Toto je 8 díl z 14 v seriálu Otec despota

Čas plynul a Evžen už nemyslel na nic jiného než na mladinkou sestru své skorosnachy. Ubíjel Valentýnu dotěrnými rozkazy, po kterých automaticky čekal mladou krev ve svém domě. Zklamání ze stejných tváří, po návratu z práce, si vybíjel na manželčiné zadnici, která si chrochtala blahem.

„Vysvětli mi, co je na tom, že si sem prostě pozveš ségru? Nad čím dumáš, když stačí říct, aby prostě přišla?“ dotíral Evžen na Valinu.
„Ona o všem ví. Já se jí svěřila a tak ví, že tady to chodí prostě šukézně,“ pípla Valča.
„Tak ona to ví? O to lehčí budu mít práci! Zítra ji tu chci!“ trval na svém despota.
„Ublížíš jí?“ obávala se jeho hrubiánského chování Valina.
„Co tě nemá. Proč bych to dělal? Budu moc hodný, neboj se,“ mrknul na ni Evžen.
„Tak já to nějak zařídím. Jak to proběhne mi řekneš?“ sondovala studentka a už se zase zkoušela nadrženě otírat kolem jeho kolen.
„Tebe to zase chytá co? Jak jde o sestřičku, tak jsi k neudržení, že?“ posmíval se Valinčiné plazivosti Evžen.
„Tak mi řekni, co jí uděláš. Prosím!“ škemrala Valina, ale marně.

Další konverzaci Evžen náhle utnul a jediné co z něj Valča vydolovala, byly instrukce, kterými se měla sama se Slávkem řídit. Odešla rozmrzele do nabíječova prázdného pokoje a odhodlávala se s prstíkem v dírce, vytočit číslo sestry Haničky. Rudla v obličeji, představovala si zítřejší situaci a těsně před orgasmem, ve chvíli nejsilnějšího vzrušení, zavolala ségře, aby se ji pokusila pozvat na návštěvu.


Domluva s rodnou krví byla těžká, ale po dlouhém uklidňování mladé Haničky a slibech, že k ničemu nedojde, protože to, co kdy vykládala bylo jen jejich soukromí, sestřička svolila. S konečným pochopením se odhodlala další den zastavit v hodinu, kterou si určil sám Evžen.

Bohuna byla zaslána na nákupy, aby nepřekážela a Slávek měl čekat doma, aby dokonale zapadl do plánu. Evža měl všechno propočítané s přesností sobě vlastní a tak se zaradoval a zašustil dlaněmi v radosti, která se odehrála hned druhý den.
Ráno odjel do firmy o poznání nervóznější, rozdal spoustu úkolů i papírování a netrpělivě sledoval hodinky, na kterých očima popostrkával ručičky dokola, k hodině H. Cestu k domu zajel v rekordním čase, zaparkoval s kvílením brzd a vehnal se do vilky jako velká voda.

„Valino!!!“ křičel už od dveří.
„Jsem tu,“ zvolala mladice, aby despotu uklidnila a předešla jeho oblíbenému křiku.
„No proto. Za jak dlouho příjde? Zavolej jí!“ rozkazoval nervóza a vysloveně běžel do ložnice, kde si odložil kvůli sprše a chystal se převléct do domácího froté županu.

Z koupelny zaslechl horký hovor a spokojený nad poslušností ochočené samice, se pustil do důkladné sprchy. Pod proudem vody si proleštil koule i s ráfkem, promasíroval dírku v žaludu, projel chlupaté půlky dlaní plnou pěny a celý se vyvoněl pánským sprchovým gelem.
Učesal vlasy na pěšinku, napajcoval se kolínskou, vyčistil zuby a jako na své první rande se vychystal jen pro mladinkou pannu.
Vešel do chodby domu s důrazem hřebce a štrádoval si to rovnou do kuchyně ke kávě. Za stolem seděl Slávek a tichým pozdravem vítal pyšného chlebodárce. Valina dochystávala jednohubky a s hlasitým cinkáním všichni zkoprněli.

„No na co čekáš, jdi otevřít, dělej!!! A říkám vám, abys jste oba dodrželi úmluvu!“ ještě v rychlosti připomínal smluvený plán Evžen a dál si v klidu zapaloval doutník z krabice na stole.
„Jen pojď dál, neboj, símtě,“ pobízela Valina ségru a vedla ji rovnou do kuchyně.

Objevila se ve dveřích se svojí mladší kopií a despotovi se zamotala hlava. Ksichtík obou dívek byl na vlas stejný. Veliké zelené oči, malý nos v Haniččině případě zdobený pihami a malá pusinka, která si říkala o spermatovou dobrotu. Vlasy měla na rozdíl od Valky kratší a blond. Stály vedle sebe. Krásně žensky rostlá Valentýna, vedle boubelaté sestry s malinkými prsy. Duo rodné krve, stereo mladé šťávy a double jackpot. Evžen si otřel upocenou dlaň do kapsy županu a povstal, aby nově příchozí návštěvu uvítal.

