V dobré náladě po lehké večeři zasedl k PC a projel seznam připojených. Když viděl, že je paní XA připojená, okamžitě její okno otevřel a začal psát.
„Aspoň jednou ji překvapím,“ pomyslel si.
12.leden 2011 NAVEČER.
(18:45:51) Viktor: Dobrý večer.
(18:46:04) Paní XA: Vám také.
(18:46:34) Viktor: Koukám, že už jste připojená, tak se ozývám, abych u vás vymazal ten pocit, že vždy jen čekám, až mě oslovíte.
(18:46:48) Paní XA: Já jsem Vám už také psala dřív. 🙂 Máte se? 😉
(18:47:40) Viktor: Mám. Odbyl jsem si pochůzky po městě a vyřídil vše potřebné, takže spokojenost.
(18:48:08) Viktor: Je u nás jak na jaře, akorát meteo hrozí vytrvalými dešti.
(18:48:16) Paní XA: Já teď děti motivuji k sexualním hrátkam.
(18:48:46) Viktor: Tak ať se vám to daří. Kdo si hraje, nezlobí:-D
(18:49:53) Paní XA: mmt.
(18:49:58) Viktor: jj
(18:55:37) Paní XA: Jsem tu. Bohužel, pořád mám dojem, že je k tomu jakoby nutím.
(18:56:52) Viktor: njn, ale kdybyste je nenutila, tak by to trvalo moc dlouho a třeba by to ani nedopadlo.
(18:58:01) Paní XA: Jen aby se to neobrátilo proti mně..
(18:59:10) Viktor: já myslím, že neobrátí. Spíš vám budou později vděční.
(18:59:29) Paní XA: Jen aby..
(19:01:15) Viktor: Uvidíte časem. Ono jim to zachutná.
(19:01:40) Paní XA: Mám z toho obavy. Dnes jsem je nutila, ať se osahávají a aby dcera uspokojila syna tak, aby ejakuloval na mne.
(19:02:12) Viktor: No a máte dojem, že to podstoupili s nějakým odporem?
(19:02:24) Paní XA: Trochu ano.
(19:02:42) Viktor: No to snad ne.
(19:03:38) Paní XA: Opravdu ano.
(19:03:59) Viktor: Já jsem pro vás plánoval další stupínek k odpanění dcery.
(19:04:49) Paní XA: Jaky?
(19:06:16) Víktor: jistě víte, že nejvíc rozrajcuje člověka, když sleduje jinou dvojici.
19:18:53) Paní XA: jj
(19:18:45) Donald: No uvidíme, co to udělá. Však to znáte: Kdo to jednou zkusí, zjistí, že už pořád musí.
(19:20:42) Paní XA: Mně se moc líbilo mít jeho semeno zase na prsech..
(19:21:05) Viktor: Nedivím se vám a jemu závidím.
(19:22:37) Paní XA: Ale teď to asi vážně chce pauzu.
(19:23:02) Viktor: Doufejme, že nebude dlouhá.
(19:39:38) Paní XA: Bojím se, že bude..
(19:40:26) Viktor: Nemalujte čerta na zeď, už 2× to vypadalo bledě, ale pak to najednou vzalo příznivý obrat.
(19:40:38) Paní XA: To je pravda..
(19:41:07) Viktor: Takže klídek, ono to nějak vykrystalizuje.
19:43:04) Paní XA: Kéž by…Tak já se půjdu podívat, co dělají…
Paní XA zmizela a Viktor se zamyslel nad popsanou situací. Ta náhlá změna v chování mladičké dvojice jej znepokojovala. Z předchozích „sezení“ nabyl dojmu, že deflorace je na spadnutí a najednou se tady dostaví jakési ochlazení.
„To má určitě nějakou příčinu,“ pomyslel si. „Uvidíme, s čím se paní XA vrátí, pokud se tedy ještě dnes vrátí.“
Shodil okno do lišty a proběhl ovladačem TV program. Byl již zvyklý na nepředvídané příchody a odchody paní XA, ale pokud se mu ozvala uprostřed rozkoukaného filmu, tak pokud zrovna nespal před běžící obrazovkou, okamžitě reagoval.
Tentokrát však bez problémů vykoukal celý večerní program a protože si přes den trochu pospal, byl nečekaně svěží. Byl zaměřením sova a tohle mu vyhovovalo. A vzhledem k tomu, že jeho důchodcovský týden měl 6 sobot a jednu neděli, nemusel si lámat hlavu ranním vstáváním.
Proto začal se svoji redakční prácí. Zabral se do korektur povídek, psal anotace na seriály a tak se do práce zabral, že teprve po chvíli, ke svému překvapení, zaregistroval blikání v liště.
