Toto je 10 díl z 20 v seriálu Starý příběh

Starý příběh – jeho pohled IV.

Zase jsem si přečetl to, co napsala moje úžasná láska. Pamatuju si některé drobnosti malinko jinak a tak se můj pohled možná bude trochu lišit.

Utekl krátký čas, ale já nemohl zapomenout na ten neuvěřitelný zážitek, kterého se mi podařilo dosáhnout před pár týdny. Sotva v osmnácti letech. Miloval jsem se poprvé v životě a ještě k tomu se se ženou, která pro mne tehdy byla tou nejkrásnější na světě a kterou jsem miloval tak, jak jen je vůbec možné. Navíc jsme si slíbili, že si to třeba někdy zopakujeme a že mne tak pomalu krok za krokem naučí, jak to dělat, aby se to se mnou někdy později holkám líbilo a já se tak vyhnul různým trapasům.
Zahráli jsme si totiž tenkrát takovou hru tak trochu na paní učitelku, kterou já, hodný žáček, poprosil o vysvětlení.

Ani trošinku mne žádné jiné holky nezajímaly. Miloval jsem úplně šíleně bláznivě jen jí, takže je jasné, že to byla jen záminka. Také je jasné, že ona moc dobře věděla, že to byla záminka.
Sice zatím nechtěla připustit žádné opakování, ale aspoň existoval důvod, proč se občas zkusit připomenout.
Popravdě, také k tomu tolik příležitostí nebylo. Měla spoustu práce a sami jsme večer doma také nebývali často. Nikdy mi neodepřela nic, po čem jsem doopravdy toužil a doufal jsem, že to tak bude i teď.
Měl jsem před sebou jediný cíl, co nejdříve to všechno zopakovat a hlavně to zařídit tak, abychom to mohli spolu opakovat pořád a co nejčastěji. Ale nechtěl jsem tlačit na pilu zase nějak moc. Věděl jsem, že to přijít musí a moc dobře jsem věděl, že u ní dosáhnu skoro všeho “po dobrém” a že s tvrdším nátlakem bych moc nepochodil. Zkrátka musím jemně a trpělivě tlačit, ale nesmím to říkat nahlas a přímo. Tolik jsem jí znal.

Bylo to boží a nemohl jsem to vůbec vytěsnit z hlavy. A hlavně jsem ani nechtěl, přestože pořád opakovala, že jsme se dopustili incestu a že to se tedy rozhodně nesmí opakovat. Já jsem moc dobře věděl, že se to nesmí, ale bylo to tak nádherné. Ona byla tak nádherná. Měl jsem od té doby na mysli jenom jí a to, že jsme se spolu milovali a že to byla taková krása, že bez ní už svět snad ani nemá cenu. Byl jsem ochoten udělat cokoliv, aby se to co nejdříve opakovalo. A pak už pořád. Ale opatrně.
Kdykoliv to bylo možné, zkoušel jsem se jí dotýkat, pomazlit se, ale většinou mne zahnala a ještě jsem dostal tiché kázání, že musím mít rozum a že něco takového přeci nemůžeme opakovat.

Když byl táta doma, tak mne potichu pleskla, abych dal pokoj.
Jedině, kdy jsem se mohl přiblížit, byly chvilky u televize, když jsme byli sami. To mi dovolila, abych se k ní přitulil nebo abych jí dal alespoň pár pusinek. Strašně moc jsem si přál, abychom se zase spolu milovali, ale dlouho to na to nevypadalo. Byl jsem z toho nešťastný a každý další den jsem jen přemýšlel, jak to navléct, aby se moje touha splnila.

Ještě ke všemu jsme jeli těsně před koncem školy skoro na dva týdny k moři. Vysvědčení mělo být v pohodě, takže to nebyl problém, ale štvalo mě, že tam určitě nedosáhnu žádného posunu ke svému vysněnému cíli. Tam nebyla šance vůbec žádná, ale aspoň jsem viděl, že s tátou jim to neklape. Doufal jsem naprosto sobecky, že to moje naděje na opakování mého prvního zážitku docela určitě zvyšuje.
Jinými slovy, věděl jsem, že je to voda na můj mlýn.

Táta si akorát občas chtěl zašukat a jí se to nelíbilo. Vyčítala mu, že už jí nemá rád a že takhle to nechce a ať toho nechá, jenže on si prosadil svojí, zkrátka si jí vzal. Ona se pak už ani nebránila a ještě se to tím pádem mezi nimi zhoršilo.
Nevěděli, že je za stěnou slyším, ale já to poslouchat musel. Tátu jsem kvůli tomu, že jí pořád víc a víc ubližuje, začínal doopravdy nenávidět.
Ale to jsem ještě nevěděl, že to byla naše poslední společná dovolená s ním. Pak už jsem párkrát jel jen s ní nebo ještě s jejím přítelem, což také nebylo ono, ale to sem nepatří.