„Jsem Evžen. Můžeš mi tak i říkat. Tohle je Slávek, můj syn, ale toho už asi znáš. Já jsem otec. Pojď dál a posaď se,“ nabízel židli despota a usazoval mlčenlivou Hanku vedle sebe.
Automaticky lusknul prsty na Valinu, která ihned přiskočila s nalitým drinkem a hned svoje sebevědomé chování schoval za vtip. Musel se ovládat, aby se vytřeštěná dívenka, díky jeho manýrům, nesebrala a neutekla domů.


Při cinkotu pohárů se na sebe všichni usmáli, uvolněně si připili na seznámenou a dál už notorický despota bavil celou společnost tak, že jej syn se skorosnachou téměř nepoznávali. Bylo mu jasné, že tady o něco jde a tak se opravdu snažil. Nechtěl si mladinkou kůstku vyplašit a tak solil jeden fórek za druhým, vzpomínal, mluvil a popisoval, dokonce navrhl karty a přitom čekal na chvíli, kdy příjde na řadu smluvený plán.

„No, my se na chvíli omluvíme,“ pousmál se Slávek a s další nalitou sklenicí se pomalinku vytrácel ke svému pokoji.
Nastalo ticho, do kterého se cenily jen bělounké Valinčiny zuby z nuceného úsměvu. Hanka si prohlížela nechápavě Slávkovy záda a přemýšlela, kam odchází s plnou sklenicí. Do toho vstala i Valentýna a s koktající výmluvou mizela za Slávkem, dokud za nimi nezaklaply dveře jejich ložnice.

„No co to bylo?“ ptal se nahlas Evžen a hrál překvapeného na Haničku, která si už zase pochutnávala na chuťovkách a míchaném drinku.
Despota si oddechl, protože mu tímto odpadl strach z mladého útěku a dál se bavil s Haničkou o všem možném. Rozebral s ní školu, rodinu, nějaké životní cíle a stále čekal na to, co mladé dvojici den před tím rozkázal. Mezitím zkusil nadhodit téma o klucích, kde se moc nechytal. Hanka na dotazy o párování neodpovídala a vše zahrávala do autu, aby nemusela prozrazoval nic o své bláně.
Evžen díky zkušenostem a věku nepolevoval a mazaně stáčel hovor tam, kam sám chtěl. Oklikou se dostával k odpovědím, na které čekal a radostně se usmíval, protože Hanka se nakonec rozpovídala. S červenými tvářemi od studu, prosila očima vyptávajícího se Evžena, aby už nekladl další otázky, ale despota si dál jel po svém.

Mohlo by vás zajímat  Story 13 – Další Denisiny hračky

Konec zpovědního trápení zachránil začínající hekot ze synátorova pokoje. Valentýna po domluvě s panem domácím, rozpoutala se Slávkem tradiční hlasitou mrdačku, plnou výkřiků, proseb, uvolněnosti i přesto, nebo spíš právě proto, že v domě byla návštěva.

Hanka zpozorněla a zrudla. Linoucí se hekot ji ukotvil do židle, nohy ztěžkly a mysl přestala fungovat. S otevřenou pusou sklopila zrak a netušila jak z tohoto trapasu ven. Evžen si ji vychutnával. Seděl na dosah s nohou přes nohu, usmíval se, poklepával si prsty do stolu, pokuřoval doutník a pozorně sledoval červenou boubelku. Naschvál přestal mluvit a dopřával mladinké baculce zřetelný odposlech.
Nechtěl ji rušit a těšil se z toho jak ji krásně dusí ve vlastní štávě. Hanka strachy skoro ani nedýchala. Bez jediného pohledu, který by věnovala zralému hostiteli, se zelenýma očima přidržovala podlahy pod sebou, rudla a proplétala si prsty.

„Stalo se něco, Haničko?“ ledabyle pronesl s úsměvem na adresu boubelky Evžen, aby ji ještě malinko potopil do stydlivosti.
„Já pojedu domů,“ špitla spíš sama pro sebe.
„Co říkáš? Mladí zas vyvádějí, nerozuměl jsem ti,“ usmíval se škodolibě dál bytný.

„Chci domů,“ zvedla konečně utrápený pohled a zaprosila zeleným zrakem.
„Neblázni, proč? Však tu není zle, ne?“ nehnul ani brvou Evžen a byl si jistý, že tuhle tučňoučkou kůstku dneska dostane.

