Toto je 2 díl z 14 v seriálu Otec despota

Mamina chvíli přemýšlela, pod jakou záminou ze synka dostane info pro otce. Bojácně zaťukala na prosklené dveře pokoje a nenápadně se vkradla dovnitř. Slávek seděl jako zařezaný za stolem, obskládaný učivem a se zadumamým pohledem registroval matku jen tak na půl.

„Nepotřebuješ něco?“ špitla tiše, protože jí bylo jasné, že ho ruší.

Stačila tahle otázka a synek trhl hlavou, aby si matku prohlédl, protože při této otázce se zpravidla vystavovala polonahá. V domnění, že ji otec poslal na výzvědy, které skončí řádným sexuálním zaučením, se nechal nachytat, protože Bohunka seděla na jeho posteli s dlaněmi v klíně a na sobě měla přeci jen pár vrstev domácího oděvu.

„Ne,“ nasměroval pohled zklamaně zpátky do knížek.
„Měl bys toho učení na chvíli nechat. Však v tom ležíš celé dny,“ pokoušela rozpoutat hovor matka.
„A co bych jinýho dělal?“ chytal se na udičku Slávek.
„Já nevím, tak třeba zajít za kamarádama, za zábavou, projít se, za svou holkou,“ nadhazovala dál téma matinka.
„Zábavu mám tady před sebou, kamarádi mě nezajímaj a holku nemám,“ přiměl se k jakési zpovědi synátor.
„Jak to, že nemáš?“ zvedla zvědavě obočí Bohunka.
„Mami, nech mě. Musím se učit,“ mávl rukou Sláva a vycvičená mamina, která byla zvyklá poslouchat na slovo se už dál nesnažila.

Odešla z pokoje za úklidem domácnosti a prachovka jí v ruce vibrovala díky nervům i vzrušení. Všechno jí do sebe zapadalo, protože pod vidinou, že nezjistila co bylo třeba, ji čekal slastný čtvrteční trest. Šmejdila leštěnkou po nábytku, prsa se jí natřásala a zastřižené kundí chloupky se slepovaly díky štávě. Neskutečně se těšila na příchod domácího tyrana, kterého i přes jeho tvrdé zacházení oddaně milovala.

Slávek v pokoji zíral do učení i když nevnímal ani písmenko. Začal v sobě cítit potřebu se opravdu vypovídat. Prolomit ledy mezi ním a rodiči, kteří jej denně provokovali i když jen díky otci. Potřeboval ze sebe dostat touhu, kterou cítil při sebemenším pohledu, či myšlence na rodičovskou ložnici. Zavíral knihu za knihou, skládal hlavu do dlaní, neměl náladu ani na filmy, ani muziku, ani na jídlo. Tak nějak přetrpěl do večera o samotě a v tichu, až z chodby uslyšel matku jak mu přeje dobrou noc.

„Mami, můžu na chvíli k tobě?“ jednal bleskově i když zíval na celé kolo.
„No můžeš. Samozřejmě, že můžeš, ale na chvilku ano?“ potěšila se Bohunka, že dnešní úkol možná přeci jen splní.

Slávek přiskočil za máti do ložnice a automaticky přistál na letišti z masivu. Lehl na bok, podepřel hlavu dlaní a čekal až matinka ulehne taky.
Bohuna sledovala synkovu odvážnost, protože se sama bála nečekaného příchodu manžela. Dlouho stála u postele a přemýšlela co bude nejlepší udělat. Převalovala myšlenky v mozku otupělém nadržeností a ať to brala z jaké chtěla strany, pokaždé jí z toho vyšel luxusní čtvrteční výprask, takže nakonec už nebylo co řešit. Srovnala pantoflíčky pod postel, složila do komínku župánek, natřásla si polštář a elegantně přilehla v košilce vedle synka.

