Toto je 1 díl z 3 v seriálu Autorova můza

Jak autoři nacházejí inspiraci

Jednoho zimního večera jsem marně vzýval všechny múzy a frustrovaně hleděl na poloprázdnou stránku wordu. Kurzor na mě smutně pomrkával a mě nenapadalo žádné kloudné pokračování rozepsaného příběhu.
„Na co tam zase čumíš,“ ozval se hlas mé drahé polovičky Daniely.
„Nečumím, píšu,“ opravil jsem jí.
„Píšeš jó? Kdybys nekecal. Už půl hodiny si nedal ani jednoho datla.“
„Nemám inspiraci. A když budeš otravovat, tak mě asi nic nenapadne.“
„A co teda tvoříš? Zrovna ty, který mi nenapíšeš ani přání k narozkám,“ rýpala do mě dál.
„Povídku,“ odsekl jsem naštvaně.
„No tak to bych si fakt chtěla přečíst,“ nepřestávala prudit.
„Ty a přečíst jo? Vždyť ty louskáš jen program, aby si věděla, kdy dávají ty debilní seriály,“ upustil jsem nahromaděnou páru.

Tím, jak jsem upřeně hypnotizoval monitor počítače, tak jsem si nevšimnul, že se mi postavila za zády. O to nečekanější byl žďuchanec do ramene a jedovaté zasyčení vedle ucha:
„Hlavně že ten tvůj fotbal je geniální.“
Trhnul jsem sebou a poskočil na židli. Nahnula se blíž k obrazovce, její poprsí se mi opřelo o krk a dlouhé kudrnaté vlasy mě zašimraly na tvářích.
„Tak se pochlubte, pane spisovateli,“ prohlásila posměšně.
Přestože to tak nevypadá, tak naše vzájemné špičkování a provokování je tím správným kořením našeho vztahu. Pročítala začátek příběhu a já si užíval hřejivý prsní obklad okolo krku. Bavlněné tričko a absence podprsenky byla skoro dokonalá kombinace.
„No teda, ty si kaňour. Jak se to bude jmenovat?“
„Zatím nevím, ještě to není hotové,“ odpověděl jsem po pravdě.
„Co třeba SeXretářka?“ navrhla. „Máš ještě něco dalšího?“ hořela zvědavostí.
„Jo, klikni si do složky na liště,“ nasměroval jsem jí na cíl.

Narovnala se a poodtáhla mě v kolečkové židli kousek od stolu. Štíhlý zadeček napasovaný v šílených růžových legínách usadila na můj klín a rozklikla si náhodně další povídku. Objal jsem jí rukama okolo pasu a políbil na krku.
„Hele, a která jsem já,“ vypálila nečekanou otázku.
„Cože? Jak to myslíš?“ marně jsem hledal logickou souvislost.
„No ta zrzavá je jak ta kadeřnice z přízemí, co k ní občas chodím. Ta kozatá vypadá jak ta fuchtle ze sedmičky a ta bloncka průvodčí mi zase připomíná tu policajtku z vedlejšího vchodu.“
„Fakt? Ale to jsou to jen vymyšlený postavy. No, možná jsem se trošku inspiroval,“ zažertoval jsem.
„Takže ty očumuješ ženský a pak si představuješ, jak bys je opíchal?“ položila otázku na tělo.
„To ani ne, spíš jen potřebuju nějaký vzor pro představu. A zápletky si vymýšlím podle okamžitého nápadu,“ hájil jsem se a rukama jí hladil po stehnech.
„Jen jestli mi nelžeš,“ opáčila nepřesvědčeně.
„Myslel jsem, že s tou z přízemí jste kamarádky,“ pokusil jsem se odvést její pozornost jiným směrem.
„Poklábosíme, když mi dělá vlasy nebo se potkáme na chodbě, to jo, ale na kafe spolu nechodíme.“
„Proč je ta ze sedmičky podle tebe fuchtle? Mě přijde jako normální ženská,“ vyzvídal jsem, dokud byla sdílná.
„Ona je asi dost na chlapy,“ vysvětlovala. “Kouká jí to z očí a oblíkaná taky chodí jak nějaká čůza.“
„Myslíš? Třeba chce jen hezky vypadat,“ namítl jsem.

Pohrdavě si odfrkla a nespokojeně se mi zavrtěla na klíně. Bez další odpovědi se opět začetla do příběhu. Jenže její rejdění zadkem nezůstalo bez následků. Pohyb a těsný dotyk probudil mého spícího válečníka. Znovu jsem zabořil tvář do jejích vlasů a přitiskl rty na krk. Prsty jsem zašmátral, až se mi povedlo nahmátnout spodek trička a zajel jsem rukama pod něj. Pomaloučku jsem stoupal po bříšku nahoru a krouživými pohyby ho masíroval. Doputoval jsem až k ňadrům a sevřel ty dva nádherné poklady v dlaních.

„Tlačíš mě,“ ošila se nevrle.
Povolil jsem sevření prsou a prsty brnknul o rychle tuhnoucí bradavky.
„Tam ne,“ zahihňala se: „Ale dole tlačíš.“
„Aha, ale za to si můžeš sama,“ došlo mi, čím jí tlačím a v klidu jsem se dál mazlil s jejími ňadry.
„Tohle je dobrý,“ pochválila a já se nadmul pýchou, že jí to dělá dobře. Jenže hned mě zchladila upřesněním toho, co myslela. „Zkusím další příběh,“ řekla nedočkavě.

Otevřela další povídku a já přemístil svoje všetečné ruce dolů. Nejdříve přes legíny a po chvíli zanořený pod nimi jsem laskal vlhnoucí kundičku.
„Další zrzavá. Nemám se začít bát, že mě vyměníš za nějakou ohnivou rusalku?“ vyptávala se a lehce mě dloubla loktem do žeber.
„Je to jen vymyšlený příběh,“ připomenul jsem už podruhé.
„Asi si na tebe budu muset dávat větší pozor,“ prohlásila majetnicky.

Zase se zavrtěla a vyšla rozkrokem vstříc mým prstům. Projel jsem ukazováčkem mezi pysky a zkusmo zasunul jeden článek do vstupní branky k rozkoši. Vyvolalo to další vrtění prdelky. Ohnutý a přimáčknutý ocas mě začínal bolet, tak jsem jí donutil přizvednout. Vylovil jsem péro z trenek a stáhl jí legíny ze zadku. Tanga jsem nestihl, protože se už opět usadila jako kvočna na vejcích. Holý úd se vmáčkl do rýhy mezi půlky zadku. Takhle to bylo podstatně příjemnější a hlavně pohodlnější. Zatáhl jsem za úzký proužek kalhotek a podsunul ohon pod ně. Musely se jí pěkně zaříznout, protože se ozvalo tlumené vyheknutí.

„Tahle jí má taky chlupatou,“ pokračovala v komentování. „Tobě se líbí zarostlé?“
„Hmmm,“ zamručel jsem, protože se zrovna dráždivě posunula zadečkem dopředu a dozadu. „Když je pěkně upravená, tak jo,“ vysoukal jsem odpověď.
„A chtěl bys, abych si nechala narůst kožíšek?“ zavrněla neurčitý příslib a dál hýbala pánví.
„Nutit tě nemůžu, ale potěšilo by mě to.“
„Ještě si to rozmyslím,“ přislíbila se smíchem.

Rolovala pomalu řádky, ale všiml jsem si, že už přeskakuje příběhové části a pozorněji pročítá jen akční scény.
„Dany, nepřesuneme se vedle?“ navrhl jsem prosebně celý nadržený z jejího poposedávání.
„Ne ne, takhle mě to totiž děsně rajcuje, když si pročítám ty tvoje prasárničky a zároveň mě tvoje péro šimrá na zadku,“ odpálkovala mě a nepřestávala ve vrtění pozadím.
„Jak chceš,“ odtušil jsem a zahájil dobývání hradní kaple.