Naše společné dovolené ve dvou byly nezapomenutelné. Přesněji chvíle, kdy jsem jí doprovázel na jejích služebkách do zahraničí, ale to do tohoto příběhu nepatří. Aspoň ne teď a nevím, jestli o tom někdy napíšu, jakkoliv to bylo neskutečně úžasné.
Jen si představte, co je to pro kluka, kterému ještě nebylo dvacet, být se svojí láskou několik dní ve stejném pokoji v hotelu někde u moře nebo v centru nějakého významného města, kam jí zavála práce. Ale to bylo až o něco později.
Teď tedy budu psát o tom, co se stalo tenkrát.

Byl to poslední den u moře a příští ráno jsme měli letět zpátky. Ještě jsme si s mamkou po večeři vyšli na vyhlídku na moře.
Seděla na lavičce a zasněně koukala na svoje milované moře. Byli jsme tam široko daleko sami, to jsem velmi pozorně vysledoval, a tak jsem se k ní zezadu přitiskl s vzal její nádherná prsa do dlaní a zkoušel se s ní pomazlit. Úplně ztuhla z toho, co dělám a tiše protestovala, že nás někdo uvidí, ale nechala mne abych jí tak chvilku držel. Dokonce mne nechala na chvilinku rozepnout jeden knoflíček jejích letních šatů a zajet svými prsty kousek za podprsenku.
I za tu malou chvilku jsem cítil, jak se špuntík na jejím tak nádherném ňadru prudce zpevnil a zvětšil. Cítit ve své dlani tu její horkou nádheru bylo úplně k zbláznění.
A ona vůbec nic neudělala proti tomu.
Pochopil jsem za těch pár okamžiků, že jí to náramně vzrušilo a že se jí to docela určitě líbilo.
Najednou se ke mně pootočila, jednou rukou si přitáhla mojí hlavu a dala mi nádherný polibek.
Bylo to neskutečně dráždivé a taky to na mě bylo v tu ránu vidět, ale rychle to ukončila se slovy: „Ládíku, ty jsi úplněj šílenec! Mám tě ráda, ale kolikrát jsem ti už říkala, že se to nesmí. Dost, stačilo, jdeme! Co jestli nás tady takhle někdo uviděl!“

Než jsme za jejího tichého kázání došli zpátky do hotelu, tak moje vzrušení pominulo natolik, že jsem mohl zase mezi lidi. Ale i ta chvilka, kdy na okamžik úplně ztuhla, nebránila se a začala malinko rychleji dýchat, stačila abych pochopil, že jí to není úplně nepříjemné. Ba naopak.
Ten polibek byl pro mne jasným důkazem toho, že není nic ztraceno a že jen musím dál čekat na správnou chvíli a nepřestávat na ní vyvíjet mírný nátlak, ale tak, abych se jí nezprotivil.
Nevyděsilo jí snad ani to, co jsem udělal, jako spíš pomyšlení, že nás mohl někdo vidět.
Jasný signál, že moje sny mají velikou šanci se uskutečnit. Vlilo to do mne naději a vlastně naprostou jistotu, že jí taky ještě pořád přitahuji a vzrušuji.
Skoro jsem byl najednou jistý, že na to určitě čekala, ale že zachovává zdání nedostupnosti a jako důvod pořád opakuje, že něco takového se nesmí, že je to nepřípustné.
Vlastně tam mi došlo, že během těch dvou týdnů před dovolenou, které uplynuly od našeho prvního milování, žádná opravdová příležitost ani nebyla a že ona měla dost rozumu, aby mne usměrnila v mé nedočkavosti.
Teď jsem si byl skoro úplně jistý, že chce přesně totéž co já, že jenom musím být trpělivý a že spolu určitě nějakou příležitost brzy najdeme a že to zase bude úžasné.

Cestou v letadle jsem spřádal plány, jak to zase doma navléct, aby se slíbená lekce milování uskutečnila co nejdříve. Chápal jsem moc dobře, že ten slib jsem z ní spíš vytáhl, když ještě měla hlavu plnou toho tak zakázaného zážitku a nejspíš i velkého zmatku z toho, co jsme provedli.
Rozhodně jsem ten slib chtěl připomínat, kdykoliv se mi to bude zdát vhodné, protože teď už bylo jasné, že je to jen otázka času a že nesmím polevit. Věděl jsem, že sama by nezačala.
Představoval jsem si nejrůznější scénáře a půl cesty jsem z toho byl tak vzrušený, že jsem měl na klíně rozložený nějaký časopis, aby to nikdo neviděl. Většinu té doby jsem si pořád dokola opakoval, že když mne takhle včera nechala a dokonce mi dala na závěr pusu, že určitě budeme pokračovat a že jen musím najít správnou cestu a správný okamžik.

