Toto je 1 díl z 22 v seriálu Starý příběh

Je to už asi víc než čtvrtstoletí století zpátky, kdy tahle pro mne tolik krásná historie začala. Pro mě je nádherná, i když vím, že by mě za ní skoro všichni odsuzovali.
I mě samotnou občas přepadnou myšlenky, že je to spíš, temná historie mého vztahu, ale nedalo mi to a rozhodla jsem se popsat prvních pár, z bezpočtu pozdějších nádherných chvilek, které jsem zažila a vlastně až doteď zažívám.

Tenkrát byl už konec května nebo snad začátek června, ale venku bylo ošklivo. Skoro jako kdyby se vrátili ledoví muži. Pršelo, foukal lezavý vítr a já měla před sebou ještě dva dny volna, než zase pojedu někam pryč.
Doma nic nefungovalo, jenom si pamatuji, že jsme se hrozně pohádali. Práskl za sebou dveřmi a zmizel.
Už to trvalo celé měsíce. On pořád mizel někam „kvůli práci“, ale přes noc toho určitě moc nenapracoval a mně zase vyčítal, že pořád někde cestuji a na něj kašlu a kdo ví, co tam pořád dělám.
To s tím cestováním byla pravda. Na dlouhých cestách jsem občas byla z domu týden i dva. To ostatní ne, ale jednoho přítele jsem měla, to je fakt… Jenže taky s ním nešlo být služebně na cestách pořád. Ano, dařilo se nám to koordinovat docela dobře, i když zdaleka ne tak často, jak bychom si byli přáli. Nejvíc na to ale doplácel můj Ládínek.

Tenkrát mu bylo čerstvě osmnáct a špatně to snášel. Každou chvíli byl doma sám. Tátu z hloubi duše nenáviděl, ale mě doopravdy miloval. Klasický oidipovský vztah.
Ládínek byl vyspělý, pubertu měl už za sebou, choval se jako dospělý a vedl docela rozumné řeči, které do těch jeho předchozích, dětských měly už daleko.
Bylo jasné, že to bude fakt pěkný chlap, že bude sportovat a že ženské se za ním budou otáčet.
Chodil hrát hokej, ale žádný sport mu nebyl cizí.

Holky ho začaly zajímat už dávno a doma jsme se o nich docela otevřeně bavili.
Jak už jsem napsala, tátu moc nemusel a tak tyhle pro kluky často tak „choulostivé“ otázky řešíval se mnou. Doma jsme se před sebou nikdy nestyděli a Ládínka jsme takhle i vychovávali.
Pohled na ženu ve spodním prádle pro něho nebyla žádná novinka. Mně tenkrát ještě do čtyřicítky dost let chybělo a na svůj věk jsem měla opravdu pěknou postavu. Štíhlounká, ploché bříško, štíhlé nohy, relativně dlouhé, i když moc vysoká nejsem. Krásná, velká, pevná prsa, až mi občas jejich velikost trošku vadila. Zkrátka plavky dole XS, nahoře XL.
Musím ale přiznat, že nějakých patnáct let cestování, kouření, nočních směn a turnusů už začínalo být na mé tváři vidět.
Koneckonců jsem chlapy zaslechla: „Jo, copak Hanička, štíhlý nohy, velký kozy…“
Nijak mne to neurazilo. Ten můj na mne doma pořád ještě koukal jako mlsný kocour, i když to mezi námi už vůbec nefungovalo.

Jenže jsem tenkrát ještě dlouho před tím, než se to stalo, zaznamenala, že Ládínek si mě začal dost často prohlížet jako opravdovou a zřejmě i pěknou ženu, protože někdy bylo zřetelně vidět, že pohled na mě ve spodním prádle, v noční košilce nebo v župánku ho docela vzrušuje.
S postupujícím časem, když jeho táta nebyl doma, to své vzrušení ani moc neskrýval. Pozorovala jsem, že ten oidipovský vztah, který jsem už zmínila, se u něho začíná prohlubovat, že pro něho už nejsem jenom máma, ale taky sexuální objekt a přiznám, že jeho zájem mi dělal docela dobře a vlastně mi lichotil. Každé ženě lichotí, když vidí, že se líbí nějakému mužskému a zejména mladému, ať je to kdokoliv.
Zpočátku jsem na tom neviděla nic špatného a to, že mi to lichotilo, jsem brala jako normální.