Zvedl jsem se ze židle, čímž musela i ona. Stáhl jsem černá tanga s legínami ke kolenům a konečně nasunul trčící kopí na kraj kundičky. Po několika vláčných zkušebních projetích na rozcvičení jsem přitvrdil přírazy.
„Nedrcej tolik, poskakují mi řádky“ protestovala rozhořčeně, ale spokojeně držela. Na to už jsem ale nehodlal brát ohledy:
„Dočíst si to můžeš později.“

Přirážel jsem dál, ale po chvíli marných pokusů o čtení se vysmekla z mého zajetí a pokusila se uniknout útěkem okolo stolu. Jenže s kalhotami mezi koleny se blbě utíká. Vesele pištěla a výskala, když jsem jí lapil do náruče a ruce sevřel na jejích kozách. Snažila se vykroutit, ale proti mojí síle neměla šanci. Po krátkém souboji zhluboka oddechovala a možná to bylo částečně i vzrušením. Uvolnil jsem objetí. Pocupitala jak japonská gejša dva krůčky k pohovce. Položila se přes bok a vyšpulila na mě svůj krásný zadek. Poklekl jsem k ní a svlékal jí legíny. Současně jsem zabořil tvář do jejího rozkroku a několikrát jazykem přejel po vyholených pyscích a ochutnával její rosu. Kalhoty byly konečně dole a mohla se volně rozkročit. Zahučel jsem do ní jako rychlík do tunelu. Hlasité pleskání, frkání a mlaskání se rozléhalo tichým pokojem. Zničehonic ale krásně rozjetý vlak vykolejil.

„Líbilo by se ti to se dvěma najednou?“ padla najednou zákeřná otázka.
Rozhodila mě tak, že jsem zapomněl přirážet a jen ohromeně mlčel.
„Jak to myslíš?“ pokusil jsem se získat čas na srovnání myšlenek.
„Jak asi? Prostě šukat se dvěma. Líbilo nebo nelíbilo?“ nepomohla mi v rozhodování a pohybem zadku se dožadovala, abych pokračoval v přerušeném šukání.
„Dáváš mi na výběr mezi rychlou smrtí, když řeknu jo a ty bys to nechtěla, anebo pomalou mučením, když řeknu ne a ty bys chtěla? Tobě by se to líbilo?“ přepinknul jsem falšovaný míček na druhou stranu kurtu a znovu se dal do přirážení.
„Po tom co jsem před chvílí četla a jak do mě bušíš, jsem nadržená jako hárající fena. Proč myslíš, že jsem se tě asi ptala? Kdyby teď zazvonila u dveří ta kozatá čůza ze sedmičky, tak po ní snad vyjedu,“ odpověděla nečekaně otevřeně.
„Jo, trojka by se mi fakt líbila,“ přiznal jsem povzbuzen její upřímností. „Proč myslíš, že ty svoje fantazie sepisuju?“

Místo odpovědi začala divoce přirážet a vrtět zadkem. Takhle rozvášněnou jsem jí už dlouho nezažil. Prostrčila si ruku pod tělem a důrazně si masírovala poštěváček. Orgasmus jí málem podrazil nohy. Volnou rukou křečovitě svírala potah pohovky, táhle kňučela a celá se chvěla. Vydrážděn jejím představením jsem došel za nedlouho na vrchol i já. Vyjel jsem ze sevření pulzující mušličky a pokropil semenem třesoucí se půlky zadku.
Tep jsem měl někde v oblacích a srdce mi bušilo jako zvon. Musel jsem se posadit vedle pohovky na zem, protože kolena jsem měl jako z másla. Rozetřela si moje cákance po prdelce a otřela ruce o bříško. Mokrou zadnici uvelebila na mých stehnech a přitulila se ke mně. Vtiskla mi polibek na hrudník a rukou si porovnala prsa na mém břiše, aby jí netlačily.

