matka syn pohovor
Toto je 1 díl z 1 v seriálu Rošťák

Výchova obou jejích dětí byla pro Magdalenu těžkým obdobím. Se smrtí manžela se smiřovala dlouho, ale nakonec si ze samoty udělala přednost. Věděla, že bez muže bude špatně a za čas pocítila, že bez nového partnera může být i nejhůř. Ovšem díky dlouhodobé manželovi nemoci a tvrdší výchově v dobách svého dětství, byla ženou tvrdou, ráznou a nezlomitelnou.

Chvilky, kdy ji přepadl chmur a cítila se bezmocná, trávila na terase rodinného domku, v oblíbeném lehátku, se šálkem výborné kávy a za slunečními brýlemi schovávala slané slzy. Krátce se vyplakala, vysmrkala a znovu se pustila do boje se životem, pokud nelehávala v posteli nadopovaná prášky na uklidnění.
Ani dcera se synem jí horké chvíle moc neulehčovali.
Studující dvojka, byť už v té době dospělá, věrná dvojčata a živá stříbra ve škole sice prospívala na výbornou, ale osobní život jim dával o hodně víc zabrat.
Dům se občas naplnil pláčem. To když se Anita zamilovala a dotyčný její city neopětoval. Nebo v jiné chvíli, kdy se krátkodobý vztah rozpadl poté, kdy se studující křepelka rozhodla roznožit, milovaný bodák si párkrát hodil zadkem a přesídlil na jinou adresu, kde si zvesela znovu vrkal, bez ohledu na utrápenou Anitu.

V jiných chvílích se z pokojíku ozýval řev, když jí tam během převlékání vpadl brácha.
Hezoučký jinoch jménem Ben, se nestyděl pronásledovat mlsnými pohledy dívčí kvítek, měnící se v opravdovou ženu.
Měl vyslíděné chvíle, ve kterých se Anita věnovala kosmetice, radám z časopisů a zkoušela pak na sobě všechny báječné triky. Sedávala polonahá u kosmetického stolku, olepeného fotkami i vystřihovánkami, jen aby se na ni všichni známí zpěváci a herci mohli dívat, když si pročesává bujné kadeře, nebo si měří pečlivě pěstovanou postavičku krejčovským metrem.

Vřískala pokaždé, když bratr neomaleně vtrhl do pokoje a nestydatě na ni mával měkkým čuráčkem. Líbilo se mu to. Užíval si tyhle chvíle, protože si připadal jako king s pořádným ocelotem.
Představoval si, že ženská ječí právě proto, že má bimbase jako pancéřovou pěst. Přitom se mu houžvička ztrácel do bříška při sebemenší zimě. To ho ale neodrazovalo skákat do pokoje pokaždé, když na něho přišla jedna z jeho pubertálních nedošukaných tužeb.

Občas se také v domě rozléhal i nestydatý hekot, když si Beník k šulínčím hrátkám pustil nahlas porno v domnění, že takhle hlasitě jej slyší pouze on. Anita s Majdou ho pak nerušily až do konce, kdy hekání utichlo a z pokoje vyšel zářící a nic netušící mladík.
Dokázal promastit celé hodiny, protože jeho kladélko nemělo nikdy dost. Tu a tam se mu povedlo sklátit nějaké kuře na diskotéce, občas dokonce sbalil nějakou na dýl, ale díky své nenechavé a divoké povaze se s ním každá za pár dní nadobro loučila.
To se potom pravidelně odšťavňoval při nestydatých myšlenkách na matku nebo přepadával sestru, aby mohl plivancové sólo dokončit u sebe v pokoji. Ke štěstí mu stačilo těch pár vteřin, kdy se před Anitou obnažil a u sebe pak tekl, cákal a doslova si pálil kůžičku dlaní.

Pořádný poprask nastal v jedno sobotní ráno. Po protancovaném pátečním večeru se Anita probudila díky čemusi, co jí přistálo na obličeji.
Lepkavá a napěněná konzistence jí pleskla o čelo a to ji donutilo se probrat, promnout si oči a uvidět zvláštně nahrbeného bráchu nad sebou. Zbrkle se třásl a kroutil dohromady. Kamufloval právě vyhoněné brko za nápad s plivancem. Takže nad ní stál nahnutý, špulil pusu a urychleně si spravoval tričko.
„Mamííí, Ben na mě plivnul!!!“ vyřvávala nechápavá Anita na schodech, když běžela do máminy ložnice a utírala si nic netušíc zasemeněné čelo i vlasy.
„Ježiši kriste a to je teprve ráno. Proboha nechte toho už! To je pořád něco. Seš už dost stará na to, abys mu to uměla vrátit, ne. Nech mě spát,“ dostala ze sebe pracně Magda, která se předešlý večer opět naládovala prášky na spaní.
„Jako to mu nic neřekneš, jo? To už přehání, ne?“ stála ve dveřích uječená důležitka a rozdmýchávala oheň jen proto, aby drzoun dostal vynadáno.
„Anito, sakra! Nech mě spát, slyšíš? Jdi si to s ním vyřídit sama. Měla jsem náročnou celou noc,“ chumlala se mamina zpět do peřin, hodila bokem a dala tak najevo nezájem.
„To se ti nepovedlo sestřičko, co?“ smál se Ben a štípal sestru do krásně oblých půlek, protože šla před ním do schodů, směrem zpátky ke svému pokojíku.
„Nech mě, ty zoufalče. Táhni k sobě a nech mě,“ flákla mu facku Anita, protože jeho prsty byly víc zvídavé než obvykle.

Bylo téměř pravidlem, že se sourozenecká dvojice kočkovala každou společnou minutu. Ale na druhou stranu k sobě měli blíž než jakýkoli brácha se ségrou.
Možná tím, že byly dvojčata, možná osudem bez táty, možná z lítosti nad osamělou matkou, se přesto všechno dovedli usmířit a nedopustit jeden na druhého.
Každý rozchod dokázali spolu probrat, každou novou lásku si navzájem hodnotili, aby se v zápětí mohlo znovu rozdunět dřevěné schodiště v domě a matka mohla vyvracet oči, nad uječenou dcerou a škodolibým synem.

Magdalena se snažila být vzorem svým dětem. Jela v koleji zodpovědné matky, která ratolesti nenechá nikdy na holičkách.
Za žádných okolnosti se nesmělo stát, aby jednoho z nich doopravdy něco bolelo, nebo citově zasáhlo. I když jejich řádící chvíle prožívala bez povšimnutí, přesto oba věděli, že pokud by se přihodilo něco opravdu vážného, bude to právě jejich máma, která se za ně popere třeba i do krve.

Takže ve chvílích relativního klidu si nechala choulit do klína jednoho z dvojčat a probírala s ním život. Sondovala z dcerky všechny trable, které ji tížily a dávala rady do života o tom, jak na mužské pokolení. Spokojeně se usmívala když zjistila, že její holčička dělá pouze pár chyb a jinak má mozek docela srovnaný, takže jen doložila pár triků a dolaďovala tak dívčinu k dokonalosti.

Boj s Benem vyžadoval jiný přístup. Snažila se do něj vžít i jako chybějící mužský článek a ovládala se pokaždé, když ze sebe chrlil nechápavé věty o tom, jak mu holky nechtějí dát. Citu pro trvalejší vztah v sobě moc neměl. Pofňukával, že i když se mu občas zadařilo a nějaká slečna mu zůstala na dýl, přeci jen vždy přišel ten smutný konec.
Pak jen tiše sledoval dívčí záda a dokola mu v hlavě zněl vyčítavý monolog odcházející křepelky.
„Proč myslíš, že to tak je?“ snažila se probrat se k podstatě problému matinka.
„Protože jsou blbý,“ rázně ukončil myšlenku Ben.
„Nech toho,“ lapla mu nepatrný pohlavek po vlasech Magda a dávala tak tiše šanci synovi, aby se opravil a zapřemýšlel znovu.
„Nevím no. Nic po nich nechci. Prostě jsou to slepice. Do jedné. Tak co je na tom, no? Jsem mladej? Jsem. Potřebuju to? Potřebuju. Copak ony ne? Však jich neubude a při tom jim to udělá stejně dobře jako mě. To je pořád samý, tohle nechci, jo tohle dělej půl dne, tady to je mi odporný, tohle je nechutný, ty seš zvrhlej, jenom já a ty nic…“ dostával se do varu.

„Počkej! Bene, sakra!“ snažila se ho zastavit matinka, protože se jí rozhovor zvrtnul tam, kde ho mít nechtěla.
„A to mi ho jedna kouřila a tvářila se u toho jak u mučení. Další zase nic necítila. Bys nevěřila, jak jsou všechny stupidní. Vem si ségru. Ta ječí jen proto, že jí omylem vlezu do pokoje když se převlíká. Proboha však co, ne? Od mala ji znám a hlavně! Je to ségra, copak jsem uplnej magor?“ masíroval dál matce mozek a jeho monolog ho začal bavit.
„Počkej, mlč chvilku,“ snažila se už úplně zoufalá zastavit jeho nestydatou zpověď.
„A jiná zase nesnesla pohled na mý sperma. Jen pohled, chápeš to? O tom, že by to polkla, bych si mohl nechat tak akorát zdát. Všechny jsou blbky. Co máme my kluci dělat? Holky maj díry, my máme kolíky a pasuje to do sebe, tak vo co jde?“ dřel matce mozkové závity Ben a evidentně si v tom liboval.

