„Ty vole, ta tvoje ségra, to je teda kus,“ hlásil mi kamarád, když jsme večer seděli v hospodě.
„Vždyť je to moje ségra,“ odpověděl jsem.
„Nevíš, jestli někoho má? Já bych do ní šel,“ zkoušel to dál.
„Nech toho. Kámošovo sestra by pro tebe měla být tabu.“
„No jo.“
„Jaký no jo, znám tě už nějaký pátek. Ty si s každou jen zašukáš, hned potom ji odkopneš a tím to pro tebe hasne. Nedopustím, abys tohle udělal Hance.“
„Fajn, tak se uklidni. Koupím ti panáka.“
„To beru, ale o ségře ani slovo,“ uzavřel jsem naší debatu.

Pravda byla, že Hanka, moje sestra, byla k nakousnutí. O dva roky starší než já, dlouhé světle hnědé vlasy a modré oči. Na holku byla docela vysoká, skoro sto osmdesát. Pěkně tvarovaná prdelka a ta prsa, sen snad každého chlapa, nádherné pevné čtyřky. S láskou jsem vzpomínal, když jsme se jako malí koupali spolu. Zrovna dneska ráno se vrátila z koleje, ale zase hned někam vypadla, takže jsem neměl ani možnost se s ní přivítat.

„Tak, co si dáš?“
„Cože?“
„No, co si dáš za toho panáka?“
„Jo panáka? Já bych si dal radši nějakou panenku.“
„Tu tady na baru nemají, tak co budeš pít.“
„Ať oslavíme tu maturu, tak vezmi whisky.“
„To zní dobře.“


Když se kámoš vrátil od baru, položil přede mne panáka a hned spustil:
„Ty vole, ta barmanka je docela kus. Měl bys to zkusit. Panenka určitě nebude, ale odpadne ti přemlouvání.“
„Já nějak nemám náladu.“
„A hele, ty nemáš náladu? To jsou věci, co je s tebou?“
„Ale nic.“
„To tě tak rozhodily ty řeči o ségře?“

Jen jsem pokrčil rameny.
„Tak si to tak neber. To byly jen blbý kecy, zkrátka fór,“ snažil se mě nějak z toho dostat.
Svou skleničkou ťukl do té mé, co stála na stole.
„Tak šup tam s tím,“ povzbuzoval mě. „Musíme tu úspěšnou maturu zapít.“
„To je pravda,“ souhlasil jsem.
Natáhl jsem se pro skleničku.
„Tak na nás a na tu maturitu,“ zavelel jsem.

Skleničky ťukly o sebe, led v nich zacinkal a zlatavá tekutina zmizela v našich nenasytných chřtánech.
„Hmm, nebylo to špatný,“ zhodnotil jsem pití a koukal do prázdné sklenky.
„Taky si říkám. Tak já tam skočím ještě jednou.“
„Klidně. Já si zatím dojdu s pískem.“
Oba jsme se zvedli a zamířili každý opačným směrem.

„Kde seš tak dlouho?“ přivítal jsem kamaráda.
„Na baru.“
„Kde jinde,“ konstatoval jsem.
„Končí za dvě hoďky.“
„Kdo?“
„Kdo asi. Ta barmanka.“
„Jak ty to děláš? Ty seš samá ženská a já o žádnou nezavadím, jak je rok dlouhý.“
„Já ti jí nabízel. Měls to dojít prubnout.“
„Já na takovéhle seznamování nejsem, to přece víš. Nedokážu se nějaké vnucovat.“
„To není o vnucování. Nesmíš to brát tak vážně, prostě si jít pokecat o čemkoli a čekat, co z toho bude.“
„Tohle já neumím.“
„Ty seš marnej. Tak popojedem.“
Ještě chvíli jsme kecali a popíjeli, než jsem vyrazil domů. Ani v nejmenším jsem netoužil po tom, dělat jim křena.

Dorazil jsem domů v mírně podroušeném stavu. Shodil jsem ze sebe oblečení a jen v trenkách jsem vyrazil do koupelny. Otevřel jsem dveře a tam se svítilo.
“Ach jo, že já nezhasnul,” pomyslel jsem si, “ještě, že naši nejsou doma, to by zas bylo keců.”

Pustil jsem vodu, abych se trochu zkulturnil, než padnu do postele. Rozhodně jsem netoužil po tom, dostat ráno od mámy vynadáno, že jsem šel spát jako prase.
Opláchl jsem se v umyvadle, na sprchu jsem ve svém stavu neměl, a když jsem se narovnal, spatřil jsem v zrcadle Hanku.

„Ahoj,“ řekl jsem nějak automaticky a otočil se k ní.
„Ahoj,“ odpověděla mi.
„Promiň, neuvědomil jsem si, že seš doma,“ vykoktal jsem ze sebe a stále zíral na to nahé tělíčko k nakousnutí.
Hlavou mi táhly různé představy a nejspíš to na mě začínalo být vidět.
Dala si ruce v bok a spustila: „Tak snad vypadneš, nebo mě tady hodláš očumovat?“
Trochu mě to probralo, tak jsem se otočil, otřel se do ručníku a opustil koupelnu.
Jen jsem za sebou ještě zaslechl: „No proto. Ale stan máš pěknej.“
„Ty tu zahrádku taky,“ pochválil jsem jí sestřih a zamířil do pokoje.


Zalezl jsem do postele, jak jsem byl zvyklý, jen v trenkách a ani jsem se nepřikryl. Že sdílím pokoj se sestrou, mě v tu chvíli vůbec nenapadlo. Jezdila domů tak sporadicky, že jsem tomu odvykl. Napružený ocas mi nedovolil usnout. Vysvobodil jsem ho tedy ze stísněného prostoru trenclí a vzal ho do dlaně. Zavřené oči a příjemný pohyb mě téměř ukolébaly ke spánku.

„No brácha, že se nestydíš,“ komentovala Hanka to, co viděla, když otevřela dveře do pokoje a na mě dopadlo světlo z chodby.
„Já? Ty mě v koupelně vzrušíš a pak se divíš,“ odpověděl jsem a sedl si na posteli.
Podíval jsem se na ni a hned pokračoval: „Já bych se měl stydět? A co ty? Když si sem přijdeš zabalená do osušky a je ti téměř všechno vidět.“
„A co mám asi dělat, když oblečení mám tady? To jsem měla říct, abys mi ho přinesl a dala ti tak šanci prohrabat mi věci?“
„A co tam máš tak tajného?“ začal jsem se zajímat.

Jelikož předtím byla Hanka někde s holkami na vínu, tak byla v podobné náladě jako já.
„Nic moc, jen pár kousků takového prádla…,“ začala trochu záhadně.
„Povídej, nebo spíš ukaž, to mě zajímá.“
„Ty seš nějakej zvědavej.“
„No tak ségra, nenech se přemlouvat. Jsme tu sami a nikdo se to nedoví,“ nedal jsem se odbýt.
„Tak dobře. Ale uděláme to jinak. Máš tu nějakou vhodnou muziku?“
„Tak se koukni,“ řekl jsem a podal jí notebook.

Chvíli se tam přehrabovala a hledala a já si mezitím znovu natáhl trenky.
„Pěkná sbírka porna. Ale kde máš tu muziku?“
A sakra, úplně jsem zapomněl, že jsem si včerejší večer krátil sledováním několika videí, shodou okolností to bylo nějaké amatérské incestní porno.
„Sorry, najdeš to na déčku.“
„Fajn,“ řekla a dala se znovu do hledání.
U toho si brblala: „No jo, všichni chlapi jsou stejný, každej tam má porno…“
„Ještě řekni, že ty ho tam nemáš,“ vrátil jsem jí to.

Ani nezvedla hlavu, jen si sáhla mezi nohy, bohužel mi notebook zakrýval výhled, a prohlásila:
„Dneska ho tam nemám, ale rozhodně bych si dala říct.“
„No ségra, že se nestydíš,“ napodobil jsem její výraz i intonaci.
„No co, je to přeci lidský a není na tom nic špatného. A navíc, přeci se nebudu stydět před vlastním bráškou.“
Na to jsme se oba rozesmáli.
„Holt asi vypadám neškodně a ani sestřičce se nelíbím,“ zhodnotil jsem smutně svou situaci.
„Ty máš teda zase náladu.“
„To víš, kámoši si mě zase dobírali a po chlastu občas upadám do melancholické nálady.“
„Aha, tak třeba tohle ti pomůže,“ řekla a pustila hudbu.

Zvedla se z postele, vzala si svou tašku do ruky a zmizela za dveře chodby. Slyšel jsem zip. Jak otevřela tašku a pak do pokoje přiletěla osuška.
Konečně mi došlo, co chystá. Zvedl jsem se z postele, a jelikož jsme místo lustru měli lištu s bodovkami, nastavil jsem je tak, aby svítily na dveře a ozařovaly cestičku. Hanka si tak mohla připadat jako modelka na molu, ostatně směle jim mohla konkurovat.

Po chvíli se objevila mezi dveřmi ve svém prvním modelu a já jen zalapal po dechu. Korzet minisukně a jehlové podpatky, vždycky jsem si myslel, že tohle patří jen prodejným holkám z ulice, ale jí to ohromně slušelo.
Přišla až ke mně, předklonila se a nabídla mi pohled na své vnady, otočila se, zavrtěla zadečkem a mírně se rozkročila. Vyšpulila prdelku a rukama si pomaloučku vyhrnoval sukni. Skončila těsně předtím, než jsem mohl cokoli víc spatřit. Ohlédla se na mě a usmála se.
„Tak co? Líbí?“ zeptala se.
„Líbí a moc,“ odpověděl jsem a boule v mém rozkroku znovu narostla.
„A neříkala si náhodou něco o prádle?“ podotkl jsem.
„Na to taky dojde. Jen jsem si myslela, že by se ti tohle mohlo líbit.“
„Jsi báječná, nádherná a moc ti to sluší.“
„Děkuju. V tom případě si to prádlo zasloužíš, jen mi to bude chvilku trvat.“
„To nevadí, na tebe si stojí za to počkat.“
„Tak vydrž,“ řekla a zmizela na chodbě.

Mohlo by vás zajímat  Pomocnice v domácnosti

Když se po pár minutách objevila, měla na sobě téměř průsvitnou noční košilku a pod ní schovávala pravý poklad.
„Já vím, že takhle to k sobě moc nejde, ale nic lepší než tu košilku s sebou nemám,“ řekla omluvně.
„Mně to v žádném případě nevadí,“ ujistil jsem ji a dál ji sledoval jako zjevení.

Na nohách si nechala ty jehly. Krom nich měla vzorované punčochy, zpod košilky vykukoval podvazkový pás, kalhotky ani podprsenka nebyly pořádně vidět a já si je jen domýšlel. Vlnila se do rytmu hudby. Oběma rukama chytla okraj košilky a začala si ho pomaličku svlékat.
„Ty vole,“ vypustil jsem z pusy, když po mě hodila přebytečný kousek látky a já to všechno spatřil.
S otevřenou pusou jsem zíral neschopný slova.
„Doufám, žes to řekl, protože se ti líbí.“
„Líbí? To slovo to zdaleka nevystihuje. Jsi naprosto dokonalá, úžasná, fantastická,“ blábolil jsem, zatímco ona se usmívala a pohupovala do rytmu hudby.
„Brácha, mě se chce tancovat…“
„A co ti v tom brání?“
„To, že nemám s kým,“ řekla smutně a udělala na mě psí oči.
„Copak takhle můžu?“ odpověděl jsem jí a poukázal na tvrdolína dožadujícího se úlevy.
„Mně to nevadí,“ přebila můj argument.
„Ale…,“ snažil jsem se odporovat.
„Žádný ale, já splnila tvoje přání, tak teď je řada na tobě,“ rozhodla a vytáhla mě na prostředek místnosti.

Chvíli jsme řádili na rychlejší písničky a docela nás to bavilo. Já se u toho kochal pohledem na sestřiny poskakující kozičky. Hančin pohled, jak jsem si všiml, neustále sjížděl do mého rozkroku.
Najednou svižný rytmus přešel do ploužáků.
Než jsem se nadál, využila otočky a těsně se ke mně přivinula. Tiskla se na mě a hlavu měla položenou na mém rameni. Díky jejím podpatkům jsme byli téměř stejně vysocí. I já tedy sklonil hlavu a vychutnával si dívčí tělo ve svém náručí a téměř jsem zapomněl, že je to má sestra. Položil jsem jí ruce na zadek a můj dobyvatel se tlačil téměř na správné místo, jen dvě vrstvy látky mu překážely.


Hanka mi tiše zavzlykala do ucha.
„Copak je?“ zeptal jsem se.
„Ale nic. Jen jsem si na něco vzpomněla.“
„A na co?“
„Víš, že jsi vlastně první, kdo mě v tomhle viděl?“
„Jak to? Ale opravdu ti to ohromně sluší.“
„Děkuju. Já si ho koupila kvůli Jirkovi a než jsem tu stihla předvést, odkopnul mě.“
„To je mi moc líto,“ snažil jsem se ji konejšit a hladil ji u toho po vlasech.
„Hmmm, to mi moc nepomůže…“
„Neboj, to přejde. Když tě nechal, tak za to nestál…“

Trošku se ode mne odtáhla a podívala se mi do očí, jestli to myslím vážně.
„Za to ty pěkně stojíš. Jak dlouho už si neměl holku? Nebo si snad ještě panic?“
„Panic nejsem,“ ohradil jsem se, „ale holku už jsem nějaký měsíc neměl.“
Znovu se ke mně přivinula a mohli jsme pokračovat v tanci.
„Nějaký měsíc, to je hodně neurčitá doba. Tak se přiznej, jak je to dlouho.“
„Tys mi ale taky neodpověděla.“
„No jo, když to chceš vědět, tak to budou už dva měsíce.“

Na chvíli jsem se zamyslel, zavzpomínal a začal v duchu počítat, než jsem jí odpověděl:
„Tak u mě je to o něco delší, naposledy to bylo loni v listopadu, krátce po mých narozkách.“
„Takže to je… sedm měsíců, jestli dobře počítám.“
„Jo, tak nějak to bude. A kdy tys to měla naposled?“
„No, vlastně to bude něco přes tři měsíce. Vidíš, ani jsem si to neuvědomila, my spolu spali za poslední dva měsíce jen dvakrát.“
„Takže už máš také pěkně dlouhý půst,“ zhodnotil jsem náš stav.
Abych tomu dodal na váze, pomalu jsem spustil ruku, kterou jsem ji hladil ve vlasech, po zádech dolů až na zadeček. Cítil jsem, jak se zachvěla.
„Brácha, neblbni, nekaž to. Tohle přece nejde…“

Dělal jsem, jako bych ji neslyšel, a dál hnětl ten božský zadeček. Když už jsme měli takové šikovné téma, nezahálel jsem a šeptal jí do ouška.
„Víš, že jsi stejně nejhezčí holka, co znám?“
„Kdybys nekecal, ale krásně se to poslouchá,“ odpověděla mi stejně tichým hlasem.
„Víš, co bych s tebou udělal, kdybys nebyla má sestra?“
„To nevím,“ přistoupila na mou hru.
„Nejdřív bych tady s tebou takhle tančil, u toho tě hladil ve vlasech a po zádech a postupně sjížděl až k zadečku,“ začal jsem jí popisovat svou fantazii.

Nejen popisovat, ale i opatrně uskutečňovat.
„Otočil bych si tě zády k sobě a podržel tě za ramena. Odsunul ti vlásky z ouška a přitiskl k němu své rty. Cítila bys můj horký dech na svém lalůčku. Něžně bych ho políbil. Pak vzal na chvilku do úst, určitě by se ti to líbilo.“

Už jen, jak jsem o tom mluvil, chvěla se mi vzrušením v náručí, co teprve když jsem to pomalu prováděl.
„Pořádně bych se k tobě přitiskl, abys pocítila tvrdý ocas na svém zadečku. Letmým pohybem dlaní po ramenou bych shodil dolů ramínka od podprsenky. Jedním pohyb bych ji rozepnul a ona by spadla volně na zem.“
„Oohhh… To bychom neměli…,“ zaprotestovala Hanka.
„Stejně to musíš sundat, přece takhle nepůjdeš spát,“ zkusil jsem to a stále jsem při tom nepřestával hladit její ramena a krk.

Občas jsem ruce posunul i dopředu a opravdu jemně se dotkl okraje přenádherných kopečků.
„Hmmm, to máš pravdu.“
Bral jsem to jako souhlas s pokračováním.
„Chceš vědět, co by bylo dál?“
„Ano, prosím…“

Už jsem ji měl tam, kde jsem ji chtěl mít.
„Teď bych ti znovu položil ruce na ramena. Dlaněmi bych tě pohladil po pažích. Až ke konečkům prstů. Naše prsty by se na okamžik propletly. Ruce bych zvedl nad tvou hlavu. Rozpletl bych prsty a jejich konečky bych přejel po vnitřní straně paží až na hrudník. Pak bych sevřel v dlaních to nejnádhernější poprsí, jaké jsem kdy viděl. Palci bych dráždil vztyčené třešinky.“

„Dooost… ooohhh… prosíííím…,“ žadonila moje milovaná sestřička.
„Jsi si jistá?“ zeptal jsem se a nepřestával ji dráždit.
„Ne… ale… tohle… ooohhh…“
„Tak co? Mám pokračovat? Nebo toho mám nechat?“
Rozhodně jsem se nechtěl nechat odradit, když už jsem byl tak blízko zásunu. Přiblížil jsem se rty k jejímu krku a políbil ji.

„Kdo to má vydržet?“ stěžovala si.
„No přece ty…,“ pošeptal jsem jí do ouška.
„Ale to se nedá…,“ řekla z posledních sil.
Otočila se na mě a naše oči se setkaly. Oběma nám bylo v tu chvíli jasné, že se ze sourozenců stanou brzy milenci, ale ani jeden z nás si to zatím nepřipouštěl.


Zrychlený dech prozrazoval naše vzrušení. Naše pootevřené rty se pomalu blížily. Každým okamžikem byly blíž a blíž. Ještě kousek… a rty se spojily. Vášnivý polibek, propletené jazýčky… nebylo v tom už nic sourozeneckého.
„Není ti v tom těsno?“ zeptala se mě s rukou na trenkách, když se ode mne trošku odtáhla.
„Maličko, ale co s tím?“
„Ty nevíš? Nech to na mě.“

Než jsem se nadál, pokrývala mé tělo polibky od shora dolů a s naprostou jistotou mířila k mému klínu. Zahákla prsty za gumu od trenýrek a stáhla mi je ke kotníkům. Znovu stála proti mě.
„Není to tak lepší?“
Místo odpovědi jsem jen přikývl. Ta situace, že stojím nahý před vlastní sestrou, mě vzrušovala. Pořádně jsem si ji prohlédl. Mokrá skvrna na kalhotkách se nedala přehlédnout.

„Není ti v těch promáčených kalhotkách zima?“
V tu chvíli kalhotky letěly do kouta. Strčila do mne a já se posadil na postel. Chtěl jsem něco říct, ale dala mi prst přes ústa a zavrtěla hlavou. Opřela svou nohu o mé stehno. Měla v úmyslu odepnout punčochy.
Uchopil jsem ji za ruce a podíval se na ni: „Nech si je prosím, moc ti sluší.“
Usmála se na mě. Jak jsem seděl na posteli, klekla si nade mne. Vzala mou hlavu do dlaní a opětovně mě políbila.
Zavrtěla se a já cítil dotek chloupků kolem buchtičky na svém tvrdolínovi. Tiše jsem zavzdychal.

Ani nevím jak, ale najednou jsem ležel na posteli a Hančiny lapličky těsně objímaly špičku mého kopí. Dívala se mi do očí skoro jako by chtěla souhlas, nebo si dodávala odvahu.
Stále se ještě nestalo nic, co by nešlo vzít zpět. Nic, co by se nedalo svést na opileckou chybu. Neodvažoval jsem se ani pohnout. K dalšímu kroku jsem neměl odvahu, nechtěl jsem ji vyplašit, ale neskutečně jsem po ní toužil.

Najednou dosedla. To, o čem jsem tajně snil už od svých třinácti let, kdy jsem potají šmíroval svou sestru v koupelně, kdy jsem si ho při myšlence na ni honil, se konečně dělo.
Sestra na mě seděla, ocas zaražený hluboko uvnitř.
Začínala se pohybovat. Krom klasických pohybů nahoru a dolů, kroužila pánví a pohupovala se vpřed i vzad. Tvrdý klacek těmi pohyby ještě víc kameněl. Všiml jsem si překvapením rozšířených očí. Žádná slova, jen tiché vzdychání. Díky alkoholu jsem měl docela výdrž.
Hanka zastavila veškerý pohyb a jen tak na mě v předklonu seděla. Pocítil jsem něco nového. Aktivně zatínala poševní svaly. Bylo to neskutečné, nikdy jsem nic takového nezažil. I ji samotnou tou vzrušovalo. Znovu rozjela svou ďábelskou jízdu. Hlasitě jsem sténal.

„Ještě vydrž… ahhh…“
„To nejde…“ bránil jsem se.
„Ještě chvilku prosím…“

„Už budu…“
„Jen ne do mě… nic neberu…“
„Tak… aaahhhh…,“ chtěl jsem jí říct, aby slezla, ale dokončit větu už jsem to nestihl, v tu chvíli jsem udělal.
Sestra naposledy dosedla a zhroutila se na mě. I na ni to přišlo.
Společně jsme oddychovali.

„Omlouvám se, už to nešlo vydržet“ snažil jsem se to vysvětlit, „je mi to líto…“
Očekával jsem, že bude běsnit, zuřit a nadávat.
„A copak je ti líto?“ řekla a pohladila mě po tváři „To, že se to stalo? Tobě se to snad nelíbilo?“
„To ne. Bylas fantastická. Úžasná, báječná, neskutečná…,“ rozplýval jsem se nad jejími schopnostmi, „mrzí mě, že jsem to do tebe pustil.“
„Aha,“ pochopila „s tím už teď stejně nic nenaděláme. Ale byla to nádherná tečka, bylo to přesně to, co jsem potřebovala…“
„Ty se na mě nezlobíš?“
„Nezlobím. To se stane…“
„Ale…“
„Neboj, já se o to postarám. A pro jistotu si nechám napsat prášky, aby už nic nehrozilo.“

Ještě chvíli jsme si povídali, než jsme vyčerpaní upadli do slastného spánku.

Zobrazit za celou dobu
Zobrazit za celou dobu
9033
Zobrazit dnešní
Zobrazit dnešní
12
Trysky
Trysky@seznam.cz

7
Komentujte

Please Login to comment
avatar
3 Comment threads
4 Thread replies
4 Followers
 
Most reacted comment
Hottest comment thread
4 Comment authors
TryskyKrálíčekChildeMartin Recent comment authors
  Subscribe  
nejnovější nejstarší nejlépe hodnocené
Upozornit na
Martin
Člen
Martin

Opravdu musím říct , že je to opět báječně napsáno . Je to opět jiný styl povídky . Není to jen obyčejný incest . Jemnosta cit se vynou jako červená nit celou povídkou až k závěrečnému vyvrcholení s možností dalšího pokračování .

Childe
Člen

Hezky zvrhlá sestřička a myslím, že by jí málokdo dokázal odolat.
Má to vynikající atmosféru a je to uvěřitelné což povídce jen prospívá.

Králíček
Člen

Hezké, moc hezké, takhle má vypadat povídka v tomhle žánru 🙂