Toto je 6 díl z 22 v seriálu Starý příběh

„Tak dobře, miláčku, ale jen na chvilku, aby tedy i ten tvůj prst ucítil, jak taková holčičí kočička může být nádherně hladká, ale jen pomalinku a nikam nespěchej.“
Najednou jsem cítil, jak to její pravý kolínko pod tlakem mých prstů povoluje a sune se do strany. Odsunul jsem ho, až kam to šlo a nechal sjíždět svoje prsty po vnitřku jejího nádherně štíhlého stehna zpátky nahoru.
Cítil jsem zároveň její tlapku, jak zase bolestivě mačká mého klučíka, aby snad nevystříkl a byl jsem za to moc vděčný, i když to pěkně zabolelo.
Díval jsem se na ní a viděl jsem v jejích očích, jak je napnutá a jak vnímá každý centimetr mého pohybu. Dívali jsme se sobě do očí a ten pohled si budu pamatovat pořád.
Byla v tu chvíli nekonečně krásná. Oči malinko přivírala a na rtech měla takový zvláštní, ale tak nádherný úsměv. Nikdy jsem ho u ní do té doby neviděl. V těch očích bylo jasně vidět vzrušení a očekávání toho, co bude dál. Cítil jsem v něm něco jako povzbuzení, jako kdyby se mne snažila veškerou svojí něhou uklidnit tak, aby ten náš vzájemný prožitek byl co nejdokonalejší a abych se už ničeho nebál. To jsem si všechno uvědomil už tenkrát a pak už jsem to uměl poznat vždycky. Bylo to něco tak neskutečně dokonalého, krásného, něžného! Ty okamžiky ve mně zůstaly už napořád a můžu si je kdykoliv vybavit.
Bylo to poprvé, kdy jsem objevil, jak nádherná je, když se při milování úplně dokonale uvolní.

Pak oči přivřela a já se podíval na její odtažené kolínko a na černé chmýří jejích chloupečků a na své prsty, jak se do těch míst pomalu přibližují.
Když jsem se dostal pomalinku k její holčince, cítil jsem, že je všude pod chloupečky dokonale hladká a zároveň jsem zaslechl její nepatrný vzdech a cítil jsem, jak se celá zachvěla. Byla vzrušená úplně stejně jako já a já v tu chvíli jasně věděl, že tím to vůbec nekončí. Naopak, že to je docela jistě začátek opravdového milování.
Přejel jsem prstem shora dolů a zpátky a všude byla stejně a nekonečně nádherně hladká.

„Bože, ty jsi tak úžasná! To je tím vzrušením nebo je takhle hlaďounká i normálně?“ šeptal jsem a zkusil zajet prstem, až kam to šlo.
A šlo to úplně samo, celý do ní nádherně vklouzl.
Byl jsem úplně bez sebe a ona taky. Trochu sebou cukla a v tváři se jí ještě prohloubil ten nádherný výraz, který jsem nikdy před tím u ní neviděl. Přivřené oči, prozrazující naprosté soustředění a uslyšel jsem její tichý vzdech.

Myška mě šeptem pochválila: “Umíš to nádherně. Takhle bude každá holka celá bez sebe a bude chtít, aby ten tvůj klučík byl co nejdřív uvnitř tý její holčinky. Jsi úžasnej, jak jsi to všechno hned pochopil“.
Pro jistotu jsem se ale zeptal: „Takže ty mě teď chceš stejně tak moc jako já tebe?“
Nemohl jsem tomu uvěřit.
Nic na to neřekla a já jen nechal ten svůj prst s tou největší opatrností zlehoulinka pomalu kroužit kolem té její „holčinky“ a vychutnával jsem si tu dokonalou hladkost.
Po chvilce zašeptala, abych si odpočinul, jinak že tady zase všude budou ty moje miminka a to nikdo nechce.
Věděl jsem, že teď už jen čeká na pokračování a že je úplně ztracená tak jako já a že jsme na tom v tomhle ohledu úplně stejně. Na to člověku nemusí být třicet. To se prostě pozná.
Stáhl jsem tedy svojí ruku zpátky, chvilku jsme u sebe jen tak leželi a já jen opakoval: „Bože, to bylo tak úžasný! Ty jsi tak báječná!“
Určitě jsem přidal ještě i nějaké další něžnosti.
Když jsem se trochu vzpamatoval a to největší vzrušení malinko opadlo a miminka přestala hrozit explozí, vzpomněl jsem si na její radu, že taky musím být důrazný a že musím ukázat, že nejsem bačkora.
Nadzvedl jsem se na bok nad ní a vzal jsem jí jemně za ruce a dal jí je za hlavu na polštář.

„Když jsi povídala o důrazu a přesvědčování, myslela jsi to takhle?“ zeptal jsem se jí a díval se na ní.
Vypadala tak nádherně s vyhrnutou košilkou a tak bezmocně s rukama nad hlavou. Zase to bylo neskutečně vzrušující.
Takhle jsem nikdy před tím žádnou holku nedržel a skoro vysvlečenou už vůbec ne. Byla tak nádherná! Vůbec se nebránila!
Chvilku jsem jí svým pohledem přejížděl od jejích doširoka rozevřených a trochu udivených očí, ve kterých jsem ale viděl ohromné vzrušení a cítil stopy očekávání, níž přes nádherné malinké hroty jejích dokonalých velikých prsíček pod jemnou noční košilkou až k výraznému trojúhelníčku chloupků, který byl zřetelně vidět.
Nemohl jsem něčemu tak dokonalému vůbec uvěřit.
Ani trochu se nebránila, když jsem si jí tak dlouho a bezpochyby hltavě a nedočkavě prohlížel.
Překulil jsem se napůl nad ní, ještě chvilku jsem se na ní díval a šeptal jí, jak je nádherná a začal jsem se s ní líbat. Moc jsem to neuměl, ale cítil jsem, že ona teď už líbá mě a byl jsem z toho úplně vyřízený. Bylo to trochu jiné líbání, než doteď.
Cítil jsem, jak se miminka už zase dávají na pochod a vzpomněl si na její rady a začal myslet na to, co ještě bych mohl udělat. Zeptal jsem se, jestli třeba takhle je to správně, to co teď dělám.
Její odpověď mě dostala ještě víc: „Jo, Myšáčku, strašně moc se mi to líbí, ale násilí se nemusí líbit každý slečně. Radši se příště zkus nějak šikovně dostat celej mezi obě kolínka tý slečny.“
Cítil jsem, jak se její do té doby natažená levá noha pokrčila a podsunula se pode mne a kolínko zaujalo stejnou polohu, jak to pravé, bylo tedy vysunuté do strany jak jen to šlo.
Pustil jsem její ruce, nadzvedl jsem se a díval se pod sebe na její doširoka rozevřená, nádherně štíhlá stehna a na tmavé chmýří jejích chloupků.
Ještě jsem se zeptal: „Tohle učení je neskutečný, Myško! Takže ty mě doopravdy chceš stejně tolik moc jako já tebe? Smím?“

Viděl jsem, že se najednou všechno prolomilo, že její obavy z něčeho zakázaného jsou pryč, protože jsem už zase byl její „trdlík milovanej a úplně pitomej“, což jsem byl vždycky, když jsem něco nesměl.
Zase až tak moc to nevadilo, takže jasný souhlas, ale ještě navíc to doplnila odpověďmi na všechny moje otázky, co jsem těsně před tím šeptal.
„Ládíčku, miláčku, ale tohle už nikdy nesmíme opakovat. A jasně, když ses teď díval na ty moje kolínka, tak snad víš, že teď už smíš. Víc už od sebe být nemůžou. No a když to chceš slyšet, vždyť přeci sám cítíš, že tě teď už taky chci stejně jako ty mně.
Jsi takovej můj trdlík milovanej, ale moc se mi to líbí, je to úžasný, taková lekce, i když je to strašný, šílený a zakázaný a nesmí se to a nebudeme to už nikdy opakovat, ale teď pojď už ke mně!“

Bylo to něco neuvěřitelného. Najednou se mi splnil sen, o kterém jsem ani nedoufal, že by se mohl stát skutečností. Tolik jsem jí miloval a tolik jsem se s ní chtěl mazlit a třeba někdy i všechno tohle, i když jsem vlastně neměl pořádně tušení co vlastně, a ono se to najednou stalo a tady a teď!
Cítil jsem, jak mi pomohla svojí rukou najít to správné místo a nechal jsem svého úplně brnícího klučíka prudce vklouznout dovnitř.
Myslel jsem, že se zblázním! Ten pocit! Ta nádhera! Takové vzrušení! Exploze! Výbuch!
Úplně automaticky jsem se začal rychle pohybovat a cítil jsem, že už zase budou všechna miminka venku.
V tom okamžiku mě ale zastavila a znovu mi zmáčkla dost bolestivě mého klučíka. Šeptala mi něco uklidňujícího, abych nebláznil a že se přeci učíme.

Chvilku jsme nic nedělali, jen mne zase zmáčkla a já cítil, jak jsme oba do krajnosti vzrušení. To prostě už z hlavy nikdy nevymizí.
A pak jsem cítil další zázrak. Její tlapinka naváděla mého klučíka, aby pomalounku kroužil kolem její nádherně hladké holčinky, jak jí říkává, a po chvilce takového fantastického, něžného hraní ho pomaloučku začala pouštět dovnitř a šeptala: „Tááák, Myšáčku, takhle je to krásný! Pěkně pomalounku, jenom něžně, jenom se dotýkat!“
Po chvilce té nádhery jsem začal cítit, jak se sama proti mě zrychleně pohybuje a říká: „Tááák a teď trochu rychlejc! Neboj se střídat rytmus! Dělej všechno tak, aby miminka co nejdýl vydržely tam kde jsou…“
Její tlapinka pořád všechno dokonale řídila.

Poprvé jsem se miloval s nějakou ženou a ještě k tomu s tak nádhernou, úžasnou, kterou jsem miloval ze všech nejvíc a která byla tak nekonečně trpělivá a tak krásně mi všechno vysvětlovala a nebyla to jen tak nějaká holka, byla to moje nádherná a neuvěřitelně krásná a dokonalá láska.

Na chvilku jsme přestali a slyšel jsem, jak mi dál radí: „A při milování můžeš třeba na chvilku udělat malinkou přestávku a taky nezapomínej na prsíčka! Holky je mají citlivý a milujou, když si s nima kluci hrajou. Zkus je slečnám líbat, vysávat, hladit, laskat jazýčkem a neboj se je třeba i trochu zmáčknout. A můžeš slečnu líbat úplně všude. Vždyť milování může být pestrý a není to jen o tom rychle, rychle, šup, šup dovnitř a ven a hotovo! I když i to je někdy úžasný a úplně to stačí, ale na to přijdeš časem sám.“

Její rady jsem začal hned zkoušet a fakt to pomohlo, protože ten můj klučík se najednou zklidnil a ten pocit, že všechna miminka z něj explodují ven někam zmizel.
Pomalu a opatrně jsem jí vyhrnul noční košilku.
Sama mi s tím trochu pomohla a líbal jsem její nádherně veliká dokonale kulatá prsíčka a na miminka jsem přestal myslet. Byla to další věc, kterou jsem si ani nedovedl představit. Nádhera. Boží záležitost.
Pak si mě moje nádherná láska přitáhla k sobě, nasměrovala klučíka tam, kde před chvilkou tak nádherně klouzal, ucítil jsem její štíhlý nožky kolem svých boků, jak si mě přitáhla do sebe a v tu chvíli už jsem zase věděl, že teď už to zastavit nepůjde.
Cítil jsem, jak se proti mě prudce vypíná a jak její pohyby zrychlují a během té smrště jsem slyšel, jak hlasitě šeptá a vzlyká: „Pojď lásko! Pojď ke mně a na nic už nečekej, teď už chci všechny tvoje miminka! Pojď do mně! Pojď! Dělej, dělej! Dej mi je! Všechny, hned! Teď!“

To si budu taky pamatovat, protože to bylo poprvé a pak jsem to s ní zažil v mnoha obměnách ještě bezpočtukrát, ale tohle bylo to nejúžasnější v celém mém životě, právě protože to bylo poprvé.
A sám jsem skoro křičel: „Ty jsi tak úžasná! Bože, já se zblázním! To už nejde vydržet, taková krása! A joooo!!!“ a úplně jsem explodoval.
Cítil jsem nádherné křeče, něco úplně jiného než před chvílí, kdy jsem ani nevěděl jak a miminka byla venku.
Úplně jsem se zhroutil do jejího náručí a jen jsem šeptal: „Tolik jsi úžasná, tolik tě miluju! Tolik moc…“
Bylo to něco neuvěřitelného. Ta něha a ten cit s jakým mě učila prožívat tak nádherné milování! Přál bych to každému.

Dneska vím, že jsme porušili snad všechny zákony, ale tenkrát jsem vnímal jen nádheru toho okamžiku, ten pocit, že mě moje jediná a největší láska miluje úplně stejně jako já jí. Neumím ten pocit absolutního štěstí popsat. Aspoň si myslím, že tohle bude jedna z variant dokonalého pocitu štěstí. Člověk by ho chtěl vykřičet, aby všichni věděli, ale ono to nejde a někde uvnitř se něco vzedme, jste toho plní a je to pocit naprosté nádhery. Jenom slova, kterými by to šlo popsat na to nejsou. To musíte zažít.

Ze všech těch pocitů, které jsem prožíval, když jsme se ještě chvilku něžně a pevně objímali mne najednou vytrhl a vrátil do reality její hlas: „Tak a teď šup do spršky, ať se nám tady miminka nerozutečou. A, lásko, nikomu ani slovo! Naprosto nikomu, rozumíš? To co jsme tady teď provedli, nesmí nikdo vědět. Nikdy! Za to by nás klidně zavřeli. Když budeme takhle spolu, ještě někdy, tak já budu tvoje Myška. Stejně jsi můj Myšák, a to si budeme říkat jen spolu. Ale budeme jen kamarádi. Je ti to, doufám jasný, Myšáku?“ Spiklenecky na mne mrknula.
„Před jinými lidmi to zůstane, jak to bylo a žádná Myška. Platí?“
„Jasně! Platí, Myško!“
Bylo mi v tu chvíli jasné, že takovou nádhernou výuku milování zkusím co nejdřív opakovat a už tenkrát mě ani nenapadlo, že by to nešlo. Už v tom věku jsem cítil, že jsme zažili něco tak úžasného, neuvěřitelného a mimořádného a že ani ona se nebude pokračování bránit. Spíš naopak.

Tenkrát mi vůbec nedocházelo, že děláme něco špatného, i když o tom moje Myška pořád něco povídala. Nevěřil jsem jí, protože taková krása přeci nemůže být špatná.
Pro jistotu jsem hned ve sprše zkusil navrhnout: „Lásko, víš, že správná učitelka nemůže zůstat jen u jediný lekce? Že mě budeš muset naučit o milování úplně všechno, abych se odteď už pokaždý dokázal vyhnout takové ostudě, jaká mě dneska potkala? Budu ten nejpozornější žák, to mi věř! Aspoň se nám to bude spolu líbit ještě víc!“ zasmál jsem se šťastně a čekal jsem, co ona na to.
Nezklamala mě.
Sice namítla: „Ty jsi blázen, Myšáku, to přeci nejde! To se už nesmí opakovat.“
Pak po delší odmlce dodala: „No, třeba někdy časem, lásko, ale nesmíme to přehánět a nesmí to nikdo nikdy poznat. Ale radši bychom neměli, vždyť tohle se nesmí!“
Podívala se na mne napůl prosebně, jako že doopravdy ne a napůl prosebně, jako že abych na to nedbal.
Možná v tom bylo tenkrát to vínko a právě prožité emoce, ale probíhal v ní vnitřní boj. Viděl jsem na ní, že se jí to líbilo stejně jako mně, že mne miluje teď už naprosto stejně jako já jí.
Bojovala s tím, protože něco takového je naprosto nepřípustné, jenže už jsem pevně věřil, že ta nádhera toho okamžiku u ní vyhraje. Miloval jsem jí bláznivě a cítil jsem, že i ona mne a věděl jsem už tenkrát, že je v tom něco víc, že už zdaleka nejde jen o to že mne má ráda jako syna.

Dnes s odstupem času už dokážu posoudit, že v té chvíli mi nešlo ani o sex, o milování jako takové, ale prostě jsem byl absolutně, úplně, nejvíc, jak to jen jde zamilovaný do nádherné ženy. Shodou okolností do vlastní mámy.
Byl jsem na vrcholu blaha ten den už po několikáté, protože jsem už v té chvíli chápal, že krásnější milování být nemůže. Vždyť jsme se měli tolik rádi!
Teprve po nějakém čase mi došlo, že ten vztah budeme muset nejen skrývat a maskovat, ale že budeme muset mít i jiné vztahy, ale že ty asi nikdy nebudou tak nádherné. Že snad asi nebude možné, aby byly tolik plné tak nádherného citu a lásky.
Stálo to za to, vydrželo nám to spoustu let, nepřeháněli jsme to a nemilovali se pokaždé, když jsme se potkali, ale jen občas, když to bylo možné a když nehrozilo, že by nás někdo přistihl.
Mockrát jsme se jen tak stulili během dne třeba u kafíčka jeden druhému do náručí. Žádný sex, jen pocit absolutní sounáležitosti. Snad to bylo o to krásnější a o to víc jsme se potom na takové naše utajené společné milovací okamžiky těšili.

Mně vůbec nevadilo, že moje Myška potom po letech už trošku stárnula. Postavu si ale udržovala pořád neuvěřitelnou a závidí jí to dnes snad každá “čtyřicítka” a určitě dobrá polovina mladých holek.
Nikdy pro mne nepřestala být moje největší a nejnádhernější láska.
Později jsme se vzájemně podporovali i v našich jiných vztazích a povídali si o nich, ale věděli jsme, že to, co je mezi námi dvěma, stejně jen tak něco nepřebije.
Aspoň u mne nikdy nepřebilo…

Navigace v seriálu<< Starý příběh – jeho pohled 02Starý příběh – její pohled 04 >>
4.8 11 votes
Hodnocení povídky
Subscribe
Upozornit na
guest
1 Komentář
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments
věrný čtenář

Oba pohledy mají něco do sebe, ale mě osobně připadá o malý kousek lepší pohled milující maminky. Myslím to tak, že si, možná trochu paradoxně, umím při takovémhle upřímném, něžném a možná trochu naivním, odhalování nitra představit spíše ženu.