Toto je 16 díl z 20 v seriálu Starý příběh

Ještě byl červenec, neuplynuly ani dva nebo tři týdny od naší dovolené a zase jsem měla asi tři dny volna. Manžel měl být služebně pryč.

„Konečně! Snad budeme s Ládíkem zase spolu!“ říkala jsem si v duchu a čekala, jak se věci vyvinou.
Ládík taky věděl, že budeme tři dny sami.
Venku horko, byl večer a na mne padla nervozita. Všichni byli pryč, já měla uklizeno a navařeno. Dala jsem si spršku, hodila na sebe krátkou noční košilku, pro jistou jsem si vzala kalhotky, i když to byly ty nejtenčí, co jsem měla, přehodila přes sebe lehounký saténový župánek, otevřela si lahev vína a koukala na telku.

Bylo skoro devět, když se Ládík vrátil z venku z toho vedra celý upatlaný.
„Promiň, Myšičko, nemohl jsem se utrhnout, ale tolik jsem se těšil, že budeme konečně sami jenom spolu!“ volal na mne z předsíně.
“Bleskově si dám sprchu a něco bych sněd,” pokračoval, když se zouval a já mu zatím, co se sprchoval, připravila večeři.
Jenže dobře půl lahve vínka už jsem vypila, takže jsem si čím dál tím víc říkala, že je dneska docela určitě ten správný den.
Jsme sami doma, tak snad se Láďa k něčemu odhodlá.

Sama jsem nechtěla nic začínat, ale nemohla jsem se dočkat, až on s něčím přijde sám.
Měla jsem na sobě opravdu lehounkou minimální noční košilku, tenčí už být nemohla. Stejně tak kalhotky lehké jako dech, které jsem si pod ní vzala, aby to zase nevypadalo nějak moc vyzývavě, že jsem jen v noční košilce a letní župánek, jak jsem se už zmínila. Jen jsem si na sobě všechno nedbale upravila, ale tak aby to přitahovalo jeho pohledy.

Chvilku mne u večeře pokradmu pozoroval, jak se pohybuji po kuchyni a po obýváku a něco ještě uklízím a snáším na stolek u televize nějaké pamlsky. Župánek jsem v tom horku nechala rozhalený, občas jsem se předklonila asi víc, než bylo nutné. Určitě si musel všimnout, že mám noční košilku, pod kterou si normálně nikdy nic neberu, ale tentokrát ano.
Když jsem se uvelebila na kanapi, na nic nečekal, posadil se vedle mne, přitulil se a začal být celý naměkko a rozpovídal se o tom, jak je to doma hrozné.
„Ty jsi věčně pryč, Myško, jen abys nemusela být doma, táta věčně „služebně pryč“. Hlavně když ty jsi pryč,“ to „služebně“ jasně zdůraznil…

Jenže to jsem ani nevěděla, jen jsem tušila, že občas někam zmizí za nějakou tou svou „přítelkyní“, ale myslela jsem si, že se vždycky na noc vrátil.
„Jo, houby! Vypadne večer a přijde až ráno! A nebo ani ráno nedorazí. Věčně je za nějakýma svýma děvkama! Jak já fotra nesnáším! A tuhle jsem se s ním pohádal a tak na mně křičel, že ty jsi daleko horší, že on moc dobře ví, co všechno děláš v práci.“
V tu chvíli se doopravdy můj Ládík rozbrečel.
„Viď, že to není pravda, Myšinko,“ prosebně obrátil ke mně svoje uslzený oči.
Docela mnou jeho slova otřásla. Netušila jsem, kam až mohou naše domácí neshody s manželem zajít.
Chvilku jsem ho hladila, konejšila a uklidňovala.
„To víš, že ne Myšáku! Ale jednoho přítele mám a mám ho moc ráda. Vím, že to víš. Jednou tě s ním seznámím, ale to až časem. A žádný chlapy nehoním, neboj se! Mám přeci hlavně tebe, když už nám to s tvým tátou moc nevyšlo.“

