K.D.P. – Jeníček

Hanka, která ještě potřebovala strávit informaci o své dceři, jež chce být součástí jejího sexuálního života, chtěla hned odejít a s Lindou si promluvit. Uvědomila si ale, že Linda chvíli počká. Musí si to nejprve trochu promyslet. Navíc by se Honza mohl cítit jako udavač, což nechtěla.
„Ještě mě opíchej,“ řekla synovci, klekla si na všechny čtyři a vystrčila na něj s vábivým úsměvem zadeček i s kundičkou. Honza mámení ihned podlehl. Klekl si mezi její nohy, uchopil ji dlaněmi za oblé boky a zkoušel zasunout svůj klacek do její lasturky. Povedlo se mu to nyní i bez pomoci. Žalud našel vchod do jeskyňky, rozhrnul lupínky a po zásunu pronikl do teplé kundičky. Ta sice rozkoší netekla, ale vlhkost byla dostatečná. Hanka si lehla na polštář a nechala synovce, aby si dělal, jak potřebuje. Sama však myslela na svoji dceru Lindu.„Tak se se mnou chce mazlit? Je lesbička? No, Honza řekl, že není. Tak jak chce být součástí mého sexu?“ promýšlela si v duchu varianty jejích potřeb. „Tak co by se jí mohlo na mě líbit? Nebo nelíbit? A proč to řekla Honzovi?“ otázek bylo prostě příliš mnoho a odpověď žádná.

Honza se zezadu docela rozdivočel a rychle přirážel. Hanka začala vzdychat, aby mu pomohla dokončit rozdělanou práci. Nebyla maximálně rozvášněná, ale penis kundičce ji vzrušoval. Po chvilce začala být už trochu netrpělivá, ale hřebeček se do ní za chvíli konečně prudce vystříkal a odpadl. Pohladila ho a políbila. „Klidně se tu vyspi. Potřebuju teďka odejít,“ řekla mu potichu. Honza informaci přijal s hlubokým oddechováním. Sledoval tetičky nahé tělo. Hanka vstala a celá zamyšlená se podvědomě oblékla do černého průsvitného župánku. Pak zmizela na chodbu a zavřela dveře. Honza únavou usnul jak špalek.

Lehce zaťukala na dveře pokojíku. Byla v ní malá dušička z obav, které měla. Nevěděla, co se s Lindou děje, nevěděla jak s Lindou problém probrat, nevěděla jak celou situaci řešit. Věděla jen, že chce s Lindou alespoň mluvit. „Dál,“ ozvalo se téměř ihned.
„Ahoj myško, ty ještě nespíš?“ vklouzla Hanka do ztemnělého pokojíku a zavřela dveře.
„Ne, ještě ne,“ řekla potichu Linda.
„Něco se děje, mami?“ zeptala se trochu polekaně a sahala po vypínači lampičky.
„Nerozsvěcej prosím,“ požádala Hanka. Pokojík osvětloval dostatečně úplněk Měsíce. „Neboj se, nic se neděje,“ řekla Hanka a sedla si k dceři na hranu palandy. Linda zůstala ležet přikrytá dekou až k bradě. Jen ruku vytáhla ven. Hanka ji uchopila oběma dlaněmi.
„Lindo, chtěla jsem vědět, jestli jsi v pohodě. Už včera, ale hlavně dneska, ti to moc slušelo. Mám velikou radost, že ses tu na chalupě uvolnila. Připadáš mi teď taková nabitá energií.“
Linda si prohlížela siluetu jejího obličeje ve stříbrném svitu. „Jo, jsem teďka v pohodě.“ Začala však mít obavy, že ji Honza prásknul. Mamka ji hladila po ruce, kterou měla ve svých dlaních. Sebrala odvahu risknout jejich vzájemný vztah i zbytek pěkné dovolené.
„Chci, abys to věděla ode mě. Víš, Honza byl dneska večer u mě. Spíme spolu. Byla to taková náhoda, že jsme se potkali v noci v koupelně a pak při té bouřce ale přeskočila jiskra.“

Linda napnutě poslouchala její tichý nenucený hlas. Bála se pokračování konverzace, ale zároveň chtěla pokračovat. „Mami, já už to vím. Dneska jsem to z Jeníčka dostala. Naléhala jsem na něj, až mi naznačil, že je to tak.“ Hanka po chvilce pokračovala tichým klidným hlasem.
„Lindo, nepotřebuju mít před tebou tajnosti. Proto jsem ti to chtěla říct. Myslím, že jsme si vždycky všechno mohly říkat.“
„Jo, to jo mami.“
„Můžu se na něco teda zeptat?“ pokračovala po chvilce mlčení Hanka. Linda ztuhla.
„Jo, můžeš přece,“ řekla pomalu a se zatajeným dechem v čekávání přímé otázky na její touhy, které nastínila Honzovi. Začínala na něj mít vztek, že to prásknul, a také na sebe, že podlehla pokušení a řekla mu to.
„Lindo, proč jsi mu teď řekla Jeníček?“

Z Lindy opadlo napětí i vztek. Úlevou si oddechla a prudké uvolnění napjaté situace jí vehnalo úsměv do tváře. „Mami, co je to za otázku?“ zasmála se udiveně. Hanka se také začala usmívat a vesele odpověděla:
„Tak si říkáme všechno a toto mě prostě zajímá,“ Linda se potichu hihňala hlavně díky uvolnění napětí. Pak se na posteli posadila a Hanku objala.
„Mám tě ráda, mami.“
„Já tebe taky, myško moje“.
Objímaly se a cítily obě vzájemnou duševní blízkost.