Magda se potila, poposedávala a nervozitou naprázdno polykala. Čekala cokoli. Věděla, že synek není žádný svatoušek a chápala jeho nevyskákané období, ale že jí dá takovouhle sodu zpříma, to opravdu nečekala. Spíš se chystala na zpověď syna, který bere mámu jako svátost a ona mu bude moci dát ponaučení o antikoncepci.

Místo toho seděla na pelesti, držela synkovu hlavu v dlaních a bez hlazení už jen netrpělivě hledala slova, kterýma by ukončila tuhle trapnou chvilku.
„No tak doufám, že se aspoň chráníš a už toho necháme,“ nakopla další téma mamina, čehož se zajda ihned chytil.
„Mami, guma je nuda. Já ho pak nemám tak citlivýho,“ vysmečoval finální matčinu poznámku Ben.
„No počkej, sakra. Tak teď buď fakt zticha a chvíli mě poslouchej. Chránit se musíš. Když holka žádný pilulky nebere, tak musíš mít rozum ty a prostě si tu pláštenku nasadit. Tohle mi slib!“ naléhala ustrašeně Magda.
Už jen představa, že do celodenního cirkusu by přibyla i další starost s plínkama, ji dost děsila.
„Neboj, já ho vytahuju těsně před výstřikem,“ lísal se hošan k mámině noze.
„Bene! Na tohle přece nemůžeš spolíhat! Nesmíš prostě! Stačí kapka…“ zakvílela nazlobeně Magda.
„Mívám toho mnohem víc, než jen kapku. Jsem mladinkej,“ uchechtával se synátor, protože mámina noha se mu natolik zalíbila, že přestal vnímat důvod tohoto povídání.

Majda zpozorněla. Přeci jen, mladé semeno a k tomu pěkně plné dávky, si dovedla vybavit téměř na povel. Jasně viděla bílé flíčky.
Mapky, u kterých kdysi klekávala a slízávala je, když tátovi za mlada ještě péro fungovalo. Moc dobře si pamatovala tu chuť, která jí stékala po jazyku do krku a zbytečky pak naháněla jazykem za zoubky. Jasně viděla šlemy, které schytávala do obličeje a mohla si je potom sama slízat za pomoci prstíků.
A teď už dokonce cítila i tuhý nástroj, ze kterého se tahle smetanová dobrota pumpovala jedna báseň.
Přesně tohle ji probralo ze snění, protože realita ji dokázala shodit z obláčku představ.

Ben stále ležel, držel ji kolem boků, lísal se tváří k jejímu stehnu a tvrdou tkaničkou se nenápadně třel o boční stranu matčina lýtka.
„Ty, Bene, nech mě ještě chvíli se dospat. V noci jsem zase nemohla usnout, vzala jsem si prášky, tak chápej, že jsem vyřízená. Hele jdi se učit nebo co. Hlavně nech tu Anitu už na pokoji,“ soukala se ze synkova sevření mamina a zavrtávala se pod peřinu, kde chtěla zahrát etudu na chybějící spánek.
„No jasně,“ nevrle se odploužil mladík, aniž by se otočil, což matinku docela nazlobilo, protože si v duchu přála aspoň zahlédnout jeho bouli.
Dveře se zaklaply a Majda zůstala konečně sama.

4.4 32 votes
Hodnocení povídky
Subscribe
Upozornit na
guest
5 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments
Denis86

Povídka byla nádherná chci přídavek ještě další díl .
Prosím autora o něj .

Tomáš

Budou. Jedná se o sérii, která vyšla na staré verzi efénixu a byla nyní převedena do nové verze. Jelikož je to hodně dílů, které by vycházeli až do nového roku, a jelikož je teď takové období, kdy autoři jsou nemocní, nebo musejí řešit jiné věci, takže je málo nových povídek, bude tahle série vycházet 2x v týdnu.

Shock

„Vstal jsem z mrtvých“, tak se polepším…Tím trochu naředím zdejší záplavu incestu. Doufám, že k lepšímu 🙂 Jinak tyto povídky z posledního období považuju za zdařilé, o tom žádná…

harai

Souhlasím s tebou, také proto jsem ji, jako velký fanoušek Alimedy, převedl ze starého efenixu. Další díly jsou podle mě ještě lepší 😉

Junior

Výborný začátek, už se Těším na pokračování. Všem autorům přeji pevné zdraví.