Pohoří Riesengebirge, Čechy nazývané Krkonoše bylo v tom věku ještě neprozkoumané a málo osídlené. Občasné průzkumy zájemců o těžbu rud a drahých kovů mířily jen pod úpatí Schneekoppe. Nahoru na hřebeny se odvážil málokdo. Co by tam také dělal? Několik výprav zvídavých průzkumníků sice prý tu velkou horu zdolalo, ale pár se jich také již dolů nevrátilo.

Tohle všechno si vyslechl Ralf Mitlohner se svou ženou Johanou od vrchnosti, když žádali o pozemek k hospodaření na horských lukách na hřebeni hor. Správce panství Leopold Katzchaba měl své pokyny od hraběte Trautenberga a proto jim dal úřední svolení.

„Náhorní rovina je celá vaše. Co zvládnete obhospodařit, je jen na vás. Poskytneme vám dřevo na přístřeší, pro začátek vám dáme i ovce na chovné stádo. Povoz vám to doveze až do Obřího dolu pod Schneekoppe, Čechy zvanou Sněšška, nebo tak nějak. Nahoru už si to musíte dostat sami. A teď bych prosil,“ a natáhl ruku.
„Ale my nemáme peníze,“ hlesl Ralf. „Proto jsme sem přišli. Žít, hospodařit a teprve vydělat.“
„Hm,“ zkoumavě se Leopold podíval na Johanu.
Johana s dlouhejma nohama, pomyslel si, když hodnotil její půvaby skryté pod šaty.
„Dobře. Tady s tím běž za hajným Webrem, on už to zařídí. Tvá žena tu zatím počká,“ a podal Ralfovi papír, kde vypsal požadavky, co vše jim bude vydáno.
Dole byl dovětek, ať ho hajný zdrží. Ralf číst neuměl, a tak vyšel ven s poklidným vědomím, jak je pan Leopold hodný.

***

Johana stále pokorně stála a Leopold k ní přistoupil.
„Ty seš určitě chytrá holka. Když nemáte peníze, lze se domluvit i jinak, nemám pravdu?“
Johana se zachvěla. Takhle sladce mluvila vrchnost vždycky, když jí o něco šlo.
„Ale ty peníze vám přece dáme…až vyděláme,“ vysvětlila mu.
„Těch pár zlatek oželím. Ale něco dostat musím. Ty jsi mladá a hezká a já také ještě při síle, opuštěný, potřebuji též trochu té něhy,“ a pomalými pohyby jí stahoval pletený šál, do nějž byla zachumlána a a objal v pase. Johana pochopila.
„Chcete si pošpásovat?“ hlesla.
„Jsi opravdu chytrá. Pojď,“ a Leopold ji vedl do pokoje, kde bylo prostorné lože a sám se začal svlékat.
Johana se rychle svlékla donaha a vklouzla pod přikrývku. Leopold k ní přilehl a hned se na ní s vášnivostí vrhl. Johana byla opravdu hezká žena. Životem v chudobě poněkud pohublá, ale jinak pěkně rostlá, s dlouhýma štíhlýma nohama. Leopold ji líbal a ona mu polibky opětovala. Když jí mnul pevná prsa, tlumeně sténala a jak jí vjel rukou do porostu klína, zavlnila tělem.
„Ach..ne…prosím,“ zavzdychla a stiskla nohy k sobě.
„Kušuj. A roztáhni nohy!“ přikázal ji Leopold neomaleně.

Pak si připravil ztopořený ocas, nalehl na ni a nasadil žalud na štěrbinu. Přirazil a Johana zasténala.
Leopold pokračoval, vysunul ocas a zase přirazil. Za bolestného sténání tak do ní vnikl až po kořen a chrochtal blahem.
„Seš hezky úzká…krásně mě…svíráš…oooh,“ a začal přirážet.