13.leden 2011. po půlnoci.
(00:53:38) Paní XA: Halóó… jste tady ještě? Vidím vás jako připojeného, ale možná, že už spíte.
(00:56:23) Viktor: No né, už jsem ani nečekal, že se objevíte.
(00:56:38) Paní XA: Zdravim Vás.
(00:56:53) Viktor: Já vás samozřejmě taky.
(01:00:46) Paní XA: Tak pauza pokračuje úspěšně. 🙂
(01:01:14) Viktor: To se vůbec nic nedělo?
(01:02:26) Paní XA: Nn.
(01:03:08) Viktor: To je skoro neuvěřitelné. Že by byli tak přešukaní?
(01:03:32) Paní XA: Nevim… Ani si nedaj pusu. Nic.
(01:04:24) Viktor: Tak to je skoro znepokojující. A vás syn ignoruje taky?
(01:04:38) Paní XA: Ano. Jsem z toho VELMI nervozní.
(01:04:58) Viktor: A já jsem z toho jelen.
(01:06:23) Paní XA: Já také. Co si o tom myslíte?
(01:07:04) Viktor: Se to vymyká všem mým předpokladům.
(01:07:16) Paní XA: Mým taky.
(01:08:04) Viktor: Nemají oni někoho, komu by se svěřili a on by jim vysvětil, že to co dělají je vysoce nemorální? Na př. babičku?
(01:09:02) Paní XA: Doufám, že ne. Protože takový člověk by se asi rozhodl, že jejich vysoce nemorálni matce bude lépe ve vězení se zvýšenou ostrahou..
(01:09:41) Donald: No nazdar a mohli by k tomu přibrat i jejího cvokaře. O tom raději nebudeme ani žertovat.
(01:10:29) Viktor: Ale fakt se nemohu zbavit dojmu, jako by jim to někdo rozmluvil.
(01:10:59) Paní XA: Opravdu se teď moc bojím.
(01:11:09) Viktor: Ještě mě napadá kněz, ale předpokládám, že vaše děti nejsou věřící.
(01:11:20) Paní XA: Ne nejsou. 😀 Doufám, že teď jsem Vás neurazila.
(01:11:00) Donald: Kněz by nebyl nebezpečný. Existuje zpovědní tajemství. Proč myslíte, že bych se měl urazit?
(01:13:12) Paní XA: Třeba jste věřící. O tomhle jsme nemluvili.
(01:14:00) Donald: Ano jsem, ale nejsem ortodoxní. Nepotřebuji prostředníka a církevní dogmata jsou mi k smíchu. Vemte si třeba svatořečení. Houf nějakých blbců prohlásí někoho za svatého a Bůh na nebesích srazí paty a vezme to na vědomí?
(01:15:29) Paní XA: Já se o víře moc nerada bavím. Tím spíše, že nejsem věřící. Proto jsem ráda, že jsem se Vás nedotkla.
01:15:30) Viktor: To je to jediné, co komouši zvládli bez chyby. Ateismus.
(01:16:37) Paní XA: To je pravda.
(01:16:57) Viktor: Bohužel. Lidi se musí něčeho bát. Ale vemte na př. Desatero přikázání. Bez těch prvních tří jsou to vlastně základní pravidla slušného chování.
(01:18:48) Paní XA: to je pravda.
(01:19:14) Viktor: Krom toho jediného – Nepožádáš manželky bližního svého. To dodržovat nelze. Protože když požádá ona tebe, tak nikdo neodolá. 😀
(01:19:28) Paní XA: 😀
(01:21:02) Viktor: Nekraď, nelži, važ si rodiču, nezabijej, nepodváděj,…..co proti tomu může člověk mít?
(01:21:12) Paní XA: Nic.
(01:21:43) Donald: Jistě. Je třeba vzít to dobré a oprostit se od fanatizmu.
(01:21:23) Paní XA: Napadá vás ještě nějaké jiné vysvětlení, proč najednou ztratili zájem?
(01:22:20) Viktor: Nenapadá. Přiznávám, že jsem z toho zcela v prdeli.
(01:22:34) Paní XA: Nápodobně. Vůbec nevím, co dělat.
(01:23:08) Viktor: Pak mi napadá zlatá rada. Když nevíš, co dělat, tak nedělej nic.
(01:23:39) Paní XA: Asi je to nejlepší.
(01:23:56) Viktor: Ale k nasrání. Pardon.
(01:24:24) Paní XA: To je pravda…
(01:24:36) Viktor: Za tím něco vězí, jen zjistit co. Sákra a tak pěkně se to rozjíždělo. Něco vymyslíme.
(01:27:00) Paní XA: Musime!
(01:28:31) Viktor: Je to na vás. Zatím jim dejte klid a pozorujte. A pokud je zase nepopadne tulení, tak se budete muset zeptat, proč.
(01:29:04) Viktor: Pozorujete nějaké napjetí a nebo je vše v klídku?
(01:29:36) Paní XA: Jsou úplně v klidu a pohodě. Jen se k sobe vůbec netuli a nesahají na sebe.
(01:29:49) Paní XA: Mohu být malinko jízlivá?
(01:29:55) XA: jistě.
(01:30:06) Paní XA: „napjeti“ je vskutku perla. 🙂
(01:30:16) Viktor: hmm…Děkuji.
(01:30:40) Paní XA: Nemáte zač. Snad chápete, že to byl jen takový malý vtip myšlený v dobrém.
(01:31:02) Viktor: jj, abych si dal příště pozor. Obvykle se mi to nestává. Ale jsem unavený a trochu vystrašený.
(01:31:36) Paní XA: Z čeho?
(01:31:59) Viktor: Padá mi oční víčko a tím pádem na pravé oko skoro nevidím.
(01:32:42) Paní XA: To máte z toho seděni u PC dlouho do noci. Jednou jsem si takhle uhnala ječné zrno a bylo to pěkně otravné. Oko slzelo a bylo k nepoužití.
(01:33:27) Viktor: Byl jsem na neurologii a poslali mě na CT mozku k vyloučení mrtvice.
(01:33:47) Paní XA: To mrtvice nebude. Ta by postihla větší čast těla.
(01:34:13) Viktor: Taky doufám, vše ostatní je podle vyšetření OK.
(01:34:39) Paní XA: Slzí vám to oko nějak?
(01:34:44) Viktor: ne.
(01:35:28) Paní XA: Tak to zánět asi taky nebude. Ale nebojte. Oni na to přijdou. A bolí vás i něco jiného? Ústa, nebo tak?
(01:36:12) Viktor: ne, nic. Výsledky se dovím příští týden. A na něco umřít musím. už jsem tady dost dlouho.
(01:36:34) Paní XA: To jsou hloupé řeči!
(01:37:03) Viktor: Jinak jsem úplně v pořádku. Akorát už mi to nešuká, jak bych chtěl.
(01:37:18) Paní XA: Tak to nic vážného nebude. Nebojte.
(01:37:36) Viktor: To budu rád.
(01:40:16) Paní XA: Berte to pozitivně. Vždyť je to jen víčko.
(01:41:03) Viktor: jj, když si zlomím nohu, tak je to vlastně štěstí, protože jsem si mohl zlomit obě.
(01:41:45) Paní XA: Já jsem slyšela od Míši o jednom muži, který žije bez půlky lebky… Tomu říkám problém. Tak nějaké víčko Vás nemůže rozhodit, ne?
(01:42:04) Viktor: Ale jo, když se to bere takhle. Jen mi to jde na nervy. Ale když si to natáhnu a přilepím leukoplastí, tak mi to vlastně vůbec nevadí.
(01:42:55) Viktor: Takže vraťme se k té vaši domácí situaci.
(01:43:04) Paní XA: Musím si odskočit. Hned tu budu.
(01:51:32) Paní XA: Jsem tady. Takže?
(01:51:35) Viktor: Zatím klid, pozorovat a nekomentovat. Pokud se situace nezlepší, tak pak je na místě po nějakém čase projevit podiv a přímo se zeptat v čom ďélo.
(01:52:00) Paní XA: Jak dlouhý čas jim mám nechat?
(01:52:33) Viktor: Jak dlouho to už trvá, ta rezistence?
(01:52:42) Paní XA: Od minule, co jsme si psali..
(01:54:10) Viktor: Takže asi jeden den. Tak jim dejte ještě jeden a uvidíme. Tak zítra k večeru.
(01:54:36) Paní XA: Dobrá. Uvidíme.
(01:56:03) Viktor: Dnes už se asi nic neudá. Já se rozloučím a zítra vás budu netrpělivě vyhlížet
(01:57:15) Paní XA: Dobře. Mějte se krásně a držte se.
(01:57:44) Viktor: Dík. Přeji dobrou noc a na zitra pohodový den.@}->–
(01:58:17) Paní XA: Vám také.
„Tak jsme si pěkně zafilozofovali a probrali můj zdravotní stav, ale jinak jsme se nepohnuli ani o píď.“ Viktor byl zklamán, protože spíš očekával, že se doví něco povzbudivého. „V tom bude něco jiného. Něco, co je vystrašilo. Tak jen musíme doufat, že důvěra v mámu a chtíč je nakonec přiměje, aby to ze sebe vyventilovali.“ Vypnul PC a v očekávání věcí příštích se vrhnul do náruče Morfeovy.