Po chvíli, když jsem ho svým hlazením a něžnými řečmi uklidnila, se zeptal, jestli si taky může dát skleničku vínka.
Řekla jsem, že jedna nezaškodí, sama jsem si nalila další a první láhev byla prázdná.
Nechala jsem ho otevřít ještě druhou lahvinku.
Ládík si řekl ještě o další vínko, ale říkala jsem si: „Ale co, Francouzi ho pijou už od malička a taky jsou OK, osmnáct mu bylo, ono se to nezblázní a aspoň se Ládík zklidní.“
Ale něco ve mně se zřetelně ozvalo.
„Co kdybys konečně udělala to, co si jen představuješ? Teď máš ideální možnost a Ládín stejně na nic jinýho nečeká! Proč asi chtěl to vínko? Normálně si neřekne.
Uvidíš, že za chvilku začne sám něco vymýšlet! A sama vidíš, že vínko ho taky dost povzbuzuje. Kouká na tebe jako mlsnej kocour, protože se tady předvádíš, děláš jakoby nic, ale zároveň ho provokuješ a on se snaží, aby sis nevšimla, jak si tě prohlíží.“

Koukali jsme spolu na nějaký film, byli o sebe opření na gauči a vínko jsme pomalu upíjeli.
Úplně ostře jsem vnímala jeho blízkost a cítila z něj vyzařovat touhu přitisknout se ke mně víc a nejen se přitisknout.
Ovládal se, protože jsem ho vždycky zatím zarazila.
Ten hlas ve mně ale nepřestával a cítila jsem, že mu musím trochu pomoct. Nechala jsem schválně nenápadně lehounký letní župánek trochu víc rozevřený, takže pod ještě lehčí noční košilkou pěkně vynikala a prosvítala moje v té době ještě fakt pěkná, velká a pevná ňadra a trochu jsem povystrčila i svoje štíhlé nohy tak, aby se lem košilky posunul co nejvýš a já si zasunula nohy pod sebe. Myslím, že toho košilka už moc neskrývala.

Čekala jsem, kdy si toho Láďa všimne, protože teď už by musel být slepý, kdyby si nevšiml, že pod noční košilkou mám jen skoro úplně průsvitné kalhotky. Takové, co by měly docela jistě povzbudit fantazii. Noční košilku jsem k televizi si na sebe nebrávala zdaleka pokaždé.
Jasně, že si toho velmi rychle všiml, protože dlouhá nebyla ani trochu a jeho oči začaly sledovat spíš mne a ještě přesněji dolní okraj mé košilky a pod tenoulinkou látkou prosvítající prsa.
Bylo vidět, že ho ty pohledy na mne začínají opravdu dost vzrušovat.
Okraj mé košilky působil na jeho oči jako magnet. Schválně jsem jí nechala takhle povyhrnutou a občas poposedla tak, že toho mohl zahlédnout opravdu dost a nechala jsem jeho fantazii pracovat naplno.
Nakonec vypil asi čtyři skleničky lehkého vínka a dvě lahve byly pryč. Protože v jeho věku ještě nebyl na vínko moc zvyklý, trochu to na něm bylo vidět. Nejméně dvakrát šel něco hledat do kuchyňky nebo na záchod, protože tak měl aspoň na pár okamžiků na mne docela jistě „lepší výhled“.
Bavilo mne pozorovat ho a jasně bylo vidět, že začíná být tak moc vzrušený, že skrýt už to nejde a že se chystá „něco podniknout“ a já se nemohla dočkat toho, co vymyslí.

Nicméně, když film pomalu končil, pohladila jsem ho něžně po tváři, dala mu na ní pusinku a řekla:
„Jsi můj miláček, ale přestaň se už trápit kvůli tomu, co ti táta napovídal. Víš, že tě mám moc ráda“ a dala jsem mu další pusinku.
Pootočil se ke mně, objal mne a začal mne opatrně něžně líbat na rty. Nebránila jsem se, ale vstříc jsem mu nevycházela.
„Tolik tě miluju Myško, moje, tolik bych tě zase chtěl! Pojďme to zase zkusit, dneska jsme tady na sto procent sami a nikdo nepřijde,“ začal šeptat a jeho prsty mi odhrnuly vlasy z čela, hladily mne po tváři a on se mi prosebně díval do očí.
Objal mne a jeho ruka zabloudila k mému ňadru a zlehka ho pohladila. Proběhlo mnou zamrazení od kořínků vlasů, až po špičky červeně nalakovaných prstů na nohou. Jeho doteky jsem nekomentovala, jen jsem mu dala ještě pár něžných polibků.

„Už je nejvyšší čas jít do postýlky, lásko, a chvíli si něco číst,“ odpovídala jsem vyhýbavě a sledovala, jak mu působí rozpaky jeho vzrušení, které ani neskrýval, protože to ani nešlo.
Ještě jsem dodala: „A stydět se přede mnou nemusíš. To je normální, že kluci se občas vzruší, ale opakovat to přeci nemůžeme, to jsme si přeci řekli.“
Jenže samotnou mne jeho teď už neskrývané vzrušení pěkně dráždilo. A jeho docela odvážné doteky před chvilkou také.
Kdyby byl tušil, co se mnou uvnitř dokázaly provést!
Ještě jednou mne objal a zeptal se:
„Smím jít zase k tobě do pelíšku, Myšinko?“
Díval se mi zblízka do očí a jeho pravá ruka pomalu sjížděla po mých zádech dolů a přes bok přejela až na mé stehno.
Patu jsem měla pořád ještě zasunutou pod sebou.
Chvilku jí nechal položenou na mém stehnu nad kolenem a já mu odpovídala: „Myšáčku, víš, že to se přeci nesmí, tak měj rozum. Můžeme se spolu mazlit, můžeme se hladit, ale milování nejde, na to zapomeň.“
„Prosím, Myško, vždyť jsme tady sami a bylo to tak krásný,“ šeptal a posunul svou ruku pomalu po mém stehně o kousek výš až k lemu noční košilky.

Bylo to tak vzrušující! Ale asi hlavně proto, že to bylo tak strašně zakázané a že mne to o to víc přitahovalo. Přála jsem si, aby ten pohyb jeho prstů k tomu jejich vysněnému cíli pokračoval a on by bezpochyby pokračoval, ale na místo toho jsem se pomalu řekla: „Měj přeci rozum, lásko, to přeci nesmíme!“ a pohladila ho po tváři, dala mu poslední pusinku, vzala knížku a pomalu jsem se začala zvedat.
„Počkej ještě chvilku. Myško!“ zadržel mne.
Ještě jednou mne objal a jeho ruka znovu zabloudila po mém stehně pomalu nahoru.
To jsem napsala špatně. Nezabloudila. Cíleně a pomalinku se vydala od mého kolena nahoru a Ládík se mi prosebně díval do očí.
Bože! Jak mne ta jeho nedočkavost a neodbytnost vzrušovala!
Musel to vědět, protože jsem se moc nebránila. Jen jsem po chvilce jeho ruku zastavila, podržela jí a znovu se oponovala: „Lásko, to přeci fakt nejde, ty ses dočista zbláznil, tohle se doopravdy nesmí.“
„Kdybys věděla, jak jsi nádherná, když se takhle trošku mračíš! Počkej ještě chvilinku.“
A začal mojí ruku pomalu přetlačovat dál. Jen o kousíček a přestal.
„Tolik tě miluju,“ zašeptal s pořád se na mne díval a jeho ruka se zase přes můj odpor posunula nahoru.

