Toto je 2 díl z 4 v seriálu Ohnivá sestra

Ležel jsem vedle své „sestry“ příjemně unavený šukáním. Díval jsem se na ni, ona si lehce roztírala mé sperma po sobě.
Najednou se mi hluboce zadívala do očí a klidným milým tónem se mně zeptala: „A teď upřímně. Opravdu se ti to se mnou tak líbilo?“
Podíval jsem se na ni trochu nechápavě.
„Jak to teď myslíš? Líbilo! Bylo to nádherný.“ řekl jsem jí popravdě. No tak trochu na půl po pravdě, přece jen, já na panny nikdy moc nebyl.
„Bráško…nezlob se, ale já tě viděla…párkrát jsem tě viděla s jinejma a…“ trošku se zarazila a čekala asi, že vybuchnu.
Jen jsem se na ní díval, trochu jsem pokrčil obočí a jediné co jsem v ten moment řekl, bylo mé nevěřícné: „A?“.
Pohladila mně lehce prsty po noze.
„A…víš, mám pocit, že s nimi jsi byl… no… víc nadrženej… zdá se mi, že jsi s nima stříkal víc…“ začala se trochu smát. „Jo jasně. To nebyly panny jako já že?“ dodala se zvláštní nevinností a takovou jakoby omluvou.
Lehce jsem jí pleskl po zadku, když se pootočila na bok, obličejem ke mně.
„Tak ty mně šmíruješ, jo? Já mám „sestřičku“ šmíračku, jo?“

Musel jsem se tomu v duchu smát a asi to na mně poznala, protože mi nedala prostor cokoli říct a hned pokračovala: „Noo… tak trochu… víš, já se do tebe zakoukala už ve čtrnácti, a už tehdy jsem chtěla jen tebe. Když jsem vás viděla s Deni, moc jsem to tak chtěla, moc se mi líbilo jak se k  ní chováš… jak jsi k ní pozornej, milej… ale v posteli se změníš v nadržený chtivý zvíře. Nebo se sousedkou…“ odmlčela se.
Sakra, tak ona mně viděla i se sousedkou?
Teda naše sousedka je moc hezká ženská, je jí sice čtyřicet, ale každej jí hádá maximálně kolem třiceti, vysoká tak asi sto osmdesát, váhu bych jí tipoval tak na šedesát, vysportovaná postava, krásný štíhlý nohy, prsa, no větší trojky. Jemně vlnitý blond vlasy pod lopatky, krásný hnědý oči, to asi bude tím, že krom toho, že vlastní nejlepší fitko u nás, tak o sebe pořádně pečuje. Je sice rozvedená a má dceru.
Po rozchodu s Denisou asi před rokem a půl jsem rozhodně celibát nedržel, a užil si, kdy to šlo.
Díval jsem se do krásných hnědo zelených očí své „sestry“.
„A s kým jsi mě ještě viděla?“ vypadlo ze mě.
Tenhle hovor mně docela bavil a i vzrušoval a na Monice jsem viděl to samé.
„No… Martina a Jana, obě spolužačky, se jednou chlubily jak si s tebou užily, že před tím, a ani potom, je nešukal chlap s takovým ocasem a tak, že byly úplně mimo…“
Díval jsem se na ni při tom nevěřícně.
„A víš, že si mě holky ve škole a na florbalu dobíraly, proč, když mám doma takovýho samce, se zahazuju s tím bejvalým…“

Já jen hleděl, pak jsem se konečně zmohl na první slova: „Takže ty jako víš o každé, se kterou jsem spal? No to je teda…“ a díval se na ni, jak to bere, pro mě, až s neuvěřitelným klidem. To už mi nešlo zamaskovat usměv.
 „A co jako?“ řekla až neskutečně mile. „To jsem jako měla chtít, ať jsi jako mnich? No nevím úplně přesně, jen o těch, co jsi asi ojel na těch vašich srazech vytuněných aut. I když jsem něco zaslechla… a když sis pořádně celou tu dobu nevšiml jak po tobě koukám.“ dodala mile.
„A abys věděl, asi je to divný, ale mně to vlastně nevadí. Teda, trochu mi to vadilo, ale teď už ne… tedy… tedy pokud se tohle, co se stalo teď mezi námi je nějaký začátek.“
Zatvářila se tak zvláštně, tak nějak jako když člověk má něco za lubem.
Jediné, na co jsem se pořádně v tu chvíli zmohl, byla jemná krátká pusa na ty její rtíky a souhlasné kývnutí hlavy.
„Víš Moni, aby sis nemyslela, asi to zní trochu divně, ale já ti měl tak trochu strach, víš jak to je. Co je v domě… a při tom se mi docela často stalo, že jsem myslel na tebe. Já si docela dobře všiml jak po mně občas koukáš, i když jsi tu byla s Milanem.“

