Po pár dnech, kdy si Evžen vybíjel zlost na ženském osazenstvu ve vile, už nervózně přecházel z místnosti do místnosti. Hledal smítka, titěrné záminky, jen aby se mohl vyvztekat na oblých zadnicích své ženy i skorosnachy. Skřípal zubama nad tím, že dům zářil čistotou, s bílou rukavičkou nasupeně mrskal do kouta a v zápětí pro ni hnal jednu z domácích . Překusoval sanicí, protože už nezvládal pouze myslet na mladinkou Hanku.

„Tak se ho konečně dotkni! No ták. Prostě ho vem do ruky, sakra, vždyť na tom nic není!“ funěl zrudlý Evžen a dychtivě čekal na první dotek.
„Já jsem ale ještě.....“ nedokončila další z protestů Hanička, protože jí Evžen nasupeně skočil do řeči.
„Já vím sakra, všechno je jednou poprvé, tak dělej, dotkni se už!!!“ rozkřičel se a pohledem spojoval buclatou ručku s žížalkou, protože chtěl konečně zažít to její poprvé.

„Neboj se ničeho. Tady ti nikdo ubližovat nebude, neboj,“ zněžněl svoje přísné chování, aby si srnečku nevyplašil.
Hanka se nechala vést jinam v domnění, že samotnému panu domácímu už hekající ozvěna leze krkem. Čekala posezení, kde přečká veřejnou šoustačku a posléze odjede v pohodě domů. V duchu byla plná výčitek na adresu divoké sestry a přitom cítila, že je tajně mokrá.

Čas plynul a Evžen už nemyslel na nic jiného než na mladinkou sestru své skorosnachy. Ubíjel Valentýnu dotěrnými rozkazy, po kterých automaticky čekal mladou krev ve svém domě. Zklamání ze stejných tváří, po návratu z práce, si vybíjel na manželčiné zadnici, která si chrochtala blahem.

Slávek se šoural chodbou vilky k manželské ložnici a občas otočil zrak, aby viděl svoji vyvolenou, jak se nahá objímá s jeho otcem. Z toho pohledu mu nebylo nijak zvlášť dobře. I když si dívku nevybral srdcem, přeci jen tuhle její zradu těžko nesl. Den po dni býval víc vyčerpaný, protože se cítil jen jako stroj a využitá věc. Upínal se k matce, protože jedině tam se cítil potřebný a milován.
Poslušně se blížil k ložnici rodičů, ve dveřích se ještě naposledy ohlédl a když už nahulatou dvojici neviděl, vzal za kliku a vešel dovnitř.

Rodinka prožívala zvláštní chvíle plné silného vzrušení. Syn se na matce střídal s otcem, mladá nevěsta všemu přihlížela nebo napomáhala, ale i když ocas budoucího tchána znala dokonale, nikdy jej neměla v sobě. Jeho zásady byly pevné a neměnné. Miloval chvíle, kdy si ho nechal pokuřovat mladinkou Valentýnou při večerních zprávách.

Bohunka čekala co bude dál. Najednou jí přepadl strach z budoucích dní a přála si vrátit čas snad jen o pár hodin zpátky. Chtěla být zase tou používanou služkou a nastavit v pravé chvíli svoji růžovou koženku na manželovy spermie. Přála si vrátit chvíle, kdy vyhekávala synovi pro radost a měla jistotu, že ji nevyšachuje žádná žena. Místo toho teď stála s připraveným pitím, které mělo osvěžit mladou, krásnou a nestydatou náhradu jejího druhu, která se nebála projevovat tak, aby se co nejvíc zalíbila.