Písně prdelaté

 Dívka s kyprou zadnicí

ano, řek jsem zadnicí,

s tou úplňků pružnou dvojicí,

kolébána vlnou rujnou

- pluje ráno ulicí…

 Dívka s kyprou zadnicí,

vrtíc velkolepou udicí,

sama prý je lovena

- ze své rajské nevinnosti

k hříchu zrádně vedena…

Ta dívka s kyprou zadnicí,

ač buranům jen třeskutou je ránou palicí,

všem znalcům krásy jasnou vždy je stálicí,

zářivou monstrancí je na oltáři slasti

a básníkům? Vymezuje pojem vlasti…

Dívka s kyprou zadnicí,

tou bíle žhnoucí hranicí

i jen trochu vlažné ve víře

spálí ihned coby kacíře,

však co žhavé lásky pravý apoštol

svým žárem léčí každý duše bol,

když smyslnou svou nahotou

plá vesmírnou prázdnotou…

Ach, dívka s kyprou zadnicí,

s tou věčné touhy bábou babicí,

ta svých plodů živým gejzírem

provrtí se nekonečným vesmírem…