Toto je 1 díl z 2 v seriálu Dialogová

„Proč jsi utekla, Hani? Nebaví tě to už?“
„Už jsem unavená. Chce se mi spát a tam mě stejně nikdo postrádat nebude.“
„No já tě postrádal, tak proto jsem přišel. Můžu na chvíli?“
„Já nevím, asi usnu, tak jdi raději zpátky za nima.“
„Neboj, jen chvíli posedím. Dlouho jsme se neviděli.“
„To ne, no. Rodina se moc už nestýká a na chalupu táta už jezdit nechce.“
„Bys mohla přijet někdy ty sama, ne?“
„Co bych tam sama dělala, símtě. Už tam skoro nikdo ze starejch kámošů není.“
„Ze starejch ne, ale já tam pořád bydlím.“
„Hele Davide jdi zpátky, mě se chce fakt spát.“
„No tak počkej přece. Kdoví, kdy se zase uvidíme. Leda bych za tebou přijel někdy příště, co? Byla bys pro, Haničko?“
„Nevidím důvod. A neříkej mi Haničko! Víš, že to nesnáším. Už tehdy jsem to neměla ráda a od té doby jsem navíc povyrostla.“
„Já vím Haničko, ale ty ses tak hezky vždycky čertila. Změnila ses. Už jsem koukal, když jsi nám přišla otevřít. Rodiče jsou stejný, ale tys nám vyspěla, Haničko.“
„Neprovokuj a raději jdi. Znáš se. Aby nedošlo k nějaké ostudě.“
„Však ty sis v ostudách taky libovala, jen se nedělej. Tehdy když nás přistihli naši. Ale můj táta z toho nic nedělal. Jen se mě tehdy ptal, jestli to stálo za to.“
„Cože? Tos mi nikdy neřekl! Cos mu odpověděl?“
„Že máš ještě malý prsa, ale jinak docela divokej spodek. On z toho vědu nedělal. Přiznal se mi, že taky jako mladej pokukoval po sestřenici. Ale koukám, že ti od té doby krásně narostly. To jsou dobrý čtverky, ne?“
„Davide, jdi už. Však je to spoustu let a řeklo se, že se to opakovat nebude. Navíc, tehdy jsem se ztrapnila před strejdou, ale teď by o tom věděl kde kdo, když se rodina ráčila sejít aspoň na pohřbu.“
„Nech je tam popíjet. Už je pozdě a všichni jsou na mol. Naši tam zpívaj s vašima a mají si co vykládat. Ty seš sama nebo někoho máš?“
„Jsem zadaná, takže smůla.“
„Takže pěkně nevěrná rajda. Já jsem si to hnedka myslel!“
„Jak nevěrná? Však říkám, že máš smůlu.“
„Jsi nevěrná, protože se ti už dobrou chvíli tisknu na prso a ještě jsi neucukla. Kdoví, kam to až necháš zajít, rajdičko.“
„Ty seš blbej, táhni pryč. Nech mě tu a jdi si nalít.“
„No tak se hned nerozčiluj. Nech mi tam tu ruku, co děláš? Se nemusíš hned cukat, ne? Však toho svýho tady nemáš a nevidím důvod, proč bys mu to měla vyslepičit, tak drž a buď na mě hodná. Řekni, že jsem tvůj hodnej bratraneček, řekni to!“
„Seš taky napitej, to je strašný. Jo, seš můj hodnej bratraneček a už jdi.“
„Vidíš to? A ani to nebolelo. Tohle taky nebolí, že ne?“
„Davide, nech toho! Nešahej na mě. Říkám ti, že sem může kdokoli vtrhnout a za tu ostudu mi to fakt nestojí.“
„Takže kdyby to bylo v bezpečí, tak bys mi zase dala, že jo? Zase bys na mně skákala jako tehdy, že jo?“
„Slyšíš mě? Nech mi to tričko! Co děláš?“
„Hani, neubude tě. Nech mě chvíli se pokochat a hned půjdu, slibuju.“
„Ježiši, tak si posluž. Ale slíbils něco, tak se toho drž.“
„Máš nádherný prsa. Ty obrovský dvorce! Krásně se ti rozlejvaj. Jsou měkký, poddajný. Hele, ty bradavky, jak ti ztuhly! Co je? Počkej!“
„Ne, řeklo se chvíli! Opakuju, že by mohl někdo přijít.“
„No ták, nebuď labuť, Hanko! Ještě na chvíli nadzvedni to tričko. Chci je pořádně vidět, dovol mi to.“
„Moc na svolení nečekáš, koukám, že? Tak si posluž, no.“
„Neříkej to tak otráveně, Hani. Však vidím jak ti bradavky ztvrdly. Ty to chceš, já to vím! Bože, jak jsou krásný, tak jsou i lahodný!“
„Nechci to! Držím jen proto, abys konečně vypadl.“
„Tobě se nelíbí, když ti ten tvůj cumlá bradavky? Tahle třeba? Nebo tě víc tahá? I to můžu zkusit, ale tehdy jsi měla raději něhu.“
„Au, to je moc, co blbneš?“
„Takže něžně? Já jsem si to myslel. Takhle nějak?“
„Davide, vážně by bylo lepší, kdybys už šel.“
„Teď to říkáš tak krásně a krotce, Hani.“
„Celou jsi mě doslintal, už fakt jdi.“
„Ještě chviličku a už půjdu. Slibuju. Podívej cos se mnou udělala!“
„To já ne. Sám ti houpnul. Kdybys mě tu neoslintával, tak by se ti to nestalo.“
„Já vím. Šáhni si na něj. Aspoň trošku. No. Hani. Jako tehdy. Je pořád stejně sametovej!“
„Nechci. Nebudu šahat na cizí péro, když mám, kdykoli si vzpomenu ptáka mýho přítele.“
„Teď by sis ho dala, že jo? Podle bradavek ho potřebuješ. Je to vidět. Hezky mhouříš oči, když ti je lechtám.“
„Jo, teď bych si ho dala.“
„Tak se neupejpej. Tady je, v celé své kráse. Vidíš? Stačí se ho jenom dotknout. Hele chytni se ho a já potom odejdu. Slibuju, čestný pionýrský.“
„Tak ale odejdeš, jo? Teď jsi to řekl, takže odejdeš!“
„To víš že jo, jen si ho vem. Do dlaně a stiskni si ho jako tenkrát.“
„Davide, já…je pořád hebkej. Ale nějak silnější. Větší.“
„To víš, povyrostli jsme oba dva. Líbí se ti?“
„Už jdi. Řekl jsi, že půjdeš. Slíbils to!“
„Však jo, však jdu, jen mi řekni jestli se ti líbí.“