„Hele ty pisálku, doufám, že tohle nebyl všechen inkoust, co jsi měl. Že ten tvůj brk ještě dokáže napsat nějakou kapitolku,“ provokovala celá nadržená.
„Neměj strach, čtenářko moje jediná,“ ujistil jsem jí.
„Tak to jsem zvědavá.“
„Když tak mám i slušný prstoklad,“ nastiňoval jsem své další kvality.
„Myslíš to tvoje datlování se dvěma prsty?“ škádlila mě a vesele se usmívala.
Pohladil jsem jí něžně po vlasech a prstem laškovně cvrnknul po špičce nosu.
„Tak co, už ses rozhodla s tou trojkou?“ nadhodil jsem napůl provokativně a napůl vážně.
„Ty si nějak hrrr, poslyš!“ ohradila se naoko dotčeně. Natáhla se a umlčela mě polibkem. Mou otázku tak ponechala bez odpovědi.

Chvíli jsme se vášnivě líbali a ochutnávali jazyky. Pojednou se odklonila a zhluboka oddechovala. Nad něčím viditelně přemýšlela a nedávalo jí to klid.
„Napíšeš o mě taky něco hezkého?“ vyhrkla a hleděla mi zblízka dychtivě do očí.
Chvilku jsem jí napínal a nakonec se rozhodl ponechat v nejistotě: „Ještě si to rozmyslím.“
Začala mě tlouct svojí pěstičkou do hrudníku jako rozmazlená holčička. Musel jsem jí umravnit naplácáním na holou a udobřovat dalšími polibky. A rozhodně jsme nezůstali jen u nevinných polibků a sepsali další kapitolu tím perem, co se nikdy nevypíše natrvalo.

Navigace v seriáluAutorova múza 02 >>
5 1 vote
Hodnocení povídky
Subscribe
Upozornit na
guest
10 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments
Martin

Tak to je naprosto krásně napsané . To je vlastně dalších příběhů . A jde jen o tom zda manželka najdete tu třetí do party . Tak která to bude . Fuchtle od naproti , policistka od vedle nebo zrzka z přízemí 😂 Věřím, že bude pokračování a na to se rozhodně těším 😉

Fred

Vzhledem k tomu, že v názvu je číslovka 01, tak jsem jako korektor založil hned nový seriál a první díl do něj vložil. Takže předpokládám, že mě autor nevyšplouchne a další, nejméně jeden díl brzy dodá, abych tady nebyl za blba. Možností, jak bude děj pokračovat je něurékom, což naznačil ve svém komentu Martin. Takže se máme na co těšit.
Tzv. tvůrčí krizi mám vyzkoušenou na vlastní kůži. Akorát mám smůlu, že manželka mi s inspirací nepomůže.

Martin

Možná , že by pomohla jen vsuvka bez sexu . Také to tak tady někteří autoři dělají . Pokud je to delší příběh , tak přeci nemusejí šukat jak červení mravenci v jednom kuse . Příběh tomu dá to propojení a erotičnost . Jistě se mnou nebudou všichni souhlasit , ale to je mi naprosto jedno 😀 .

Trysky

Takové řešení tvůrčí krize by se mi také líbilo. Ale já mám spíš problém s časem, nějak se mi ho nedostává.

childe

Velmi hezký příběh. Nepůjčil by mi autor svou múzu? Měl bych taky dopsat další díl z mé série, který nám rozepsaný už skoro půl roku 🙂

Fred

Aspoň vidíš, jaké to je, Míro. Sám jsi mi několikrát sahal do svědomí, že marně čekáš na pokračování Exhibicionisty. Mám jej rozepsán už řadu měsíců a přestože můj týden penzisty se skládá ze 6 sobot a jedné neděle, nějak se nemohu dokopat k tomu, abych to dopsal. Takže se Tobě, i ostatním čtenářům omlouvám a doufám, že v době historicky dohledné zjednám nápravu.

harai

Tahle povídka mi kdysi unikla a musím přiznat, že je dobrá. Palec nahoru a jdu číst další díl.

Junior

Skvělá povídka, takovouto inspiraci by asi chtěl každý autor a pak ještě aby byl den o trochu delší.