Podivný stroj času

 V kaskádách bolestně toužebných výkřiků

v příboji vln bouřného orgasmu

gejzírem sopečných výstřiků

v extázi plním člun tvého pohlaví...

Pohroužen v ztichlé již oko cyklónu

táži se,

zda nás ten člun do ráje dopraví...

 Však zas kol krku tvých bílých stehen věnec lei

zas spíná jej tvá rozkvetlá černá orchidej

tvé dva páry rtů, zas hlasem medovým,

v neslyšném výkřiku žádají: Aloha!

V hlubinách lastury, zas plné perleti,

stahy savými

chtivě se opájí děloha...

Zmámen žárem broskve nachově červené

té, jež dávno již nerdívá se nahotou,

záblesku poznání kořím se jasu:

V hlubinách zévy, tak pevně sevřené,

bezpečně chráněn vlahou tmou

ukryt je jediný - však podivný stroj času.

Za poplatek mnohdy jen jedné jediné

omamně slastné křeče

jen polovinu každého z nás dvou

o kousek blíž k věčnosti vleče...