Na společné dovolené si Karolínka užívala volna a svého mužíčka, který skákal tak, jak ona pískala. Odměnou mu za to byla její láska a tolerance. Jako Bohyni ji natíral u bazénu olejem, aby chránil mladou, už čokoládovou pleť, před sluncem. Poctivě dlaněmi hladil výstavní tělo manželky, sledoval jak se mastný film leskne na hebké kůži a v duchu si splétal nitky svojí fantazie.

Pravý čas na zvláštnosti se probudil u obou zároveň. Společné choutky si slibovali delší dobu a jen se čekalo na příznivou chvíli. Souhra se projevila v okamžiku, kdy Karolína se svým Martinem zašli do parfumérie, v den zasloužilého volna. K výběru správné vůně je potřeba i muž, takže oba stáli u testerů a zkoušeli společně navoněné papírky. K vzájemné domluvě, kdy se debatovalo o tom nejvhodnějším flakonu, přispíval i výraz Karolinčiné tváře. Kývla souhlasně na Martinem vybranou lahvičku, přihodila ji do košíku a s razantním zabodáváním  podpatků do podlahy přecházela o uličku dál.

Oka síťovaných punčoch mi kloužou po hladce oholených nohou, miluji ten pocit který mi dodnes nezevšedněl. Pocit kdy v předklonu vidím přes svoje malé hrbolky prsou nohy které se pokrývají širokými oky punčoch které opatrně natahuji výš a výš po stehnech až dosáhnou podvazků, které je pevně zajistí na svém místě. Nohy vklouznou do sandálků s extrémně vysokým podpatkem a opět si chvíli vychutnám pocit pevně napnutých lýtkových svalů. Kruci v kolik že to má přijít? V návalu přípravy na prvního hosta v mém malém privátu jsem úplně zapomněla v kolik to bylo přesně hodin. Rychle otevírám noťas a na stránkách seznamky Rande hledám svůj profil.

Seděl jsem s Jirkou už nad pátým půllitrem piva, a přemýšleli jsme, čím letos Karla o jeho narozeninách dostaneme. Jsme už několik let nerozlučná trojka kamarádů, a zavedli jsme si takovou tradici kanadských žertíků, které jsme si nadělovali k narozeninám. Jirka byl svobodomyslný výtvarník, a já jsem byl kastelán na zdejším hradě.

Stojím před tabulí která má směřovat návštěvníky finančního úřadu do jednotlivých oddělení, a začínají se mi trochu třást kolena. V kapse mám dopis, v obálce s červeným pruhem. Je to předvolání ke kontrole účetnictví mojí firmy. Jak vznešeně napsané pozvání, ale ve skutečnosti přece oni musí vědět, že jsem jenom já, drobný český živnostník, a moje účetnictví za pět let dozadu, se vleze do pěti velkých šanonů, které vleču sebou. Mám se dnes dostavit do kontrolního oddělení, nebo ...a následuje výčet sankcí, které mi hrozí.

Co všechno může potkat nezkušené děvče....

Opravdu podařený výlet…….
Ruce se mi klepou nedočkavostí, když  otevírám bránu a zajíždím autem do dvora. Konečně jsem sám! Konečně na mě nikdo nevidí a konečně se můžu věnovat sám sobě! Rychle z auta vyndávám balíčky, které jsem si dnes vyzvedl na poště. Dopoledne jsem odvezl manželku s dětmi na prázdniny k babičce. Mám před sebou několik nerušených dnů, které hodlám jako obvykle  využít po svém.

Pohodlně se usazuji do židle ve své oblíbené kavárničce. I přes deštivé počasí které venku vládne, mám skvělou náladu. Moje žena Jolana…
„Dobrý den pane, budete si přát?“, vytrhává mě z myšlenek obsluha. Aha, je tady nová a neví co mi má dát. Objednávám si tedy dvojku svého oblíbeného ryzlinku vlašského, a když odchází závistivě sleduji její chůzi na vysokých podpatcích, krátkou sukni, a bílou halenku, která víc odhaluje, než zakrývá.