Pak už byly prázdniny. Některý den jsme spolu někam vyrazili. To když měla volno po nějakém delším turnusu v práci.
Táta byl dost často pryč a to hlavně po večerech nebo přes noc. Jenže, bohužel, hlavně když byla ona také služebně pryč. Určitě měl v té době ještě nejmíň jednu další ženskou, to už jsem pochopil.
Když bývala doma, býval doma také nebo aspoň pozdě večer domů přicházel. Viděl jsem, že se kvůli tomu, jaké to doma bylo, moc trápí a zase občas večer plakala, ale zatím se mi nedařilo, aby mne nechala přitulit se k ní trochu víc.
Koneckonců, táta se mohl kdykoliv objevit a to by byl malér. Věděl jsem, že moje blízkost jí dělá dobře a že se do mne klidně venku zavěsí, když někam jdeme, ale to bylo zatím všechno. Zkrátka, musel jsem být trpělivý a doufal jsem, že moje chvilka přijde a že se mi moje sny jednou zase splní.

Ještě před nedávnem byly ty moje představy o ní takové neurčité, ale po tom neskutečném zážitku někdy koncem května nebo začátkem června už jsem jasně věděl, co chci a moje představy už byly nejen o tom, jak toho dosáhnout, ale také o tom, co všechno budeme dělat.
Před očima se mi vybavovala její krása, když jsem se s ní miloval a působila na mne jako droga. Chtěl jsem to zase, ale jenom tak, aby zároveň moje tolik milovaná láska chtěla to samé a aby jí to nebylo proti mysli. Měl jsem občas nejasný pocit, že na takovou chvilku taky čeká, ale že sama nemůže začít. Nicméně to byl jen pocit a zase tak úplně jistý jsem si tím nebyl.

Občas jsem jí ale připomněl ten její slib, že se budeme dál spolu učit. Většinou odpověděla s takovým zvláštním trochu zamračeným úsměvem, že jsem její „trdlík milovanej“, ale že přeci musíme mít rozum.
To byl signál, že to třeba není tak ztracené, protože když nebyla přísná, ale snažila se vysvětlovat a byl jsem trdlík, bývala šance, že se mi povede prosadit svou navzdory takovým kázáním.
Věděl jsem, že to, co si tolik přeju, je úplně za hranou a že tedy budu muset opravdu využít první příležitost a že ta se snad někdy naskytnout musí. Za normálních okolností, že bych asi nepochodil.

Bylo to někdy skoro v polovině července, možná ani neuplynuly dva celé týdny od našeho návratu z dovolené, ale mně to připadalo jako celá věčnost, když jsem vycítil svou šanci.
Táta byl pryč a měla mít ještě dva dny volna.
Moje láska měla zase depresi, otevřela si lahvinku vína, což jsem okamžitě zaregistroval, když jsem přišel domů. Dal jsem si bleskovou sprchu, zhltnul večeři, kterou mi připravila a po chvilce jsem se k ní přitulil na kanapi u televize a najednou jsme to vínko pili oba.
Stěžoval jsem si, jaký je táta neřád a jak jí ubližuje a přišlo mi to být hrozně líto, takže nakonec musela uklidňovat ona mne.
Dvě lahve toho večera rychle padly. Trochu jsem to ke konci cítil, koneckonců nebyl jsem na to zvyklý a zrovna mi bylo osmnáct, ale viděl jsem, že víno působí i na ní. Věděl jsem, že po něm je vždycky přístupnější jakýmkoliv mým prosbám.

Měla na sobě jenom nádhernou tenkou noční košilku a lehký župánek. To také nebylo běžné a já začal mít dojem, že to není žádná náhoda. Pod noční košilkou sice měla kalhotky, což nebylo úplně obvyklé, ale ty byly jak pavučinka. Ty snad ani mít nemusela. Nejspíš si je vzala, aby to nevypadalo nějak moc provokativně. Skoro nikdy v nich nespala.
To, že budu mít docela určitě šanci dosáhnout svého, se mi potvrdilo záhy, protože když jsem u ní byl přitulený, nechala župánek hodně pootevřený a košilka se jí dost vyhrnula. To se nikdy před tím nestalo. Vždycky si dávala pozor. Navíc si potom sedla tak, že paty zasunula pod sebe.
Dělala, jakoby nic, ale na dost dlouhou chvilku mě nechala zahlédnut její pavučinkové kalhotky, pod kterými jasně prosvítal každý chloupek, který pomáhal zdobit její holčinku, jak jí ona říkala.
Pod tenoučkou noční košilkou prosvítala dokonalá, úchvatná prsa s malými špuntíčky trochu vyzývavě zvednutými malinko nahoru.
Ta mne vždycky tolik fascinovala. Měl jsem teď už skoro jistotu, že to tak navlékla schválně.

Viděl jsem, že si všimla toho, jak jsem vzrušený, ale pořád předstírala, že se nic neděje. To vzrušení už jsem ani nechtěl nijak skrývat, protože to prostě nešlo.
Ještě jsem si na chvilku sedl do křesla vedle, abych měl lepší výhled a tím pádem to mé vzrušení nabylo ještě zřetelnějších rozměrů.
Usrkával jsem vínko, něco jí povídal a nemohl z ní oči spustit. Ty kalhotky, pod kterými prosvítala naprosto zřetelně celá ta její nádherná holčinka, jak jí potom už vždycky říkala, přitahovala moje oči jako magnet.
Věděla to a nic neudělala. Všiml jsem si, že její oči zabloudily k bouli na mých domácích trenýrkách a tak si trochu poposedla a malinko si župánek přitáhla a pozvala mne, abych se k ní přitulil a že dopijeme vínko, dokoukáme telku a půjdeme spát.