Ale když ten jeho zájem začal být už docela zřetelný a stále méně ho přede mnou skrýval, samotnou mne taky napadla myšlenka, jaké by to asi bylo s nějakým mladým mužským třeba do pětadvaceti, protože s manželem se už nejednalo o milování, ale jen o jakýsi občasný sex v rámci plnění manželských povinností, když se zrovna vztahy mezi námi malinko uklidnily a navíc byl o dost starší.
S mým přítelem jsme se nemohli milovat kdykoliv bychom chtěli, ale jen když to občas vyšlo a taky byl o dost starší.
Milování jsem opravdu měla moc ráda, ale to asi většina normálních ženských v „nejlepších letech“. Někdy něžné, jindy divoké. Zkrátka, občas mě napadaly docela hříšné myšlenky, ale nebrala jsem to nijak vážně, spíš jsem se sama sobě zasmála a říkala si, že jsem na tom zřejmě s mužskými dost špatně, když už mě taková věc mohla napadnout. Hezké milování mi zkrátka v té době dost chybělo.
Tedy to, že by se mi líbil nějaký pěkný mladý kluk, je snad u ženy středního věku normální, i když má jinak vcelku docela hezký vztah. Určitě jsem ale žádného mladého fešáka nehledala ani nesváděla.

Jenže se přiznám, že mne začalo docela bavit tak trochu i provokovat svého „malého“ Ládínka, a sledovat, co s ním dělá pohled na pěkné sexy prádlo (to jsem vždycky mívala), nebo na krátkou jemnou noční košilku. Nemyslela jsem tím nic konkrétního a že bych ho třeba svedla, to už vůbec ne. Proboha, vždyť to byl můj syn a navíc teprve několik dní dospělý.
Ale říkala jsem si, že pohled na pěknou ženu, kterou jsem v té době pořád ještě byla, mu nemůže uškodit. Koneckonců, ať si zvykne a není pak jednou z pohledu na nějakou slečnu v prádélku úplně v šoku. Takhle nějak jsem uvažovala.

Z toho velmi neutěšeného stavu mého soukromého a rodinného života jsem začala mívat pěkné deprese.
Rozvést jsem se z různých důvodů nechtěla, ale doma to k vydržení moc nebylo, zkrátka horor, který bych nikomu moc nepřála. Začala jsem víc kouřit a lahev vínka jsem si otevřela i sama, když jsem zrovna nemusela druhý den do práce, což jsem nikdy před tím nedělala.
Přistihla jsem se, že mi vlastně dělá moc dobře to, že Ládínek mne pozoruje s čím dál tím větším zájmem, že jeho oči se kradmo vpíjejí do mé podprsenky nebo do kalhotek, kdykoliv jsem prošla po bytě ve spodním prádle a že ho pohled na mne vzrušuje stále víc a víc bylo zřejmé a bavilo mne i to, že se mne snaží třeba i jen letmo dotknout, zavadit o mne, pohladit mne, ale vždy jen „tak nějak nenápadně“.
Najednou jsem si uvědomila, že mne ty jeho nenápadné, ale zkoumavé pohledy trochu vzrušují také.

Pak jsem se přistihla při takové myšlence podruhé, potřetí a pokaždé to vzrušení bylo o trochu větší, než minule. Jasně jsem viděla, jak moc Ládínka zajímám a jednou jsem se přistihla i při úvaze, jaké by to asi bylo?
Hned jsem tu myšlenku zahnala.
„Vzpamatuj se! Vždyť je to tvůj syn. Jsi úplně praštěná!“
Jenže se neodbytně začala vkrádat myšlenka, že když se máme oba tak moc rádi a je nám spolu tak dobře, proč nenechat volný průběh tomu všemu a počkat, jak se všechno vyvine dál.
Znala jsem ho líp než kdokoliv jiný a věděla jsem, že něco určitě chystá. Byla jsem zvědavá, s čím přijde, ale kam až míří, to mne tedy tenkrát opravdu nenapadlo. Stejně často jako tyhle tolik dráždivé a provokativní myšlenky mne trápily i ty opačné, kdy jsem si vyčítala, že jsem úplně šílená, zvrhlá, bláznivá.
Jenže zvědavost, jak se to bude dále vyvíjet, pomalu nabývala vrchu.