Dívali jsme se navzájem do očí. Lehce sem Monice položil ruku na paži, ona mi přehodila jednu nohu přes pas a mlčeli jsme.
Po nějaké chvíli se má „sestřička“ ozvala.
„Asi to bude znít divně, ale vždycky jsem tak nějak chtěla abys byl ty ten první, možná i poslední, ale to se uvidí. Půlka toho přání se mi splnila.“
A pak se mi něžně přisála na rty, jemně mě líbala, občas jemně kousla. 
Leželi jsme tak, ani nevím jak dlouho, líbali se, hladili, okusovali, koukali si do očí, až tohle ticho přerušilo mé zakručení v břiše od hladu.
Jak to Monika uslyšela, tak se začala smát.
„Ty máš asi hlad co?“
„Docela jo,“ začal jsem se smát, koukl jsem na hodinky a viděl že už je dávno po poledni. Bylo nějak kolem půl druhé.
Monika se pomalu zvedla, podívala se na mne, vzala si čisté kalhotky a tričko, oblékla se, poslala mi vzduchem pusu.
„Tak se zvedni, já jdu dolů a něco nám udělám k obědu, ano?!“ řekla a vyrazila ke dveřím.
„A to jako budeš vařit takhle?“ díval jsem se za ní.
„Jak jako takhle? To ti najednou vadí, ze mám jen kalhotky a tričko?“ řekla nechápavě.
„To ne, ale vždyť máš tu moji nadílku ještě na obličeji a ve vlasech.“
Zasmála se.
„Aha. A když tady takhle chodila Denisa, to ti nevadilo? Taky tak zřízená občas přece něco vařila,“ mrkla na mě.
Pak se podívala na prostěradlo, které bylo malinko od krve, na můj ocas, na kterém jí bylo taky trochu, pak na sebe v zrcadle, otočila se ke mně.
„No, asi máš pravdu, dobře, skočím si do sprchy a pak ty. Jo… a mám prosbu,“ dívala se na mě jak tam ještě ležím.
„Jakou Moničko?“
„Davídku, prosím, to prostěradlo si schováme na památku, napíšeme tam naše jména a datum.“ Culila se na mě jako nevinná holka, která chce mít někde v deníčku datum prvního rande s pusou. Musel jsem se tomu začít smát.
„Tak dobře,“ a jak jsem to řekl, zase se ozvalo mé hladové tělo, až jsme se oba začali smát.

Ještě bych Vás asi měl trochu obeznámit s tím, jak my dva vlastně vypadáme, nebo spíš, jak jsme tehdy vypadali.
Takže, sice mívají přednost dámy, ale začnu u sebe. Jak už víte, jsem David, je mi (teda tehdy mi bylo) 23 let.
V té době jsem měřil, a stále ještě měřím 185 centimetrů. Má tehdejší váha se kupodivu moc nelišila od mé dnešní, někde okolo 85 kilo a to hlavně díky tomu, že jsem tehdy hrál rugby za náš místní klub. Hraji ho ještě pořád a po celou dobu hlavně na pozici „10“, v angličtině Fly-half, česky útoková spojka.
Vlasy mám hnědé, stejně jako oči, ty malinko do šeda.
No a ještě mám vousy, takovou tu krátce střiženou bradku kolem úst. Ty mám tak od svých 18 let… možná 19.
A pro čtenářky, jsem po otci dole poněkud vybavenější, vyholený s délkou asi tak 20 cm, a průměrem přes žalud asi 5 cm. Samozřejmě tohle v tuhém stavu. Ona si mě jednou Monika schválně měřila, popravdě, ne jen jednou.

No a má krásná sestřička Monika? Tehdy 19 let, výška 170 cm, váha kolem 50 kg, podle toho jak moc ve kterém období roku hrála a trénovala její zamilovaný florbal. Co si pamatuju hrála vždy v útoku, buď na středu, nebo na pravém křídle. Popravdě na křídle jí to šlo líp.
Má krásně dlouhé černé vlasy (to asi po její mámě), délka se různě pohybovala od vlasů pod ramena, až do pasu, oči šedozelené. Díky sportu krásné štíhlé nožky s takovou krásnou mezírkou mezi stehny.
Kozičky dvojky, dvorce sice menší, ale bradavky krásný výrazný, hlavně když jí ztuhly a taky hodně citlivý, jak jsem později zjistil. 
Kundičku, no tak tu si někdy holila úplně, jindy nad ní měla tenčí, nebo širší čárku, a kvůli mně nejčastěji takový úzký trojúhelníček.

(Možná pokračování příště)

Navigace v seriálu<< Ohnivá sestra 01Ohnivá sestra 03 >>
0 0 vote
Hodnocení povídky
Subscribe
Upozornit na
guest
5 Komentáře
Oldest
Newest Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments
Raketak

Docela díl o ničem. 😀 Třeba se to dalším dílem vylepší.

harai

Ačkoli mé oblíbené téma bratr – sestra, tak povídka z mého pohledu nic moc. Obecně nemám rád typ „zamilovaného incestu“, takže palec dolů.

Shock

Beru to jako překlenovací díl do dalšího pokračování incestního šukání…..

Junior

No ono to ani moc incestní není, vzhledem k tomu, že jsou to nevlastní sourozenci a jak z prvního dílu vyplynulo, jeho otec si vzal její matku, takže to je jediné z čeho by se dalo usuzovat na incest, ale možná jsem něco v předchozím díle minul co by podpořilo ten incest.
Jinak se mi celá série líbí a těším se na další pokračování.

věrný čtenář

Je pravdou, že se v tomto díle vlastně nic nestalo a odehrál se vlastně jen v několika málo minutách „reálného“ času. Na rozdíl od ostatních „spolukomentujících “ se mi celkem líbil. Určitě má význam minimálně v tom, že přinejmenším naznačil, kam se bude příběh dále ubírat.