Rozhodl jsem se, že dneska stůj co stůj zalezu k ní pod peřinku a že jí zkusím přesvědčit, že je čas zopakovat si tu nádheru, kterou jsme spolu nedávno zažili. Využil jsem toho, vzal jí kolem ramen, přitiskl k sobě a začal jsem jí šeptat ty své obligátní lichotky.
„Myško, tolik jsi nádherná, tolik tě miluju. Já se z toho snad zblázním!“ Podívala se na mne, usmála se dala mi lehkou pusinku na rty a šeptem odpověděla.
„Taky tě mám moc ráda Myšáku a moc ti děkuju, že mi takhle pomáháš. S tebou je mi stejně ze všech lidí nejlíp.“
Ještě jsem jí něco konejšivého šeptal, dával jí polibky na vlasy, na čelo, na její oči i malinko roztomile zakřivený nosík a zkusil jsem jí pravou rukou pohladit pod župánkem její nádherné ňadro.
Chvilku mne nechala, ale potom mi pomalu a jemně ruku odsunula dolů.
„Tohle Ládíne přeci nemůžeme,“ zašeptala.
Nenechal jsem se moc odradit a ruku jsem pomalu vrátil tam kde byla, prsíčko, které mi nádherně vyplňovalo celou dlaň, jsem něžně hladil a jasně vnímal malinkou bradavku.
Mezi kratinkými polibky na její rtíky jsem odpovídal.
„Lásko, tolik tě miluju! Vždyť přeci neděláme nic špatnýho.“
Cítil jsem, jak se moje vzrušení přeneslo i na ní a vnímal, jak pod jemným pohybem mé ruky ztuhl ten malinký nádherný hrot jejího ňadra úplně na kámen.
Chovala se trochu jinak než obvykle. Zase mne nechala a tentokrát tu mou ruku odsunula o něco později: „Myšáku, měj přeci rozum, tohle nejde!“ Dovolila mi, ale abych jí zase jednou rukou objal, druhou jí pročesával její vlnité vlasy a dával jí pusinky i na rty.
Něžně mi je vracela a šeptala mi: „Ty jsi takovej můj trdlík milovanej, Ládíku, tolik tě mám ráda. Jsi jedinej, kdo mi teď zbyl a kdo mě má pořád rád, ale měj rozum, to co by sis tolik moc přál, to přeci dělat nemůžeme. Vždyť už jsem ti to tolikrát řekla, lásko.
Můžeme se spolu takhle pomazlit, je to nádherný, můžeme si dát pusinky, když se máme rádi, ale víc ne, tak se to snaž pochopit. Víš, že mívám pravdu!“
Po těch slovech vzala moje tváře do dlaní, dívala se mi do očí a já v nich viděl tak nádherné jiskřičky vzrušení, že jsem si říkal, že to určitě bylo vyřčené jen tak, aby „držela linii“, ale že by si možná sama nepřála nic jiného, než abychom už byli spolu v její posteli.

Objal jsem jí po těch slovech a znovu jsem jí šeptal: „Tolik tě miluju a tolik bych tě zase chtěl, lásko.“
Jednu nožku měla zasunutou pod sebou a docela odvážně jsem jí začal hladit po stehně, pomalu se sunul po jeho vnitřní straně vzhůru a snažil se dosáhnout prsty co nejvýš. Košilku měla hodně vysoko.
Napřed mne zadržela, ale pak její odpor zeslábl a moje prsty se během chvilky začaly něžně dotýkat těch jemných kalhotek a já pod nimi cítil každý z těch chloupků.
Věděl jsem, že to jasně vnímá a za okamžik jí projel záchvěv. Její dech se zrychlil a nechala si ode mne dát řadu polibků na rty.
Ještě chvilku mne nechala, aby jí můj prst pohladil o kousíček dál. Cítil jsem, mezi chloupky tu nádhernou mělkou rýhu. Úplně si mi dělaly mžitky před očima z toho, že to dovolila.
Vzpomněl jsem si, že minule se mi podařilo opatrně a pomalu sundat jí ty kalhotky a rozhodl jsem se, že to zkusím zase.
Tenkrát to pro mne byl tak neuvěřitelný zážitek, že se mi teď celá ta situace úplně jasně vybavila před očima.