Prostě, jsem toho večera zase jednou měla takovou tu provokativní náladu, a když za mým mužem práskly dveře, posadila se k televizi jen v župánku a ve spodním prádle, které jsem ale toho večera občas nechala vyniknout, protože bylo opravdu jemné jako dech, krásné a líbilo by se na mně každému mužskému a sledovala, zda si toho Ládínek všimne.
Jenže u lahve vínka jsem se začala utápět ve chmurných myšlenkách. Přišlo mi to všechno tak nějak hrozně líto, nespravedlivé a rozplakala jsem se potichu sama nad sebou.
Slzičky mi tekly po tvářích, popotahovala jsem a televizi ani moc nevnímala.
Župánek se mi dost pootevřel a já si toho napřed ani nevšimla, zato Ládínek samozřejmě velmi dobře a posadil se ke mně.

Vzal mne kolem ramen a snažil se mě utěšit. Byla jsem moc vděčná, stulila se mu do náručí a pak se položila na kanapi na bok a nechala svojí hlavu sklouznout do jeho klína a ještě chvilku tak zůstala, plakala a popotahovala, než jsem se úplně uklidnila.
Ládínek mě hladil po mých bohatých, neposedných, delších, vlnitých vlasech a jeho druhá ruka mi něžně hladila ramínka a přejížděla až k mým bokům. Bylo tak úžasně uklidňující cítit jeho teplou dlaň přejíždět něžně po mých bocích a já začala najednou jasně vnímat silný tlak na své tváři. Ládínek byl vzrušený na maximum.
Najednou ze mne všechna deprese spadla a mne znovu napadla šílená myšlenka, jaké by to asi bylo právě s ním?

Pomalu jsem se začala z jeho klína zvedat a svojí rukou jsem přejela po jeho dokonale pevném, mužství.
„Tedy Ládínku, co tohle má znamenat? To tě fakt takhle vzrušuju? Ty jsi takovej můj trdlík, pitomej! Vždyť to přeci nejde,“ a hladila jsem ho po tvářích, na kterých byly vidět silné rozpaky.
Už jsem psala, že jsem ho ráda provokovala, ale o tom, že jsem tentokrát z něj najednou byla vzrušená úplně stejně, jsem raději pomlčela. Srdce mi pěkně bušilo.
Moc jsem samu sebe nechápala, ale vlny vzrušení mnou probíhaly velice intenzivně.
Vzala jsem jeho tváře do svých dlaní, dívala se mu do očí a dala jsem mu několik něžných pusinek a znovu opakovala: „Myšáčku, tohle přeci nejde…“
Ládík se sice trochu ošíval, ale potom začal: „Jsi prostě úžasná moje láska a já tě šíleně miluju, víš to? Žádná holka, co znám, se ti nevyrovná. Budeš se zlobit, když budu upřímnej?“
„To víš, že nebudu, vždycky jsem přeci chtěla, abys mi říkal pravdu, taky tě miluju, ale přeci jenom jako tvoje máma, víš, a tady ten tvůj klučík by měl radši honem rychle zchladnout,“ ukázala jsem prstem na jeho trenýrky a myslela jsem to v tu chvíli vážně. Znovu jsem ho pohladila po tváři, přitiskla se k němu do náručí a dala mu na tvář ještě pár pusinek.
Nikdy přede mnou neměl žádné tajnosti. Byla jsem zvědavá, co z něj vyleze a protože jsem ho znala velmi dobře, tušila jsem, co můžu čekat a to pomyšlení mne vzrušilo ještě víc.
„Tak jo. Moc tě to všechno trápí, že jo? Zase nebudeš moc usnout? Nechceš, abych zůstal u tebe? Třeba bys usnula, kdyby ses ke mně přitulila a myslel jsem, že třeba by jsme se mohli zkusit i milovat, když je to teď s fotrem tak příšerný.
„Tuhle jsem vás slyšel,“ potichu mi šeptal Ládínek a snažil se mě hladit po pažích i po tváři a jeho ruka potom zabloudila trochu níž a pohladil jedno mé ňadro.

Popravdě, na jednu stranu mi jeho upřímnost málem vyrazila dech, ale na druhou stranu jsem něco podobného docela čekala a teď jsem přemýšlela, co s tím.
Upila jsem rozvážně ze skleničky vínka a zeptala se ho: „Nechceš si dát taky skleničku? Skoč si pro ní, sama už to nedopiju,“ dala jsem mu příležitost trochu zklidnit to jeho vzrušení a pro sebe získala čas na přemýšlení.
Po chvilce si skleničku přinesl, nalil si trochu vína, napil se zase mne vzal do náručí a začal mne celou hladit.
Nechala jsem ho a nakonec jsem ze sebe vypravila jakýsi kompromis, který nabízel všechny možnosti pokračování.
„Tak jo, když myslíš, že to bude lepší, tak můžeš spát u mě Myšáčku, je mi hrozně smutno a vždyť víš, že teď spím hrozně špatně, ale to s tím milováním pusť z hlavy, lásko, vždyť to by přeci nešlo, měj rozum.“
Až jsem se sama sobě divila, že jsem na něco takového de facto tak rychle přistoupila i když jsem se „pojistila“, řečmi o rozumu.

