Toto je 2 díl z 4 v seriálu Matčin úraz

Nejspíš asi ani neuvědomovala, že nad ní stojí její vlastní syn.
Původní úmysl, umýt si své pohlavní orgány se zvrhl v nekontrolovatelné vzrušení. Prst měla hluboko zaražený mezi pysky a rychle jím kmitala, přičemž se snažila tisknout nohy k sobě. Málem jí noha v sádře, položená na hraně, sklouzla do vany.

Nemohl jsem od jejího chlupatého klínu odtrhnout oči.
Mírně povadající úd začal nabývat na objemu a ve chvíli zase nebezpečně napínal látku kalhot.
A nejen to. Začínal jsem nad sebou ztrácet kontrolu.
Cosi mne nabádalo k tomu, abych ho vytáhl a vyhonil si ho nad ní. Beztak nic neuvidí, má zavřené oči.

Už jsem měl ruku na poklopci, připraven se obnažit, ale rozum v tu chvíli zvítězil.
Opět jsem polkl na prázdno a mírně zakašlal.
„Mami, zdá se mi, že někdo zvoní,“ zalhal jsem a vyrušil jsem jí z aktu sebe uspokojování.
Otevřela oči a rychle si z ní vytáhla prst.
„Já nic neslyším,“ vracela se zpět do reality.
Snad si v tu chvíli ani neuvědomovala, že přede mnou masturbovala.
„Raději se podívám,“ odvětil jsem a co nejrychleji jsem opustil koupelnu.

Sedl jsem si v pokoji do křesla a snažil se vypudit hříšné myšlenky z hlavy. Myslím, že jsem odešel v pravou chvíli. Stačilo jen několik okamžiků a stalo by se něco, co by se stát nemělo. V lepším případě bych možná vystříkl do trenýrek.
Neuměl jsem si představit, jak bych se zachoval v opačném případě.
Teď jsem si uvědomoval jen jediné. Zmizet rychle na záchodě a dokud je tvrdý k prasknutí, ho vyhonit a ulevit tak i nemravným myšlenkám, kterých jsem měl plnou hlavu.

„Péťo,“ ozvalo se nečekaně z koupelny. „Potřebuju zase pomoct. Nemít tě, nevím, co bych dělala.“
Ocenil jsem matčinu odevzdanost a znovu si uvědomil, jak moc se musí přemáhat a servírovat mi svou nahotu. Nablízku nebyl opravdu nikdo, kdo by jí podal pomocnou ruku.
„Poraď mi, jak se teď dostat z vany?“ pokoušela se rukama zvednout na kluzkém dnu.
„Počkej, já něco vymyslím,“ sehnul jsem se nad jejím nahým tělem. Opět jsem si mohl zblízka prohlédnout její, nyní mýdlem vonící vnady.

Sklonil jsem se k ní natolik, až jsem se hlavou dotkl jejích vlhkých prsů. Jen na chvíli jsem nechal ležet tvář na oblinách jejích polokoulí i když bych tak vydržel celou dobu.
„Nadzvedni se trochu,“ požádal jsem matku, abych pod ní mohl podložit ruce.
Vypjala prsy ještě více k mému obličeji a já zřetelně cítil hroty bradavek, které ztvrdly možná proto, že jí byla již trochu zima, nebo snad z mé blízkosti.

Snažil jsem se jí nadzvednout. Marně. Takto k ní skloněn jsem nezvládl tíhu jejího těla.
„Takhle to nepůjde,“ zjistil jsem a narovnal se.
Usilovně jsem přemýšlel, jak dostat mámu z vany.
„Víš, co?“ napadlo mne. „Chyť mne kolem krku.“
Opět sem se k ní sehnul. Matka mne oběma rukama objala, já jí podložil ruce pod záda a snažil se jí zvednout, leč marně.
„Mám těžký zadek,“ konstatovala máma, která to už pomalu začínala vzdávat.
„Ještě mne něco napadlo,“ zajásal jsem. „Chytni mne ještě jednou kolem krku.“

Když mne znovu objala, rozhodl jsem se prostrčit jednu ruku mezi jejími rozevřenými stehny pod zadek.
Nechtěně jsem zavadil o její chlupatý hrbolek a celou dlaní jsem po něm přejel. Zapůsobilo to jako blesk na nás oba. I když se jednalo o mžik, mne to připadalo, že tam mám ruku celou věčnost.
Zatímco co já se poprvé v životě dotkl jejího pohlaví, ona reagovala slabým vzdechnutím.
Pak se zase chovala jako by se nic nestalo. V té chvíli to u ní byla více méně snaha dostat se z vany ven.
Podstrčil jsem jí ruku pod stehno těsně u zadečku a zavelel: „Raz, dva, tři!“
Na tři jsem zabral a za chvíli seděla rozkročmo na hraně vany. Pak už jen stačilo přehodit zdravou nohu.
„Sláva, povedlo se,“ oddechl jsem si, když matka seděla na vaně.
„Podáš mi župan?“ požádala mne.
Krásné představení její nahoty skončilo.

O chvíli později již seděla v obývacím pokoji. Nohu v sádře si položila na taburet, který si přistrčila ke křeslu a spokojeně se uvelebila. Bylo zřejmé, že koupel jí udělala dobře.
„Nedáme si Péťo kafe?“ zeptala se, když jsem kolem ní přecházel.
„Samozřejmě, není problém.“
Po chvíli jsem pokládal na stolek dva šálky vonící kávy.

„Tak tohle jsme zvládli na jedničku,“ prohlásila matka, když jsem si proti ní sedl do druhého křesla.
Snad si ani neuvědomila, když si udělala pohodlí se zlomenou nohou, že se jí rozevřel župan a já měl krásný výhled do jinak zakázaných míst. Pod županem byla stále nahá.
„Péťo,“ začala. „Jsem teď s tou nohou bezmocná a spoustu věcí nebudu moct dělat. Vím, že jsi hodný kluk a že mi určitě budeš pomáhat. Neboj, nezůstanu ti nic dlužná.“
„Mami, prosím tě, nemluv o tom. To je v pořádku.“
„Než mi tu sádru sundají, bude na tobě chod celé domácnosti. S tímhle pomalu nic neudělám,“ poklepala si na zraněnou nohu. „Jen toho nesmíš, prosím, zneužívat,“ dodala.
„Teď nevím, co myslíš?“
„To, jak si mi na ní sáhl.“
„Promiň mami, ale jinak to nešlo.“
Došlo mi, že nejspíš myslí to, jak jsem se jí dotkl prciny. „Příště si už dám pozor,“ omlouval jsem se.
„Víš, nedělalo mi to dobře,“ pokračovala matka. „Ty víš v jakém smyslu.“
Pokrčil jsem rameny.

„Nejsem z kamene,“ začala vysvětlovat, „ale ty jsi můj syn. Musíme se ovládat.“
„Budu se příště snažit,“ sliboval jsem, i když jsem si nebyl tak jistý.
„Není ti nepříjemné, že se o takových věcech bavíme?“ zeptala se opět matka.
„Ne,“ usrkl jsem si kávy. „Je potřeba si to otevřeně říci,“ pokračoval jsem. „Byl bych nerad, kdybych tě nějak urazil, nebo se tě nepříjemně dotkl. Nechci si pokazit hezký vztah, který mezi sebou máme.“
„Právě,“ souhlasila máma a pokračovala: „Všimla jsem si, že tě to taky nenechalo chladným.“

Určitě tím narážela na mou bouli v kalhotách, které se nedalo si nevšimnout.
„Jsi ve věku, kdy už si kluci s takovou situací dokážou poradit, nebo ne?“
„Jo,“ potvrdil jsem se sklopenou hlavou.
„Až mi zase budeš pomáhat ve vaně, raději si ho před tím, víš co?“
Mlčky jsem přikývl.

Po chvíli mlčení, kdy snad bojovala sama se sebou a snažila se formulovat myšlenku, která jí v ten okamžik napadla, se nadechla a řekla: „Nebo ti to mám udělat já?“
„Mami?!“ vylétlo ze mne.
„No, co? Je na tom něco špatného?“
„Jsi moje máma!“
„Tak se nebudu dívat,“ kontrovala ona. „Možná bych nebyla sama, která to svému synovi udělala.“

Díval jsem se mezi její nohy a zjišťoval jsem skutečnost, že naše debata začíná mámu nejspíš vzrušovat. Tiskla k sobě křečovitě nohy.
„Nedávají něco v televizi?“ snažil jsem se odvést téma našeho rozhovoru jiným směrem.
„Je pondělí, takže jako tradičně nic,“ dostalo se mi odpovědi. „Nejspíš to zabalíme a půjdeme spát,“ nakonec rozhodla máma, obtížně se zvedla z křesla a držíc se stěn, odskákala do ložnice.

Ležel jsem v posteli a stále musel přemýšlet nad tím, co mi matka před chvílí řekla. Snad to nemyslela vážně.
I když na druhou stranu, v okamžiku kdy jsem si vybavil její nahé tělo a on se mi začal stavět, dokázal jsem si na něm představit její ruku.

Do večerního ticha se z vedlejší místnosti, kde ležela máma, začalo ozývat slabé sténání. Určitě její prsty skončily v místech, kde si i ona potřebovala ulevit.

Zobrazit za celou dobu
Zobrazit za celou dobu
5578
Zobrazit dnešní
Zobrazit dnešní
7
Navigace v seriálu<< Matčin úraz IMatčin úraz III >>

4
Komentujte

avatar
3 Comment threads
1 Thread replies
0 Followers
 
Most reacted comment
Hottest comment thread
4 Comment authors
Dedek.JeffpicuMartinShock Recent comment authors
  Subscribe  
nejnovější nejstarší nejlépe hodnocené
Upozornit na
Shock
Host
Shock

Jsem zvědav, kdy matka odhodí zábrany a rozhodne se se synáčkem užít.

Martin
Člen
Martin

U Jeffovych povídek je hezký ten postupný vývoj děje . Oba jsou si vědomi , že je to něco za hranou , ale přesto jsou k sobě přitahováni jako dva magnety .

picu
Host
picu

Velmi pekne napisane, dej graduje a to mam rad…