Nedovedete si představit, jak mne ten jeho pomalý tlak tenkrát vzrušoval. Věděla jsem, že tohle dlouho nevydržím.
„Myšáku, dost už! To stačilo!“
Tentokrát jsem ho zastavila rázněji a opravdu skoro na poslední chvíli.
„Tolik jsi nádherná, myško moje!“ jen smutně vydechl Ládík a jeho prsty přeci jen na poslední chvíli přejely jemně několikrát po mých napnutých kalhotkách.
Dál už jsem to nechtěla protahovat.
“To stačilo, Ládíne, jdu si chvíli číst!” zvedla jsem se, odešla se ještě do koupelny odlíčit, sundala si kalhotky a župánek a pak v ložnici, zalezla do postele.
Napjatě jsem s otevřenou knihou v ruce čekala, co bude dál. Ládík zatím poctivě uklízel všechno z obýváku a opláchl skleničky.

Vůbec mne nepřekvapilo, když se za chvilinku postel prohnula, Ládík se na ní posadil a ptal se: „Myšičko, můžu u tebe přeci jenom ještě chvíli zůstat? Tolik tě miluju a je mi tak smutno!“
„Ale to víš že jo, lásko, pojď sem ke mně, na chvilku se tedy ještě stulíme do ďolíčku.“
Odložila jsem knížku a šup, otočila jsem se k němu zády, nechala se od něj zezadu obejmout a přikryla nás letní peřinou.
Leželi jsme těsně u sebe, já pohodlně na boku, kolena pěkně pokrčená a Ládík zezadu obtočený kolem mne s rukou položenou přes můj bok a vychutnávali si přítomnost a teplo toho druhého.

Po chvilce se Ládínek ozval: „Pamatuješ, jaký to bylo tenkrát nádherný, když jsi mi vysvětlovala co a jak mám dělat s holkama, když bych se s nima chtěl milovat? A jak jsi mi všechno tak krásně ukázala? Taky se ti to tenkrát doopravdy tak strašně moc líbilo? Říkalas to. Pořád na to nemůžu zapomenout. Myslíš, že bychom to mohli dneska zase zkusit?“

Chvilku jsem neodpovídala, protože jsem přemýšlela, co na to říct a rovnou to schválit se mi nechtělo. Věděla jsem, že si koleduji o nějaké potíže v budoucnu, ale zároveň jsem se strašně moc chtěla otočit, vzít ho do náručí, líbat se s ním, mazlit se a třeba se hned začít milovat, jakkoliv by si všichni mysleli, že jsem zvrácená, zkažená, hnusná. Nejsem.
Ládík si tu chvilku váhání vyložil bleskově po svém a vlastně úplně správně.
„Třeba hned teď? Když nic neříkáš… Ty jsi, Myšičko, tak úžasná a tolik tě miluju.“
Poslední slova mi už jen šeptal do ucha.

Zapomenout na to, co se stalo před časem, nešlo, to jsem už jasně napsala. Bylo to něco úplně mimořádného.
Ládíkovi jsem ale odpověděla: „Lásko, pojďme na to zapomenout! Je to pryč! Nechme být minulost minulostí. Byl to úlet, ale jo, bylo to moc hezký, úžasný, a mám tě taky moc ráda, miluju tě, když to chceš slyšet, ale vysvětlili jsme si, že to by se přeci nemělo.“
Samozřejmě jsem moc dobře věděla, že na rozumné řeči on v tomhle okamžiku nedá a že si je vyloží jako jasný souhlas.
„Jsi tak nádherná a taky tě tolik miluju, Myško! A vzpomeň si, že jsi mi slíbila i další lekce,“ rozvíjel téma dál můj bláznivý Láďa.
Já dole na svých zádech cítila, jak začíná být z mé těsné přítomnosti vzrušený ještě víc, tím spíš, že moje i tak dost krátká noční košilka se mi vyhrnula hodně vysoko a on musel cítit můj nahatý, malý zadeček na svých slabinách.
Vždyť vždycky spával nahý a také tak přišel a už když zalézal pod mojí peřinku, bylo vidět, že jeho klučík začíná být docela napnutý.
„Myšáku, řekla jsem jasně, že se tohle nesmí, tak měj přeci rozum,“ snažila jsem se malinko odtáhnout.
Ládík si mne malinko podržel a posunul se. Dal mi pusinku na krk a na ouško a zašeptal: „Promiň, Myšinko, jen chci, abys věděla, že jsi ta nejkrásnější holka a jak moc tě mám rád a jak moc mě vzrušuješ, stejně to musíš teď cítit. Rozumím tomu, ale akorát, že jsi mi to fakt opravdu slíbila. Ty si to nepamatuješ?“

A po chvilce jako by rezignovaně jen zašeptal: „Tak mě tady aspoň ještě chvilku nech, prosím,“ trochu se zavrtěl a já ke svému překvapení cítila, jak jeho teď už opravdu veliký a tvrdý klučík proklouzl pod mým, pořád ještě vystrčeným zadečkem a malinko zajel mezi moje sevřená stehna a začal se něžně zezadu dotýkat mé holčinky.

Pootočila jsem trochu hlavu a reagovala: „Lásko, tohle bychom fakt neměli a tohle tady dáme pryč.“
Jeho klučíka jsem posunula tak, že jsem jeho tlak cítila teď na zádech a dodala jsem: „Měl bys jít do svého pokojíku.“
Ale ten dotyk mi byl tak příjemný a vzrušující, že mne znovu zamrazilo od kořínků vlasů až po špičky nohou. Všechno uvnitř mne začalo pulzovat nedočkavostí. Ani jsem se nehnula a byla jsem soustředěná na ty strašně vzrušující vzájemné doteky jeho tak nádherně pevného kolíku čekala, co bude dál.
Samozřejmě, že nikam nešel, ale pomalounku se posunul a za chvilku jsem cítila ten jeho báječně pevný nástroj zase jemně klouzat na vstupu do mojí holčinky a já vnímala jeho nepatrné pohyby. Jako kdyby kolem ní něžně tancoval.

„Jenom ještě chvilinku, Myšinko moje, moc prosím, je to tak příjemný takhle tě cítit,“ zašeptal mi znovu zezadu do ucha Ládík.
Nic jsem neřekla a ani jsem se nehnula.
Čekala jsem, jak ta chvilinka bude vypadat a v duchu jsem si plná vzrušení a očekávání říkala, že tohle je přesně ten okamžik, na který jsem tolik čekala a který jsem si představovala.
Neberu nikdy žádnou antikoncepci a tak trochu jsem i s tímhle čekala, až to bude OK a že by se tedy nemělo nic stát. Měla jsem strašnou chuť se otočit, vzít ho do náručí a na nic už nečekat, ale v tu chvíli jsem uslyšela: „Jsi tak úžasná, moc děkuju, že si mě tady chvilku nechala!“
Jeho ruka se posunula z mého boku na moje ňadro a něžně ho pohladila a jeho prst zakroužil kolem bradavky.
Dokonale se mi v tom okamžiku vybavilo všechno to, co se odehrálo před pár týdny.
Cítila jsem, jak se mne zmocňuje teď už skoro nezvladatelné vzrušení. Tyhle doteky na mne vždycky úžasně působily. Jako kdyby to Láďa věděl.

„Počkej, tohle jsme si přeci nedomluvili, co to zase děláš?“ zlobila jsem se naoko, ale moje tělo se nemělo k žádnému velkému pohybu, jen jsem svojí rukou tu jeho zastavila.
Když Ládík viděl, že jsem se ale ani nepohnula, překonal odpor mojí ruky a sevřel moje prso naopak ještě o něco pevněji a šeptal: „Nekaž teď tu chvíli, Myšičko! Je to tak krásný a tak něžný a zároveň strašně moc vzrušující držet tě takhle v náručí, prosím, moc prosím, to prsíčko je tak nádherně hebký!“

Cítila jsem, jak se jeho náramně pevný klučík posunul sem a zase tam. A zase sem a zase tam. Byla jsem už skoro stejně vzrušená jako on, když jsem zjistila, jak jeho klučík začíná pomalu, ale dokonale hladce kolem mojí holčinky klouzat a dokonce se nepatrně dostal i dovnitř.
Jen jsem si nebyla jistá, jestli za tu tak neskutečně vzrušující hladkost můžu já sama nebo jestli už se objevily jeho první kapičky, předzvěst miminek, protože jsem měla ještě v paměti vryto, jak byl poprvé zoufalý z toho, co se mu přihodilo.
Obojí by bylo hrozně rychlé, ale to naše vzrušení bylo obrovské. Jeho vzrušení jsem jasně vnímala a to svoje jsem už vůbec nedokázala potlačit.
„Stejně jsme si to slíbili a oba to chceme. Taky se ti to tolik líbí, když jsme spolu takhle blízko, Myško? A řekni to popravdě,“ slyšela jsem ho šeptat.
„Určitě jo, když nic neděláš. Tolik ti za to děkuju. Jsi báječná, tak nádherná, nejnádhernější ze všech holek. Tolik bych tě chtěl a tolik tě miluju, lásko.“ Cítila jsem jeho žhavý dech na šíji za svým uchem a další polibky na svém rameni, zatímco jeho pomalé, dokonale klouzavé a tím pádem šíleně vzrušující a dráždivé pohyby neustávaly.

Nešlo to už vydržet a mým zadečkem jsem udělala nezvladatelný, nepatrný, ale prudký pohyb proti němu, aby měl jasno.
Nasměrovala jsem ho tak úplně přesně, takže teď už malinko vnikal dovnitř a nezůstával jen venku. Hned zareagoval dalšími jemnými pohyby. Zopakovala jsem svůj pohyb po chvilce znovu. A pak ještě jednou.
Nemohla jsem se už dočkat té chvilky, kdy se do mne úplně ponoří a já zase budu prožívat to neskutečně vzrušující a tolik zakázané milování.
Vnímala jsem, že je jeho klučík už pěkný kousek uvnitř a pár vteřin jsem si to vychutnávala.

Také se přestal pohybovat. Teď už jsem věděla, že i Láďa jasně ví, že má vyhráno a že další pokračování je tady.
Chtěla jsem v tu chvíli strašně moc, aby to taky věděl přímo ode mne, ale abych nemusela nic říkat. Cítila jsem jeho vzrušení a zrychlený dech. Sama jsem na tom byla stejně.
Už jsem se nechtěla ovládat ani náhodou a vlastně jsem věděla, že se ovládat nechci už od samého počátku a že na tyhle okamžiky už čekám celé týdny, jen jsem si o ně sama nemohla říct. Přála jsem si, aby mne tak trochu musel dobývat. Rozhodla jsem se vlastně už dávno a teď jsem si to dokonale uvědomila.
Ještě jednou jsem trochu povystrčila svůj zadeček tak, aby se do mne ponořil ještě o kousíček víc a pár vteřin počkala.

Potom jsem se k němu otočila čelem a řekla: „Dobře, tak popravdě. Je to krásný, je to úžasně něžný a je to i vzrušující a když to chceš vědět, tak moc vzrušující, jo, něco jsem slíbila, ale víš, že tohle bysme fakt neměli dělat.“ Pohladila jsem ho po tváři, dívala se mu do očí, ale pak jsem úplně potichu pokračovala: „Jenže ty jsi tolik milovanej můj trdlík a tak tedy jo, když to chceš tolik moc slyšet, taky bych tě teď chtěla, je to úžasný.“
Čekala jsem, co na to řekne.

Navigace v seriálu<< Starý příběh – Tenkrát před lety – Ona XStarý příběh – Tenkrát před lety – Ona XI. >>
5 7 votes
Hodnocení povídky
Subscribe
Upozornit na
guest
2 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments
Raketak

Dobře popsáno. Za mě je to na jedničku. Už ať je další díl.

věrný čtenář

Čte se to moc hezky, ale mladej musí mít svatou trpělivost.