Po několika okamžicích ale zastavila mojí ruku a malinko hlasitěji zašeptala: „Co to děláš, Ládíku? Tohle fakt nejde.“
Dala mi polibek se slovy: „A teď hybaj, šup do pelíšku, jdu si ještě chvilku číst.“
Chtěla se zvednout, ale já jí zlehka zadržel, zatlačil opatrně zpátky do gauče a poprosil: “Ještě chvilku, lásko! Víš, jak to bylo neuvěřitelně krásný, když jsi mne posledně nechala ty kalhotky sundat? Směl bych zase?”
“Ty jsi úplně pitomej, Myšáku! Víš, kam to posledně vedlo. To už se nesmí opakovat, kolikrát to ješt mám říkat?” řekla trochu rozzlobeně, ale posadila se zpátky, pohladila mne po tváři a dívala se mi do očí.
Byly v nich rozpaky, ale stejně tak i vzrušení. To už jsem poznal.
“Prosím, byla to taková krása! Počkej chvilku,” zašeptal jsem, spustil se před ní na kolena a své ruce jsem natáhl po jejích bocích pod noční košilku.
“Přestaň, Myšáčku! To přeci opravdu nejde! Jdu do postýlky.”
Snažila se zvednout, ale nedalo mi skoro žádnou práci jí zlehka zatlačit do sedačky. Zahákl jsem ukazováčky za kalhotky a zkusil malinko zatáhnout. Tentokrát mi nepomohla.
“Co to děláš? Přeci jsem ti řekla, že to nejde a že si to nepřeju!”
“Prosím! Jenom je dám pryč a pak půjdeme do pelíšku. Prosím!” udělal jsem na ní psí oči. Za ty roky jsem se je naučil dokonale. A pomohlo to zase. Malinko se nadzvedla a kalhotky se posunuly a pár centimetrů níž. Pak ještě níž, ale zadrhly se.
“Počkej, ty jsi fakt hroznej! Víš to? Dobře tedy, stejně tady občas přejdu bez nich, ale hned pak jdeme do pelíšku a spát!”

Zamračila se, ale pomalu si stoupla a nechala mne, abych jí ty dokonale průsvitné kalhotky pomalu stáhl.
“Bože, tolik jsi úžasná,” zašeptal jsem a kochal jsem se tou nádherou jejích tmavých chloupků, mezi kterými jasně prosvítala vytoužená holčinka, jak jí říkala.

Když byly dole, vykročila z nich, sundala si župánek a jen ve své neskutečně sexy a docela krátké košilce šla pomalu do koupelny, aby se ještě odlíčila a pak zmizela do ložnice uložit se na svou báječnou velikou houpací postel.
Já jsem uklidil ze stolu skleničky, talířky, opláchl je a ještě vedle ní v koupelně jsem si čistil zuby.
Když odešla do ložnice, sundal jsem trenýrky a namířil si to za ní. Věděl jsem, že teď to nesmím vzdát, protože ona docela určitě čeká, co teď dál podniknu.

Něco si četla nebo předstírala, že si čte a já za okamžik vlezl za ní.
„Lásko moje, můžu se k tobě dneska přitulit? Chtěl bych být aspoň ještě chvilku u Tebe co nejblíž! Bylo to tak krásný před chvilkou. Moc ti děkuju, že jsi mi to dovolila. Jsi tak báječná!“
Odložila knížku, nadzvedla peřinu, abych k ní mohl vklouznout. To byla změna!
Poprvé byla překvapená, že jsem nezůstal na tátově polovině, a teď mne najednou sama pod svojí peřinku pozvala. Uvědomil jsem si, že moje šance náramně vzrostly, ale že nesmím udělat nic špatně.
Knížku na nočním stolku založila a zaklapla a otočila se ke mně zády, přitáhla si kolínka před sebe a svým malinkatým zadečkem se ke mně přitiskla a nechala se ode mne obejmout.
Dneska tomu říkáme, že se „stulila do dolíčku“. Tenkrát se z toho rozvinul první „milovací ďolíček“. To je termín, který prý zavedl její přítel, se kterým je už spoustu let, přestože je ženatý.
Bylo to pro mne něco nového, protože se jí trochu vyhrnula noční košilka a já cítil její nahatý zadeček na svých slabinách.
Věděla jasně, že vždycky spávám nahý a ta situace mne vzrušila ještě víc. Musela to jasně cítit. Šeptal jsem jí, jak jí miluju a jak je nádherná, nechala se ode mne líbat za ouška a na krček.
Ten můj „klučík“, jak ona říká, stál jako maják.

Hladil jsem jí na boku a po chvilce jsem se odvážil zeptat: „Pamatuješ na tu naší první lekci milování? Taky to pro tebe bylo tak krásný?“
Ještě než se stačila vzpamatovat, pokračoval jsem odvážně dál:
„Mohli bysme to zase zkusit, Myško?“
Byla úplně zticha a cítil jsem, že neví, co odpovědět.
Dneska už jí tolik znám, že vím, že by byla tenkrát sama hned chtěla, ale že bojovala sama se sebou, protože se to nesmí a proto nemohla sama něco začít.
Než se vzpamatovala, tak jsem pokračoval já: „Třeba hned teď, lásko? Tolik tě miluju, jsi tak nádherná!“
Zkusil jsem jí vzít do náručí o něco pevněji.
„Myšáku, zapomeň na to! Měj přeci rozum! Vždyť to se přeci nesmí! Kolikrát ti to budu ještě opakovat? To, co jsem ti dovolila před chvílí, bylo ažaž.“ Zase se snažila odtáhnout, ale neotočila se. Nenechal jsem jí, pevněji jsem jí podržel a začal jí o to víc líbat na krk, na vlásky, na ouška a šeptal jsem vzrušeně: „Jen chci, abys věděla, jak moc tě miluju a jak moc mě vzrušuješ. Stejně to teď sama cítíš! A slíbila jsi mi další lekci, pamatuješ? Nech mě tady, prosím!“
Žadonil jsem a posunul jsem se tak, že můj trčící klučík vklouzl pomalu zezadu pod jejím vysazeným zadečkem mezi její stehna. Pravda, nenápadně jsem mu tam pomohl svými prsty a jak byl zvednutý, určitě se teď musel někde dotýkat té její holčinky.