Teprve teď se žena začala uvolňovat a vlhnout. Ocas v pochvě ji docela bolel, ale nyní už bolest odeznívala a nahradily jí příjemnější pocity.
Také Leopold cítil vzrůstající vlhkost, takže v ní ocas klouzal snadněji. Vzepřený na loktech tak mohl jazykem rejdit po tvrdých bradavkách prsou.
„Ah..ah..anooo…aaah,“ stěnala slastně Johana a kroutila se ve stoupajících návalech rozkoše.
Vlastního vrcholu se však nedočkala. Leopold myslel pochopitelně jen na sebe a když cítil, že bude, zrychlil přírazy a pak ztuhl a pustil jí semeno do pochvy v trhavých dávkách.
„Ach…nééé,“ vyjekla žena, ale nemohla nic dělat. Jen doufat, že se správcem neobtěžkala.
Uspokojený Leopold se jí svezl z těla a oblékal se.
„Máte polovinu zaplacenou,“ ušklíbl se. „Až půjdeš kolem, zase se zastav na druhou splátku,“ a spokojeně odešel.

Johana s povzdechem vstala, cítila, jak jí semeno stéká po stehnech, oblékla se a šla vyhledat muže. Našla ho v družném hovoru s hajným Webrem nad sklenkou pálenky.

***

Než nastal podzim, stála v sedle pod Sněžnou horou chatrč sbitá z prken a hrubě otesaných klád a přilehlý seník s kotcem pro ovce. Ralf kosil trávu a sušil zásoby sena na zimu na nekonečných lukách. Johana mu pomáhala, seč jí síly stačily, ač už věděla, že nosí pod srdcem jejich dítě a měla by se více hlídat.

***

PRVNÍ ROK

První zima byla k novousedlíkům přívětivá. Toho roku byla mírná s minimem sněhu. To bylo dobré, protože vydrželi s topivem i senem do jara, kdy se louka opět zazelenala. Spojení s osadou Pec zajišťoval Ralf, který se při jedné z návštěv zastavil u správce Leopolda.
„Moje žena je těsně před porodem. Chtěl jsem vás požádat o někoho na výpomoc na hospodářství. Sám to nezvládnu.“
Leopold pokýval chápavě hlavou a zamyslel se.
„Možná o někom vím. Farář si tuhle stěžoval na svou hospodyni, Nevím o co šlo, ale je to milé děvče, sirotek. Třeba by ji ze služby uvolnil. Zajdi tam.“

Ralf zašel na faru. Farář Himmler byl nepříjemný muž už od pohledu. Hubený, se zašpičatělými rysy tváře a pichlavým pohledem. Celý život čekal na lepší farnost, ale bylo jasné, že v tomhle zapadákově nejspíš dožije.
„Pomocnice, pravíš? Eh…víš ty co…ať s tebou jde. Máme spolu teď spory a je zbytečné se stále rozčilovat. U tebe snad přijde k rozumu.“

A tak na zpáteční cestu s Ralfem vyrážela i Gudrun, mladé děvče. Sama šla ochotně a ráda, protože faráři sloužila nejen jako hospodyně, ale i milenka a nyní, když ji obtěžkal, byl na ni už vysloveně zlý. Práce se nebála a Ralf byl od pohledu hodný člověk.
Johana se s Gudrun hned spřátelila a měla z její přítomnosti radost.

V březnu Johana porodila dvojčata, Heinze a Katrin. Gudrun ji zastala ve všech pracech, ale pak se role obrátily, když se zjistilo, že v očekávání je teď ona.
Gudrun se přiznala k hříšnému styku s farářem, ale narozené děvče vzal Ralf za své.
Bohužel, dítě brzy zemřelo a tak byl za chatrčí založen malý hřbitůvek. Nikdo tehdy netušil, jak velmi se rozroste.

***

CESTA DO OSADY

Bylo pozdní léto. Johana pomalu sestupovala úzkou stezkou po hraně Obřího dolu do Pece. Měla sebou ovčí sýr a nasušené léčivé byliny a doufala, že v osadě utrží nějakou tu zlatku.

U dolu Kovárna postávala skupinka havířů, kteří zde těžily měděnou a arzénovou rudu. Když spatřili mladou ženu, hned na ni začali pokřikovat oplzlé návrhy s tím, že jí za tu chvilku potěšení zaplatí.
Johana znervózněla, neboť mužů byla přesila a stáli jí v cestě, ale vše rázně zarazil štajgr, který muže zahnal do práce.
„Hybaj do práce, holoto, zač vás platím!“
Pak se na vyplašenou Johanu usmál.
„Máte štěstí. Potěšili by se a nic by vám nedali, holota! Chlastat a mrd… no..ehm..tamto…to umějí, ale jinak…éééch..těžká práce.“

Johana poděkovala, ale štajgr ji chytil za paži.
„Počkej, já peníze mám a opravdu ti zaplatím. Koukej, dvě zlatky.“
„Tři,“ opáčila Johana a doufala, že ho tím umlčí.
„Koukejme se? Nejseš nějaká drahá coura? Za tři zlatky si moc vyskakuješ! Vezmu si tě zadarmo a bude!“ zahromoval, ale pak se usmál.
„Dobrá. Dostaneš tři zlatky, ale vyhovíš mi pusou a pak teprve pindou. Ujednáno?“
Johana věděla, co po ní chce. Dělala to kdysi dávno se svým prvním milencem. Ralf to po ní nikdy nechtěl….no, snad to po letech zvládne. Přikývla a dostala tři zlatky.

Poodešli stranou, kde nebylo od dolu vidět a tam se štajgr rozvalil do mechu a obnažil svůj polotuhý ocas.
Johana si klekla mezi jeho roztažené nohy. Ocas mu pohonila, stáhla předkožku a olízla žalud. Nejevila kdovíjaké nadšení a se sebezapřením ho obemkla rty a zasunula do pusy. Začala po něm jezdit a pevně ho svírala rty, sála a u kořene obemkla rukou.
Muž jen slastně funěl a tlačil jí za hlavu, aby ocas pojmula celý. Johana zrychlovala pohyby hlavou, až pocítila cukání, rychle ocas vyplivla a následoval výstřik semene.
„Úúúh…jooo,“ vzdychal muž a trhavě se vyprazdňoval.
Johana mu ho rukou honila, dokud neochabl.
„A co teď?“ prohodila a štajgr se ušklíbl.
„Pomož mu a nastav pizdu.“

Johana vzdychla a začala povadlý ocas honit a také i sát, aby se vzchopil k pokračování. To se jí po delším úsilí podařilo, a tak si vyhrnula sukni, lehla si naznak a roztáhla nohy. Mezi bílými stehny se černal hustě zarostlý klín s růžovou rýhou kundičky.
Muž jen zamlaskal, na ženu nalehl a zatlačil ocas do štěrbiny.
„Oááh,“ vzdychla Johana jak ji pronikající úd pochvu roztáhl doširoka. Sevření stěn bylo těsné a vzrůstající slast uvolňovala vlhkost, takže počáteční bolest se brzy proměnila v rozkoš.
Muž byl dobře vybaven a jeho přírazy až po dno přinášely Johaně slastné pocity, a tak jen sténala, vzdychala a muže obemkla nohama kolem boků, aby jejich spojení bylo co nejtěsnější. Muž ji strojově mrdal a užíval si těsnou pičku, která mu čuráka krásně masírovala.
Blížil se vrchol, muž začal rychle a prudce přirážet a ženu začal divoce líbat. Ta se polibkům bránila, uhýbala hlavou, ale pak rezignovala, otevřela ústa a přijala jeho kmitající jazyk. Mezitím jí projel tělem záblesk nejvyšší rozkoše a vzápětí i proud horkého semene, které ihned nasávala stahující se děloha.
„Ah..ah..áááách..úúúúh,“ skučela a muž ječel v orgasmu.

Pak se odvalil stranou a oba se vydýchávali. Pak Johana vstala, urovnala si šaty a sbírala se k odchodu.
„Za ty zlatky to stálo,“ uznale podotkl štajgr. „Pokud budeš chtít, víš, kde mě najdeš. Jinak se dolu vyhýbej. Ne vždy budu moci být nablízku, kdyby se něco semlelo. Havíři jsou hnusná sebranka z celého světa a opravdu by si tě vzali bez okolků. A to by bylo škoda,“ pohladil ji po tváři a zamířil k temnému ústí štoly.
Johana pokračovala stezkou do osady.