Věděla jsem, že Ládínek spává nahý a přiznávám, že jsem to začala brát jako hru, která je „nebezpečně vzrušující“ a nedočkavě jsem čekala, jak se to dál celé vyvine. „S nahým Ládínkem v jedné posteli,“ přemýšlela jsem si sama pro sebe. „Hmm, holka, tak to jsem zvědavá, co si s tím počneš, vždyť vidíš, jak moc tě chce. Dokonce si o to sám řekl! Jasně, je to hrůza a šílený, ale přiznej si, že tebe to úplně fascinuje, tak si nelži.“ Ale ještě jsem si stihla i odpovědět, že to mám všechno pod kontrolou.

Dopili jsme společně láhev. Dvě skleničky vína v něm zmizely bleskově, protože se evidentně nemohl dočkat pokračování.
Dala jsem si lehkou spršku, převlekla jsem se do noční košilky, odlíčila se a zalezla do své velikánské postele. Než jsem se nadála, Ládínek byl také osprchovaný a šup, už byl v mé posteli, a přesně, jak jsem čekala, místo aby se uložil na druhé polovině, vlezl rovnou pod mou peřinku, přitiskl se ke mně a neměl na sobě nic.
Už dřív jsem mu už vysvětlila některé věci, co by měl vědět o nás holkách, ale předpokládala jsem, že to důležité mu řekne jeho otec a nějaké základy bude mít i ze školy.

Neměli jsme před sebou žádná tajemství. Tedy můj Ládínek je neměl. Aspoň si myslím. Občas jsem třeba prošla bytem ze sprchy nebo do ní nahá, protože s nahotou jsme žádnou vědu doma taky nikdy nedělali. Věděla jsem, že vypadám fakt nádherně, aspoň co se postavy týče.
Ale s nahatým Ládínkem v posteli jsem nikdy nebyla, ani mne to nikdy až do toho večera nenapadlo a došlo mi to doopravdy až v tom okamžiku, kdy se ke mně přitulil.
Trochu jsem se toho lekla, i když jsem před pár minutami přemýšlela naprosto jasně a ostře o tom, jaké by milování s ním asi bylo. Přiznávám, že skutečnost, že mám vedle sebe pod peřinkou svlečeného a k tomu už fakt pěkného mladého kluka, mě vzrušovala pořád víc, ale byla jsem najednou docela zmatená z toho, že je to můj syn a navíc takhle mladý, jenže zpátky se to vzít nedalo.
Uvažovala jsem chvilinku, zda ho mám zahnat na druhou polovinu postele, ale pak jsem se rozhodla, že to nechám být, jak to je, protože to byla z jeho strany opravdu půvabná kombinace, neobratné něhy a šílené touhy a celé to bylo i pro mne tolik dráždivé a příjemně, mrazivě vzrušující tou neobvyklostí.

Abych byla upřímná, mnohem víc mne vzrušoval fakt, že dělám něco tak přísně zakázaného! Něco, co v představách jiných lidí hraničí se šílenstvím nebo je považované za naprostou zvrácenost nebo úchylku, chcete-li, ale já to tak vůbec nevnímala.
Měli jsme spolu tak nádherný vztah! Tolik jsme se měli rádi! Museli byste o nás vědět víc. A nedali jsme nikdy vědomě jeden druhému najevo ani náznak nějaké sexuální touhy. Ani Ládínek ne, i když jeho vzrušení bylo občas zcela zjevné, jak jsem už napsala, a mne samotnou by to nikdy ani nenapadlo. Už jsem zmínila, že jsem to brala spíš jako Ládínkovo přivykání pohledům na slečny a on se hlavně zpočátku maximálně snažil, aby jeho vzrušení nebylo patrné.
Najednou bylo všechno pryč a Ládínek nahlas vyslovil něco, co bylo tabu, ale co mne již pár týdnů také čím dále tím víc přitahovalo, akorát že jsem se dokázala snadno ovládnout a navenek nedala vůbec nic znát. Svou roli rozhodně sehrál fakt, že jsem byla psychicky na dně a potřebovala jsem něčí blízkost, něžné objetí, pohlazení a najednou jsem to tady měla, i když ze strany, ze které ne že by to bylo nečekané, ale ze které to bylo při nejmenším zvláštní.