Linda pochopila, že mamka něco o odpoledni u vody ví, ale že na ní nenaléhá. Potěšilo ji to a vlastně i dodalo odvahy. „Jsem moc ráda, že si s Jeníčkem užíváte milování. Je do tebe úplně blázen. Jsi s ním spokojená?“ zeptala se Linda.
„Je to mladý hřebeček a já jsem si chtěla užít. Jednou za čas to potřebuje každá ženská.“
„Je to miláček,“ přitakala dcerka matce.
„A co jste spolu měli u vody vy dva?“ zeptala se opatrně Hanka. „Říkáš mu Jeníčku a že je miláček,“ dodala ještě takovým nápadně zvědavým hlasem povzbuzujícím dceru k vyprávění. Linda zvážněla. Seděly proti sobě na posteli jen za svitu Měsíce. Linda se trochu naklonila k mamce.
„Mami, můžeme si říct všechno? A v klidu?“
„Ano myško. Však jsem ti to před chvílí sama říkala,“ odpověděla pohotově, ale klidně, Hanka. „Já tě mám moc ráda, Lindo. Vyslechnu tě kdykoli budeš chtít.“
Linda uchopila její ruce a držely se. Přívětivost, klid a vlídný stisk její mamky jí pomohly rozhodnout se. Sklopila zrak, aby se jí mluvilo snáze.

„Jeníček je Jeníček, protože se mi začal moc líbit,“ začala pomalu a potichu. Hanka se úspěšně snažila udržet nával okamžitých otázek. „Začal se mi líbit ale až dneska, protože jsem si všimnula, jak ráno odnášíš ze své ložnice jeho trenky. Došlo mi, že se mezi vámi asi něco pěkného stalo. Byla jsi ráno krásně svěží a spokojená.“ Po chvilce se podívala mamce do očí. „Z toho mám vždycky tak obrovskou radost, že tě vidím šťastnou,“ řekla zcela upřímně. „Tvoji radost a uspokojení mám moc ráda. Byla jsem moc zvědavá, jaké to bylo, a tak jsem Jeníčka trochu poškádlila a koupala se nahá. Líbila jsem se mu. A pak jsem ho prosila, ať mi o vás vypráví,“ zase sklopila oči. „Nechtěl a bránil tě před mými otázkami. Tak jsem mu trochu řekla o mém trápení, abych mu vysvětlila ty mé otázky. Nakonec mě asi pochopil a naznačil mi, že si spolu užíváte,“ trochu vyděšeně se podívala matce do očí a naléhavě dodala, „opravdu mami. Jenom naznačil, není to žádný kecálek.“

Hanka potichu poslouchala. Vše se v ní vařilo, mozek šrotoval. To, že Linda z Honzy vytáhla několik, nejspíše jen povrchních, informací o jejich sexu, jí nevadilo. Ohromně ji ale zaměstnávala informace o Lindině trápení. Nevěděla, jak to z Lindy citlivě vyzvědět a ta nejistota ji drásala. Raději tedy Lindu láskyplně pohladila rukou po vlasech. „Já vím, že Honza není kecálek. Máš asi velké trápení, když to Honzu přesvědčilo, aby ti to řekl,“ železo je třeba kouti žhavé.

Linda si hlazení užívala. Poslední dobou se od sebe trochu vzdalovaly, protože Linda byla někdy opravdu těžce nesnesitelná. Hanka však v tento okamžik na toto vše zapomněla. Obě cítily, jak jsou si důvěrně blízko. Objaly se a tiskly se k sobě. Měly takovou noc pravdy a upřímnosti.

„Mami, můžu se taky zeptat?“
„Můžeš.“
„I na intimní věci?“
„Nějak to zvládneme, myško.“

Stále se objímaly, což je ujišťovalo o vzájemné důvěře a silném poutu.

„Nevadí ti, že je Jeníček tvůj synovec?“

Hanku otázka trochu zaskočila, ale pokusila se dceři odpovědět. „Myslím, že v sexu by měli být oba spokojení a to se děje. Je to jen letní užívání. Jsem jeho milá tetička a on je můj hodný synovec.“
„Tak to je dobře,“ řekla potichu Linda. „A mami, mohla bych se prosím na vás při tom dívat?“