„Je velikej. Krásně tvrdej…“
„Líbí?“
„I ty koule jsou větší a jakýsi naběhlý.“
„No však potřebujou vypustit přetlak. Takže líbí???“
„Jo, líbí se mi.“
„Můžu vidět i tu tvoji proměnu? A pak opravdu půjdu. Jen nakouknu, ano?“
„Na chviličku. Jen nakoukni, ale nedotýkej se.“
„Počkej, trošku ti ty kraťásky stáhnu. Jen kousek, aby byla krásně vidět. Bože, ta je nádherná. Dospělá, upravená. Krásně přistřiženej bobřík. Hani, dej nožky trošku od sebe.“
„Přestaň a už jdi, slyšíš? Tohle prostě nesmíme dělat. Nehlaď mi ji, slyšíš? Dej ty ruce pryč. A na prsou jsi už byl. Nech mi ji!“
„Hani, jen kousek kolínka od sebe. Já si ji prohlídnu pěkně zblízka a půjdu. Dívej se, už jsem skoro celej z postele dole. Vidíš? Tak mi ji hezky ukaž ať si ho můžu jít vyhonit na záchod.“
„Vyhoníš si ho vedle, jo?“
„Nechceš? A není to škoda, takhle plejtvat? Mám tady?“
„Ne ne jen jdi vedle, to bude fajn. Tak se koukni a mazej ať už je klid.“
„Bože je nádherná, jak ji takhle roztahuju. Ten poštěvák ti krásně nabíhá a skulina bude těsná. Co je, co je? Tohle se ti přece vždycky líbilo.“
„Davide, něco jsi slíbil, vypadni! Nech ji. Jdi už!“
„Jsi přestala mít ráda líznání? Ten tvůj tě nelíže nebo co? Jsi sladká. Nekopej, nebo někdo přijde, slyšíš? Někdo tě uslyší jak tu vyvádíš a všechno zkazíš!“
„Davídku, přestaň!“
„Takhle krásně mi najednou říkáš? Lížu tě dobře, že? Jinak bys tak nezjihla. Jsi sladká. Krásně tečeš. Kdybys šla na koně tak mám úplně zmáčený koule. Nechceš to vyzkoušet, Haničko?“
„Proboha Davide, řekla jsem přestaň! Nech toho. Hele ukončíme to, protože tady je to vážně o ostudu. Nech mě, prosím, prosím.“
„Copak ti ty prsty vevnitř dělají zle? Však se svíjíš jak hádě, tak co se tomu pořád bráníš? Hani? Pustíš mě na kousek?“
„Neblázni! Tohle už je fakt moc. Tohle vážně nechci. Hele prsty dobrý, ale nezasuneš, to ti říkám!“
„Nerozčiluj se. Nesluší ti to. Když mhouříš očka, je to lepší. Hani, neblázni, sem nikdo nepřijde a ten tvůj se to taky nedozví. No tak, pusť mě na kousíček. Jen kousek a jen jednou. Dívej jak je fialovej. Já budu hned, přísahám. Jen za žalud a stříknu. Potom na sto procent odtáhnu, slibuju. Tentokrát už vážně!“
„Slez ze mě. Nech mě.“
„Hani, jsem už jen kousek. Povol a půjde to lehčeji, slyšíš?“
„Ale jen fakt na krajíček a honem.“
„Takhle jsi ráda zašpuntovaná, že jo? Bože, máš tam horko. A kluzko! Jak jsem říkal. Jsi prostě nevěrná rajda. Hned dáš, protože to pořád potřebuješ, že? Cítíš jak v tobě jezdím? A vidíš, že jsem nelhal! Jsem tam jen kouskem, podívej se sama, vidíš? Nelžu ti. Jsem z tebe napruženej. Hani, ty tečeš, to jsem nikdy neviděl! Máš úplný mokro pod sebou a mě z něho kape, dívej se. Vytáhnu ho a koukej. A zase honem do tepla, líbí se ti to, že?
„Říkal jsi, že se hned uděláš.“
„Teď už musím počkat na tebe, víš. Přece nemůžu být takovej sobec. Tak se tomu poddej. Ty tvý rozhoupaný prsa, to je jedna velká nádhera!“
„Davide, vrže postel. Já se bojím, že někdo přijde.“
„Kdo by chodil, všichni se bavěj. Házej tím zadečkem, no tak, pořádně! To je ono. Co je? Kam s tou ručkou? Na frajtříka? Pohoníš si ho? Tak počkej, nadzvednu se. Ale to už zajedu celej, hezky až po koule. Takhle se ti to líbí, couro, viď? Takhle tvrdě. Masti si ji, masti. Udělej se. Neboj se a hekej. Jen si zařvi!“
„Davide, zpomal. Ta postel! Hele přestaň, já tě dokouřím, ale slez, slyšíš?“
„Žádný takový, kočičko. Hezky si ji pohoň a nech mě v sobě. Semínka se napapáš tak jako tak. Chystej se, už to bude.“
„Davide, pusť někdo jde! Někdo stojí za dveřma!“
„Dobře tak já tě teda opíchám a ještě vyhoním sám, když se k tomu nemáš. Ale je to makačka, tak doufám, že se nebudeš zdráhat polykat jako tehdy, holka.“
„Slyšíš? Někdo tam je!“
„Bože, ty čvachtáš! A šilháš, to je dobrý znamení. Už budeš, co? Mně už se to hrne z koulí, tak si pospěš, holka. Udělej se. Toho frajtra máš jak tykadlo, to je šílený, jak ti narostl. Cukaj ti nohy? Třese se ti brada. Dejchej, kočičko, hezky si zasténej, ták. Krásně budeš. Už se třepeš. Ještě holka, ještě.“
„Hano…proboha promiňte!“
„Tati!“
„Třep se holka, jen se vykřič. To je ono, už to jede. Už stříkám! Na a chytej to do pusy, otevři ji pořádně. Chutná ti moje mrdka? Seš báječná, polykej to, hlavně neplivat! Pane bože!!!“
„Vypadni! Seber se a vystřel odsud.“
„Co blbneš? Vždyť ses udělala.“
„Říkala jsem ti, že tam někdo stojí. Zrovna když jsem sebou trhala, tak sem vlezl můj otec. Tos nezaregistroval? Já jsem věděla, že bude ostuda. Vypadni!“
„Bože ty naděláš, tak tě viděl, no. Kdybys věděla, kolikrát mě matka načapala při stříkání nebo při honění, jéje. A co? Normálka. Ale OK, já jdu, abys neřekla. Ale seš furt dobrá mrdna. Někdy přijeď k nám. Tam je větší klid. A vem toho svýho, aby věděl, jakou šuknu si namluvil.“
„Jdi do háje, blbečku…“

Navigace v seriáluDruhá dialogová >>
Alimeda
Alimeda@seznam.cz

5
Komentujte

avatar
5 Comment threads
0 Thread replies
1 Followers
 
Most reacted comment
Hottest comment thread
5 Comment authors
NymeriaMartinPantomasharaidedek.Jeff Recent comment authors
  Subscribe  
nejnovější nejstarší nejlépe hodnocené
Upozornit na
dedek.Jeff
Člen

Neobvyklý způsob a originalita projevu, řadil Alimedu mezi nejčtenější autory tohoto webu. Je škoda, že se autorka odmlčela a že se s jejími povídkami setkáváme jen při jejich publikování z archivu.
Jestli Alimedo čteš tento komentář, určitě se ozvi. Rádi bychom tě zase přivítali mezi námi.

harai
Host
harai

Pro mě je tahle povídka jedna z nejlepších, které Alimeda napsala. Proto jsem využil možnosti převést některé povídky z archivu (díky Tomáši), abych připomněl její mistrovství i novým čtenářům.

Pokud by někdo nesouhlasil se zařazením do kategorie incest, tak volné pokračování, které je také připravené, vše objasní.

A Alimedo, jestli to čteš, splň nám přání a napiš nám něco nového.

Pantomas
Host
Pantomas

A já myslel, že se Alimeda vrátila. Skvělé, jako všechny její povídky

Martin
Člen

Naprosto perfektní dialogy až k závěrečnému výstřiku .

Nymeria
Host
Nymeria

Skvělá! Velmi vzrušující! Kéž by na mě někdo takhle při sexu mluvil 😍