***

MEZITÍM NA HŘEBENECH……

Ovce se pásly na první jarní trávě a v prázdném kotci na seně ležela Gudrun s vyhrnutou suknicí a na ní se zmítal Ralf.
„Ach…ano..ano…jsi..skvělý,“ sténala Gudrun a užívala si rytmických přírazů do dlouho neobdělané jeskyňky.
„Uh..ugh..udělám ti ..další..dítě,“ funěl Ralf, soustředěně ji mrdal a laskal jí pevná prsa s trčícími hroty bradavek.

Už dlouho po Gudrun toužebně pokukoval, ale před Johanou si pochopitelně na nic netroufal. Teď byla pryč, a tak se jí bez okolků zmocnil. Vůbec se mu nebránila a naopak sama mu šla naproti v jeho milostném ataku. Sama už trpěla dlouhým půstem a Ralf byl jedinej chlap široko daleko.
Když ji povalil do sena, pocítila záchvěv chtíče a hned byla mokrá a připravená. Pronik tak byl hladký a bezbolestný. Jeho rozměry jí vyhovovaly a jak ji projížděl, stoupala v ní slast až do vyvrcholení.
„Oh..oh…oooouuu,“ táhle vydechla a svírala v sobě ocas, který vzápětí pustil stavidla semene a plnil ji dělohu.
Gudrun cítila svým vnitřním pocitem, že určitě se v ní semeno ujme. Měla pravdu. Milovali se ten den ještě jednou, jak byl Ralf jak utržený ze řetězu a Gudrun se mu ráda poddala, protože se jí to taky líbilo. Rozhodně víc než s farářem Himmlerem.

***

V OSADĚ PEC

Johana zatím konečně dorazila do Pece. Zamířila ke správci Leopoldovi a ten ji přijal laskavě.
„Nesu sýr a sušené byliny. Můžete to odkoupit?“ poníženě klopila zrak k zemi.
„Jistě. Všechny přebytky jdou sem. Je to majetek jeho hraběcí milosti. Dám ti jeden zlatý,“ nabídl cenu.

Johana penězům zas tak moc nerozuměla, a tak kývla. Leopold ji ale neokradl. Spíš jí dal víc. Zboží stálo tak za 40 krejcarů, ale Leopold měl pro ni slabost a také věděl, jak chudě na hřebenech žijí.
„Víš, že máš ještě u mě dluh?“ zvedl obočí, když obchod zapsal do desek a vydal jí zmíněnou částku.
„Ano, pane, vím,“ špitla pokorně Johana. „Chcete ..potěšit?“
„Snad….abychom to vyrovnali,“ usmál se Leopold a vstal od stolu. „Ohni se. Odbudeme to rychle.“

Johana se postavila čelem ke stolu, ohnula se a cítila, jak jí vyhrnuje suknici. Za chvilku následoval pronik tvrdého údu. Ten den již podruhé. Byla dobře promazána a překrvená kunda hned uvolnila šťávy.
„Eh..eh…seš skvělá,“ funěl Leopold, který v ní hladce klouzal a dělalo mu to dobře.
„Och..och,“ hekala Johana, která podobné pocity neměla, ale nestěžovala si. Tenhle ocas byl menší než štajgrův.
Leopold jí promnul prsa, což ho vzrušilo natolik, že hekl a vytekl dřív, než sám chtěl.
Johana také nedosáhla vrcholu a jen cítila, jak z ní semeno vytéká ven. Leopold si uklidil zvadlý ocas, plácl ji po zadku, ona si stáhla šaty a bylo to vyřízeno.

Johana se hned vydala na zpáteční cestu, aby do večera došla.

***

Během léta se staly dvě zaznamenání hodné události. Na louce pod horou zvanou Studniční si rodina Rennerových postavila boudu a začala tam hospodařit stejně jako Ralf. Materiál tam ale dostali jinudy. Postupovali bočním dolem od Obřího dolu nahoru na sedlo mezi Studniční a Luční horou a pod kopcem si postavili své obydlí.

Ralf se nezlobil. Sice to byl jeho majetek, ale sám věděl, že tak velkou plochu nikdy neobsáhne a s Kurtem Rennerem si vytyčili hranici uprostřed rozsáhlého rašeliniště, kde pramenily dva potoky.
Jeden krásným vodopádem pak padal do Obřího dolu, druhý se vinul loukou a klesal divokým údolím do osady Spindlermuhle.

Druhá událost byla, že na vrcholu Sněžky byla vystavěna kaple zasvěcená sv. Vavřinci. Počet výprav na horu se tím sice nijak nezvýšil, zato Mitlohnerovi a Rennerovi to kvitovali s uspokojením, že nyní to mají k modlitbám blíže, než bylo scházení dolů do kostelíka v Peci.

Ralfovi se též podařilo do zimy zvelebit i svůj příbytek. Větší část stěn už byla z dřevěných trámů a chatrč byla zvětšena o pár místností. Přece jen už jich bylo pět a další přírůstky dětí i ovcí se daly očekávat.

***

Zima udeřila plnou silou v listopadu. Ještě, že se včas vyzásobili vším potřebným, protože přes měsíc nemohli vystrčil ven ani nos.
Obě ženy byly opět v očekávání, ale zatím se nijak nebránily v plnění manželských povinností. Jeden týden byla Ralfovi k dispozici Johana, druhý týden Gudrun. Tak se dohodli. Milostné lože bylo na seně v ovčíně, kam si milenci vždy zalezli. Volná žena se zatím věnovala domácnosti a dětem.

***

PLYNUTÍ V ČASE

Přešel čas. Lidí na horách přibývalo, ale pláň mezi Sněžkou a Luční horou zůstávala obsazena jen Mitlohnerovými a Rennerovými. Z obou chatrčí už byly postaveny solidní boudy a obě rodiny vzájemně spolupracovaly.

Ralf pomalu stárnul, ale byl obklopen houfem dětí od Johany a Gudrun.
Děti se rodily i umíraly a na malém hřbitůvku již bylo vztyčeno sedm křížů.
Prvorození Heinz a Katrin byli dospělí a tudíž zastali nejvíc práce. Ostatní menší děti dělaly, co ve svém věku zvládaly a Johana s Gudrun zase čekaly další dítě.
Ač Ralfa prosily, aby si dával pozor, plnil je plodným semenem a pravidelně je obtěžkával. Vydechnout si vlastně mohly jen v šestinedělí.
„To je poslední dítě,“ nekompromisně Johana oznámila Ralfovi, když byla těsně před slehnutím. „Jsem už stará a chci mít svůj klid.“
„Ale…je nás málo,“ hlesl Ralf, který děti dělal hlavně pro to, aby měl dost pomocníků v hospodářství.
„Se mnou nepočítej,“ trvala na svém Johana a pomalu se odvalila stranou. Břicho měla obrovské, jako kdyby tam zase měla dvojčata.

Gudrun podobné myšlenky neměla, ale chvilku oddychu by si také přála. Bylo jí už skoro čtyřicet let, což bylo v těchto drsných podmínkách už počínající stáří. Díky drobné a štíhlé postavě však vypadala stále k světu a mezi havíři u dolu Kovárna vzbuzovala návaly chtíče a oplzlé poznámky, když šla kolem do Pece.
Johana se dolu vyhýbala a chodila oklikou, ale rázná Gudrun se o sebe uměla postarat. Z poznámek si nic nedělala a jen jednou na ni nějaký havíř sáhl a vzápětí zaúpěl pod přesným kopem nohou do bolestivých partií.

***

Ralf dumal, kde si bezstarostně vybít svůj chtíč, když tu si povšiml dcery Katrin a seznal, že je to hezká mladá dívka se správnými tvary.
Ta by mu mohla dát další dítě. Že jde o dceru mu vůbec nepřišlo na mysl. Byla to prostě jen další plodná žena v rodině.

Podobně uvažoval i Heinz. Byl už dospělý a tělesné potřeby zatím vybíjel ručně.
Milování znal, mnohokrát viděl otce s matkou i s Gudrun, jen sám to zatím nezkusil. Na Gudrun však měl opravdovou chuť. Přitahovala ho i sestra, ale cítil v sobě nějaký blok, že styk s ní si neuměl představit.
I když nahou ji také viděl a měla hezká prsa i celou postavu…

***

PRVNÍ SEX

Při obvyklé činnosti, senoseči, sušili na pláni seno Heinz a Gudrun. Byl teplý podvečer, a tak shrabovali seno do kupek, aby ho ráno zase rozházeli.
Heinz pokukoval po Gudrun, která o jeho úmyslech neměla ani tušení a byla proto zaskočena, když ji náhle chytil v pase a povalil do jedné kupky. Cítila jeho chtivé ruce pod suknicí a také se jí snažil líbat.
„Co děláš?“ vyjekla zděšeně.
„Moc po tobě toužím…moc tě chci,“ funěl Heinz a dál tlumil její odpor.
„Jsem už…stará,“ bránila se Gudrun, která k Heinzi cítila spíše mateřskou, než milostnou lásku.
Její snaha však byla marná, Heinz už byl příliš vzrušen, než aby toho zanechal a Gudrun se mu proto podvolila.

Když si obnažil stojící ocas, sama roztáhla nohy a pomohla mu se zavedením.
„Ahhh,“ vzdychl Heinz slastně nad svým prvním pronikem do ženy.
Gudrun nebyla ještě dostatečně vlhká, a tak jen bolestně zasténala. Heinz to bral jako slastné vzdechnutí a začal hned strojově přirážet.
„Ne…pomalu…prosím!“ sténala Gudrun.
Heinz jí uvolnil šněrování košilky a ven se vyvalily velké prsy. Hned je začal ocumlávat a jak bradavky začaly tvrdnout, příjemné pocity začala Gudrun cítit i v klíně. Přirážející ocas v ní jezdil volněji.
„Och..och..och,“ začala Gedrun vyhekávat, aby ho povzbudila a celou záležitost urychlila.
Bylo to už příjemné, ale stejně ji to nenaplňovalo kdovíjakým štěstím. Ocasu si užívala až nad hlavu. Ralf, ač starý muž, byl doslova neukojitelný a teď ještě mladý Heinz.

Ten ji snaživě mrdal prudkými přírazy a trvalo dlouho, než to na něj přišlo. Gudrun mu přirážela, nohy měla doširoka roztažené a stahovala pochvu, jen aby se už konečně udělal!

Když mu v ocase začalo cukat, zareagovala včas a jak začal stříkat, prudce ho ze sebe shodila. Semeno tak dopadlo na zem a neskončilo to dalším oplozením. Heinzovi to bylo jedno. Zažil rozkoš z prvního milování a doufal, že brzy si to zase zopakuje.

***

INCEST V RODINĚ

Pozdě večer zavedl Ralf dceru Katrin do přístěnku. Johana to sledovala s nevolí, ale nemohla nic dělat.
„Jsi už dospělá žena,“ začal ji Ralf vysvětlovat. „Matka už na to nestačí, ale je nás stále potřeba dost. Jsi další žena, která nám bude rodit děti. Rozumíš?“

Katrin bylo prosté děvče. Vzdělání měla nulové, o světě toho také mnoho nevěděla a slova otce byly vždy platná. Nebyla tu od toho, aby zpochybňovala jeho rozhodnutí a proto jen němě přikývla..
„Tys ještě nevinná?“ otázal se otec a pousmál se, když opět jen přikývla.
„Tak se svlékni. Budu k tobě něžný,“ a začal se svlékat.
Katrin pak nahá ulehla na seno a trochu vyděšena očekávala věci příští. Také už viděla milujícího se otce s Gudrun, ale její sténání považovala za bolestné a tudíž se styku doposud vyhýbala, ač ji k tomu přemlouval i mladý Karl Renner, když šli jednou spolu do Pece.