Zkrátka, Ládínek se ke mně přitulil, jednu ruku podsunul pode mne a druhou mne jemně hladil a snažil se mě šeptem utěšit.
„Tolik tě miluju a je mi tě tak líto! Jak já fotra nenávidím! Tolik bych ti chtěl nějak pomoct, aby ses netrápila!“
„Takhle o tátovi nemluv, lásko,“ okřikla jsem ho taky šeptem. „To se nehodí, je to přeci tvůj táta, ať je jakej je.“
„Když já ale vidím, jak ti ubližuje! Tolik tě miluju,“ přitiskl se ke mně, malinko mne k sobě pootočil a snažil se mě hladit po vlasech a po ramenou a dal mi pusinku na čelo.
Když dával ruku zpátky a trochu se ode mne odtáhl a ruka mu sklouzla přes moje prsa. Myslím, že to udělal schválně, že to žádná náhoda nebyla. Jeho ruka tam zabloudila už u televize, kdy jsem se k němu přitiskla a vysvětlovala mu, že tohle přeci nejde a dávala mu něžné pusinky. Určitě musel cítit pod tenoulinkou noční košilkou i mojí malinkou bradavku, která se okamžitě zpevnila, protože se na okamžik jeho ruka zastavila a jeho prstíky se jí dotýkaly a přejely sem a zase tam.
Jasně jsem cítila, že ho ten dotek vzrušoval a protože jsem na to nijak nereagovala, začal malinko rychleji dýchat a jeho prsty ten pohyb zopakovaly. A pak ještě jednou. Přiznávám, že i mně to bylo příjemné a ty jeho nesmělé doteky byly bláznivě vzrušující. Ne snad jako takové, i když i ty byly nadmíru příjemné, ale nejvíc snad zase působilo to pomyšlení, že bradavku a moje prsíčko mi s úžasnou něhou a zvědavostí hladí můj vlastní syn, kterého navíc tolik miluji a že už teď děláme něco, co se rozhodně dělat nemá, co je hodně daleko za hranou.
Blesklo mi hlavou, že on snad ví, že přesně tyhle něžné, jemné doteky mne nejvíc vzrušují.
Jasně jsem si uvědomovala, že čeká na mojí reakci.

Vždycky mne přitahovaly nekonvenční věci, ale že zažiji zrovna tohle a že se tentokrát ocitnu já v roli, kterou by skoro všichni šmahem odsoudili, to mne nikdy ani ve snu nenapadlo. Chápala jsem, že to není jen tak, že to doopravdy myslí smrtelně vážně a čekala jsem napjatě, co bude následovat a nereagovala jsem nijak, což vlastně byl jasný signál pro něho.
V tu chvíli jsem už byla definitivně rozhodnutá vyjít mu ve všem vstříc, jen jsem čekala, jak se to dál bude vyvíjet. On stejně věděl, že když na mne jde po dobrém, tak mu skoro nic nezakážu a počítal s tím i teď.
Zřetelně jsem si to uvědomovala a právě ten pocit, že vím, že to je naprosté tabu a že také vím, že i tak mu to nezakážu, způsoboval takové vzrušení, jaké mne přivádělo pomalu ale jistě k šílenství.
Nicméně jsem se po chvilce ozvala.
„Myšáku, co ta tvoje tlapka? Nedovoluješ si náhodou trochu moc? Jestli toho nenecháš, měl bys jít radši hned k sobě do pokojíku!“
Znovu se ke mně přitiskl, jeho ruka přitom zůstala tentokrát opatrně položená na mém ňadru a zašeptal: „Jsi tak hrozně krásná! Žádná holka není tak krásná jako ty! Tolik moc tě miluju!“
Cítila jsem že mi chce dát pusu.
„Počkej, lásko, co to děláš, to přeci nejde Myšáčku!“ snažila jsem se ho mírnit a hladila ho po tváři.

