavku a zakroutila hlavou.
‚Ne, nedělám. S holkama ze třídy se takhle bavíme.‘
A pokračovala. Dlouho to nešlo vydržet, takže jsem si musela její hlavu přitáhnout k svojí a začala jsem ji líbat. Dívala se mi do očí, ihned se tomu poddala a začala mě líbat také.
‚Co jste ještě s holkama zkoušeli?‘
‚Já ti to ukážu, chceš?‘
Nedočkavě jsem přikývla hlavou a čekala, co mi předvede. Přesunula se mým obličejem mezi moje nožky a ten její jazýček. To bylo něco…“

Babička se odmlčela a zasněně pohlédla z okna.
„Tak, a takhle to pokračovalo ještě po spoustu let.“
„A proč si nám to říkala?“ zašeptala Eva.
„Abyste věděli, že na tom není nic divnýho. A klidně v tom pokračujete, ale radši se nenechte chytit.“
„A ty ses nechala?“ zeptala se Kamila. Babička si povzdechla:
„Jednou jsme si s Markem nedali pozor a stalo se něco, čeho jsem potom ještě dlouho litovala.“
Denisa vyjekla:
„Počkej, nemyslíš tím, že mamka nebo strejda jsou nemanželský?“
„Ne, ne. Oba dva jsem měla s dědou.“ „A on o tom ví?“ zeptal jsem se.
„To není důležitý. Teď je důležitý, že o tom víte vy. Můžu vám věřit, že si to necháte pro sebe? Samozřejmě, já o vás nikom vykládat nebudu. Vždyť by vás zavřeli, vy moje dětičky.“
S těmito slovy se zvedla k odchodu.
„Ještě jsem vám něco chtěla. Nezlobte se na mě, že jsem se k vám tak divně chovala. Budu se snažit, aby to bylo lepší.“

Nechápal jsem pořád, se bylo vůbec původním důvodem jejího nezájmu. Ale Kamila mě předběhla s otázkou:
„Ale proč to tak vůbec začalo? Kvůli mámě? Nebo kvůli tátovi? Oni něco špatnýho udělali?“
„Ne, ne,“ odvětila a pak se podívala na nás. Ještě ale pokračovala:
„Akorát… Ne, ne, to nemůžu říkat.“
„Co?“
„Nic. Vůbec nic. Stejně to byla moje chyba.“
„Co? Co je tvoje chyba?“
„Nic, Kamilo. Jak jsem říkala, vůbec nic.“
Otočila se a začala odcházet.
„Za chvíli mi jede autobus, tak vás už nebudu otravovat. Užijte si to tady a až se vám vrátí mamka s taťkou, tak si dávejte větší pozor.“
A byla pryč.

pokračování příště…

Navigace v seriálu<< Story 08 – Svlékací kartyStory 10 – Návrat z kina >>
0 0 vote
Hodnocení povídky
Subscribe
Upozornit na
guest
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments