Toto je 1 díl z 4 v seriálu Matčin úraz

Zavolali mi z nemocnice. Matku prý pouští do domácího léčení. Podlitiny a potlučeniny časem zmizí, ale ta zlomená noha, ta bude vyžadovat šestitýdenní léčení. Sádru dostala zatím nechodící a o berle se nemusím starat, ty jí na potřebnou dobu půjčí.
A všechno kvůli takové hlouposti. Uklouzla na schodech v domě, kde bydlí.

Za několik minut jsem zastavil na centrálním příjmu a propouštění pacientů.
Matka tu už na mne čekala na kolečkovém křesle s propouštěcími papíry a dvěma dřevěnými berlemi.
„Co mami, postavíš se na nohy?“ zeptal jsem se a snažil jí dostat z kolečkového křesla.
„Nech to raději na doma,“ uprosila mne matka. „Nebudeme tady dělat divadlo.“
Dovezl jsem jí k autu, složitě naložil dovnitř a šel vrátit křeslo.

Nakonec jsme zvládli i výstup do schodů a cestu výtahem. Dovláčel jsem matku konečně domů.
„Budeš se muset s tou sádrou naučit chodit,“ upozornil jsem jí, když jsem jí nechal udělat několik samostatných kroků po obývacím pokoji.
„Tobě se to říká,“ argumentovala matka, „ale zkus si to sám. Ty nemáš zlomenou nohu jako já.“
„Asi bych se to musel naučit, kdyby se mi něco podobného stalo.“
„Já to určitě nezvládnu,“ zase zapochybovala matka. „Budeš si muset vzít dovolenou a zůstat se mnou doma, dokud mi tu sádru nesundají.“
„No, nejspíš jo,“ povzdychl jsem si.
Už jsem si představoval, jak budu kolem matky poskakovat, protože mi bylo jasné, že ona se s tou sádrou chodit nenaučí.

V té chvíli jsem ještě netušil, že první problémy začnou během několika minut.
„Smrdím nemocnicí,“ přičichla si matka k šatům. „Nejspíš se budu muset vykoupat a převléci.“
Vstala namáhavě a začala poskakovat na zdravé noze směrem ke koupelně, přičemž se jednou rukou přidržovala zdi.
„Skáčeš tady jako postřelenej kamzík,“ neodpustil jsem si poznámku.
„Nech si ty řeči a raději mi pomoc.“

Uchopila mne rukou kolem krku a společně jsme doskákali až do koupelny.
„Teď už si budeš muset pomoci sama,“ řekl jsem matce, když se posadila na okraj vany a vrátil jsem se do pokoje.
„Petříčku,“ ozvalo se po chvíli z koupelny.
„Co je mami?“
„Já to sama nezvládnu,“ dostalo se mi odpovědi.

Zvedl jsem se z pohovky a vstoupil do koupelny. Matka tam stále bezradně seděla na hraně vany.
„S čím potřebuješ pomoct?“
„Asi se vším,“ sdělovala mi matka se slzami na krajíčku. „Nejspíš mi budeš muset pomoci se svlékáním.“
„Mami, neblázni!“ vyhrklo ze mne.
Neuměl jsem si představit, že bych svlékal vlastní matku, možná do naha.
„Chlapče, nedá se nic dělat. Tady musí jít stud stranou. Jak můj, tak tvůj. Neříkej mi, že jsi nikdy neviděl nahou ženu.“
„To jo, viděl,“ musel jsem přiznat, „ale ne vlastní matku.“

Lhal bych, kdybych tvrdil, že ne.
V dospívání a konečně i v době dospělosti jsem využil každé možnosti alespoň trochu matku šmírovat, abych zahlédl alespoň kousek jejího nahého těla. Tu prsy, tu stehno, nebo nahý zadeček.
To bylo ale vždy z povzdálí. Teď bych najednou viděl nahou matku zblízka a ještě navíc naprosto legálně a s jejím souhlasem.
V tu chvíli jsem si nedokázal představit, co by to dělalo s mým přirozením.
I na mámě bylo vidět, že se musí přemáhat. Věděla, že to není přirozené svlékat se před vlastním synem, navíc dospělým.
Co řekne, až uvidí její povislé prsy a měkké břicho. Nejvíce měla obavy z toho, že mu bude muset ukázat, byť chomáčem chlupů zakryté, pohlaví.

Matka si začala rozepínat knoflíky halenky a ta brzy spadla vedle jejích nohou na dlaždičky.
Stál jsem před mámou a mlčky jí pozoroval.
„Tohle taky ještě zvládnu sama,“ sáhla si za záda a rozepnula si podprsenku.
Chvíle zaváhání a podprsenka padla vedle halenky.
Dva velké prsy se zahoupaly na její hrudi. Nebyly zase tak povislé, jak jsem se domníval. Nemohl jsem z nich spustit oči.

„Tak to bychom měli,“ vyrušila mne matka. „Tohle bych zvládla sama, ale s ostatním mi budeš muset pomoci ty.“
Vstala nemotorně a rukou se chytila za umyvadlo, aby udržela balanc na jedné noze.
„Teď už je to na tobě,“ plně se odevzdala mým neohrabaným prstům.
Ty se doslova třásly, když rozepínaly knoflíky sukně, která se jí sesunula k nohám.
Matka přede mnou stála nahá, pouze v kalhotkách.
Ne, tohle nedokážu, proběhlo mi v tu chvíli hlavou. Neodvažoval jsem se matce stáhnout kalhotky.

„Co je Peťko?“ zeptala se matka.
Bylo jí divné, proč sem najednou přestal se svlékáním.
„Nemůžeš se přece stydět. To bych se nikdy nevykoupala.“
Bylo mi jasné, že i v ní se odehrává vnitřní boj se studem, ale touha a potřeba si očistit tělo, byla silnější a její bezbrannost jinou možnost nepřipouštěla.

Poklekl jsem před matkou na jedno koleno a uchopil gumičku kalhotek.
Matka se podívala dolů.
Pak jsem jí, jako ve zpomaleném filmu, začal kalhotky stahovat. Přímo před mýma očima se začínal odvíjet pohled, o kterém se mi nikdy ani nezdálo.
Nejprve to bylo několik režných chloupků, které při dalším odhalovaní nabývaly na hustotě, až se nakonec objevilo celé její chlupaté pohlaví.
Polkl jsem naprázdno, že si toho musela matka určitě všimnout.
Nemohl jsem od toho tmavého trojúhelníku odtrhnout oči.
„Péťo, začíná mi být zima,“ ozvalo se nade mnou.

Nerad jsem přerušil pohled na její pohlaví. Takhle zblízka a legálně, s matčiným vědomím, to už se mi snad nikdy nepovede.
„Raději vymysli, jak to udělat, abych si tu sádru nenamočila,“ přemýšlela matka.
„Což jí takhle zabalit do igelitu?“ napadlo mne a byl jsem rád, že jsem se vrátil zase do reality, jinak bych na matčino pohlaví koukal snad do nekonečna.
„Tak velký igelit asi nemáme,“ zapřemýšlela máma.
„Víš co?“ dostal jsem nápad. „Lehni si do vany a tu nohu se sádrou si dej přes okraj.“
„No, vidíš! Ještě že tě mám,“ kvitovala s povděkem máma a už si lehala do vany.
„Jenže tu nohu mi budeš muset zvednout sám, já to asi nedokážu,“ mi po marném pokusu jí zvednout, sdělila matka.

Uchopil jsem tedy její nohu a snažil se jí položit na hranu vany. Tím jsem jí samozřejmě musel nohy roztáhnout od sebe.
Můj zrak bezděčně zabloudil do mezery mezi nimi.
Tím, jak jsem jí roztáhl nohy, rozevřelo se i její pohlaví a mezi chloupky se objevil otvor, ohraničený dvěma zduřelými pysky a masitým poštěváčkem nad ním.

To už se mi nahrnula krev nejen do hlavy, ale také do mého přirození. Jestliže jsem byl ještě před chvílí jen příjemně vzrušen, nyní mi hučelo v klacku tak, že to muselo být vidět.
Ztopořený úd napínal látku mých kalhot.
Snad si toho máma nevšimla. Snad si ani neuvědomila, že jí přede mnou tak rozevřela.
„Mám pustit vodu, nebo chceš osprchovat?“ zeptal jsem se po chvíli, když jsem si byl jistý, že se mi matka nedívá mezi nohy.
„Co myslíš, že bude lepší?“ zeptala se.
„Já si myslím, že by byla lepší sprcha,“ dostal jsem momentální nápad.

Pustil jsem sprchu a pomalu od krku jsem jí pouštěl příjemný proud vody na tělo. Nejprve na prsy. Na každý zvlášť do chvíle, než jí pod jeho masírujícím účinkem neztvrdly bradavky. Po břiše jsem pokračoval až do mezery mezi stehny.
Nakonec jsem namířil proud vody přímo do otvoru jejího pohlaví.
Matka si snad ani neuvědomila, že se jí tam dívám a rukou si jí začala mnout mezi pysky a poštěváčkem a chvílemi si i prstem zajela dovnitř, aby si jí umyla.

Zavřela při tom oči. Zřejmě jí to dělalo dobře a to ještě netušila, že mně to dělá ještě více.

Zobrazit za celou dobu
Zobrazit za celou dobu
5589
Zobrazit dnešní
Zobrazit dnešní
7
Navigace v seriáluMatčin úraz II >>

4 thoughts on “Matčin úraz I”

  1. Líbí se mi, že u Jeffa nikdy není jisté, kam ten vývoj děje nasměruje 🙂 Těším se na pokračování.

  2. zbytocne vela krat pouzite slovo matka, ale inak super ctivo napisane, skoda tej debilnej fotky, za ktoru autor nemoze

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *