(Upravená a rozšířená verze)
„Vyneseš už konečně ten koš?“ zeptala se mne poněkolikáté manželka z kuchyně.
Přiznám se, moc se mi do té zimy nechtělo, ale než bych dále poslouchal její výzvy, raději jsem na sebe oblékl bundu a jen tak v pantoflích jsem se vydal k domovním popelnicím.
Nepatřím k těm pátračům, vybaveným baterkami k prohledávání vyhozených věcí u kontejnerů, přesto mou pozornost upoutala papírová krabice, položená vedle jedné popelnice.
Zaujal mne její obsah, byla totiž plná videokazet.
Ani mne to moc neudivilo. V době CD a DVD se lidé zbavují videopřehrávačů i kazet, nejčastěji právě tímto způsobem.
Zvědavost na to, jaké se v krabici skrývají poklady, byla tak veliká, že jsem se rozhlédl, zda mne snad někdo nepozoruje a ve dřepu jsem se jal kazety přehrabovat.
Vesměs se podle popisek na hřbetech obalů jednalo o filmy notoricky známé. Tyto končily na úhledné hromádce vedle krabice. Nic zajímavého.
Tu jsem si všiml dvou kazet. Na jedné bylo tužkou napsáno velké písmeno P, zatímco ta druhá byla úplně bez popisu, snad prázdná. Vyndal jsem obě z obalu, jako bych čekal, že vevnitř toho uvidím víc.
Obě kazety natolik upoutaly mou pozornost, že jsem je ukryl v již prázdném kbelíku a vracel se zpět domů.
Zvědavost byla velká, obzvláště u kazety označené písmenem P.
„Kde jsi byl tak dlouho?“ přivítala mne manželka, stojíc stále u kuchyňské linky.
„Kecal jsem se sousedem,“ zalhal jsem a hledal místo, kde bych kazety schoval. V poslední chvíli jsem je ukryl za řadou knih ve svém pokoji.
„Hledáš něco?“ ozvalo se mi za zády. Manželka stála mezi dveřmi.
„Nic.“
„Večeři máš na stole,“ udělala mi místo, abych prošel do kuchyně.
„Nevíš, kam jsme uklidili videopřehrávač?“ ptal jsem se ženy mezi sousty.
„Je ve skříni. Na co ho zase potřebuješ? Nech tam ty krámy uklizený, nebo to vyhoď k popelnicím.“
„Chci se podívat na stará videa, co jsme točili na dovolené,“ vymlouval jsem se.
Žena jen mávla rukou a nechala mne po večeři hrabat ve skříni.
Instalaci ve svém pokoji jsem měl za chvíli. Teď už jen zbývalo manželku poslat k někomu na návštěvu.
Dočkal jsem se až příští den k večeru.
„Jdu k sousedce na kus drbu,“ oznámila manželka.
Na tento okamžik jsem netrpělivě čekal. Jen se za ní zavřely dveře, pustil jsem video a nedočkavě do něj zasunul první kazetu.
Po chvíli naskočil obraz a přišlo první zklamání. Tuctový pornofilm, nekvalitně nadabovaný a navíc jsem ho už viděl.
Vložil jsem do videa druhou, nepopsanou kazetu a čekal. Obrazovka dlouhou dobu jen zrnila, a zdálo se, že je kazeta prázdná.
Již jsem pomalu vstával, s tím že video vypnu, když tu náhle naskočil obraz. Opět jsem se usadil v křesle v očekávání, co bude následovat.
Na ploše obrazovky se objevilo dvoulůžko, snímané kamerou, nejspíše umístěné na stativu a chvíli se nic nedělo.
Pak se ale stalo něco, co mi doslova vyrazilo dech.
Před kameru se postavila žena v červených propínacích šatech, které začala pomalu, knoflík po knoflíku rozepínat.
„Proboha, vždyť já tuhle babu znám,“ vylétlo ze mne. „ To je přece ta samice z druhého vchodu.“
„Tak to jsem zvědavý, co z toho bude,“ uvažoval jsem nahlas.