Cítila jsem z něho obrovské vzrušení, které se už dávno přeneslo i na mne a věděla jsem v tu chvíli, že on je už rozhodnutý a že na moje řeči teď moc nedá, tak jsem tu umírňující roli mohla hrát naplno.
Jak byl ke mně přitisknutý, jasně jsem cítila, že se jeho klučík zase prudce a pořádně zvětšil a jak se Ládínek ke mně snažil tisknout víc a víc, začal mě pěkně tlačit.
Zlehka jsem ho odstrčila a rukou letmo přejela jeho budoucí chloubu.
„Tohle bys fakt neměl, lásko, na takový věci máš dost času, vždyť jsem tvoje máma, tak měj rozum!“ šeptala jsem, ale dobře jsem věděla, že tyhle řeči teď už vůbec nebude vnímat a že půjde dál za svým cílem a zároveň jsem cítila, že to je zvláštně nádherný okamžik a úplně mne ovládla šílená představa, že se s Ládínkem nejspíš doopravdy budeme milovat.
Jaké to asi bude? Ta představa něčeho tak zakázaného, něčeho, co je úplné tabu, mnou znovu projela jako blesk a najednou jsem cítila, že to vůbec není tak hrozné, jak by se dalo předpokládat, ale naopak nekonečně přitažlivé, vzrušující.

Cítila jsem při tom letmém dotyku na svých prstech dokonale zřetelně, že jeho klučík je úplně tuhý a úplně mne z toho mrazilo.
Jen jsem si nebyla jistá, jestli mne mrazí zděšení nebo vzrušení z toho okamžiku nebo snad představa, že bych snad mohla toho jeho tak pevného klučíka ucítit v sobě? Nejspíš to byla směs všeho současně. Ten jeho docela zřejmý pokus společně s dotykem jeho nádherně pevného údu ve mně vyvolaly pro mne do té doby naprosto neznámé pocity a v hlavě mi vířil naprostý chaos.
Vnímala jsem úplně jasně, že můj Myšáček mně chce se vším všudy celou, ale že s tím zatím nemá žádné zkušenosti.
Jasně bylo cítit, jak i jeho ta situace přivádí do velikých rozpaků a že moc neví, co si s tím počít. Vždyť to bylo tak šílené a nemyslitelné! Navíc on v té chvíli nevěděl, i když možná už tušil, že já chci úplně stejně jeho a o to víc mne jeho odvaha, s jakou tu svojí hru rozehrál, přitahovala jako magnet a teď už doopravdy definitivně jsem se rozhodla nechat věci jít svou cestou a že uvidíme, co dál vymyslí. Byla to nádherná, bláznivě vzrušující hra.

Úplně jsem se do ní ponořila.

Navigace v seriáluStarý příběh – její pohled 02 >>
4.6 28 votes
Hodnocení povídky
Subscribe
Upozornit na
guest
9 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments
dedek.Jeff

Vítáme mezi námi novou autorku a přejeme jí spoustu tvůrčí invence. V tomto příběhu se začíná rozvíjet romanticky laděný vztah matky a syna. Protože znám tak trochu jeho pokračování, věřte, že se máme na co těšit.
Nešetřete komentáři, každý autor je má rád.

harai

Trochu mě oslovení Ládínek evokuje osmileté děcko, ale třeba je to záměr autorky… V tom bych asi ubral, ale jinak dobrý.

věrný čtenář

Jestli je opravdu pokračování „na skladě,“ tak se na něj vážně moc těším. Právě ten vnitřní boj, co hrdinové prožívají je to, co se mi na incestních povídkách líbí nejvíce.

Crazylemon

Pěkný začátek určitě se těším na pokračování, ale doufám, že nebudeme čekat moc dlouho. A nebo že se jako v případě KDP se už nedočkáme konce.

bigbizz

Musím říct, že tenhle typ incestu patří k mým nejoblíbenějším. Je tam všechno. Romantika, láska, něha a výčitky. Prostě přesně tak, jak by to mělo být. Ale ten Ládínek mě taky trošku zarazil. Jakmile jsem totiž to jméno prvně přečetl, naskočila mi nejdřív znělka Rodiny Smolíkových a pak bájná věta tety Gábi, kterou říkávala vždy na konci každého dílu. Proč, já hloupá, jsem si raději nevzala Pištu Hufnágla. Ale jinak super a těším se na to, jak se bude příběh dál vyvíjet.

Shock

Hezký začátek příběhu, jen ten Ládínek a Myšáček mě tam irituje. Když tak už Láďa, jinak to vypadá, jako když babička mluví o vnukovi 🙂

harai

Na Myšáčka jsem zapomněl, ten byl taky dost úchylnej.

Dan

Moc pěkné, čtivé, ŽIVÉ! Těším se na pokračování

Hazzi

Moc pěkné