Toto je 4 díl z 4 v seriálu Matčin úraz

Měl jsem ještě plnou hlavu dojmů a hebkou kůži matčiných prsů jsem stále cítil na dlaních.
Teprve nyní jsem začal rozvíjet bujnou fantazii o tom, co jsem ještě mohl udělat, ale neodvážil jsem se k tomu.

Podle předchozího matčina chování jsem usoudil, že by určitě nic nenamítala proti tomu, kdybych jí prsy zmáčkl nebo promnul, nebo se snad polaskal s jejími bradavkami.
Teď už ale bylo pozdě. Matka ležela o pár metrů dál ve své posteli a možná již spala.
Touha po jejím těle, ale stále zaměstnávala mou mysl. Nemohl jsem za nic vypudit z hlavy hříšné myšlenky a představy.

Věděl jsem, že matka spí. Její tiché oddechování se ozývalo z ložnice a o to více dráždilo mou fantazii.
Představoval jsem si její tělo, ležící na rozházených peřinách, v noční košili vysoko vyhrnuté tak, že obnažovala její zadeček svítící bělobou v šeru pokoje.
V představách jsem zacházel do stále větších a větších detailů. Okamžitě jsem zjistil, že nemá kalhotky. Chvíli jsem váhal, než jsem jí položil ruku na stehno.
Matka se nepatrně pohnula, otevřela oči a obrátila se směrem, odkud cítila dotek na své noze.

V té chvíli se z ložnice ozvalo slabé zakašlání, které mne vytrhlo z následujících představ do reality.
Máma nejspíš nespí.
To mne vrátilo zpět z okamžiku rozhodnutí, které jsem chtěl učinit za chvíli.
Byl jsem totiž rozhodnut, že se potichu vkradu do ložnice, abych se podíval na spící mámu.

Hlava mi padla zpět na polštář. V ten okamžik bylo po plánech.
Přesto jsem měl stále nastražený sluch jejím směrem.
Nekonečnou dobu trvalo, než se z ložnice opět začalo ozývat pravidelné oddechování spícího člověka.

Teď je snad ta vhodná chvíle, napadlo mne znovu. Vstal jsem a potichu se přiblížil ke dveřím ložnice.
Máma opravdu spala, natažena na zádech, s mírně rozhozenýma nohama, snad proto, že je kvůli sádře nemohla dát k sobě.
Ještě chvíli jsem stál opřen o rám dveří a odhodlával se k dalšímu kroku.
Mám, nemám.
Nakonec zvítězila zvědavost, ale hlavně opět se probouzející touha, která začínala napínat nohavici krátkých kalhot pyžama.
Potichu jsem se přiblížil až k posteli a stále jsem při tom pozoroval matku, zda se nepohne.
Ta spokojeně oddychovala a netušila mou blízkost.

Pomalu jsem se posadil na taburetku, která byla přistavena u lůžka, aniž bych z ní spustil zrak.
Dobře jsem vybral košilku, napadlo mne, když jsem si prohlížel profil jejího těla, ozářený nyní měsícem. Ten slabý svit zdůrazňoval křivky a zvýrazňoval kontury, rýsující se pod slabou noční košilí.
Zrakem jsem nejprve spočinul na jejích ňadrech. Ta se trochu rozlévala po její hrudi, ale ne zase tolik. Máma ve svém věku měla prsa stále tvrdá. Trčící bradavky napínaly látku a lákaly ke stisknutí.

Já ale pohledem klouzal stále nížeji, přes pěkně klenuté bříško až k místu, kdy se látka košilky opět přilepila, tentokrát k vystouplému hrbolku jejího pohlaví. Jasně se pod ní rýsoval i lesík hrubých chloupků, který vzhledem k řídké struktuře látky prosvítal tmavší skvrnou.
Ruka se bezděčně začala natahovat k tomuto místu, ve snaze jej pohladit.
V tu chvíli se máma pohnula a já ruku rychle stáhl.
Přestal jsem dýchat a čekal co bude dál.
Nebylo nic. Máma se jen trochu zavrtěla, ale spala dál a já mohl nerušeně pokračovat v prohlížení jejího těla.

Krátká noční košilka prakticky nezakrývala její nohy. Jen něco málo od rozkroku končila. Škoda, že jí neměla máma alespoň trochu vyhrnutou. To bych bez problému viděl to, co jsem nejvíce toužil zahlédnout.
V ten okamžik mne napadlo nahlédnout ze strany do mezery mezi mírně roztaženými stehny. Naklonil jsem se trochu a podíval se do těch míst. Zahlédl jsem tmavý, chloupky porostlý klín, ale v tomto přítmí nebyly vidět žádné detaily.
To však nebránilo tomu, aby mé pohlaví stálo tvrdé jako kámen a nedralo se krátkou nohavičkou ven.
Snažil jsem se ho rukou zastrčit zpět, když se matka opět pohnula.
Tentokrát ale otevřela oči a udiveně na mne zírala.

„Péťo, proboha, co tady děláš?“ nevycházela z údivu a přitom zrakem zavadila o bouli mých kalhot.
„Promiň….mami…já jsem….slyšel jsem tě nějak divně dýchat….a tak jsem se lekl…..že se ti něco stalo,“ snažil jsem se zalhat a stále jsem mačkal přirození zpět do kalhot.
I ona si v tu chvíli uvědomila, že není něco v pořádku.
„Nic mi není, možná se mi jen něco zdálo,“ bránila se slovy. „Běž si lehnout.“
Ale ani ona nemohla spustit oči z mého rozkroku.
„No tak Péťo, jdi spát,“ snažila se mne dostat od sebe a přitom se pokoušela si stáhnout košilku, o které určitě věděla, že to nepůjde. O to více napnula látku, která samozřejmě ještě více zvýraznila hrbolek pohlaví.

V té chvíli se stalo něco nepochopitelného. Ještě dlouho po tom jsem si nedokázal vysvětlit to, k jakému zkratu u mne v té chvíli došlo.
Jako zbaven rozumu jsem se hlavou vrhl do jejího rozkroku a začal vášnivě líbat její chlupatý poklad.
Pustila okraj košilky, uchopila mne za hlavu a snažila se jí z těch míst odstrčit.
„Péťo, proboha co to děláš? To nesmíš! Jsem tvoje máma!“ rvala mou hlavu, ale marně.
Naopak já se snažil košilku vyhrnout a dostat se ústy na její nahé tělo. Máma pustila mou hlavu a marně stahovala košili zpět.
„Péťo, tak toho přece nech!“ začala vyhrožovat, ale bezúspěšně.
I když se všemožně kroutila, podařilo se mi košilku vyhrnout a já se ústy dotkl jejího nahého těla.
„No tak, nedělej to,“ vzdávala svůj marný boj.
Její tlak na noční košili i na mou hlavu slábl.
Naopak jsem cítil, že zase začíná mírně rozevírat nohy a možná i více přitiskla své pohlaví k mým ústům.
Jako smyslů zbavený jsem poséval ten lesík chloupků polibky a stále více tlačil na měkký hrbolek, když jsem v jeden okamžik ucítil na rtech oblinky stydkých pysků.

Matka již vzdala marný boj s mou neodbytnou hlavou a začala čím dál méně pasivněji přijímat polibky na svém pohlaví.
Zdálo se mi, že jí to dělá dobře, protože stále více roztahovala nohy, aby mi usnadnila přístup mezi rozevírající se štěrbinu.
„Proboha Péťo, co to děláš?…To přece nesmíš!….Nech toho!“ čím dál slaběji protestovala.

Jazykem jsem se začal dobývat mezi zduřelé pysky. Obkroužil jsem naběhlý poštěváček a jemně ho stiskl mezi zuby. To na ní zapůsobilo jak elektrický výboj. Při každém stisku se otřásla a hlasitě vydechla.
Mne to vyburcovalo k další aktivitě. Uchopil jsem poštěváček mezi rty a začal sát. To už matka hlasitě křičela.
Uchopila mne znovu za hlavu, ale tentokrát ne proto, aby mi jí odtrhla od své prcinky, ale naopak mi jí tlačila stále více k tělu, jako by chtěla, abych jí tam vrazil celou.

Na rtech jsem ucítil uvolňující se šťávy, vytékající z jejího nitra. Nabral jsem je špičkou jazyka a polkl. Chutnaly příjemně slaně.
Musím je všechny vylízat, rozhodl jsem se a jazyk jí strčil přímo do rozevřené vagíny.
Matka v té chvíli snad zapomněla na sádru na noze, opřela se oběma nohama o matraci lůžka a vypjala jí tak, abych se do ní dostal co nejhlouběji.
Vykřikla znovu a proud nové tekutiny zalil můj jazyk, hluboko vražený v její pochvě.
Pak bezvládně padla zpět.
„To máš odměnu za to vyhonění,“ napadlo mne v duchu.

Položil jsem si hlavu na její, ještě doznívajícími vzdechy vzdouvající se břicho a mlčky pozoroval lesík chlupů, zmáčený mými slinami, smísenými s jejími šťávami.
„Péťo,“ vydechla.
„Ano, mami?“
„Bylo to krásné, ale slib mi, že se to nebude už víckrát opakovat.“
„Tak to ti slíbit nemůžu,“ říkal jsem si pro sebe.

Mlčky jsem pokrčil rameny. Takový slib jsem po tom, co se před chvílí odehrálo, opravdu dát nemohl.

Zobrazit za celou dobu
Zobrazit za celou dobu
1657
Zobrazit dnešní
Zobrazit dnešní
7
Navigace v seriálu<< Matčin úraz III

4 thoughts on “Matčin úraz IV.”

  1. Děj nám postupně graduje…… Myslím, že již ta hranice incestu byla překročena. Hezky nás, Jeffe, napínáš.

  2. Moc se omlouvám, že obtěžuji zde v komentářích ale ráda bych se zeptala , jak se dá zde zaregistrovat. Zkoušela jsem to na odkazu Podpora ale tam po zadání jména a email adresy, bohužel nic, čekala jsem nějaký ověřovací email ale nic nepřišlo. Ještě jednou se omlouvám, že zde obtěžuji.

  3. Postupné sblížení s matkou a překročení Rubikonu odkud již není cesty zpět . Krásně pomalé zblížení .

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *