Toto je 2 díl z 3 v seriálu Dcera v nesnázích

„Nač to utajení?“ zeptal jsem se Pavlíny.
„Scházíme se tu jako spiklenci, jako kdybychom chtěli svrhnout vládu,“ pokračoval jsem v lehce žertovném tónu, abych trochu odlehčil situaci.
„Ale tati, vždyť přece víš, proč jsme tady,“ odvětila rázně a mně se opotilo čelo.
„A nezkoušej mě zviklat nebo ukecat nebo se z toho vyvlíknout,“ dodala ještě důrazně.
Když se přitom ke mně nahnula, ucítil jsem lehký závan alkoholu.
„Ty jsi pila?“ podivil jsem se.
„Pila? Ne. Jen jsem si dala frťana na kuráž.“

„A promyslela sis to opravdu dobře?“ pokoušel jsem se jí to rozmluvit. „Pomyslela jsi na mámu? Ty po mě vlastně chceš, abych jí byl nevěrný. Uvědomuješ si to?“ začal jsem ze sebe sypat připravené protiargumenty. „Už teď jsem jí lhal. Vlastně jsme jí lhali oba. A ty jsi lhala navíc i Martinovi,“ přikládal jsem pod kotel.

„A i kdybych připustil, že to uděláme, víš, že oplodnění nemusí vyjít hned na poprvé. A to v tom chceš pokračovat? Chceš, abychom se spolu scházeli a souložili?“ stupňoval jsem svůj nátlak. „A jak dlouho chceš Martina a mámu podvádět? Dokud neotěhotníš? A co když to nepůjde ani nám? Jak dlouho to spolu budeme dělat? Uvažovala jsi nad tím?“

„A co když se to, nedej bože, provalí a někdo na to přijde? Dovedeš si představit tu ostudu? Ten strašlivý trapas? Chápeš, že riskuješ své i moje manželství? Že ohrožuješ právě to, co je ti nejdražší?“
Mluvil jsem jako kniha a snažil jsem se jí vysvětlit, jakou nebetyčnou hloupost chce udělat. Prodával jsem tu teď ty probdělé noci plné koukání do stropu a uvažování, bezesného převalování a zvažování všech možných i nemožných argumentů.

Jenže uprostřed té mojí plamenné filipiky se stalo něco, s čím jsem nepočítal. A co mě dokonale zaskočilo a vykolejilo. Deklamoval jsem tu jako Lincoln v lese, když najednou ke mně Pavlína přistoupila, objala mě a dala mi francouzáka, jakého svět ještě neviděl.
Uťala mou řeč v půlce slova a já se nezmohl ani na ň.
Přisála se na mě jako klíště, že mi až docházel dech. Jazykem mi prosmýčila pusu líp než zubařka zrcátkem při pravidelné prohlídce. Až se mi z toho zatočila hlava.

Přitiskla se na mě jako známka na dopis, že jsem jasně a zřetelně cítil tlak jejích ňader. Až mě její bradavky píchaly do hrudi.
Bradavky?“ uvědomil jsem si překvapeně, „ona nemá ani podprsenku?“
Ucítil jsem také teplo a hebko jejího těla přilepeného k mému. A jasně jsem ucítil i něco jiného.
Ne! To ne!“ zoufale mi blesklo hlavou.
Péro se mi stavělo do pozoru jako desátník před generálem. Obušek mezi mýma nohama kašlal na společenské konvence i morálku a vyráběl mi na kalhotách prvotřídní stan. Přímo hangár.
Jen ať si toho nevšimne!“ zadoufal jsem a snažil se odpoutat klínem od jejího.
Marně. Ta naděje zhasla tak rychle, jak blikla. Všimla si toho skoro ihned. A hned jsem si také já všiml, že si toho všimla. Sjela mi totiž rukou na poklopec a chytla mi ptáka hbitěji než lasička slepici. Zmáčkla mi ho a pohonila přes kalhoty a já jen zaúpěl slastí.

„Teda tati!“ vyvalila na mě oči. „Ty máš teda kládu,“ zhodnotila mé nádobí.
„Neblázni, Pavlínko,“ kroutil jsem se jako žížala na slunci.
A marně jsem se zkoušel vykroutit z jejího objetí a sevření.
„Prosím tě, kolik jsi měla těch frťanů?“ odváděl jsem pozornost jinam, „neblbni, jsi opilá.“
„Nejsem,“ odporovala, „vím, co dělám. Vím, co chci. A chci to.“
Sdělovala mi to přímo do očí a těmi svými mi provrtávala díru rovnou do mozku. A přitom mi pořád ohmatávala péro, teď už stojící ve vzorném kamenném pozoru.
„Neblbni, Pavlínko, tohle přece nemůžeme,“ šeptal jsem, jako bych se bál, že nás někdo uslyší.
„Tohle ti přece nemůžu udělat, to nejde,“ skučel jsem mučen jejími všetečnými prsty.
„A mámě-e…“ zaskuhral jsem, když mi ho zase stiskla.
„Nee, tohle už nevydržím, nebl…“ ale dál jsem se nedostal. Stihl jsem jen vytřeštit oči a zkoprnět.

Dala mi pusu, škrkl zip a já ucítil její ruku, jak mi vjela poklopcem dovnitř. Bleskurychle mi ho vylovila a vytáhla z trenek ven na vzduch. Jak to tak rychle dokázala, to jsem netušil. Ale zřetelně jsem cítil její teplou dlaň, jak mi ho objímá, a její prsty, jak mi po něm jezdí a hladí mi ho.

Zalapal jsem po dechu a zasténal, jak mi ho krásně honila. Blýskl se mi před obličejem její pohled a najednou zmizel. Než jsem stačil zaregistrovat, co se děje, a nějak zareagovat, stalo se to. Na žaludu jsem ucítil horký dech a vzápětí mi ho obklopilo teplé sametové vlhko. Oči mi málem vypadly. Víc už jsem je vyvalit nemohl.
Jen jsem hekl a nabral trochu vzduchu, když jsem ucítil, jak mi po něm kloužou její rty a jazyk. Polkl jsem naprázdno a v naprostém šoku a ustrnutí cítil klouzavý pohyb zpět. A od špičky zase ke kořenu.
To není možný!“ zazněla mi v hlavě zoufalá myšlenka, „to se mi musí jen zdát.
Ale to heboučké sevření mi po něm stále jezdilo tam a zpět. To nemohl být sen.
Ona mi ho kouří!
To poznání mě úplně paralyzovalo.
Má vlastní dcera mi právě kouří ptáka.

Nebyl jsem schopen žádné myšlenky ani činu. Nevydal jsem ani hlásek. Jen jsem tam stál zaťatý do podlahy a neschopný slova. Neschopný ničeho. Paralyzovaný byl ale jen můj rozum a vůle. Můj penis kameněl, ucmrndával si blahem první kapičky a vysílal do celého těla šípy slasti. Rozbrněl mě podbřišek a motýlci se mi z něj rozletěli do celého břicha. Ta úžasná rozkoš mi pomalu vystoupala až do hlavy. Uvědomil jsem si, že můj šok nahrazuje vzrušení a paralýzu chtíč.

To snad ne!“ vykřikl zoufale rozum beznadějně se topící v roztáčejícím se víru vášně.
Podíval jsem se nevěřícně dolů a uviděl, co jsem jasně cítil. Pavlínka přede mnou klečela a kouřila mě. Viděl jsem její vyšpulené rty a propadlé tváře, jak mi ho sála. Viděl jsem svůj zrudlý klacek mizející jí v puse a opět se objevující. Koukal jsem na ni a stoupající rozkoš mi zalézala až do morku kostí.
Koukla na mě nahoru a mrkla. Dokonce se usmála, pokud to vůbec šlo s plnou pusou. A roztančila mi jazyk kolem žaludu a na uzdičce, až jsem uviděl poletovat andělíčky. Už jsem se napínal, ve slabinách mi cukalo a sbíralo se na mohutnou erupci aspoň desátého stupně. Už už jsem cítil, že na to mě přichází, když najednou nic.

Hekl jsem a ucítil chlad, jak mi na něj foukla. Sevřela ho u kořene a vzrušení zase opadlo. Zalapal jsem zase po dechu a doplňoval chybějící kyslík. Jenže sotva jsem popadl dech, zase ho spolkla. Panenky se mi opět protočily a znovu jsem byl unášen vlnami pocitů a stoupající rozkoše. Tam a sem, tam a sem, podráždit pod žaludem a tam a sem. Úplně bez vlády jsem se nechával hýčkat. Slast stoupající do nebeských výšin mě zase připravovala o rozum. A zase z čista jasna konec!
Dýchal jsem jako sentinel a nechápal, co se to se mnou děje. Hýbal jsem boky a toužil po ukojení. Zmateně jsem se rozhlédl kolem sebe a pod sebe. Pavlína přede mnou klečela a smála se na mě. Měla mě v hrsti. Obrazně i doslova. Držela mě u kořene, penis jsem měl napružený jako snad nikdy, obnažený žalud rudý a nalitý pulzující krví. Už jsem nemyslel, jen chtěl. A moc. Strašně moc jsem to chtěl.

Asi to poznala z mého výrazu a pohledů, které jsem na ni vrhal. Do třetice mi ho olízla a pohltila. A znovu se roztočil kolotoč pohybů, slasti a chtíče. Ucítil jsem pohyb, jak mi kalhoty klouzaly a padaly k zemi. Pavlína si najednou stoupla a zjevila se přede mnou nahá. Upadla mi čelist.
Stál jsem s otevřenou pusou a zíral na ni. Srdce mi bouchalo v hrudi, krev tepala ve spáncích. Stála přede mnou jako nádherná nymfa, víla z pohádky. Štíhlá postava, plné prsy s bradavkami jako oříšky. Křivky boků klesaly kolem útlého pasu, přes nádhernou prdelku a stehna až dolů. A tam, mezi stehny mi ukazovala svůj poklad, ochmýřený pahorek a buclatou kundičku s puklinou třpytící se kapkami touhy. Pták se mi zacukal a já se zachvěl. Nevím, jestli jsem vůbec dýchal, ale byl jsem jí uhranutý.

Vztáhla ruce, vzala ty mé a položila si je na své prsy. Ten dotek byl přímo božský. Ta hebká pružná plnost, oblé tvary a sálající teplo mne prostoupily. Začal jsem jí je hladit a laskat. Potěžkal jsem je a obkroužil. Palci poškádlil ztvrdlé bradavky a promnul ty kopečky nádhery.
Usmála se a přivřela slastí oči. Byla jako Mona Lisa, tak smyslný a tajemný úsměv jsem jinde neviděl. Přitiskla si mé dlaně na svá prsa a přidržela je tam. Pomalu couvala a já ji následoval jako ve snách. Klesla pomalu na lůžko, jako by se na ně jen snášela. Stáhla mě s sebou a já ji ulehl do náruče. Ležel jsem na ní a dotýkali jsme se celými těly. Hřála mě jako kamínka. Já ji stále hladil prsa a ona mě objala stehny. Políbil jsem ji, jako kdyby to byla ta nejpřirozenější věc na světě.

Pohnula se a já ucítil, že jsem u cíle. Ucítil jsem vlhko a horko její kočičky. Otvírala se přede mnou a zvala mě dál. Přitiskl jsem se blíž přímo do horkého středu jejího těla a zatlačil. Pomalu jsem pronikal dovnitř. Rozestupovala se přede mnou a já se tlačil dál a hloub. Jedním plynulým pohybem jsem vklouzl celý až na dno.

„Ách,“ zaznělo mi v ústrety.
A já s ní splynul v dlouhém polibku.

Svět zmizel a byl jsem jen já a ona. Pohybem mě ponoukla a já se rozpohyboval. Patami mě pobízela a vycházela mi vstříc. Rozhořela se ve mně vášeň jako v rozdmychané výhni. Chtěl jsem ji. A moc.
Přirážel jsem prudce a hluboko, nenasytně jsem se nořil do tunýlku lásky. Otěže nade mnou převzaly nízké pudy a chtíč. Byl jsem rozpumpovaný jako býk, přetékal jsem silou a vášní a chtíčem. A mrdal ze všech sil. Hltal jsem rozkoš a chtěl víc a víc.
Pavlína ležela pode mnou, házela hlavou, vlasy jí létaly sem a tam. Nevidoucí oči měla protočené a ústa otevřená lapající po dechu. Sténala a vyrážela ze sebe spíš slabiky než slova.
„Jo – jó – ještě. Víc. Chci – tě. Chci – to. Dě – lej!“

Oba zpocení a rozpálení, já nad ní brunátný námahou, ona pode mnou rozvášněná jako dračice. Mrdal jsem ji jako zvíře, řítil jsem se vstříc orgasmu jako utržený vagon z kopce. Čím intenzivnější jsem cítil slast, tím větší byl můj chtíč. Ještě! Víc! Jo!
Cílovou stanicí jsem prolétl jak raketa a vybuchl jako muničák. Celý svět i vesmír zmizely v extázi slasti. Trvala snad nekonečně dlouho a oslepila mě a ohlušila jako supernova.

Nevím, jak dlouho jsem byl mimo. Probral jsem se lapajíc po dechu mezi dvěma kulatými kopci, které se zdvihaly a klesaly v divokém rytmu. Nabral jsem trochu kyslíku a pozdvihl se na loktech. Pavlína ležela pode mnou, hluboce a prudce dýchala, ve tváři doznívající vášeň. Před očima se mi míhaly její prsy lesknoucí se potem a beroucí mi rozum z hlavy.
Namáhavě jsem doplňoval kyslíkový dluh a snažil se uvědomit si skutečnost. Prvotní myšlenka, že je to jen divoký živý sen, se pomalu rozplývala usvědčována nezvratnými důkazy. Jsem to já, nahý, ležící na dceřině horkém těle. Ještě cítím horko jejího klína a měknoucí penis pomalu vyklouzávající ven. Je to ona, skutečná, nahá, ležící pode mnou, umilovaná a uspokojená, unavená a pomalu se vzpamatovávající.

Ležel jsem a zdráhal se uvěřit tomu, co jsem udělal. Opravdu jsem se vyspal se svou dcerou. Co vyspal, já ji ošukal, přímo vymrdal. Udělal jsem to. Ano, udělal. Tomu faktu se nedalo vzepřít. Je to tak, je to skutečnost.
Tak co? Co se stalo, už se neodestane,“ pomyslel jsem si smířeně.
Když do pekla, tak na pořádné kobyle,“ napadlo mě známé rčení.
A že tohle byla teda pořádná kobyla! Však má být po kom! Hrdost a pýcha mi zaklokotala žilami.
Pořád jsem prostě dobrej!“ uspokojeně jsem se pochválil.

„Teda tati, to bylo něco!“ probral mě její hlas.
„Takový uragán jsem vážně nečekala,“ vydechla obdivně.
Unaveně jsem se usmál, ale raději to nekomentoval. Začínal jsem se bát toho, co přijde.
„A říkal jsi to správně,“ pokračovala náhle, „oplodnění se musí pojistit.“
Vyvalil jsem na ni oči.
„A navíc, tohle si chci určitě zopakovat,“ dorazila mě už úplně.
„No potěš!“ pomyslel jsem si zoufale, „tohle ještě bude dílo!“

Navigace v seriálu<< Dcera v nesnázích 01Dcera v nesnázích 03 >>
4.8 46 votes
Hodnocení povídky
Subscribe
Upozornit na
9 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments

Na pokračování jsem se velmi těšil, a rozhodně nezklamalo. Ale jak bylo řečeno, oplodnění se musí pojistit! Takže se jistě dočkáme ještě i dalšího dílu.

Pokračování nezklamalo. Byl jsem zvědavý jak ho k aktu přesvědčí a při využití svých ženských zbraní se jí to povedlo. Jen to vypadá, že se jí to zalíbilo takže se těším na pokračování jestli vůbec dojde ke splnění vytyčeného cíle oplodnění dcery.

Pekne pokracovani, hezky popsana dilemata otce, ale to hlavni tam nezaznelo: jake to dite bude? Znam totiz par deti ze spojeni otec-dcera, vetsinou jsou to dusevne slabsi jedinci.

no právě… incestní povídky mám rád, ale z tohohle mám teda rozporuplný pocity

Nesmíte myslet hned na nejhorší. Prostě si říkejte, že to třeba jednou dotáhne až na ministra 😀

Pravda když se člověk koukne na tu elitu co tam dneska je tak by tam takové dítě i zapadlo. 😀

No ono je to asi jedno, vždyť dítě s nějakou duševní vadou se může narodit i normálně. Kamarádka má dítě s Downovým syndromem. Takže toho zda se narodí zdravé dítě bych se tolik nebál, ale samozřejmě je to riziko i když spíš až v dalších generacích.

Díky za pozitivní komentáře. Tohle je v podstatě povídka na přání, kdosi totiž kdysi v diskusi vyjádřil přání přečíst si incestní povídku o oplodnění. A tohle mě jednou napadlo. Snad se zalíbí.
A ano, na jedné straně ta situace provokuje spoustu praktických otázek a skrývá spoustu háčků, ale, na druhé straně, je to jen výplod mé fantazie sepsaný ne jako filosoficko-lékařský traktát, ale pro pobavení čtenářů. Což se mi snad daří. Tedy čtěte a bavte se 🙂 .

Neměla by být na začátku aspoň jedna věta, kde by bylo řečeno, kde se vlastně sešli? 🙂