Bylo to neskutečné. Přestože se mi moc boubelky nelíbí, užil jsem si pořádného sexu. A k tomu to zadostiučinění z toho, že to byla žena Franty. Ani jsem se mu už nedivil, že chtěl pořád mrdat s mou ženou. Se zlepšenou náladou jsem se tedy blížil k naší chatce a přemýšlel, jestli mám nakouknout oknem dovnitř, nebo prostě vejít. Čekal jsem, že ty dva najdu v posteli. I když od doby, co jsem odešel, uběhly skoro tři hodiny. Za tu dobu se toho mohlo stát hodně a vlastně jsem ve skrytu své duše i doufal, že tam už Franta nebude.

A taky že nebyl. Jenže problém byl v tom, že se v chatce nenacházela ani Jana. Na neustlané posteli jsem pouze našel kus papírku se vzkazem

ŠLA JSEM S FRANTOU K JEHO ZNÁMÉMU DO CHATKY A265. MILUJI TĚ, JANA

Probudilo nás bouchání na dveře. Bylo již ráno a sluníčko se dralo přes záclony do chatky. Bylo ráno po dni, kdy jsem se dozvěděl o tom, že mou drahou ženu šuká tlustý oddávající a navíc v ten samý den podržela nějakému tajemníkovi, aby dostala dobrou práci. A přestože by ostatní chlapi asi takovou ženu hned zavrhli, já jsem se pak s ní miloval. Poprvé jsem do ní stříkal bez obav. Nijak se tomu nebránila. A po krásném vzrušujícím milování, jsme usnuli v obětí. A nyní nás probudilo bouchání na dveře.

To, že je moje žena krásná, jsem věděl, vždyť to bylo patrné hned na první pohled. Její dokonalá, štíhlá postava, s pěkně malým zaobleným zadečkem a k tomu dvě velká a pevná prsa. Ačkoliv byla má nastávající hubená, pyšnila se prsy číslo čtyři. Plnými, pevnými a k tomu přírodními. Když jsem s ní tak stál u oltáře, tedy před oddávajícím, jelikož v té době byla hluboká totalita a svatby v kostelech moc v módě nebyly, byl jsem ten nejšťastnější muž na světě. Ani jsem si nevšiml toho divného pohledu oddávajícího, který na mou krásnou ženu házel. Teď už ale vím, ale hezky popořádku.

Oslava u šéfa na chatě jen potvrdí, že je přesně takové prase, jak se o něm říká.

Na nic jsem se netěšila jako na 17h až mi padne a budu moct odejít domů. V práci jsem byla nová a zatím jsem se necítila v ženském kolektivu moc dobře. V duchu jsem posouvala hodiny co nejvíc dopředu a líně vykonávala svoji práci mezi šanony, telefony a kopírkou. Šéf byl obtloustlý čtyřicátník, plný sebevědomí a přísnosti. Byl hodně tvrdý na všechny okolo, protože vidina promarněných peněz ho úplně deptala. Bičoval nás k těm největším výsledkům a nesplněnou práci nepromíjel. Na druhou stranu o něm kolovaly řeči, že umí být i vstřícný, ale nikdo mi nedokázal vysvětlit jak. Byla jsem v nové práci teprve 10 dní a tak jsem zatím nic špatného nezažila. Ale každá v kanceláři mávala rukou s tím, že ho poznám v pravém světle, jako ostatně všechny.