Vůbec se tomu nebránila, jen pootočila ke mně svou hlavu a opatrně protestovala: „Lásko, co to zase zkoušíš? Nech toho a utíkej do svýho pokojíku! Tohle fakt přeci nejde! To nemůžeme!“
Jenže jinak se ani nehnula, takže jsem pochopil, že už je nalomená a začal jsem se pomalinku pohybovat tak, aby můj klučík klouzal kousíček sem a zase zpátky a zase tam mezi jejím lehce sevřenými stehny. Nešlo to samo a moje pohyby byly jen nepatrné protože měla nohy sevřené.

Chvilku mne ale nechala. Najednou jsem po krátké chvilce cítil, jak začaly ty moje nepatrné pohyby úplně hladce klouzat. Nevěděl jsem, jestli jsou to už moje první “mimča”, jak ona říkává, nebo její šťávičky.
Za další chvilku jsem ucítil takové malinké škubnutí jejího zadečku, jako by šel mému klučíkovi naproti.
Pomalu jsem s ním klouzal po nepatrných kouscích tam a zase zpět a určitě to šlo teď snáz a dál a najednou jsem to zaškubnutí ucítil zase a mnohem silnější a potom zase.
Nemohl jsem uvěřit, že by mi šla moje láska tak snadno a tak rychle vstříc a myslel jsem v tu chvíli, že moje „miminka“ už se pomalu derou ven a za chvilku že explodují.

Na chvilku jsem ten pomalý pohyb zastavil, protože jsem cítil kolem mého klučíka trochu sevření, ale jiné! Určitě si mne svými malými zaškubnutími nasměrovala kousíček do sebe.
Nic nedělala, jen malinko natočila hlavu a znovu zašeptala: „Myšáku, tohle doopravdy nejde, to fakt nesmíme! Hned toho radši nech a utíkej k sobě do pokojíku.“
Bylo to úžasné a já věděl, že mám vyhráno a tak jsem jen dál šeptal:
„Nech mě tady jenom chvilinku, Myško! Prosím! Je tak nádherný takhle tě cítit tak blízko! Cítit, že jsem kousíček v tobě!“
Malinko jsem se prohnul v bocích dopředu, abych ten tak nádherný dotyk zesílil. Ten pocit byl najednou zase trošinku jiný. Měl jsem dojem, že jsem vklouznul už nejen na krajíček, ale docela pěkný kousek do NÍ.

„Počkej, lásko, takhle jsme se nedomluvili, co to zase děláš!“ protestovala, ale bez většího náznaku odporu. Ani se nepohnula.
„Koukej se sebrat a utíkej spát k sobě! Tohle bysme přeci fakt neměli dělat! Tolikrát jsem ti to už opakovala,“ zkusila ještě jeden mírný protest. Neunikl mi ten podmiňovací způsob. Věděl jsem, že když to teď nepokazím, mám vyhráno, ale tak jsem věděl, že nesmím přestat na ní tlačit.

Začal jsem škemrat: „Myško, nekaž to! Je to tak nádherný a tak vzrušující být takhle u tebe a takhle tě držet! Vidíš, jak na mě působíš? To pomalý klouzání teď bylo tak báječný, tak neuvěřitelně nádherný! Bylo to něco tak dokonalýho, že jsem myslel, že se zblázním! Stačí, že jsem jen takhle blízko tebe a vlastně malinko v tobě a už tě chci úplně celou a vždycky už budu chtít! A vždycky už mě vzrušíš! Prosím, prosím, prosím! Stejně vím, že se zlobíš jen protože musíš, ale určitě už nechceš, abych odešel, že mám pravdu? Řekni, že mě taky miluješ, jako já tebe,“ odvážně jsem zkusil risknout psychologický nátlak.

Nic na to hned neřekla, tak jsem pokračoval: „Stejně jsme si to oba slíbili a oba to teď už chceme stejně. Řekni popravdě jestli se ti to taky takhle líbí nebo ne! Vždyť docela určitě cítím, že jo!“
Zase nic neřekla a tak jsem si hned dál vedl svou.
„Jasně, že jo, když nic neříkáš! Tolik ti za to děkuju, jsi tak nádherná, tolik tě miluju a tolik tě chci. Řekni, že mne taky chceš úplně stejně, lásko,“ lichotil jsem jí dál a snažil se prosadit své a když neodporovala, začal jsem jí líbat zezadu ještě víc. Na ramena, na krk, všude kam jsem dosáhl. Zároveň jsem vypnul svoje boky dopředu a jasně jsem vnímal, že můj klučík je teď ale opravdu někde úplně jinde a ne jen mezi jejími štíhlými stehny.
Bylo to tak neskutečně vzrušující!
Pořád nic neříkala, jen malinko zavrtěla svým zadečkem a já měl zase dojem, že jsem se dostal o kousek dál. Musel jsem být v ní už docela hluboko a nechala mne! Bože! Co, nechala, sama si mne tam posunula! Málem jsem z toho zjištění explodoval.

Konečně se celá pootočila ke mně a slyšel jsem jí říkat: „Dobře, tak popravdě, když to tedy chceš slyšet. Je to krásný, něžný, úžasný, vzrušující, to všechno ano. I tohle co jsme teď udělali a co jsem ti na chvilku dovolila, bylo moc hezký. Miluju tě taky, to přeci víš a taky bych tě chtěla, ale i když jsem něco tenkrát snad slíbila nebo naznačila, tak tohle se nesmí a řekli jsme si, že musíme mít rozum. Za to mohla ta situace tenkrát.“
Pohladila mne, dívala se mi do očí a já v jejím obličeji viděl úplný odraz mého vzrušení. Bylo vidět, že určitě sama ani nechce, abych šel pryč a věděl jsem, že teď už fakt nesmím s přesvědčováním přestat.

„Stejně mám prázdniny, nikam nemusím vstávat, ještě chvilku mě tady nech, prosím, lásko,“ šeptal jsem a zkoušel jí líbat na vlásky, čelo, oči i na pusinku a přitiskl jí k sobě, takže jí ten můj trčící klučík musel pěkně tlačit, tentokrát ale na její nádherně ploché, pevné bříško.
Ještě jednou protestovala a mračila se: „Tak tohle doopravdy nemůžeme, Myšáku! Řekla jsem přeci, že to nejde. Mám tě moc ráda, chtěla bych ti udělat radost, ale tohle fakt nesmíme. Měj, prosím tě, rozum.“
Prosebně se na mně dívala, ale já v tom pohledu cítil spíš prosbu, abych teď nikam neodcházel, protože to přeci sama nemůže říct.

Byla tak krásná, když se snažila bránit. Úplně mne to dostalo a oponoval jsem: „Vždyť vidím, lásko, že mne nechceš doopravdy poslat pryč, tak proč to nechceš dovolit? Nikdo nás tady nemůže objevit. Klíč jsem nechal v zámku. Co je špatně na tom, že tě miluju? Vždyť ty to cítíš úplně stejně. Že se máme tak moc rádi. Stejně vím, že chceš, abych tady zůstal!“ a úplně se mi tlačily slzy do očí.
A najednou se to zlomilo. Sama mě vzala do náručí a začala mi otírat slzičky: „Miláčku, my jsme spolu neudělali nic špatně, protože se máme tak moc rádi, ale měli bychom mít rozum. Vždyť se to nesmí a mohli by nás za to zavřít. To víš, že tě miluju, že je mi s tebou tak krásně, jako s nikým jiným, ale to by byl incest a to se nesmí. Měj rozum! Víš co by to bylo, kdyby na to někdo přišel?“
Zase ten podmiňovací způsob! Věděl jsem, že mám vyhráno, že u ní teď i kdykoliv jindy v tomhle směru dosáhnu všechno, co budu chtít.

Podíval jsem se na ní a ptal jsem se nedočkavě: „Takže ty bys mě tedy taky chtěla tolik, jako já tebe? Ty jo! To je nádhera! Myslel jsem, že ne!“
Snažil jsem se jí zase obejmout, jenže ona ještě chvilku naoko protestovala.
„Jsi můj trdlík pitomej, ale milovanej! Mám tě moc ráda, ale jsi můj syn a to přeci nejde, abychom se milovali! Zkus to pochopit! Aspoň já ten rozum mít musím!“
Jenže já moc dobře vím, že když jsem trdlík, tak je to schválené a když mám mít rozum, tak to už je rezignace a je to jen aby se neřeklo nebo protože se něco v té které situaci třeba nějak nehodí, ale jinak je to OK.

A pak mě sama vzala do náručí a začala mě hladit a šeptat: „Ale když to zůstane jen naše tajemství, tak ty bys doopravdy moc chtěl udělat si ten večer ještě hezčí? I když se to nesmí a je to incest? Fakt bys chtěl, abychom dneska nechali rozum vedle v předsíni?“
Odtlačila mne od sebe a s jiskřičkami v očích a s nádherným úsměvem se mi dívala do očí. Odvahu mi dodávat nemusela. To byla čistě řečnická otázka. Chtěla to ode mne jen potvrdit. Přeci jsme oba od samého počátku toho večera věděli, že právě tohle chceme nejvíc ze všeho a že jen nevíme, jak si to sami před sebou ospravedlnit.