Dáma v televizi rozepnula poslední knoflík a nechala šaty spadnout na zem. Stála tam ve spodním prádle, v podvazkovém páse a punčochách.
„Netušil jsem, že má takhle pěknou postavu, když jsem jí potkával na ulici,“ komentoval jsem striptýz nahlas.
To již ale opřela nohu o válendu a pomalu rolovala punčochu z nohy a odhodila ji někam za kameru. Následovala druhá punčocha. Nic originálního, ale osvědčené a vzrušovalo to, alespoň toho, kdo to natáčel.
Olízla si rty, jako zkušená porno hvězda.
„Ukaž mi kozy,“ vyzval jí hlas dosud skrytého diváka.
S rukama za zády hledala háčky podprsenky, dlaněmi zakrývala ňadra, aby je ve chvíli ukázala v plné kráse.
To už vzrušovalo i mne, cítil jsem, že mi úd začíná vyplňovat slipy.
Pohodlně se usadila na dvoulůžku, roztáhla nohy a začala se přes látku kalhotek hladit.
Občas ukazováčkem vmáčkla kalhotky do rýhy, přičemž trochu obnažila pysky, porostlé světlými chloupky.
Představa plné, masité brány rozkoše, jen zvyšovala tlak v mém údu, který se dral ven.
Držel jsem ho pevně v dlani, a pomalými pohyby obnažoval a skrýval naběhlý žalud.
„Chceš jí vidět celou?“ zeptala se stále skrytého kameramana.
„Mami, ukaž mi jí,“ žadonil neviditelný hlas.
Cože? Mami!
Ten, kdo se dosud skrýval, je její syn.
Mokrá skvrna na kalhotkách byla důkazem, že paní je opravdu silně vzrušená. Odhrnula okraj kalhotek a ukázala jí v celé kráse.
„Lubíku, netrap maminku a pojď ke mně,“ žadonila a vztáhla ruku ke kameře.
Teprve nyní se v obraze objevila postava nahého mladíka, který zaklekl mezí její rozevřená stehna.
„Moc toho takhle nevidím,“ okomentoval jsem pohled na jeho záda.
Jakoby vyslyšel mou poznámku, vstal, a vypnul kameru. Ona si pravděpodobně mezi tím sundala kalhotky.
Střih.
Nyní jsem na jeho matku koukal od hlavy přes vzedmutá ňadra, hezky klenuté bříško, až po jemně chlupatý hrbolek.
Konečně jsem muži viděl do tváře. Byl to mladík, ve věku kolem dvaceti let, kterého jsem velmi často vídával u domu, ale nikdy mne nenapadlo ho spojovat s touto paní. Tak to je tedy její syn.
Podle následujícího děje, mu bylo co závidět.
Uchopila mu oběma rukama hlavu a vtlačila si jí mezi stehna. Lubík jí začal vášnivě líbat bránu rozkoše, aby ve chvíli vnikl jazykem hluboko do jejího nitra.
Jen na chvíli zvedl hlavu, to proto, aby prsty odhrnul pysky a ještě více jí rozevřel.
Prsa se jí vzdouvala při každém zástrku jazyka tak, že přes staticky umístěnou kameru nebylo víc vidět, než rozostřené bradavky.
Vzdechy, které tento obraz doprovázely, byly tak silné a zrychlující se, že z nich bylo patrné její blízké vyvrcholení.
Lubík to určitě vytušil a od matky se na chvíli odtrhl.
Byl to pravý čas pro výměnu jazyka za kamenně tvrdý úd.
„Co je Lubíku?“ probudila se z vrcholící rozkoše.
„Chci ti ho tam vrazit.“
„Vraž, miláčku, vraž. Pořádně ho do maminky vraž. Hluboko…., hodně hluboko…,“ žadonila a vypínala k němu pánev.
Lubík uchopil své kopí a vložil ho do matčiny rýhy. Bylo vidět, jak jí špičkou žaludu masíruje naběhlý poštěváček, což u ní vyvolávalo záškuby celého těla, doprovázené neartikulovanými skřeky.
Tohle by zasloužilo detailní záběr kamery, ale bohužel jsem se musel spokojit s takto servírovanou podívanou.
„Netrap mne Lubíku, a už ho tam zasuň,“ opět zaprosila mezi výkřiky.
Lubík byl ale zabrán do dráždění poštěváčku tak, že jí snad ani nevnímal.
Vzala úd do ruky a sama jej navedla k růžovému otvoru vagíny.
Sledoval jsem jak žalud a pak celý jeho úd pomalu mizí v chomáči chlupů mezi roztaženými stehny.
Její heknutí bylo důkazem, že se dostal na samotné dno.
V té chvíli jsem mu záviděl a představoval jsem si, jak jí ho tam zavrtávám sám.
Opřel se rukama o lůžko a nadzvedával se, vytahoval ho z ní, až jí mlasknutím šťáv opustil. Chvíli se dotýkal údem okraje pochvy a pak opět do ní pomalu vnikal.
Vžil jsem se do této situace natolik, že jsem na svém údu cítil vlhké a horké stěny její vaginy.
Lubík ho ještě několikrát vrazil až na dno a ustal v pohybech.
„Co to děláš, mami?“ zeptal se. „Cítím, jak se ti stahuje čím dál rychleji. Dělej to, dělej, to mne moc vzrušuje.“
„Lubíku, už to dlouho nevydržím… Já už budu…. Dávej pozor, nemám ochranu…Už jsem….“
Naposledy se vzepjala v milostné křeči.
„Už…“
Rozhodila ruce a prudce oddychovala.
„Já taky,“ vytáhl ho a namířil jí na břicho. Prudké mladické výstřiky končily na jejím břiše, prsou, krku.
Bílá mlha se rozprostřela po obrazovce televizoru, to jak jedna z vln semene zasáhla čočku objektivu kamery.
„Tak a máme po koukání,“ okomentoval jsem závěr tohoto videa.
Po chvíli někdo kameru vypnul a následovalo již jen zrnění.
Nechal jsem videopřehrávač chvíli běžet, v očekávání, že bude ještě něco následovat. Nic tam ale již nebylo.
Právě včas jsem ho vypnul, v zámku dveří jsem slyšel šramotit klíč. Manželka se vracela od sousedky.
Opravdu na poslední chvíli jsem stačil zatáhnout zip u kalhot a kazetu skrýt za knihy.
„Co jsi tady dělal celou dobu?“
„Nic.“
„Udělal sis něco k večeři?“
„Ne čekal jsem, až přijdeš. Nechám to na tobě, co připravíš,“ snažil jsem se posílit vědomí manželčiny nepostradatelnosti.
Hlavu jsem měl stále plnou zhlédnutého videa. Proto, když jsem aktérku snímku druhého dne potkal, se mi s určitostí nahrnula krev do hlavy a zrudl jsem.
„Dobrý den,“pozdravil jsem, když jsem jí míjel.
„Dobrý,“ odpověděla s údivem.
Bylo to poprvé, kdy jsem si jí více všiml. Otočil jsem se za ní, když mne minula.
Snad vycítila můj pohled, snad jsem jí něčím zaujal, otočila se také a naše pohledy se na okamžik setkaly.
„Stalo se něco?“ zeptala se a zastavila se.
„Ne, nic,“ začervenal jsem se. „Nebo vlastně, ano.“
Po chvíli mlčení, to ze mne začalo lézt.
„Chtěl jsem vám vlastně říci…..,abyste si dávala příště pozor, co vyhazujete.“
„Já vám asi nerozumím,“ dívala se na mne nechápavě. „O co jde?“
„No,….našel jsem u popelnic něco,……zkrátka videokazetu…. .“
„To snad ne!“ doslova vykřikla. Pravděpodobně si uvědomila, o co jde. „Doufám, že jste si to nepouštěl?“
„Bohužel, ano,“ přiznal jsem se sklopenou hlavou. „Ale nebojte, nikdo jiný o tom neví, a zůstane to jenom mezi námi,“ ujišťoval jsem jí okamžitě, když jsem viděl její zoufalý výraz.
„To se nemělo stát,“ a v jejích očích se objevily slzy.
„Prosím vás, neplačte, vždyť jsem vám slíbil, že to zůstane jen mezi námi,“ snažil jsem se jí utěšovat.
„Můžu vám věřit?“ podívala se na mne uplakanýma očima.
„Jasně,“ uchopil jsem jí za rameno.
„Víte co? Přijďte někdy na kávu a já vám řeknu, proč jsem to udělala,“ vracela se jí po mém úsměvu sebedůvěra.
„Určitě si udělám chvilku a přijdu,“ slíbil jsem jí a pohladil po rameni. „A nebojte, u mne je to jako v hrobě,“ ještě jednou, jsem jí ujistil.
Při rozchodu bylo znát, že je o mnoho klidnější.
Zato já se nemohl dočkat toho, kdy si budu moci udělat chvilku, abych k ní zavítal na kávu a dozvěděl se více.
Tak se jednoho dne stalo, že jsem konečně u ní seděl v obýváku u šálku kávy a nechat si vyprávět příběh, o tom, co jí dovedlo k tomu, že natočila takovéto video.
„To víte, že jsem rozvedená?“ začala své vyprávění.
„To vím,“ přitakal jsem.
„No a tak s Lubíkem, tedy Luborem, žijeme sami. Lubor teď dodělal gymnázium a po prázdninách má nastoupit na vejšku. Vy si asi neumíte představit, co je to za zátah pro ženskou, když zůstane sama.“
„Ale umím. Máma s námi taky byla sama,“ vzpomněl jsem si na své mládí.
„No, tak vidíte,“ pokračovala dál. „A tak jsem dostala takovej hloupej nápad, natočit tohle video.“
„Co jste tím sledovala?“ nechápal jsem souvislost.
„Já hloupá jsem to chtěla prodávat.“
„Tady?“ divil jsem se. „Vždyť by vás každý poznal.“
„To mně taky napadlo. Tady ne. V Praze by to třeba Lubík udal.“
„To je opravdu hloupý nápad, akorát by se dostal do průšvihu.“
„Myslíš?“ uchopila mne náhle za ruku.
„Ty určitě vymyslíš něco rozumnějšího. Moje máma to taky utáhla, to jsem měl ještě navíc sestru.“
Na výrazu její tváře bylo znát, že se trochu uklidnila.
„Budu už muset jít,“ podíval jsem se nenápadně na hodinky. Už tak jsem tušil problémy s manželkou, které budu muset vysvětlovat, kde jsem byl tak dlouho.
„Škoda,“ zalitovala sousedka. „Bylo mi s tebou tak dobře. Potřebovala jsem cítit vedle sebe mužskou oporu a nejen to.“
„Vždyť máš Lubora?“
„No právě, to je taky takový úlet. Neumím si vysvětlit, proč jsem to udělala, snad jsem potřebovala muže. A Lubík byl jediný chlap. Vím, že je to syn a já matka, ale v té chvíli jsem si neuměla poručit. Neodsuzuješ mne za to? Že ne?“
„Ne,“ zavrtěl jsem hlavou. V té chvíli jsem si uvědomil, že mne to snad i vzrušuje.
Bylo mi jasné, že se nevidíme naposled.
Jooo, zlatá éra videí…to už nikdo nezná. Teď se všechno točí na mobil a šup s tím na net. Taky jsme kdysi cosi natočili ve čtyřech. Kazetu je ovšem bezpečně uschována 🙂
Je to tak nějak ponecháno otevřené – napínák v poslední větě vybízí k pokračování. Jen by se měl mít na pozoru a zkontrolovat při případné návštěvě, že se nikde neleskne čočka kamery. 🙂
Pěkná retro povídka .
No , to měla paní opravdu velké štěstí , že narazila na takového souseda . Konec je otevřený , že by se ještě několikrát sešly ? Technika jde dnes dopředu , ale kazety měly své kouzlo . Krásný příběh z minulosti .