Toto je 1 díl z 4 v seriálu Ohnivá sestra

Podělím se s vámi o něco, co se možná nikdy nestalo, nebo se to možná stalo, a pokud se to stalo, tak jsem stejně upravil jména osob.

Jmenuji se David a dnes je mi už přes třicet let. Příběh, který vám chci vyprávět, se odehrál dříve, v mých tři a dvaceti letech. Vlastně to všechno začalo ještě dřív, když mi bylo šestnáct.
Ale raději postupně, nebo se v tom ztratíte vy a možná i já.
Když mi bylo deset, našla si mamka nového chlapa a já zůstal s tátou. Sice málo vídané v té době, ale stalo se a mně to tehdy bylo i celkem jedno.
Psal rok 1991 a táta zjistil, že by mohl v restituci dostat statek v jednom menším městě, které bylo pár kilometrů od toho okresního, kde jsme bydleli.
Během roku jsme se stěhovali.
Usadili jsme se tam a opravili ten krásný velký statek. V bývalé stodole vznikla autoopravna, pole táta pronajal. Pak se nic moc nedělo.

Až jednou, když mi bylo něco přes šestnáct let, mě táta z ničeho nic vytáhl na večeři, kde mi představil Martinu a její dceru Moniku.
Martině bylo třicet pět, tátovi tehdy čtyřicet a Monice bylo čerstvých dvanáct.
Byla to taková ta holka, no jak bych to popsal, jak bývají holky, když jim je dvanáct.
Během půl roku u nás obě bydlely a já na tom i trochu vydělal.
Dostal jsem vlastní velký pokoj v podkroví s koupelnou a má nová sestra jej měla na druhé straně.

Postupně jsme si s Mončou začali rozumět. Líbila se nám hodně podobná hudba, podobný filmy a začali jsme si říkat „ségro“ a „brácho“.
Ona měla svý kluky a já holky.
No a za další asi tři roky nás táta s Martinou překvapili. Byla svatba.
Já už v tý době dělal společně s tátou v jeho servisu a celkem nám to šlo.

Na svatbě jsme se s Mončou opili, takže pak na nás byli ti dva chvíli naštvaní.
Na mě, že jsem ji nehlídal a na ni… asi je to jasný, že?

Jenže pak se stalo něco, co se prostě stalo.
Bylo mi tehdy už přes dvacet. Táta a Martina jeli někam na víkend a cestou je smetl kamion. Je asi jasný, jak to skončilo.
K nám tehdy přijeli policajti a musím uznat, že celkem slušně nám to oznámili.
Pak se do toho ještě vložila sociálka, ne kvůli mně, ale kvůli Monice.
Naštěstí se nám nějak podařilo je přesvědčit, že když bude Monča asi za rok a půl plnoletá, nemá smysl ji dávat někam do děcáku. 
Školu dělala u nás a já se ukázal, že zvládnu se o ni ten rok a půl postarat.

První rok nebyl nic moc. Naštěstí si Monča našla celkem milýho kluka, i když na mě působil trochu jako ňouma.
Já v tý době chodil s Denisou.
Jenže jak jsem se začal starat i o ségru, tak to do Deni nějak vjelo a po nějaký době to přestala snášet a dala mi kopačky.
Vlastně mi to bylo trochu jedno. Byl jsem vždycky magnet na holky, takže jsem si užíval. Znáte to, známosti na jednu noc. Někdy mladá holka, jindy nějaká ta panička. A pak se vše nějak změnilo.

Byl zrovna druhej týden prázdnin, seděl jsem ráno doma v kuchyni, no spíš dopoledne, Monča ještě spala.
Popíjel jsem kafe na kocovinu, seděl jsem tam jen tak v trenkách a tričku a přemýšlel, jestli mám jít známýmu to auto dodělat, nebo to nechat na pondělí.
Najednou se v kuchyni objevila Monča.

„Ahojky bráško,“ mile na mě houkla. „Těžká noc?“
Přišla jen v kalhotkách a tričínku na ramínka.
Mírně sem sebou trhl.
„A… ahoj… trochu,“ usmál jsem se na ni. „A co tvá noc?“
„Hmmm… taky nic moc, jsem poslala Milana (tak se jmenoval ten její kluk) k vodě…“ a začala si dělat čaj.
Trochu překvapeně jsem na ni koukl.
„Já myslel, že je to velká láska.“
Otočila se na mě a povídá: „Já taky… jenže… jenže… on… no… víš… prostě s ním nic nikdy nebylo, jen pusinky…“ řekla zvláštně smutně.
Je pravda, že jsme se spolu bavili docela dost otevřeně o všem.
„Aha,“ říkám. „A tys čekala celýho toho tři čtvrtě roku, že se s tebou konečně vyspí? To si mu nikdy nic nenaznačila?“

Monča se tak zvláštně usmála a dívala se mi přímo do očí: „To víš, že jo… i včera… když jsi u sebe řádil s tou holkou…“
Zarazil jsem se.
„A sakra,“ řekl jsem si v duchu. Tak oni byli doma a ne u něj a já tady včera zrovna řádil se svou bývalkou. Mimochodem, moc krásná sexy tmavovláska a v posteli pořádná děvka. Jen už má místo mě holku. Je BI, ale občas se staví.
„Jé… promiň…“ začal jsem omluvně. „Kdybych věděl, že jsi doma…?“
Monča si pomalu sedla naproti mně ke stolu.
„V poho, bráško, jsme přece oba už dospělí… tedy skoro oba,“ usmála se na mě mile. „Deni vypadala zničeně, ale spokojeně, když odcházela,“ řekla jakoby nic.
Trochu ve mně hrklo.
„Tys ji viděla?“
Monča se jen usmála a pohladila mě po tváři.

„Jo viděla.“
Najednou si na mě obkročmo sedla.
„Viděla jsem vás oba, bratříčku,“ řekla tiše. „Bylo to neskutečný,“ a trochu se zavrtěla. 
Musela cítit můj tuhej ocas.
„Ty potvoro!“ bylo jediný na co jsem se v ten moment zmohl a díval se jí při tom do očí.
„Víš, všimla jsem si už před nějakou dobou, že seš moc sexy kluk… Ale to, co jsem viděla včera… kdybys jen věděl, jak já jí záviděla.“

Ani nevím jak, snad to byl instinkt, ale položil jsem obě dlaně sestře na boky a usmál se.
Moje sestra, vlastně Monika, no musím přiznat, že se mi vždycky líbila.
„A co si jí záviděla? No, povídej!“ začal jsem provokovat a při tom ji lehce hladil na bocích přes gumičku kalhotek.
„Hmmm…“ zadívala se mi do očí. „Ten tvůj… víš co… jak ho měla v sobě. Bylo neskutečný ji vidět s tím tvým tuhým mackem celým v puse… a jak na tobě jezdila…“ zase se trochu zavrtěla. „Jak jsi skropil mrdkou…“ použila nečekaně tento výraz a najednou se mi přiblížila těsně rty k mým. „A jak jsi jí říkal, že je tvoje děvka… čubka… kurva… jak z ní vymrdáš duši. Chci taky takovýho kluka!“

To už jsem neodolal a zajel jí rukou do vlasů a přitáhl si ji, až se naše rty dotkly.
„A víš, že jsem si někdy představoval, že místo ní tam mám tebe, Moni?“ sykl jsem jí do rtů a políbil ji. Mírně otevřela rty a naše jazyky se poprvé setkaly. Pomalu jsme se chvíli líbali. Pak se jemně odtáhla a tiše řekla: 
„Davi… já tě miluju… už docela dlouho… Včera sem vás neviděla poprvý… chci tebe… jen tebe…“ a najednou si přetáhla tričko přes hlavu a já uviděl její krásný pevný prsa. Tedy ne poprvé, ale poprvé tak blízko.

Posunul jsem se na židli, trochu ji spustil a hned sem se jí přisál na bradavku.
Jen tiše vzdychla: „Ano lásko… vem si mě jak chceš… chci být jen tvoje!“
Nedokázal jsem odolat a ty její krásný kozy jsem začal okusovat. Nejprve lehce, pak trochu silněji.
Sál jsem ty její trčící bradavky, cumlal jsem je, tahal trochu zuby a ona se mi tam nabízela.
Najednou jsem ji chytl pod prdelkou a posadil na stůl, zadíval se jí do očí a pomalu jel špičkou jazyka od kolene po stehně až ke klínu.

Sama mi rozevírala nohy a já ji jemně kousl přes kalhotky na kundičce.
Cítil jsem, jak je má mokrý.
Zajela mi prsty do vlasů, chytla mě za ně, trochu mi zvedla hlavu a jen šeptla: „Lásko, tady ne, chci to poprvé ve své posteli…“
Chytil jsem ji pod prdelkou, vstal ze židle a zvedl ji.
Během chvilky jsme byli v jejím pokoji a už ležela na zádech ve své posteli.
Prudce jsem jí stáhl kalhotky, ona mi krásně roztáhla nohy a tiše šeptla: „Davi… dělej si se mnou co chceš, chci být jen tvá…“
Naklonil jsem se nad ni. Naše rty se setkaly.

Jednou rukou jsem si pomohl nasadit žalud na její kundičku, kousek mezi pysky. Při tom mi krásně vydechla do rtů.
Jemně jsem Moniku chytil za ruce, přimáčkl jí je u hlavy do matrace postele a pak jsem zarazil ocas mezi pysky jejího pohlaví.
Narazil jsem na panenskou blánu. Otevřela oči, líbala mě a jenom zašeptala: „Udělej už ze mě konečně ženu.“
Chvíli jsem ji líbal, pak se trošku nadzvedl a pořádně prudce zarazil čuráka do její kundy. Tvrdě, hrubě skrz tu blánu.

Vykřikla, trochu jí hrkly slzy do očí, zatímco já slastně vydechl a uslyšel jsem její sladké: „Mrdej mě, mrdej mě.“
Neodolal jsem a jen jsem sykl: „Od teď jsi moje… jenom moje, jasný, seš teď moje,“ a začal jsem ji šukat. 
Bylo mi úplně jedno, že je to pro ni poprvé.

Ležela pode mnou a jen mi držela. Po chvíli začala víc a víc oddychovat a prohýbat se.
Občas sykla něco jako „jo šukej mě“ nebo „ty zvíře“ a podobné průpovídky.
Já zase drmolil něco ve smyslu „drž ty děvko“, „víc roztáhni ty nohy,“ anebo „ty máš mokrou kundu“.
Při tom jsme si okusovali rty, já ji občas kousl do krku nebo do ramenou.
Najednou se pode mnou celá prohnula, ztuhla, pak se chvěla a u toho sténala: „Anooo… to je úžasný… aaaaa,“ a pak se udělala.
Cítil jsem, že už dlouho nevydržím.
Prudce jsem z ní vytáhl ocas, klekl k ní a honil si péro, mokré od jejích šťáv a malinko i od krve. Dívala se mi do očí a hladila mě.
Najednou se to ve mně vzbouřilo, něco jsem vykřikl a začal jí stříkat na obličej, vlasy, rty. 
Jako v mrákotách jsem cítil, jak mi saje žalud, jak ho má ve svý puse a já jí poslední dávky stříkám přímo na jazyk.
Viděl jsem, jak se jí moje semeno leskne na čele, tváři, krku i v jejích vlasech.

Doslova jsem padl vedle ní na bok. Usmívala se na mě, nabrala si semeno ze tváře a mázla si ho na bradavku, pak prst olízla.
„Miluju tě Davi,“ šeptala. „Bylo to… nádherný. Prosím, že mě budeš ještě šukat, dneska, zítra… kdykoli.“
Na důkaz přání mne políbila.
„To víš, že budu Moni,“ potvrdil jsem jí.

(Možná pokračování příště)

Navigace v seriáluOhnivá sestra 02 >>
5 1 vote
Hodnocení povídky
Subscribe
Upozornit na
8 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments

Vítáme v našich řadách nového autora a přejeme mu mnoho tvůrčí invence. Vy čtenáři, nešetřete svými komentáři, abyste dodali autorovi chuť do dalšího psaní. Už nám naznačil, že bude mít tento příběh pokračování.

Příběh v pohodě. Jen info pro korektora – Táta a Monika jeli někam na výlet – má tam být Martina. Jinak to příběh pocuchá, než to člověk pochopí..

Díky za upozornění. Opraveno.

Moc hezké, a hlavně docela uvěřitelné. Druhý díl jistě bude neméně zdařilý.

Pekný článok. Len otázka aké ofuky by sociálka stvarala v reale

Výborná povídka a začátek seriálu. Děkuji novému autorovi a přeji hodně další úspěchů.
Co se týče sociálky, tam bych to viděl tak, že kde není žalobce tam není soudce, tedy pokud se to sociálka nedozví (kdo by jí to vykecal) tak to ani neřeší.

Také zde vítám nového autora a děkuji za vydařenou povídku. Budu se těšit na další pokračování.

S dovolením dvě hlavní poznámky: sexy se vždy a všude píše s „y“ a zkus slovo „pak“ sem tam nahradit nějakým jiným (potom, následně,…) či tu větu pozměnit tak, aby nebylo vůbec třeba. Nikdo z nás není Tarantino a tedy chápeme, že se děj odehrává chronologicky po sobě ;-). Tímto komentářem se nenech odradit, je myšlen v dobré víře.