Hanka otevřela malou pusinu, ale nebylo rozumět ničemu, co chtěla oznámit, protože Valina už zase křičela svoje oblíbené sprosťárny. Syčela a pobízela si partnera k větší mrdačce, chválila mu velký ohon, chrochtala blahem nad každým šťouchem a srovnávala ho bezostyšně s každým, který ji kdy obdělával.
Každé její rajcovní slůvko doléhalo zřetelně do kuchyně i přes dvoje dveře s chodbou, protože uměla krásně procítit každý dotek na micině. Slávek jí plenil, užíval si chvil, kdy byla zase jen jeho a zvyklý na dozor nad sebou se s radostí předváděl audiopřenosem, aby z toho měla skorošvagrová pořádný plezír.

Rajcovala ho, stejně jako tátu, nezkušenost mladé Hanky a dokonce si v duchu představoval jak si ji krásně ojíždí místo rozdavačné Valentýny.
„Nevšímej si toho a udělej mi kávu, prosím,“ nevšímal si Hančiných proseb despota a zaúkoloval si na zkoušku mladinkou služičku, aby si ji znovu celou prohlédl.

Haňule vstala, snažila se přehlížet uvzdychanou zvukovou kulisu a za navigace pana domácího se chopila přípravy kávy.
Evžen mezi stehny mačkal tuhého ptáčka a počítal studenstké faldíky. Očima protrhával látku černých legín a silou vůle nadzvedával béžovou košilku. Lákala ho celá. Její nezkušenost, stydlivost, strach, malé kozičky a o dost větší kulatá prdel. Blonďatý účes naznačoval blond chloupky a růžové masíčko uvnitř pysků.


Pomalinku se přestával ovládat. Tohle posezení s pannou ho stálo hodně přemáhání a měl co dělat, aby si ji neandrtálsky neodtáhl do ložnice stejně, jako kolikrát Bohunu. Nebýt plánu, po kterém se z Hanky měla stát ukázková mrdna, už by ji tu bezohledně klátil na zemi blána neblána.
Skřípal zubama a tekl do županu. Lepil si stehna prusvitnými nitkami, tlačil si na žížalku dlaněmi a sám sebe začal proklínat za takováhle muka.

„Ale už by vážně mohla přestat!“ syčel podrážděně, protože mu samotnému z odposlechu nebylo dobře.
„Já pomalu půjdu,“ hlesla tichou poznámku Hanka když mu podávala šálek hořké socové kávy.
„Ještě si sedni,“ zapomněl se despota a chytil ji tvrdě za zápěstí jak mu bylo přirozené.

Hanička se poslušně posadila, ale očka vytřeštila o to víc. S očima dokořán běhala pohledem po Evženovi, kuchyni, podlaze a přemýšlela jak se tohoto trapasu nadobro zbavit.
Slibovala sama sobě, že se tady nikdy neukáže, ani kdyby jí ségra stokrát přemlouvala. Pohoršovala se nad každou myšlenkou, kdy jí Valentýna do detailu vykládala rodinné zvyky a rituály.

Ani na okamžik si nepřiznala nejedny promáčené kalhotky. Nebyl čas si připouštět vzrušení, protože se musela přeci pohoršovat. A teď to měla naservírováno jako na talíři. Vedle ní seděl pán v županu, kdoví co má pod tím a z chodby se řinula uvzdychaná vlna, která ji nenechala spodek v klidu, ani když se zuby nehty bránila. Modlila se za rychlý návrat domů, těšila se na svůj tichý pokoj a noční soukromé hrátky, za které se styděla.

„Tak buď ten můj kluk má takovou výdrž a nebo ta tvoje ségra je opravdu tak nenasytná. Co na to říkáš? No?“ vracel se nahlas k šukající dvojici naschvál Evžen.
„Já nevím,“ špitla Hanka, schovala obličej hystericky do dlaní a snažila se být neviditelnou.
„No snad bys neplakala! Oni toho brzo nechaj, neboj. Musíš pochopit, že se to nedá přerušit. Ještě chvilku to vydržíme! Nebo ne?“ uklidňoval Hanku a zároveň úpěl v duchu nadržeností Evžen.

Dotkl se dlaní buclaté ručky a pohladil blond vlasy, aby se slečinka cítila uvolněněji. Miloval tohle trápení druhých, ale tentokrát se v tom řádně vyráchal taky. Muka, které mu spalovala spodek, se pomalu nedala vydržet. V blízkosti ještě nikdy nepoužitého těla, s nádhernou boubelkou a žulovým ocasem, ho koule bolely tak silně, že při dalším kvílení rozjeté Valentýny vystřelil ze židle.

„Pojď se mnou!“ rozkázal přísným hlasem a Haničce nezbylo nic jiného, než se strachem poslechnout.

Zobrazit za celou dobu
Zobrazit za celou dobu
2262
Zobrazit dnešní
Zobrazit dnešní
1
Navigace v seriálu<< Otec despota 07Otec despota 09 >>
Alimeda
Alimeda@seznam.cz

Komentujte

Please Login to comment
avatar
  Subscribe  
Upozornit na