Byla neuvěřitelná. Dokonalá. Báječná. Sevřel jsem jí do náručí a začal líbat všude, kam jsem dosáhl, až mne musela zarazit.
„Přestaň, lásko, i když tedy nemáme rozum, nemusíš hned tak bláznit!“ a zase se mi tak nádherně zadívala do očí. Tenhle její pohled z takových chvilek jsem pak zažil ještě mockrát, ale o tom nejde povídat, ten musíte vidět a vnímat tu situaci.

Na nic jsem nedbal a dál jí líbal úplně zběsile na každičké místečko, kam jsem v tom nádherném obětí dosáhl. Posunul jsem se níž a vzal do svých rtů malinkou bradavku jejího nádherného prsíčka, která se ostře rýsovala pod jemnou noční košilkou.
Úplně ztuhla, jenom mi její prstíky pročesávaly vlasy a já pochopil, že je stejně vzrušená, jako jsem byl já, ale ještě jednou se pokusila to naše bláznění zarazit: „Ty jsi fakt takovej trdlík! Počkej přeci! Tohle nejde, tohle bychom doopravdy neměli dělat!“
Odstrčila mne, vzala můj obličej do svých dlaní a s takovým zvláštním úsměvem, ale s jiskřičkami ve svých nádherných  očích se na mne dívala.

Jenže to už jsem věděl, že mám vyhráno, protože zase tam bylo to slůvko „bychom“ a tak jsem bez okolků rychle odpověděl to, co jsem napsal o pár řádků výše.
„Ale to přeci oba chceme dělat! A když se nám to líbí, tak to smíme dělat! Nebo ne? Co nám v tom brání? Tolik jsi nádherná, tolik tě miluju a tolik moc tě chci! Už to od minule nešlo vydržet. Taková doba bez tebe! Tak moc jsi mi chyběla! Snad jsem ti taky chyběl, lásko? Řekni, že ano! Prosím!!“ a udělal jsem na ní smutné oči a teď byla řada na ní a také hned začala horečně šeptat.
„To víš že jsem o tom přemejšlela pořád dokola, lásko moje. Bylo to něco tak hroznýho, co jsme provedli, ale taky to bylo něco tak zvláštně krásnýho, jako nikdy s nikým. Ať to tedy víš. Ale přeci nejde, dělat tohle pořád! Jestli to moc chceš slyšet, tak, jo, chtěla bych tě taky mít, když budeme sami a bude to možný, ale nejde to. Musíme mít rozum! Nesmíme to dělat!“
Snažil jsem se jí šeptem uklidnit.
„Jasně, že to nebudeme dělat pořád, Myšičko! Jenom když budeme sami a nikdo nebude vědět, že jsme spolu, ale to pak musíme dělat úplně všechno, protože mě úplně všechno musíš naučit, protože bych se jinak zbláznil.“ Začal jsem jí líbat na rty a cítil jsem, že povolila a začala mi polibky vracet. Určitě to tenkrát ještě nebylo nic moc, ale její polibky byly tak jemné a nádherné.

Dodnes si je pamatuju, stejně jako to, že jsem po chvilce vzal její ruce a stejně jako poprvé je položil na polštář za její vlasy nádherně na tom polštáři rozprostřené a přitiskl se na ní tak, aby se nemohla moc hýbat. Tenkrát ještě mívala vlasy dlouhé až pod ramena a nádherně se jí vlnily a snad i proto jsem jí tolik miloval. Vypadaly tak nádherně. Časem jsem zjistil, že jsem tenkrát udělal nevědomky něco, co jí vzrušovalo. Ráda byla občas „sub“ a nechala se úplně ovládat.
Později jsem zjistil, že měla ráda určitý mírný pocit, že je násilněná, ale nesmělo se to přehánět. Když se to udělalo v pravý okamžik a se správnou mírou, mohl jsem pak úplně všechno. Divili byste se, co se pak dalo dělat, ale to sem nepatří.
To jsme společně zjišťovali postupně a řadu let. Vlastně skoro až dodnes mne pořád ještě dokáže překvapit, ale o tom snad až v posledních kapitolách. Jenže mne neskutečně vzrušoval už tenkrát pocit, že jí vlastně mám tak trochu ve své moci a že můžu udělat to, co budu chtít a že ona si to nechá líbit.
Přiznávám teď po letech, že jsem to později mockrát využil, nebo snad i zneužil, ale byl jsem si jistý, že ona nebyla nikdy vyloženě proti.

Cítil jsem, jak mne na oplátku začala sama vášnivě líbat a její boky se začaly proti mně vzpínat a třít se o mne nádherně ze strany na stranu, ale pak najednou, jako když utne.

Navigace v seriálu<< Starý příběh – její pohled 07Starý příběh – její pohled 08 >>
5 5 votes
Hodnocení povídky
Subscribe
Upozornit na
guest
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments