krb, masturbace
Toto je díl z 3 v seriálu Mrazivé večery

Celou noc jsem se převaloval v posteli. Lenka vedle mě spokojeně spala, zatímco já nedokázal usnout. Neustále jsem myslel na Báru a na to, co se mezi námi všemi odehrálo. Usnul jsem až k ránu, a když jsem se za pár hodin probudil, kruhy pod očima prozrazovaly mou probděnou noc.  Všiml jsem si, že ani ostatní na tom nejsou o moc lépe. Vzájemně jsme uhýbali pohledy, jako bychom se styděli za to, co se včera večer odehrálo. 

Venku zuřila celý den sněhová vánice a my byli uvězněni v chatě. Nálada díky vypitému alkoholu postupně roztála a my se začali normálně bavit. Napětí mezi mnou a Bárou sice úplně nezmizelo, ale aspoň jsme se spolu dokázali normálně bavit. Občas jsme se nechtěně střetli kradmým pohledem, okamžitě jsme se však oba provinile odvrátili, jako bychom se báli, že nás přitom někdo přistihne. 

Všiml jsem si, že Lenka s Matějem jsou na tom podobně a musel jsem se nad námi pousmát. „Radši dojdu pro dřevo, ať nám nevyhasne krb,“ zvedl jsem se a natáhl na sebe huňatý svetr. 
„Já ti pomůžu,“ přidala se ke mně ochotně Lenka. Sotva jsme vyšli na čerstvý vzduch, přitiskla se ke mně. „Taky už jsi to nemohl vydržet, viď?“
„Co tím myslíš?“ zeptal jsem se ostražitě.
„Jen se nedělej, to napětí by se dalo krájet nožem,“ usmála se křečovitě. „Myslíš, že jsme to včera přehnali?“
„Já vlastně nevím,“ povzdechl jsem si. „Hodně se to blížilo tomu, o čem se spolu v poslední době bavíme…“ 

Samozřejmě věděla, na co narážím. Už nějakou dobu jsme přemýšleli, že bychom vyzkoušeli milování ve více lidech. Zatím to vždy selhalo na tom, že jsme se nedokázali shodnout na tom, jak a s kým by to mělo proběhnout. 

„Škoda, že se tvoje ségra k tomu nestaví trochu jinak,“ posteskla si Lenka. „Mohlo by to být hezký.“
„Jsme sourozenci, nediv se jí,“ zastal jsem se Báry. „Vážně by to bylo divný.“
„Najednou se jí zastáváš,“ podívala se na mě dotčeně. „Ale večer jsem ti byla dobrá, když jsi na ni při tom myslel…“
„Včera jsem toho hodně vypil a bylo toho na mě moc,“ bránil jsem se.

Odhrnul jsem Lence z obličeje spadlý pramen vlasů a zadíval se do jejích smutných očí. „Možná mě něco napadlo,“ usmál jsem se na ni povzbudivě. 
„To by mě zajímalo, co to je,“ zabručela, ale zvědavě opětovala můj pohled.
„Můžeš si to přece užít aspoň ty,“ pohladil jsem ji po tváři. „Mně by to nevadilo.“
„Tobě by to fakt nevadilo?“ zvedla ke mně nevěřícně obličej. 
„Já si to užiju taky, jenom trochu jinak,“ naznačil jsem rukou onanování.
„Já bych ti to potom vynahradila,“ přitiskla se ke mně Lenka a letmo mě políbila. 
„S tím počítám,“ ujistil jsem ji s drobným pocitem závisti a vydal se raději pro dříví. 

 Lenka se pomalu loudala za mnou. „Myslíš, že by do toho Bára šla?“ vyzvídala nejistě, zatímco jsem skládal dřevo do bedýnky. 
„Proč ne?“ pokrčil jsem rameny. „Včera k tomu moc nechybělo.“
„Pojď už radši dovnitř, je tady hrozná zima,“ otřásla se Lenka a já si nebyl jistý, jestli je to chladem nebo vzrušením.

Přivítalo nás teplo a dusná atmosféra. Bářin zamračený výraz naznačoval, že mezi ní a Matějem proběhla hádka. Nevědomky jsem se pohledem zastavil u křivky ňader, která se nádherně rýsovala pod slabým tričkem. „To už mě zase šmíruješ?“ všimla si Bára mého pohledu. „Copak ti to včera nestačilo?“

Lenka se na ni ohlédla a odpověděla místo mě. „A tobě se to včera nelíbilo?“ zeptala se mírně. Lenka ztuhla a podmračeně se na ni podívala. 
„Asi nemá cenu říkat, že se mi to nelíbilo, když jsi viděla, jak jsem se udělala.“
„Tak to Adamovi nevyčítej,“ vyčetla jí Lenka. Na chvíli se odmlčela a potom se znovu ohlédla na Báru. „A kdyby Adam nebyl tvůj brácha… pokračovalo by to ještě nějak?“

Bára se zamyslela a pokrčila rameny. „Asi jo,“ nezapírala. „Jenomže to nemá cenu řešit. Stejně to bylo divný…“ otřásla se předstíraným zhnusením. „Dívat se, jak si přede mnou brácha honí péro… A to už vůbec nemluvím o tom, jak potom křičel moje jméno… při tom,“ dodala významně.
„Nevypadlo to, že ti to vadí,“ ohradil jsem se. 
„Protože jsem byla pitomá a nadržená,“ odfrkla si Bára. „Jestli myslíš, že dneska budeme pokračovat, tak se pleteš.“

Viděl jsem, jak si Lenka nervózně olízla vyschlé rty a napřímila se. „Můžeme pokračovat bez Adama,“ navrhla napjatě. Bára sebou trhla. 
„To myslíš vážně?“
„A proč ne?“ stála si za svým Lenka. „Jenom my tři… spolu… Co ty na to?“ naléhala dál na Báru, která očividně znejistěla. 
„To nezáleží jenom na mě,“ hlesla rozpačitě „Je tady taky Matěj…“

Všichni jsme se na Matěje, který rozpačitě posedával u stolu, otočili. „Mně by to nevadilo,“ řekl zrudlý rozpaky.
 „A co Adam?“ vymlouvala se dál Bára. 
„Mě do toho netahej. Když jsem to zvládnul sám včera, tak to dokážu i teď,“ ušklíbl jsem se. „Tohle je mezi vámi.“

Bára si nevědomky olízla ret. „Asi se zítra budu stydět, ale jdu do toho,“ řekla po krátkém rozmýšlení. „Ale jenom my tři, bez bráchy. Je to jasný?“ 
„Ale dívat se na nás může,“ zastala se mě Lenka. „Přece ho nepošleme ven na mráz.“
„Jestli mu to udělá dobře, tak klidně,“ ohrnula nos Bára. 

Ačkoli už rozhodnutí padlo, všichni tři po sobě pokukovali a nevěděli, jak začít. „Tak se svlečte a šup do postele,“ kývl jsem k roztaženému gauči, na kterém jsem v noci spal s Lenkou. „Místa tam máte dost.“ 

Stačilo to, aby se prolomily jejich rozpaky. Trochu váhavě se začali svlékat. Nedokázal jsem odtrhnout pohled od Báry. „Už mě zase šmíruje,“ postěžovala si, zatímco si rozepínala podprsenku. „Tak ho nech, ať z toho taky něco má,“ hájila mě Lenka.

Bára odhodila podprsenku a já znovu uviděl její bílá, dospělá ňadra, o kterých se mi zdálo celou noc. Sledoval jsem, jak si svléká kalhotky a tiše jsem proklínal osud, který mi nedopřál užít si to s nimi. „Doufám, že vám nebude vadit, když si udělám taky trochu pohodlí,“ řekl jsem s předstíraným klidem a rozepnul si přitom zip.  
„Každý tomu říkáme jinak,“ ušklíbla se Bára. „Já tomu říkám bejt nadrženej.“

Všechny nás překvapilo, když Lenka s potutelným úsměvem sebrala její pohozené kalhotky a podala mi je. „Je to jenom cena útěchy, ale aspoň něco,“ políbila mě jemně na tvář. Neodolal jsem a přitiskl kalhotky ke tváři, abych nasál pičkoidní vůni své sestry. 
„Dobytku,“ vypískla Bára. 

Sledovat ty tři, jak se nesměle začínají mazlit, bylo trýznivější, než jsem si myslel. Zpočátku ostýchavé doteky byly stále odvážnější, Lenčino chichotání mi prozrazovalo její vzrušení. „Báro, nech toho,“ vyprskla smíchy, když ji Bára lechtala jazykem v podpaží a pomalu sklouzávala k jejímu klínu. Proháněl jsem svůj ztopořený ocas a nechával se omámit vůni Bářiných kalhotek. 

Nikdy bych nevěřil, že se Lenka nechá od Báry vylízat. A vlastně bych ani nevěřil, že to Bára udělá. Přesto jsem teď pozoroval, jak moje sestra zabořila hlavu do Lenčina klínu a vášnivě ji uspokojuje. Lenka z posledních sil honila Matějův ocas a s neartikulovaným křikem vycházela vstříc Báře.

Nejradši bych se k nim přidal, takhle jsem jen osamoceně onanoval rozvalený v křesle a zmučeně si užíval pohled na vášnivou trojici přede mnou. Musím se přiznat, že když Matěj poprvé pronikl do Lenky svým mladým pérem, projel mnou krátký záchvěv žárlivosti. Pustil jsem ztopořený ocas z ruky a zatvrzele se odmítal uspokojit. Když následně zajel zezadu do Báry, začal jsem mu i závidět.

„Vystříkej se do mě,“ sténala Bára a já pozoroval, jak Matěj plní její kundičku čerstvým semenem. 

Po vyvrcholení všichni tři zemdleně odpočívali ve vzájemném objetí. Najednou si Lenka všimla, jak sedím sám s nevystříkaným ocasem a s výčitkami se otočila k Báře. „Vlastně je to vůči Adamovi nespravedlivý,“ řekla tiše. „My jsme si to užili a on se na to musel jenom dívat.“
„Nespravedlivý?“ vyprskla Bára popuzeně. „Přece se nevyspím s vlastním bráchou. To už jsme si snad vysvětlili.“
„Já to po tobě taky nechci,“ pokrčil jsem rameny, ačkoli mě naběhlý penis usvědčoval ze lži. 
„A rukou by ti to nevadilo?“ navrhla Lenka. 
„To by mi teda vadilo,“ vyštěkla Bára. „Podle mě je to incest úplně stejně, jako když si ho Matěj nechal vyhonit od mámy.“

Matěj si jenom povzdechl a potichu si mumlal sám pro sebe, že příště už nám nic neřekne.

„Já ti pomůžu, chceš?“ nabídla se Lenka. Poraženecky jsem souhlasil, ačkoli jsem předtím doufal, že se jí povede přemluvit Báru. 

Lenka ochotně obemkla můj ztopořený ocas vlhkými ústy a zkušeně mě přivedla k orgasmu. Těsně před výstřikem mi vytrhla z ruky Bářiny kalhotky a nechala mě vystříknout do nich. „Pěkně se do nich sestřičce udělej, nestyď se,“ povzbuzovala mě, když jsem ze sebe chrlil záplavu teplého semene. 

Otřela mi do nich i poslední zbytky mrdky a podala je s potměšilým úsměvem Báře. „Doufám, že si je vezmeš na sebe. Přece tady nechceš chodit bez kalhotek, ostudo.“ 

Bára si je od ní vztekle vzala a s odporem si je oblékla. „Žádná slast to teda není,“ procedila skrz zuby a ohlédla se vyčítavě na mě. 

V duchu jsem tiše zaúpěl při představě její kundičky ušpiněné mým semenem a raději jsem nic neříkal. 
„Za to můžu přece já,“ ušklíbla se vítězoslavně Lenka. 
„Nezastávej se ho,“ odsekla Bára a rozčileně si upravovala zalepené kalhotky. „Je starší než já, měl by mít rozum.“
„Jestli ti to tak vadí, můžeš si vzít čistý,“ ozval se překvapivě Matěj. „Jenomže to nechceš, viď…“
„Abych zase poslouchala blbý kecy?“ zrudla Bára rozpaky, ale nikdo z nás jí nevěřil. 
„Mně nic nevyčítej,“ ohradil jsem se. „Jsem v tom nevinně a ty to moc dobře víš. Jenom jsem se díval, jak to přede mnou společně děláte a onanoval jsem u toho jako malej kluk.“          
„Díval ses až dost…“ postěžovala si. „Mám ji od toho tvého dívání celou ulepenou,“ odtáhla si od těla vlhké kalhotky a poškrábala se pod nimi.
„Kdybyste si přiznali, že vás to vzrušuje, tak uděláte líp,“ povzdechla si Lenka. 
„Vzrušuje to maximálně bráchu,“ pohodila Bára vztekle hlavou. „A možná vás dva,“ kývla na Matěje s Lenkou. „Jenomže nepočítejte s tím, že by k něčemu došlo. Zase tolik mě to nevzrušuje, abych šla do incestu.“
„Takže tě to přece jenom vzrušuje,“ rýpl si do ní Matěj. 

Bára rozčileně hledala na zemi spadlou podprsenku a neodpovídala. Podíval jsem se na Lenku s Matějem, kteří ji rozpačitě pozorovali. „Ono ji to přejde, nebojte,“ ušklíbl jsem se. „Jenom jí dejte čas.“
„Mají spolu tolik času, kolik chtějí,“ brblala naštvaná Bára. „Ale beze mě. Já jdu spát.“

Na důkaz svých slov si šla lehnout do své postele a odvrácená ke zdi předstírala, že spí. „Chceš jít k nám?“ zeptala se mě tiše Lenka. Zaváhal jsem, nebyl jsem si jistý, co vlastně chci. Vlastně jsem to věděl, jenomže Bára se zdála jako nesplnitelné přání. „Můžeme to jenom vyzkoušet,“ přemlouvala mě Lenka. „Co na to říkáš, Adame?“
„Ten bude souhlasit se vším,“ zamumlala ospale Bára z druhé strany pokoje. „Normálního, dospělýho chlapa nemůže bavit honění péra, když se vedle šuká.“
„Mě to docela bavilo,“ ušklíbl jsem se. „Zase tak často nevidíš ségru vylízat kundu svojí přítelkyně.“
„Debile,“ procedila skrz zuby Bára a přestala komunikovat.

Všiml jsem si Lenčina prosebného pohledu a pochopil jsem, jak moc stojí o mou přítomnost. Beze slova jsem se začal svlékat do naha. Ztopořený ocas mě usvědčoval ze vzrušení. 
„Udělej mi to,“ zasténala Lenka. „Pořádně mě ošukej, prosím.“

Bez jakékoli předehry jsem naběhlým žaludem pronikl do její kundičky. Přivádělo mě k šílenství pozorovat ji, jak zároveň honí ocas Matějovi. Přirážel jsem zběsile k jejímu zpocenému tělu a kvapem se blížil k vyvrcholení. „Vystříkej se mi na obličej,“ zasténala Lenka, která neomylně poznala, že se blížím do finále. „A ty Matěji taky,“ pustila jeho přirození a s pootevřenými ústy čekala na naše semeno. Onanovali jsme horečnatě nad jejím obličejem a já vyvrcholil jako první. Přitiskl jsem ocas mezi její vlhké rty a s neartikulovaným chrčením jsem plnil Lenčina ústa teplou mrdkou. Ještě jsem nedostříkal a už se ke mně přidal i Matěj. 

„Tohle jsem chtěla vždycky zažít,“ přiznala se Lenka. „Připadám si jako pornoherečka,“ zachichotala se po chvilce.
„Jestli už jste skončili, tak mě můžete nechat vyspat,“ ozvala se naštvaně Bára. „A Matěje si tam klidně nechte,“ dodala jízlivě.

Postel byla pro nás tři malá, a tak jsem se ráno probudil nevyspalý s kruhy pod očima, stejně jako předešlý den. Zaznamenal jsem schouleného Matěje s rukou kolem Lenčiných ňader a potichu jsem se vyplížil z postele.

„Ty teda vypadáš,“ ušklíbla se Bára s hrníčkem kafe v ruce.
„Radši mi dej napít,“ natáhl jsem se pro kafe. 
„Ne, že mi to vypiješ,“ podala mi ho neochotně.

Zhluboka jsem se napil a začínal jsem cítit, jak mi kofein proudí v žilách. „Tak já si udělám další,“ povzdechla si Bára.
„Já to fakt potřeboval,“ bránil jsem se.
„Ani se nedivím,“ pokrčila rameny. „Vyspal ses vůbec?“
„Trochu jo,“ přikývl jsem. 

Najednou jsme se dokázali bavit normálně, bez hádek a výčitek. Vyhýbali jsme se ale jakékoli zmínce o tom, co se mezi námi stalo, jako bychom tím dokázali něco změnit.

Navigace v seriáluMrazivé večery 01 >>
5 39 votes
Hodnocení povídky
Subscribe
Upozornit na
guest
25 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments
Junior

Výborné pokračování. Když jsem začal číst musel jsem se v rychlosti vrátit k prvnímu dílu abych věděl co se v něm dělo a na co se v tomto navazuje. Zápletka se skvěle rozvíjí a uvidíme jak se vše bude dál vyvíjet a zda Bára podlehne a bude mít něco s bratrem.

Šmajda

Vtip této série je ten, že už dopředu víme, že podlehne. Bylo to napsáno v prologu prvního dílu. Teď už zbývá jen zjistit, JAK podlehne :-).

harai

Už je napsaný třetí, poslední díl, tak se brzy dočkáš rozuzlení.

Tenhle díl se mi nepsal úplně lehce, ale díky Smajdovi jsem z toho vybruslil se ctí (díky)

Junior

, @harai Já si ten začátek uvědomuji. Proto jsem zvědav na to JAK podlehne a hlavně jak @harai rozebere jejich pocity to bývá na jeho povídkách to nejlepší ty pocity a motivace k tomu co udělali. Umíš to skvěle popsat bojím se zeptat jestli s tím máš nějakou zkušenost?

Šmajda

Proč si myslíš, že jeho povídky vycházejí tak zřídka? Má povolené jen omezené návštěvy a dozorci všechny předané balíčky s rukopisy kontrolují 😀

Junior

No, ale tohle už vyřešil Fučík a jak byl svého času slavnej. To chce motáky samozřejmě musíš najít mezi dozorci nějakého čtenáře eFenixu a obdivovatele haraiova díla. 😀 No potom je otázka kolik času tráví ve svěrací kazajce 🙂 doufám, že se @harai neurazí to by mi bylo líto.

harai

Slavnej jako Fučík asi nikdy nebudu, ale to nevadí. Pochybuji, že si nad jeho Reportáží psanou na oprátce vyhonilo ocas tolik lidí, jako nad mými povídkami 😂

harai

Neblázni, tyhle fantazie má spousta lidí. Stačí pouhý počet přečtení povídek týkajících se incestu..

Zkušenost nemám samozřejmě žádnou a ani po ní netoužím. Jen mě to baví psát.

Mimochodem, nejraději píšu téma bratr – sestra. A ségru žádnou nemám…

Junior

Jo copak o fantazii by dřív nebyla nouze, ale prostě nemám na to nějakou povídku smysluplně sesmolit.
Mně se tvé povídky líbí hlavně po té stránce spíše psychologické tedy jak k tomu rozhodnutí dospějí a ty to umíš podat skvěle.
Mimochodem, proč do komentářů používáš jiný nick než máš jako autor systém ti pak nepřihazuje tag Autor, ale to je tvoje věc. Jsem rád že se Tě naše popichování se Šmajdou nedotklo.

Šmajda

To je tak, když zapomeneš heslo a dřív, než si ho obnovíš, založíš nový účet :-). No a pak se to už nějak zamotalo a nikdo do toho nechtěl vrtat.

Junior

Jo skléroza je hrozná věc proto používám správce hesel. Ale dalo by s tím něco udělat na úrovni databáze, musel bych ale vidět alespoň prázdnou strukturu tabulek a mělo by stačit u povídek změnit vazbu na správný účet a ten špatný smazat a bylo by po problému, ale chce to dobře připravit a udělat si zálohy. Už jsem kdysi něco podobnýho dělal, takže kdyby jste měli zájem pomoci rád Vám s tím pomůžu.

Šmajda

Tak zrovna v tomto případě jde jen o jednoho uživatele a provést náhradu jednoho za jednoho problém nebude, ale proč to dělat? Harai je spokojený, nám to nevadí (máme klid na korektury), ctěný čtenář zde má jiné zájmy a tomu jednomu zvědavému to už nějak okecáme 😀

Junior

No dobře nebudu tady ten off-topic hrotit a vnucovat se už vůbec ne.

Šmajda

Doufám, že to bereš s nadhledem 😀

Junior

Naprosto v pohodě, ale nabídka platí. Kdyby jste potřebovali poradit nebo pomoci tedy spíše s tou technickou částí webu rád pomůžu.

Tomáš

Nejde o hroceni já kdybych na to dostal žádost bych to bez problemu udělal. 🙂 nebo aspoň bych se pokusil.

Hoďte mi to prosím do podpory.

harai

Nechceš se podívat na ty nejčtenější povídky? Asi by to bylo lepší na týdenní bázi…

Junior

Na to, že tady tyhle komentáře se vůbec nevztahují k povídce jich je tu dost. Jen mne zarazilo, že u jiných povídek, když napíše autor komentář tak je u něj označení autor a to u harai není. Toť vše. Ostatně když na něco narazím co se mi nelíbí nebo si myslím, že je divně tak ti to na podporu posílám i s tím, že naznačuju možné řešení.

Peterv

Harai je môj najobľúbenejší autor. Vždy sa rád vraciam aj k jeho starším sériam a vždy nejak dúfam v pokračovanie 🙂 síce to asi oplačem, ale budem rád keď sa táto séria uzavrie tretím dielom. Alebo kľudne aj 10tym 🙂 harai, držím palce v ďalšej tvorbe

harai

Uvažoval jsem, že bych napsal nějaké pokračování starších povídek, ale nejde mi to. Už píšu trochu jinak a asi nemá cenu se vracet k uzavřeným dílkům.

Přesto, a možná i právě proto, pracuji na určitém remaku. Neprozradím, jakého seriálu se to týká, ale baví mě to 😉

Junior

U Tebe bude remake stát za to a už se na to těším.

Peterv

Rodinná pouta po 20 letech fakt že pýtajú dokončenie 🙂 povedzme že pôvodne pouta sa tak nejak uzavreli dorozpravanim v tejto sérii, ale toto, ani tak nie 🙂 no pravda je že tých vydarených sérií je oveľa viac a už sú to veru roky čo na nich ficim 🙂 ešte raz,
Klobúk dole

harai

Rodinná pouta po dvaceti letech – tam měl na závěr souložit každý s každým 🤣

Tyhle dvě série jsem psal moc rád. Možná právě proto chystám ten remake, o kterém jsem psal, kdo ví… 😉

Peterv

Veď to! Že mal ale akosi nič a to predsa nie je fér 😀

Junior

No a od kdy je život fér. Na tomto serveru je asi 15 seriálů, které jsou načaty a již několik let na nich nikdo nic nepřidal. Chápu @harai1, že se mu do připisování dílů do už starších seriálů nechce. Přece jenom už se jeho styl za tu dobu vyvinul a trochu změnil a už by to nemuselo být ono. Proč se nesmíříš s tím, že bude remake nějakého seriálu a nech se překvapit jestli to budou Rodinná pouta po dvaceti letech nebo jiný. Můj tip je že to budou Rodinná pouta po dvaceti letech případně i s první částí. Prostě… Číst vice »