Ralf k ní přilehl a začal ji líbat. Rychle ji naučil správnému líbání a pak přešel na laskání prsou. Měla je krásně plné a pevné. Ralf olízl dvorce a pak polaskal hrot bradavky.
„Oáááh,“ zachvěla se Katrin slastí. Laskání pokračovalo, hroty bradavek ztvrdly a trčely dopředu. Ralf v polibcích klesal níž mezi stažené nohy. Pomalu je roztáhnul. V tmavém porostu byl skryt panenský otvor. Velké pysky byly uzavřeny. Ralf je olízl.
„Ach…otče,“ vyjekla Katrin a mezi pysky se objevily první kapky šťáv rozkoše. Ralf je slízl a pokračoval v laskání. Štérbina se pomalu otevírala a poddávala se dotykům.
Katrin vydávala hlasité steny a pohazovala tělem v návalech nepoznané slasti. Ralf polaskal klitoris a Katrin vykřikla v nejvyšší rozkoši prvního orgasmu. Uvolnila proud šťáv, načež Ralf nasadil na štěrbinu naběhlý žalud a zatlačil ho dovnitř.

„Oáh….nee..otče…áááááh,“ vykřikla Katrin ve chvíli penetrace a cítila jak otcův úd vniká hluboko do jejího klína.
Nebolelo to nijak moc, ale zasunutý ocas jí žádnou rozkoš nepřinášel. Teprve když začal pozvolna přirážet a probíhalo rytmické tření ocasu v panenské pochvě, začaly se hlásit příjemnější pocity.
Katrin sténala ve stoupající slasti a užívala si i laskání naběhlých bradavek. Ralf také s uspokojením mrdal úzkou kundu dcery a se stoupající rozkoší zrychloval přírazy až vyjekl a proud semene zaplnil dělohu mladé dívky.
„Ah…áánooo…oooh,“ Katrin si hekavě užila druhý orgasmus a byla taktéž uspokojena.

Otec ji poté mrdal pravidelně do té doby, než oznámila, že obtěžkala. S kým, si ale nebyla jistá ani sama. Po hezké prvním zážitku byla svolná i k sexu s Karlem Rennerem, který se jí stále dvořil.

***

RODINNÝ ŽIVOT NA HŘEBENECH

Ralf s Katrin zplodil ještě dvě děti, než zemřel, Johana ho přežila o pouhý rok a domácnosti vládla Gudrun, která s Heinzem měla jedno dítě, než i ona už zestárla natolik, že se stala neplodnou. Chuť na sex ji ale neopustila do posledních dní, kdy seznamovala dospívající potomstvo, jak to chodí mezi mužem a ženou. Mladíci si s ní odbyli první styk a pak už si užívali se svými sestrami.

Katrin se vdala za Karla Rennera a odešla s ním na Weisenbaude. Heinz se oplátkou oženil s jeho sestrou Margaret. Tím se genetický materiál trochu srovnal, ale i nadále v obou domácnostech vesele probíhaly incestní vztahy.

Zvláště poté, co zemřela Gudrun, si všichni muži nárokovali Margaret. Heinz se sice nehodlal o ženu dělit s nadrženými sourozenci, ale než dospěly nějaké sestry, protože alespoň na to se v domě přísně lpělo, aby nežili jak zvěř, musel se s tím smířit.
V noci pak s nelibostí poslouchal z přístěnku hekavé steny a vzdechy milujícího se bratra s jeho ženou.

Zvláště bratr Jakub byl urostlý nejen po těle, ale měl čuráka jako kůň. Už Gudrun měla problémy ho do sebe dostat, a podruhé už ho odmítla. A když ho Jakub vytasil na Margaret, hrůzou vykřikla.
„Nečum a saj!“ zazněl příkaz a Margaret ho poslušně vzala do pusy.
V koutcích ji bolelo a dál než kousek za žalud ho nedostala. Olizovala ho, honila rukou a pak široce roztáhla nohy a čekala nejhorší. Jakub jí však snaživě polaskal klín a vzrušil natolik, že tekla jak horský potok a prvotní bolest ze vniknutí nebyla tak silná.
Až poté, co se tlustá kláda cpala dál a pysky byly do maxima roztažené, začala bolestně sténat.
„Ach..aúúú..prosím už ne..prosím….ah,“ kňučela a Jakub zvolna nalehával a skutečně ji celou vyplnil svým koňským údem.
Margaret jen hluboce vydýchávala ten pocit rozpolcení a teprve když začal s pohyby a vysouval ho ven, cítila neskutečnou rozkoš. Při zásunu spíš opět bolest. Sevření stěn a masáž ocasu Jakuba brzy dovedly k výstřiku, kdy ji naplnil enormním množstvím semene, že ještě dlouho po souloži z ní vytékal jeho přebytek.
Nový život se v ní kupodivu neujal a později ani u ostatních dívek, a tak nepříjemné zážitky s mrduchtivým bratrem nepřinesly své ovoce a Jakub byl nejspíše neplodný valach.
Ostatní bratři byli plemenní hřebci a dívky tak oplodňovali za mnohem příjemnějších chvilek.

***

Průběhem dalších let se utěšeně rozrůstala jak Rennerova Wiesenbaude, tak i Mitlohnerova Riesenbaude. Obě stavby už měly podobu velkých horských bud se stájemi, seníky i velkou obytnou částí pro obyvatele i nějaké ty návštěvníky hor, jichž postupně přibývalo.
Naproti, na druhé straně hranic, které tu ovšem nebyly přesně vytyčeny, byla také postavena Slezská bouda. Nikomu to ale nevadilo a každá rodina si hospodařila na svém a po svém.

Koncem 19.století byly hory „zaplaveny“ turisty, dychtivými po kráse hor. Sněžka byla hlavním cílem výletů z Pece a hřebenové boudy se tak staly vhodným místem pro odpočinek, přenocování i pro občerstvení. A boudaři se tomu museli přizpůsobit. Učinili tak rádi, protože jim to zvyšovalo příjem a každá koruna byla dobrá.

***

Tento příběh o Obří boudě končí vypuknutím 1.světové války, kam byli odvedeni tři Mitlohnerové. Bouda však fungovala dál a přežila až do druhé poloviny 20. století, kdy byla zbourána.

8
Komentujte

avatar
5 Comment threads
3 Thread replies
1 Followers
 
Most reacted comment
Hottest comment thread
8 Comment authors
Denis86TomášShockFujárekTomas Recent comment authors
  Subscribe  
nejnovější nejstarší nejlépe hodnocené
Upozornit na
vaclavz
Člen

Parádní povídka, četla se úplně sama 🙂

Huhu
Host
Huhu

Přesně tak, tyhle rodinné ságy Shockovi jdou 👍.

Martin
Člen

Shocku smekám . Parádní historická jízda . V těchto rodinných ságách jsi bezkonkurenčně nejlepší . 👍

Tomas
Host
Tomas

Tato poviedka mi na novy rok urobila nesmiernu radost. bola prva z tych ktore som si tu precital. jednak od oblubeneho autora a dalsia vec – sposob ako je napisana je ako ked clovek vidi nazivo co sa deje. velmi dobre.

Fujárek
Host
Fujárek

Zdravím Autora, velké A je tu zcela namístě, povídka se mi četla jedním dechem – dík a houšt a větší kapky 🙂
leč mám kritickou připomínku k k připojenému obrázku:
má pan autor svolení k použití obrázku? – je totiž zřetelně viditelný přes celý obrázek vodoznak staretrutnovsko.cz

Shock
Host
Shock

Děkuji, že se povídka líbila….. Fotky k povídce nepřidávám já, ale korektor. Je pravda, že sehnat odpovídající obrázek k obsahu je někdy složité. Obrázek horské boudy je však v tomto případě, z mého pohledu, naprosto dostačující, ať už je vybrán odkudkoliv 🙂

Tomáš
Admin

chyba se vloudí, korektor zřejmě nevšiml. Opraveno.

Denis86
Host
Denis86

Tato povídka se četla sama