„Co máš na srdci?“ zadívala se na něj starostlivě.
Slávek si položil hlavu, zavřel oči a poprosil o pohlazení ve vlasech. Konec konců své neštěstí zas tak moc nehrál, protože maminčino pohlazení mu chybělo od malinka. Kvůli otci nezbýval čas na projevy citů a tak vyrůstal za každodenního hekotu svých rodičů a o promluvě nebo pohlazení, či společných hrách si mohl nechat akorát zdát.
Zavřel oči a nechal se výskat ve vlasech. Užíval si dlaně, která mu dlouhé roky chyběla a i když to byl nejúžasnější pocit, který kdy zažil, přeci jen mu ho narušovala vůně spermatu, kterou cítil z ženské ručky i když byla dokonale umytá.
Najednou jeho chystanou zpověď přeprala myšlenka na tátovo semeno, dennodenní vzdechy a tak se znovu uzamkl do sebe, sevřel víčka a jen mlčky naslouchal šustění hlazených vlasů. Na dotazy starostlivé maminky nereagoval a z hlazení se dostal do stavu, kdy už ztěžklé rty neodpovídaly ani když chtěly, protože klimbal lehkým spánkem.

Chvílemi škvírkou sledoval matčino chování, zaregistroval podle zavrzání postele, že odešla kradmo k vypínači zhasnout, aby v zápětí znovu přilehla a zajela prsty do jeho čupřiny. I přes tu černou siluetu osvícenou z rozsvícené chodby, jasně viděl, jak to jeho mámě sluší.
Ležela na boku, prsa se jí slisovala k sobě, bok se vyklenul z pod košilky a něžná ruka ho hladila tak líbezně, že pro dnešek už kašlal na jakékoli svěřování.

Bohunka ve tmě rozeznávala obrys synka a srovnávala si v hlavě celý život. I když ze začátku nesouhlasila s maželovým despotickým dozorem, časem si zvykla. Naučila se fungovat tak, jak si partner přál a jelikož nikomu nic nechybělo, tak se smiřovala se svým osudem.
Z posmutnělého dumání ji vyrušil hlasitý příchod Evžena. Škubla sebou na posteli, přestala hladit synkovy kudrny a začala zmatkovat. Zkusila si přece jen postavit hlavu, chystala si řeč jak pro dnešek musí proběhnout vše jinak a než se stihla odhodlaně nadechnout, rozletěly se dveře ložnice. Evžen stál ve futrech nalomený pivem, dýchal dovnitř chmelový odér a rozkoukával se ve tmě.

„Tady něco neklape,“ funěl opile.
„Evžene, ticho. Nebo počkej, já ho vzbudím. Slávek tady usnul,“ šeptala Bohuna.
„Cože, on je tady?“ obklátil postel despota a rozsvítil lampičku za zády svého syna.
Párkrát zamrkal, střídavě sledoval záda spícího synka a Bohunu, rozchechtal se a najednou zvážněl. Tvář mu zkameněla, stál dál za synátorem a rozepínal si řemen.

„Evžene, nech toho,“ kousala se do spodního rtu Bohunka a jasně dávala najevo nervozitu, kdy nevěděla co dělat.
„Šukal tě?“ zápasil s těžkou přezkou opasku generál.
„Evžene ticho, prosím. To víš, že ne. Ticho. Jdi vedle, já ho vzbudím a pak si dělej co chceš,“ škemrala zoufalá Bohunka a oči přísně zabodávala do manželových pracek, které nervně bojovaly s kovovou přezkou.

Slávek, dávno už stoprocentně probraný, jen dál hrál tvrdý spánek. Mrkal zavřenýma očima, což nebylo po směru světla za ním, vidět. Jen občas se odvážil do šera rozlepit víčka, aby miniaturní škvírkou zkontroloval dění kolem něj. Řídil se jen zvuky nebo nosním majákem, který jasně čmuchal opilého fotříka přímo za zády. Tvrdě ležel dál na boku, čekal co se ještě bude dít a ze strachu neočekávaně tuhnul v rozkroku.
Najednou proklínal svého buchara, protože stačilo trhnout s peřinou nebo ho násilně otočit či nutit k odchodu a ostuda byla na světě. Tuhnul po celém těle a i když byl životní zážitek na spadnutí, tak si nepřál nakonec nic jiného než být zase u sebe v pokoji a jen poslouchat.

„Proč nejsi připravená? To sis myslela, že tě to dneska mine nebo co?“ potácel se k Bohuně Evža a strhával ze sebe kousky oděvu.
„Na kolenou tě prosím, abys toho nechal. Nebo pojď se mnou! To je nápad! Zalezeme ke Slávkovi do pokoje, pojď! Tam si už dělej co chceš!“ prosila zoufale bezcitu vyplašená ženuška.
„Chceš dneska dvojnásobek nebo co je?“tahal z ní košili, dokud nezůstala klečet na posteli na patách úplně nahá.

Slávek nevydržel a šmíroval očními mezírkami. Zřetelně viděl svou matku nahou a ceckatou i když si hrála na vyplašenou a ocelovým ptákem už propichoval umělé vlákno v peřině. Sledoval otce, který vzduchem rozesvištěl řemen a prásknul s ním do matrace těsně vedle matky. Bohunka jen na prázdno polkla a vycvičeně otočila své chování. Přeskočila na čtyři, prohnula se v zádech a vycenila kaďák proti další švistící ráně. Plesklo to o tučné půlky, které se roztřepaly a z matčiných úst se vyhrnul hlasitý dík i souhlas s tím, že vlastně opravdu velice zlobila.

„Vidíš to? A co jsem ti říkal? Co? Potřebuješ to. Zakňuč jak moc to potřebuješ! Ukaž mi jak moc to chceš!“ šikanoval matčinu duši dál opilý necita a synek nestačil valit oči do šera před ním.

Nestíhal pobrat jestli matka kňučí bolestí nebo slastí, jestli chce už vidět šoustačku nebo okamžitě stříknout do duchen a zmizet.
Jen rozpoznával jak matka bere tátův řemen do rukou, roztahuje nohy a sama si rajcovně uštědřuje pár ran na holou. Otec opřený o skříň za ním, se pochvalně honil a pozoroval mrskací divadýlko. Bohunka rozkoší zapomněla na Slávka, tlačila jednou rukou do matrace a druhou bičovala nezbednou prdel, protože se chtěla cítit jako zlobivá holčička.

„Stačilo! Lehni,“ přistoupil despota k posteli blíž a upozorňoval na vytrčenou žížalku.
„Ano, hned,“ nevnímala nic z okolí Bohuna, jako fena se natáhla na lopatky a rozhodila nohy do široka.
Otec nalehl, zasunul a začal jí hoblovat pupík svým břišním kartáčem. Jezdil po ní, přirážel, zasouval bambitku a vyhekával ze sebe spokojení ovoněné pivním ocáskem. Bohuna se nechala piglovat a tlumeně vyvzdychávala pekelnou rozkoš s pohledem zabodnutým do spícího synka.

„Spí, co? Chceš ho vzbudit, co?“ provokoval Evžen a zarážel tak silně, jako by měl mezi nohama podpěrný sloup.
„Ticho! Prosím!“ trpěla muka Bohuna a modlila se, aby hlava rodiny konečně stříkla a byl klid.
„Hej Slávku!“ žduchal mezi přírazy do synkova ramene.

Sláva naprosto zkameněl a bál se jakkoli projevit. Krčil se k peřině, křečovitě tiskl víčka a prosil v duchu všechny svaté, aby se z tohoto snu brzo probudil. Jen po slechu vnímal šukající rodiče a šílel z tvrdého ohonu mezi stehny, když ucítil stisk zvídavé dlaně hned za ráfkem.

„No jasný, že nespí! Dělej, vstávej!“ vítězně zvolal nerušeně bodající otec.
Nezbývalo Slávovi už nic jiného než opravdu otevřít oči, zvednout hlavu a zahrát probuzení, což mu nevěřila ani matka a ani rozjetý tatík.

„Máš tu práci, dodělej ji,“ smál se Evžen už na celé kolo když vytahoval mokrý lofásek z manželčiny pizďuchy.
„Tati,“ hlesl tiše Sláva a naznačoval kývnutím hlavy, že by radši odešel.

Bohunka ležela, překvapením nedýchala, vzrušením tekla do prostěradla a jen čekala jak celá situace bude pokračovat.

„Nemel a lehni na ni,“ nekompromisně velel fotřík a tahal synátora mezi matčiny stehna.
Slávek se zadíval na matku, ta radši otočila hlavu, protože si chtěla zachovat jinou než nadrženou tvář na den, kdy bude po všem a nechala na sebe nalehnout mladé hubené tělo synátora se zoufalým obličejem.
V momentě, kdy se dotkly pupíky a nalitý žalud se dotkl promazané matčiny miciny, se začarovaný kruh rozlomil. Přirozeně nasál tvrdou bradavku, k tomu olizoval poctivě celý dvorec a druhou kozu dlaní hnětl jako těsto na bochník.
Roztahoval nohy, aby se konečně pořádně přisunul a s matkou splynul v jedno tělo, čehož využil nedodělaný fotřík. Evžen chytil do ruky synkovo tvrdé péro, pohonil ho a s velikou chválou směřoval jahodou přímo do rozdělané díry se slovy, že si konečně všichni užijí.

Na první zápich Sláva zaklouzl až k děloze jako po másle. Nechal matinku, aby se přidržela čela letiště, nadzvedl se, opřel o zápěstí a spustil pravidelné přírazy. Našoustával, držel si výstřik šikovně na uzdě a nemyslel na nic jiného než na orgasmus, při kterém se mamina pokaždé smála až k němu do pokoje. Sledoval její tvář a pracoval s pečlivostí a úctou naprosto opačnou než měl jeho tatík. Bohunka se začala pomalinku usmívat a se zavřenýma očima se jen sladce olizovala.

„No jen funguj!“ zasahoval otec za zády mrdajícího syna a dlaněmi napomáhal jak svojí žížalce, tak i tepajícímu Slávovu zadku.
Tlačil na jeho půlky, aby Bohuna řvala slastí, mačkal jeho půlky jako by měl chuť syna nacpat zpátky a proháněl si švistidýlko, protože měl chuť oba dva brzo ztrestat svojí smetanou. Matina se usmívala a olizovala koutky, přidržovala skákající cecky, které jí synek kradl rty k pocucání a Evža plácal po půlkách syna i manželku.
Prznil si u toho dlaní už namodralého kolibříka až se po chvíli vztyčil a skropil záda i šoustanou kundu před sebou.

„Jak zvířata jste,“ kroutil opovržlivě hlavou nad mrdající dvojicí a přidržoval ve vzduchu rozlítaná ženuščina lýtka.
Slávek bušil, kroutil boky a zabodával se až po kořen, mrskal zadečkem a dopřával matce právě to, co oba nosili v sobě jako tajné tabu přání.

Zářivý úsměv prozrazoval blížící se matčin orgasmus a tak Sláva jen čekal na odhalené máminy zuby a veselý vískot se smíchem. Krk měla celý rudý, tváře skoro fialové a očima šilhala naprosto novou rozkoší.
„Už bude!“ přiklekl vedle ní Evžen a fackoval jí kozy přesně tak jak to měla ráda.

Bohuna zářila po vzoru slunce, zažívala stav, kdy dole cítila neskutečné blaho a nahoře milovanou bolest. Rodinné duo jí udělalo v pár vteřinách a konečně vypustila z hrdla tóny radosti jako pravý smíšek. Slávek zálibně pozoroval maminčinu tvář a zrychlil tempo, protože chtěl být součástí jejího libida.

Nechal se řídit otcovskou radou, že může cákat do ní a prošukal se zastřiženým porostem až do konce. Vyplivoval bílou pěnu do rodidel a připadal si jak v ráji, protože byl kouskem těla tam odkud vzešel. Položil hlavu na prsa bez mléka a spokojeně dýchal.

„Tohle stačilo,“ přerušil krásnou chvilku fotřík a s pleskotem přes zadek donutil syna vstát a odejít do svého pokoje.
Slávek posmutněle poslechl, i když v hlavě měl jasno, že zřejmě bude takto používaný už častěji.
Dokonce se mu zachtělo nevěsty, na které by pro maminku trénoval, takže hned po sprše začal probírat všechny známé spolužačky. Vybíral dlouho do noci pečlivě ty, jenž byly po škole vyhlášeny jako rádodajky a věčně nadržené samice.

Z ložnice rodičů se už dávno ozýval chrupot opilého tatíka, spokojené oddechování vyšoustané matky a jen pokoj použitého synka bděl až do rána, protože vybrat tu pravou ochotnici, se zprvu zdál jako nelehký úkol.

Zobrazit za celou dobu
Zobrazit za celou dobu
4191
Zobrazit dnešní
Zobrazit dnešní
2
Navigace v seriálu<< Otec despota 01Otec despota 03 >>

Komentujte

avatar
  Subscribe  
Upozornit na